Černobílá spravedlnost

Kathryn Bigelow je moje režisérská hvězda, ale když vidím volbu témat na filmové zpracování mám trošku dojem v souvislosti s Oscarem, že milá dáma umí hodně chytře vnímat nálady v americké společnosti a te akedemické především. To ovšem vůbec neznamená, že nam Katy servíruje filmařskou břečku, naopak, její režie je absolutně jistá, umí parádně "vytvořit" diváckou scénu a vytěžit jí na maximum, to samé platí i o hereckých výkonech je vidět, že pánové se pod ní pravidelně vypínají ke svému hereckému maximu. Nevím jaká byla realita a co a jak se odehrávalo v tom motelu ve skutečnosti v každým případě soudím čistě filmový příběh a ten tedy brknul dost silně. Ještě mám ohromnou radost z Will Poultera, protože tenhle kluk má nášláplo na velkou hereckou kariéru, má talent od boha. Jediný co bych Katy trošku vyčetl, že nevěděla kdy filmu dát záverečnou tečku. (27.12.2017)

Tak nám úlisná Katka po čtyřech letech opět vylezla z pokrytecké žumpy politické korektnosti, začenichala tendence oskarové vlny a patrně zatoužila příští rok vytrhnout z rukou negromilitantní obrkrávy Džády Pičr Kovářové tentokrát počítám už nikoliv rasisticky zlatou, nýbrž tmavě ebenovou sošku nahatého prdeláče. Uplácala proto z hoven skutečně skutečné události bezprecedentního xenofobního vraždění a ponižování ubohých negroameričanů, o kterých sice nikdo nikdy nevypověděl, jak se přesně udály, nicméně Katka naprosto korektně fabulovala směrem k ceně akademie, která se má v únoru 2018 přejmenovat na Kunta Kinte. Fabulovala samozřejmě naprosto pravdivě, ani trochu tendenčně a naprosto v souladu s tím, jaxe to všechno jistojistě doopravdy stalo. Tedy tak, že pseudokástingově i herecky naprosto perfektní, zkurvený bílý policejní rasista, skoro odpornější a slizštější než Věčný žid, vraždí a psychicky týrá skupinku ultrasympatických, přátelských, usměvavých a mírumilovně blúsujících černoušku, zářivé to budoucnosti Detroitu. Každý, kdo se tam v posledních patnácti letech prošel z Dearbornu do Cantonu, přežil bez újmy, možná bez peněženky i mobilu, ale přežil, může dozajista potvrdit, jak moc by bylo přínosné a poučné natočit také dvojku tohoto sluníčkářsky manipulativního, nudného a neúměrně dlouhého svinstva, snad horšího než žabožroutské imigrační agitky, s názvem třeba Deathroit II: Návrat do Deathroitu. Poté, co otrokář spálil ten fuj fuj segregační a rasistický bič, zatočil s xenofoby a Toyota sežrala americký automobilový průmysl, odešla z města většina bílého obyvatelstva, protože, jak je to naprosto precizně a korektně prezentováno, se prostě bálo, aby jim tolik perspektivní kakaová většina nesebrala všechnu práci, a rozhodně ne proto, že nikdo nechtěl mít dvojdomek s chaloupkou strýčka Toma, decentního, spořádaného, přizpůsobivého, vzdělaného, kulturního a kultivovaného to souseda. A tak je od poloviny devadesátých let z dvoumilionového pilíře amerického průmyslu mičigenský Chánov s počtem vražd a loupežných přepadení na úrovní Haiti, Belize či Hondurasu a osmdesáti tisíci vyrabovanými budovami k demolici, odkud rasistické plevy odtáhly a zůstalo 600 000 nadmíru perspektivních, mírumilovných a pracovitých čokoamerických zrn, hrstka taky zfetovaných bílých socek a Eminem. Ale hlavně, když občas nějaké čtyřpéčko, tedy prospěchářsky politikařící pokrytecká piča z árijského Beverky Hills demagogicky a manipulativně připomene, jak bývalo v rasistických dobách zle! Počítám, že scénář Pohádky o Rodnym Kingovi už se peče. (17.12.2017)

Kathryn Bigelow se poučila od svého posledního filmu a zaútočila na naběhlé žilky každého, kdo spolu s napětím ve filmech trpí a doufá v dobře zvládnutý konec. Detroit je totiž poměrně zajímavý příběh, který si v podstatě zakládá na rasových motivech USA v letech 1967, ale zároveň o nich není řeč v průběhu celého filmu. Ze začátku film představuje brutální zmatek ve městě, který byste přiřadili aktuálně snad akorát k Sýrii. Pořád tu ale mluvíme o Americe. Druhá část se pak zaměřuje na konkrétní případ toho, co detroitská policie ve městě během těchto nepokojů předváděla. Tato část je zřejmě nejdelší a zároveň nejbrutálnější. Sice tu černoši opět dostali roli utlačovaných, s čímž jsem se za poslední léta víceméně smířil, ale na druhou stranu se jim v této situaci vůbec nedivím. Abychom byli korektní, tak tu máme roli, kterou perfektně hraje John Boyega, a který je tu neutrální jak Švýcarsko. No a třetí část, ta už značí vyústění situací z prostřední části filmu. Můžete počítat s tím, že je tou částí nejabsurdnější. A to i přesto, že druhá je poměrně dost ujetá. Detroit je tedy film bezesporu kvalitní. Během něj mi bylo z lidského rodu vysloveně na blití. A jelikož vím, že to není jenom o rasové nesnášenlivosti, přemýšlím, že se do budoucna uchýlím do nějaké chatrče na hory, připojím internet a dožiji o samotě, protože v tomto případě je to nejlepší řešení. (23.01.2018)

║Rozpočet $34miliónov║Tržby USA $16,790,139║Tržby Celosvetovo $23,355,100▐ Ďalší príšerný kalkul od Kathryn Bigelow. Ako zhruba to v tom nešťastnom rasistickom Detroite funguje. Námet dobrý, aj niektoré pasáže, ktoré prídu dosť bezprostredné ale ako celok to až tak nezamáva ako by sa patrilo. V takomto móde pri danom chovaní, tých černochoch ani moc ľutovať nejde. Bigelow ma stále nepresvedčila že je oscarová režisérka. /60%/ (26.12.2020)

Trochu moc aktivistický, ale jinak hodně silný film. Jako u všech děl natočených a napsaných ,,na základě skutečné události" je vysoce problematická míra rekonstrukce reality a vždy jde jen o interpretaci tvůrce/ů, jak k obrazu svému složili střípky důkazů, očitých svědectví, vzpomínek nebo jenom vyprávění z druhé ruky, tak se jeví i postup scénáristy Marka Boala jako příliš ,,tvůrčí" a průhledně aktivistický, naštěstí je ovšem Kathryn Bigelow opravdu skvělá režisérka a hlavně celý příběh poukazuje na hlubší a obecnější fenomén - selhávání policie, používání nepřiměřených donucovacích prostředků a obecně policejního násilí, což se netýká jen policie v USA, ale globálně policie vůbec, a mechanismy tohoto fenoménu jsou ve filmu zobrazeny více než věrohodně... (03.01.2018)

„PŘI NEPOKOJÍCH V DETROITU TENTO TÝDEN, BYLI V MOTELOVÉM POKOJI ZASTŘELENI TŘI ČERNOŠI.…“ /// 23.7.1967 – DEN PRVNÍ… nejdřív jako nevím… to chtěj, abych fandil těm vopičákům, schopným vypálit si domov, jen aby ukázali, že se děje něco… vlastně nic, protože zásah byl oprávněnej. DEN DRUHÝ… Zločin musí bejt potlačenej – tak tomuhle má bílá hlava rozumí… STEJNĚ NA TY HAJZLY NEMÁME STŘÍLET (nevydržel bych to – a kurva, teď jsem profláknul, komu fandím…). Trošičku nám ten „government“ plave. Zvládnout takovej nápor, by dalo zabrat i frajerům z Čeky. Mladej polda v podání Willa Poultera – už je jasný, kdo tady asi bude za krypla (jinak frajerskej výkon!) vedle něho milej negřík (takže protiklad…)… Kathryn Bigelow si vybrala téma, který sice není až tak (pro mě) aktuální, ale zdokumentování reality oněch dnů, který podala na vzorku lidí a popsáním událostí v motelu The Algiers, ho aktuálním udělala. Vylezlo z toho dobrý psycho, který není to vo tom, co komu připadá (či nepřipadá) správný. Autentický záběry a fotky, nakonec krátký soudní drama. Film vzbuzuje emoce. A to nejsu černej. Ale nestrhne. Určitě proto, že na místě, kde má gradovat, je pasáž, která mě nebere. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Razím zásadu, škoda každý rány, která padne vedle. 3.) Tohle jsou moji kluci. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (20.12.2017)

Kathryn Bigelov není vůbec špatná režisérka a tohle citlivé rasistické téma mi překvapivě velmi sedlo. Will Poulter si zahrál nevídanou vychcanou sviňi na jedničku a doufám, že častěji bude dostávat záporné role, tenhle kluk se do nich velmi hodí. I přes delší stopáž si film drží pozornost, je to poměrně drsné, místy šokující a emotivní. Vše však vrcholí 20 minutovým skandálním soudním procesem, který má slušné koule a potvrdil si slušné 4 hvězdy. Dobrý film. 80% (14.12.2017)

„Toto je Detroit. Tu sa neblafuje.“ Nikdy som Kathryn Bigelow, česť výnimkám, nemusel. Jej filmy ma vždy nudili a nebavili. Inak tomu nie je ani v Detroite. Je prehnane dlhý. Po rozvláčnom začiatku príde zaujímavý „home invasion“ stred, ale jednak ani on nie je nijako extra dobrý a jednak ku koncu už je to opäť stará dobrá bigelowská nuda. Herci slabí (až na Willa Poultera – byť mocným hollywoodskym producentom, zasadím sa o to, aby dostal ultimátnu zápornú rolu). (13.01.2018)

// Americkej Hořící keř, 'nuff said. 8/10 (23.12.2017)

Ačkoli nejsem obeznámen s onou skutečnou událostí, která dřímá v pozadí, přijde mi Detroit takovým zvláštním způsobem zjednodušený. Anebo možná ne úplně realistický? Narážím na chování postav. Opravdu stačilo tak málo ke střelení černocha do zad? Tento film, jakožto historické drama, by měl být historicky přesný a o tom já mám své pochybnosti. A i kdyby byly vyvráceny, pocit z filmu zkrátka není zdaleka dokonalý. Řemeslné aspekty jako kamera, herci, budování napětí, resp. režie obecně, to všechno je v pořádku, nicméně měl-li mít film ve své bohaté politické korektnosti nějaké vyšší poslání, tak ke mě nedorazilo... 7/10 (28.01.2018)

Zajímavé, že jakkoliv je Detroit samozřejmě sympatizující s utlačovanými černochy, děj je stejně dostředivý vůči bílé postavě Willa Poultera (který předvádí úžasný výkon - za deset let to bude pravidelný účastník boje o Oscary, to vám říkám) a z obětí během samotné akce inklinuje k oběma bílím holkám - přes veškerou snahu jde zkrátka pořád o film, v jehož přirozeném středu jsou bílí. Je trochu legrační, že v titulcích je před Poulterem uvedený Boyega, který má zlomek času v obraze a je jen pasivní pozorovatel - ostatně jako všechny černé postavy. Detroit je tak pro mě především ukázkou toho, jak těžké je oprostit se od tradičního hollywoodského nastavení, i když prakticky všichni ve štábu (mimochodem režie, scénář, kamera, střih, producenti - všechny velké profese výhradně běloši) právě o to usilují. To ale není plus ani mínus filmu, to je prostě fakt, který stojí za debatu nad rámec povedenosti filmu. Plus je jeho intenzita ústředního incidentu a herecké výkony, mínus nepřesvědčivě konstruovaný realismus, kdy jsou televizní postupy imitovány filmovými kamerami, což tvoří určité uncanny valley. A taky děj mimo onen incident, který je jen nudnou a stereotypní expozicí plnou (jistě dobře míněných) zkratek, které hraničí s rasovými klišé. Závěr u soudu je zcela zbytečný a srážející zážitek. 3 a 1/2 - a protože jsem zatím u Bigelow nikdy nezaokrouhlil nahoru, udělám to třeba teď. I když už ji maličko začínám podezřívat z vyčůranosti, protože její volba "kontroverzních" témat přesně odpovídajících aktuální společenské náladě začíná být podezřelá, takže si nejsem úplně jistý, že dělám správně. (17.12.2017)

Intenzivní home invasion psycho-peklo podle skutečné události, na mě ale trochu zdlouhavé. (04.01.2018)

Postavy vzbuzující lhostejnost, přemrštěná stopáž, dramatizace přinášející až překvapivou netečnost. Střet nevinnosti a monster v typologickém gardu, co drží prst na tepu doby, po filmové stránce nijak neohromí a i ten druhý plán o udusání slibných kariér rasovou nesnášenlivostí nakonec vyšumí do ztracena. Nebudu vám dělat potíže, ale ani se před vámi neskloním. Ve větě vietnamského veterána Karla Greenea je možná cesta, ale co dělat, když je to nyní v zemi libující si v extrémech přesně naopak. Spojené státy vždycky byly kmenovým územím a nemají povahu na to, aby tomu bylo jinak.. Chápu, že „no justice, no peace“ komunitu to asi moc neuklidní, ale je pozoruhodné, jak dvojici policejních ostrostřelců dostihla spravedlnost v Asterových slavnostech slunovratu.. (27.07.2020)

Napínavé drama s ponaučením, že i sebemenší blbost vás může stát krk, když jsou lidi ve stresu. DETROIT je především o neschopnosti komunikovat a z toho vycházejícího rasizmu jak vůči bílým tak černým. Bigelowovic Káťa chytře nestraní ani jedné z menšin (ať už policejní nebo té černé) a i když ve finále bílí kluci vychází s padoušským cejchem, na začátku je dobře vidět, že chtěli jen udržovat pořádek než jim ruply nervy. Rasizmus není problém, problém je jako vždy morální a nemorální jednání. Myslel jsem si, že to nedokážu, ale nakonec jo. (06.03.2018)

Bigelow sice točí posledních pár let víceméně pořád to samé dokola, ale dělá to precizně a osobitě. Ať už si vybírá obecnou tématiku toho o čem vypráví, či jeden konkretní příběh (Zero Dark Thirty). Detroit je opět procedurálka jako řemen, ale zároveň nabízí oba dva pohledy. Prvních dvacet minut nám dá přičichnout nekompromisní vřavě a chaosu skrze těkavou kameru a zrnitý obraz, načež se z hrubých siluet začnou zhmoťnovat klíčové figury na dobré i zlé straně a nosná příběhová linka celého filmu. Umí stupňovat atmosféru, bravurně pracovat s prvkem násilí, ať už přímého, či nepřímého a velmi dobře emocionálně graduje. Není tu sice tolik hvězdných hereckých jmen jako v jiných, podobně zaměřených filmech, takže bude divákovi trochu déle trvat, než si najde "toho svého favorita", ale nakonec se to pravděpodobně povede většině, jelikož čím dál se prodíráme příběhem, tím osobnější a naléhavější výpovědní hodnotu ve finále má. Citlivé téma USA a Kathryn Bigelow jako obvykle tne do živého. (04.12.2017)

Styl Kathryn Bigelow příliš nevyhledávám, ovšem oceňuji oscarové snahy v poněkud tíživějším a syrovějším podání. Stejně jako v 30 minut po půlnoci nás čeká 140 minutová jízda, při níž divákovi občas nějaká situace neudělá úplně dobře a poučí nás o jednom dodnes nezapomenutém rasovém konfliktu ze 60. let, který z dnešního pohledu působí opravdu neskutečně, předkládá otázky k zamyšlení a přesně ve stylu této oscarové režiśerky předkládá nespokojené rozuzlení, jež tehdy všichni zúčastnění museli velmi hořce zkousnout. Celkově tedy dobře zpracovaná, od začátku volně uvažující, posléze silně gradující podívaná, jež klade důraz na lidské chování při vypjatých situacích a s tím spojené herecké výkony (Johnny Boyega je vyloženě vynikající), jež mě bavila o stupínek více než výše zmíněný sesterský kousek a za oscarové ověnčení bych se za pár měsíců nezlobil. (12.12.2017)

O tom, že je Kathryn Bigelow výtečná režisérka, která v ryze mužských tématech nemá prakticky konkurenci, se ví. Tentokrát se (a vůbec se toho nebojí) pohybuje v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž bylo 43 lidí zabito a bezmála pět stovek zraněno. Věnuje se konkrétnímu incidentu v jednom obyčejném motelu, ve kterém se hodně křičelo, hodně bilo, hodně ponižovalo. A nakonec i zabíjelo. Bigelow umí intenzivní scény, řemeslně jsou vymazlené, výtečně pracuje s napětím, herci pod jejím vedením válí. Jenže jejích předchozích 30 minut po půlnoci bylo hodně chladných a naprosto akademických. Teď si u mě spravila reputaci, funguje jako velmi solidní pozorovatelka a třeba Willa Poultera představuje coby velmi zajímavého herce. Kazem je přepálená stopáž, finále u soudu bychom asi ani nepotřebovali, protože jasně ukazuje, že si tvůrkyně vybírá témata odpovídající aktuální společenské náladě a trošku pokrytecky připomíná, jak bylo v oněch dobách (a nejen tehdy) pro jednu rasu zle. (25.12.2017)

Princíp filmu je postavený na jednoduchej poučke: akcia vyvoláva reakciu. Človek čiernej pleti spravil niečo, aby bol zato následne “neprimerane” potrestaný. Taktiež sa objaví myšlienka princípu: všade sú a pracujú dobrí aj zlí ľudia. Vďaka tejto schéme, je snímok pomerne silnou, emocionálnou záležitosťou, pričom najmä vďaka hereckému výkonu Will-a Poultera, je “Detroit” filmom, ktorý by nemal za žiadnu cenu zapadnúť do zabudnutia. Skvelá práca .. (23.12.2017)

U filmů Kathryn Bigelow si pokaždé řeknu, že nevědět jméno režiséra předem, tak mě nikdy nenapadne, že to točila žena. Její filmy jsou vždy řemeslně vypiplané a syrové, ale zároveň bývají chladné a často mi chyběly větší emoce tam, kde bylo třeba. Detroit však ždímaní emocí z diváka vůbec nepotřeboval, její schopnost budovat atmosféru a přesné vedení jednotlivých scén a postav, diváka dostane přesně tam, kde ho chce mít. Detroit má hned několik 5* pasáží při kterých mi příjemně nebylo. Škoda například těch závěrečných 15 minut, které už dle mého byly navíc, ale Kathryn natočila vážně dobrý film, který je aktuálnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Silné 4* (10.12.2017)

Až se za desítky let začnou vybraný filmy převádět do virtuální reality (nevěříte??), vzniknou hned z několika provařených fláků nefalšovaný hororový orgie a trenažéry strachu... Po celou dobu v motelu sem byl napnutej jako struna, nic takhle znepokojivýho jsem letos v rámci žánrů drama/thriller neviděl. Nad případnejma oscarovejma nominacema se rozhodně podivovat nebudu. (17.12.2017)