Reklama

Reklama

Inventura Febia


Otakar Vávra a Lída Baarová (E08)

(epizoda)

Obsahy(1)

Osmé pokračování Inventury Febia je věnované životnímu jubileu režiséra Otakara Vávry. V roce 1995 natočil pro cyklus GENUS portrét Lídy Baarové, kterou osobně dobře znal. Když se v roce 1931 na filmovém plátně poprvé objevila sedmnáctiletá studentka konzervatoře Ludmila Babková, nemohl nikdo tušit, že se stane naší snad nejslavnější, ale i nejdiskutovanější herečkou všech dob. Během několika let se její jméno stalo nikoliv jen českým, ale i evropským pojmem.
Režisér Otakar Vávra točil za všech režimů a stal se tak jedním z mála tvůrců, jejichž tvorba koresponduje s téměř celou historií českého filmu. Najdeme v ní klasické filmy pro pamětníky, školou povinné historické ságy, díla právem patřící do zlatého fondu poválečné kinematografie, ale i tendenční válečné velkofilmy. Druhý snímek Život režiséra Otakara Vávry, který měl premiéru v roce 1995, natočila jeho manželka Jitka Němcová. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (6)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Spojení dvou starších krátkých dokumentů bez přidané hodnoty nějakého komentáře nebo jiného doplnění. První z nich je možná to vůbec nejslabší, co kdy v cyklu Genus vzniklo. Otakar Vávra navštívil v Salzburku Lídu Baarovou a natočil ji, jak vzpomíná na okolnosti své emigrace. Baarová odvykla mluvit česky, takže poměrně nesouvisle blábolí, Vávra jí mimo záběr spokojeně přizvukuje a napovídá, do toho je doplněno několik starých fotografií a ilustračních filmových záběrů. Nepadne žádná ožehavá otázka, neřekne se nic nového. I ta formální stránka je bohužel tak fádní, že je sporné, jestli tomu vůbec říkat dokument. Je to řekněme reportáž ze setkání dávných přátel a kromě poměrně vzácné příležitosti vidět Baarovou na sklonku života nepřináší nic, co by se dalo chválit. Druhý segment o Otakaru Vávrovi je o něco sdělnější, ale bohužel nejde o autorský pohled na Vávru, ale o jeho vzkaz světu, za koho se považuje. Vše, co Vávra říká, má zjevně připravené a Jitka Němcová svědomitě dohlíží na to, aby se jeho malý pomníček nikde nedrolil. Jediný prvek spontaneity v této věci představují záběry z Vávrova setkání s několika dalšími zasloužilými kmety v "urnovém háji", jak tomu říká. V této veselé společnosti bezděky utrousí i několik vět, které ho neukazují v tak lichotivém světle jako zbytek dokumentu. Škoda. Jak Baarová, tak Vávra jsou zajímavé, kontroverzní osobnosti a nebylo by mě napadlo, jak nudné mohou být jejich portréty. Chtělo to režii někoho nezainteresovaného. 40% ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Myslím, že nejvýstižněji zformuloval sporné skutečnosti Vávrova i Bárové života Jiří Menzel. Na faktu filmové i národní velikosti celoživotního odkazu obou to v žádném případě nemůže nic změnit. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele (k tomuto seriálu)

Dvě epizody z cyklu GEN mají po letech, která od jejich natočení uplynula cennou dokumentární hodnotu, v níž máme možnost spatřit alkoholem zdevastovanou Lídu Baarovou a vyrovnaného pragmatika Otakara Vávru. Ten v krátkém náhledu panoramatizuje svůj život i tvůrčí dráhu, vypráví historky o svých přátelích, s hrdostí ukazuje vyznamenání a řády, jež získal a s ironií sobě vlastní podotýká zásadní stanovisko vůči své osobě: "Nejvíc mi vyčítají, že jsem po každém převratu pracoval dál. To je právě ta chyba. Nejlepší by bylo, kdybych byl vždycky zavřený a vůbec nejlepší by bylo, kdybych byl popravený." Aneb proč Otakara Vávru vnímat nejen jako režiséra, ale také jako člověka chybujícího. ()

kinderman 

všechny recenze uživatele

Nejupřímnější je L.Baarová ve své autobiografii Útěky. V přepracovaném vydání Života sladké hořkosti mlží o vztahu s J.Goebbelsem, jak může. Tahle čtrnáctiminutovka je úplně o ničem a k ničemu, následující pohled J.Němcové na "pana profesora" jsem raději vypnul. ()

Roman Albach 

všechny recenze uživatele

Lída Baarová mě bohužel v tomto dokumentu zklamala. Vztah s Goeblesem téměř popřela. Na druhou stranu chápu, že nechtěla vytahovat kostlivce ze skříně. ()

Reklama

Reklama