Osudový dotek

Pravda, pokud by byl dojezd takový, jako rozjezd, tedy skoro stoprocentní psycho, byl bych spokojen. Ovšem v druhé třetině, tváří v tvář veselým barvičkám a rozpustilému kampusu, to bledne a i když se snímek chce vrátit podruhé do stejných kolejí a částečně se mu to i daří, už to prostě není ono. Také s vědomím toho, že se mohl hrdina pořádně zamyslet a logicky pouvažovat, při kterém rozhodnutí by všechno zůstalo tak, jak má, ale hodinový film by asi nebyl to pravé. (11.10.2007)

Výborně propracované sci-fi, kterému nemám prakticky co vytknout. Hlavní díky patří bezesporu scénáristům, kteří nevymysleli úplně originální scénář (něco podobného jsme viděli třeba ve Věčném svitu neposkvrněné mysli), ale zato hodně chytlivý. Ashton Kutcher mě velmi mile překvapil a přesvědčil, že je schopen zahrát i jiné než komediální role. Dávám sice pět hvězdiček, ale nemůžu se zbavit pocitu, že na umístění v TOP200 je snímek trochu nadhodnocený....... (28.01.2008)

Inteligentní thriller pohrávající si s časovými paradoxy, který by vás rozhodně neměl odradit "teenagerovským" obsazením hlavních rolí. Tedy ne že by se z Kutchera najednou stal oscarový herec, ale scenáristická a režisérská dvojka má po vlažném rozjezdu v rukávech tolik es, že by s nimi vyhrála víc než jen jednu filmovou partii. Pokud máte rádi komplexní filmy, které nejedou v hollywoodsky jednoznačných sladkobolných kolejích, tohle bude váš šálek kávy. (11.06.2004)

Mhmm. Mám já to ale šťastnou ruku na filmy. Včera Jednoduchý plán, dneska Osudový dotek. Dva výborné filmy, které krom pětihvězdičkového hodnocení nic nespojuje. O tomhle filmu jsem věděl jen skutečně něco málo, neb nerad znám cokoli dopředu. Věděl jsem, že Ashton hraje hlavní roli, a že to bude další film, kde se dočkám skvostné Amy Smart. A taky že se bude trochu cestovat časem. Zaprvé jsem pochopil, co na něm Demi má. Zadruhé Amy Smart je zkrátka dokonalá. Zatřetí, fracek Tommy se okamžitě zařadil mezi mé nejnenáviděnější charaktery všech dob. A konečně začtvrté, film je skutečná emocionální horská dráha. S jakým umem a rychlostí dokáže přepínat emocemi jak televizi dálkovým ovladačem, to je nevídané. Jistě mám své výhrady, a to kupodivu především k názvu... Efekt motýlích křídel? Mávnutí motýlích křídel způsobí tajfun. Tady se mění zásadní věci, a přesto má vše stále stejné dějiště, stejné charaktery... Svým názvem evokuje něco hlubšího, a přitom je ve své podstatě hlavní chyták filmu ohromně povrchní. Ale to je jen malá vada na kráse. Občas to chce přimhouřit očko. SPOILEROIDNÍ PÉES. V jednu chvilku bych byl raději, kdyby Ashton radši pokračoval v tom, k čemu se chystal, a nevrhal se na ten pitomý deník... :o) (18.08.2009)

Lapsus memoriae. Blackout. Výpadek paměti nebo prostě vokno- stresující věc v leckteré situaci (při testu obvzlášť). Možná měl Evan štěstí, že si některé hrůzné zážitky z dětství nepamatoval..(Ano, děti k sobě umí být navzájem velmi kruté, nevím, proč se psychologové neustále diví). O to bolestivější bylo pak jejich zpětné zjištění. Emocionálně mě to neroztrhalo jako onu poštovní schránku, mladou čtyřku sem pozorovala s mírně pootevřenými ústy- hráli líp jak někteří dospělí. Director´s cut ending je sice nápaditější než ten, kdy se dva lidé minou na přeplněné ulici, ale preferuju přesto ten původní. 90%. Ještě jedna věc- po skončení filmu mě popadla jedna prazvláštní chuť, pustit si dlouhý, táhlý a pomalý soundtrack. (Asi na mě byl snímek moc zbrklý). Kdo ví. (23.06.2007)