Bokura no gohan wa ašita de matteru

Melancholicky zamyšlený děj "Our Meal for Tomorrow" nemá cíl prvoplánově pobavit. Střídmý, až statický přednes, dialogy a jemné detaily spíš vyžadují trpělivost i trochu pozornosti. Nechybí charakteristické místní zdvořilostní zvyky a krása obyčejných věcí a žití. Na základě maličkostí a detailů se film intimně zamýšlí nad životními a vztahovými tématy. Zároveň i nad přáním fungujících rodin. Příběh je vyprávěn z pohledu vývoje osobnosti hlavního hrdiny, který teprve hledá sám sebe a v průběhu událostí zraje. Nejprve se dvě rozdílné osobnosti seznamují a sžívají, tato část není příliš záživná, až poté se děj překlene do zajímavější, a i o něco více emotivnější poloviny. Okolní svět je hlavní dvojici jen kulisou, což by měl být záměr. Konkrétně už ale víc neprozradím, ať nezmizí prvky, které utváří zamýšlený efekt. Přání, jak by to bylo ne/obyčejně krásné, kdyby lidé našli svou spřízněnou duši a měli ryze čisté vztahy, mi přišlo v dnešním lidském světě až dojemně utopické. Shlédnuto v rámci mého prozkoumávání asijských žánrů a náhodného výběru těchto filmů. Tenhle je nevýrazný a málokoho zaujme, ale zase taková blbina to není. Teen filmy pro mě moc nejsou. (01.07.2023)