Nechte mrtvoly chytat bronz!

„l'art pour l'art čili koukání pro koukání. Obecně je mi lhostejné, zda film chápu či ne, zda má nějaký smysl nebo ne, ale zda-li se mě nějak dotkne či ne, to je už jiná otázka. Je mi jedno, zda Petr nebo Pavel, ale oddělit Helenu od Bruna by mohlo být zajmavé. Mně připadá, že Bruno zde jen přicmrndoval. Okatá analogie s hmyzem a střílení, které dělá jenom kravál. Okatá analogie s masem, při které létají oči. Avantgarda s využitím všech možných známých avatgardních postupů nesměřuje k svému cíli. Tak tedy spíš parodie, ale na co? Najspíš na podivínství v konci světa, jehož režiséři a jejich obdivovatelé se již účastní. Nebo na virtualitu počítačových a mobilových her, ale po těch mi nic není? (22.09.2019)

16.53 Púšťam film. Umenie v ruinách prastarej stavby. Radosť z pohľadu na more. Cikajúca žena v rokoch. Prvé kadávery (= mŕtvoly). Prsia. 17.30 Lúpež zlatých tehličiek obohatia černošky. Stále artovo, avantgardne. 17.32 Nezvyčajných obrazov pribúda. Emočné zaujatie rovná sa nula celá nič. 17.35 Prerušujem pozeranie. Idem sa prejsť na hrad. 22.05 Viem, že to bude až do konca rovnaké, ale keď Horatius povedal, že "Začaté je z polovice urobené", tak pokračujem. 6.30 Uff. Pif a Paf. Som z toho paf. Výnimočný a vysoko nadštandardný umelecký zásmrtok (opak zážitku). (10.01.2021)

Po AMER a vrcholném L´ÉTRANGE COULEUR DES LARMES DE TON CORPS se předmětem experimentu opět stává brakový žánr. Od gialla tentokrát spíše k policejnímu thrilleru. LAISSEZ BRONZER LES CADAVRES! je oproti předchozímu klasičtěji narativní (také jde o adaptaci stejnojmenné knižní předlohy); vzhledem k výraznému rukopisu a bujnosti experimentálních formálních postupů tvůrčí belgické dvojice lze snadno prohlásit, že se autoři opakují a neposunují se k ničemu novému. Já si to nemyslím, jelikož tenhle způsob žánrové interpretace ještě zdaleka nedosáhl veškerých plodů – a není nic snadnějšího, než si chvíli počíhat a pak s uspokojením novátorský postup prohlásit za vyčerpaný, a to jen proto, že se dvě novátorská díla od sebe neodlišují tolik, jako se liší od všeho předchozího. Záměrně čistě povrchové zkoumání fascinace mezi estetizovaným násilím a perverzní sexualitou skrze formální (barevné odstíny a kontrasty, střih, zvuk, hudba, detaily, a jejich proměnlivý rytmus) i obsahové prvky, které jsou zdůrazněné takovým způsobem, že na jednu stranu diváka nenechají ani na sekundu únikově ponořit do zobrazovaného světa a zapomenout na jeho principy zobrazení, na druhou stranu jsou tak pevně spojené s určitými navyklými nebo archetypálními reakcemi, že mají přes svůj zcizující efekt silně emocionální odezvu. (31.03.2018)

Artový western připomene nejen Tentkrát na západě jak hudbou E. Morriconeho (mj. Faccia a Faccia či Severamente), tak i smyslem pro detail a některými delšími záběry, kterých ale není mnoho. Ač snímek stojí na kameře, přesto nelze říci, že by forma přebíjela obsah. Jen tu máme další vizuální počin dua C+F, jež ví, že film jsou především obrazy. Surrealistická vybíjená, kdy není jednoduché si tipnout, kdo nezemře. Snové scény mají blízko k hudebním videoklipům - zlacení těla, odstřelování šatů až na nahou kůži či halucinogenní milování. Nechybí piss, bdsm na kříži, krev, vystřelené oko ani hořící zlato. Barvy. Rudá, zlatá, modrá, zelená, černá. Oheň. Blankytná obloha, azurové moře, bělostné hřebínky vln. Smrt na každém kroku. Alegorie s mravenci je výstižná. Lidské pinožení často postrádá vyšší cíl. Pro okrajové publikum, které se nebojí u filmu snít. (16.07.2018)

Laissez bronzer les cadavres! spĺňa vysoké štandardy autorskej dvojice, no nikam ich neposúva – čo je pri tvorcoch označkovaných prívlastkom “experimentálny” vážny nedostatok. Preskúmanie nového žánru neprinieslo do tvorby filmárov žiadne nové postupy. Viac na: http://25fps.cz/2017/nenechajme-autorov-slnit-sa/ (21.09.2017)