Černobílá spravedlnost

Kathryn Bigelow je zručná režisérka, jež nám do této chvíle přinesla mnoho filmů povedených po všech stránkách, tudíž jsem se i na tento, širokému publiku docela neznámý snímek vskutku těšil. Film pojednává o povstání v americkém městě Detroit v roce 1967 a hlavně se zaobírá vraždami v motelu Algiers. Musím pochválit zejména kameru, která mě svou dynamičností vtáhla do děje již v úvodních minutách, normálně tento typ "shaky" kamer moc v lásce nemám, ale sem se to doopravdy hodilo. A za druhé nesmírně oceňuji herce, s kterými tvůrci přišli. John Boyega mi zde překvapivě nevadil, to spíše ve Star Wars bych si dokázal představit někoho jiného v jeho roli, tady jsem s tím jednotvárným výrazem neměl problém, na postavu to sedělo. A hlavně Will Poulter zde herecky koncertoval, i kvůli jeho brilantnímu výkonu si asi každý musel rvát vlasy, kdykoliv se jeho antagonista objevil na obrazovce. Prostřední část v motelu asi nejnapínavější sekvencí filmu, momenty mi bylo z jednání mnoha postav fakticky špatně, no, a závěrečný soud tomu nasadil pomyslnou třešničku. Nepochopitelné. Skvělé řemeslo. Za mě dávám 81 % (16.09.2019)

Zajímavé, že jakkoliv je Detroit samozřejmě sympatizující s utlačovanými černochy, děj je stejně dostředivý vůči bílé postavě Willa Poultera (který předvádí úžasný výkon - za deset let to bude pravidelný účastník boje o Oscary, to vám říkám) a z obětí během samotné akce inklinuje k oběma bílím holkám - přes veškerou snahu jde zkrátka pořád o film, v jehož přirozeném středu jsou bílí. Je trochu legrační, že v titulcích je před Poulterem uvedený Boyega, který má zlomek času v obraze a je jen pasivní pozorovatel - ostatně jako všechny černé postavy. Detroit je tak pro mě především ukázkou toho, jak těžké je oprostit se od tradičního hollywoodského nastavení, i když prakticky všichni ve štábu (mimochodem režie, scénář, kamera, střih, producenti - všechny velké profese výhradně běloši) právě o to usilují. To ale není plus ani mínus filmu, to je prostě fakt, který stojí za debatu nad rámec povedenosti filmu. Plus je jeho intenzita ústředního incidentu a herecké výkony, mínus nepřesvědčivě konstruovaný realismus, kdy jsou televizní postupy imitovány filmovými kamerami, což tvoří určité uncanny valley. A taky děj mimo onen incident, který je jen nudnou a stereotypní expozicí plnou (jistě dobře míněných) zkratek, které hraničí s rasovými klišé. Závěr u soudu je zcela zbytečný a srážející zážitek. 3 a 1/2 - a protože jsem zatím u Bigelow nikdy nezaokrouhlil nahoru, udělám to třeba teď. I když už ji maličko začínám podezřívat z vyčůranosti, protože její volba "kontroverzních" témat přesně odpovídajících aktuální společenské náladě začíná být podezřelá, takže si nejsem úplně jistý, že dělám správně. (17.12.2017)

Ačkoli nejsem obeznámen s onou skutečnou událostí, která dřímá v pozadí, přijde mi Detroit takovým zvláštním způsobem zjednodušený. Anebo možná ne úplně realistický? Narážím na chování postav. Opravdu stačilo tak málo ke střelení černocha do zad? Tento film, jakožto historické drama, by měl být historicky přesný a o tom já mám své pochybnosti. A i kdyby byly vyvráceny, pocit z filmu zkrátka není zdaleka dokonalý. Řemeslné aspekty jako kamera, herci, budování napětí, resp. režie obecně, to všechno je v pořádku, nicméně měl-li mít film ve své bohaté politické korektnosti nějaké vyšší poslání, tak ke mě nedorazilo... 7/10 (28.01.2018)

V nejednom divákovi vplyvom rozmáhajúcich sa chápadiel politickej korektnosti asi vyvstáva otázka, prečo sa tragická noc v jednom zapadnutom michiganskom moteli, ktorá sa krvavým písmom zapísala do histórie presne pred polstoročím, dočkala svojho filmového spracovania práve teraz. Venovať týmto úvahám dlhší čas a priestor by však v tomto prípade bolo neúctivé nielen voči obetiam tohto incidentu (nech už boli jeho detaily akékoľvek, je neodškriepiteľným faktom, že v hoteli s bielymi mužmi a černošskými dievčatami by sa niečo podobné v tých časoch stalo len sotva), ale aj samotnej snímke. Detroit je totiž v prvom rade bez diskusie kvalitnou a poctivou filmárčinou. V prvej polhodine sa usiluje postupne priblížiť všeobecné dianie, čo mnohí ocenia, no iným, najmä menej trpezlivým prinesie tento obšírny úvod veľmi rýchlo prvotné rozčarovanie, ktoré má následne dopad na výsledný zážitok. Po nej však prichádza očakávaný vrchol celého diania, udalosti v moteli Algiers, ktorým vládnu nesmierne silné emócie a napätie by sa v niektorých okamihoch priam dalo krájať. Práve tu majú možnosť vyniknúť výkony väčšinou menej známych hereckých mien, ktorým vládne stvárnenie hlavného antagonistu v podaní Willa Poultera. Áno, presne toho istého Willa Poultera, ktorý sa pred rokmi objavil v dodnes poslednej Narnii ako neznesiteľný bratranec hlavných hrdinov a od ktorého by len málokto očakával, že s takou suverenitou dokáže zvládnuť úlohu, akú mu predostrel scenár tohto filmu. Záverečnú časť tvoria očakávané následky spomínanej epizódy, ktoré sú pravdepodobne hlavným dôvodom toho, prečo napokon nejdem s hodnotením ešte vyššie. Predovšetkým scény odohrávajúce sa na súde sú totiž odbavené príliš povrchne, bez výraznejšej snahy strhnúť diváka, čo mňa ako osobu, ktorá si častokrát na filmovom plátne užije viac slovné prestrelky za dverami súdnej siene než skutočné prestrelky v uliciach, muselo zákonite sklamať. Napriek tomu však snímam z hlavy pomyselný klobúk pred Kathryn Bigelow, ktorej doterajšiu tvorbu som dodnes s určitými predsudkami obchádzal. Detroit ma totiž presvedčil o tom, že by som to mal čím skôr napraviť. (80%) (07.12.2017)

Natočeno je to sugestivně, s četným záběry na detail - hlavně očí. Soudní přelíčení se ale už přece jen vleče. Snímek vyznívá dost jako agitka, ale není zcela černobílá. Nikdy nebudu mít pochopení pro rabující násilný dav, který ještě ohrožuje hasiče při práci. SHRNUTÍ: Chcete vědět, proč je dnes Detroit v takovým prů...švihu. (30.09.2018)