君の膵臓をたべたい
Let Me Eat Your Pancreas
Obsahy(1)
Nejprve se seznamujeme se zasmušilým učitelem, který dostane za úkol přestěhovat školní knihovnu, protože budova, ve které se knihy nacházejí, se bude bourat. Navíc to pro dotyčného učitele má další význam – jako středoškolák právě v této knihovně trávil nejvíc času. Dokonce se tu potkával i se spolužačkou Sakurou, která mu prozradila její největší tajemství; že umírá. (Zíza)
(více)Videa (4)
Recenze (6)
Keď som si asi po mesiaci všimol, že môj najobľúbenejší film z mája roku 2020 má aj hranú verziu, rozhodol som sa okamžite, že si ju musím pozrieť tiež. V prvom rade som sa tešil, že budem mať možnosť vidieť tento príbeh znovu a okrem toho som bol zvedavý, ktorá verzia je lepšia. Animovaná alebo hraná? Myslím si, že oba filmy zachytávajú najsilnejšie časti veľmi kvalitne a srdce filmu je tu správne uchopené. Sú tu určité rozdiely, no nechcem sa im moc venovať. Možno s výnimkou toho, že v tomto filme začíname s Harukim, keď už je dospelým učiteľom. A príbeh ako taký je flashback. Animovaný film sa v budúcnosti neodohráva. Miesto toho išli cestou, kde sme mali príbeh podaný plynule. Bez častí v budúcnosti. Alebo teda... väčšinou. Pretože ten príbeh začal pohrebom Sakury. A od toho sme sa odvíjali ďalej. Osobne ak mám filmy porovnať, tak animovaná verzia je podľa mňa o niečo živšia. Tie farby sú nádherné a je tu niekoľko malých momentiek navyše, ktoré ho príjemne dotvárajú. Ale budem fér k hranej verzii "Let Me Eat Your Pancreas" a povieme si niečo o nej. V prvom rade je treba povedať, že herecké výkony sú veľmi silné. Minami Hanabe je excelentná ako Sakura. A myslím si, že sme ju nevideli naposledy. Veľmi dobre zachytáva túto postavu a dáva jej veľkú dávku srdca. Takumi Kitamura ako Haruki je tiež dosť dobrý. Myslím si, že postavu predáva veľmi dobre. Kým v tejto verzii je len tichý a utiahnutý, v animovanej verzii pôsobil predsa len o niečo zaujímavejšie. Minimálne v tom, že pôsobil viac ako úplne nezaujatý čímkoľvek. Najsilnejšie momentky sú plne funkčné. Večer na nemocničnej izbe, scénka u Sakury doma, časť keď si Haruki prevezme knižku... mohol by som pokračovať. Myslím si, že aj animovaný film potom veľmi dobre vedel, ktoré momentky je treba nechať vyznieť absolútne naplno. Lebo im dali rovnakú silu. No čo tento film trošku stráca oproti animovanému sú tie farby. Keď som sledoval animovanú verziu a tie nádherné rozkvitnuté japonské sakury a ako zaplnili celý obraz, išlo o absolútne nádherný záber. Hraný film vám toto neumožní. No stále platí, že oba filmy sú veľmi silné, sú emocionálne plné, majú srdce na správnom mieste a skvelé postavy. Tento film trošku pridáva do budúcnosti, animovaný film má svoje malé prídavky, ktoré ma potešili. Môj názor? Pozrite si oba, a porovnajte sami. Či už siahnete po hranej alebo animovanej verzii, myslím si, že sa dočkáte skvelého filmu. Hodnotenie: A ()
Nebudu předstírat, že jsem zvláště v druhé polovině filmu nebyl dojatý, ale na druhou stranu, ten film je plný klišé. Měl jsem pocit, jako bych každou scénu už mnohokrát předtím viděl. Překvapil jen jeden moment v ději, který nebudu spoilerovat. Jako největší pozitivum bych uvedl výkon sympatické Minami Hamabe, která je ve svých 17 letech příjemným objevem, a předpokládám, že jsem ji neviděl naposled. Zajímavé je, že sama posléze řekla, že její skutečná osobnost je zcela odlišná a přibližuje se spíš jejímu filmovému protějšku. ()
Hezký něžný film. A já čekal bizár... ()
Nakonec před sebou máte úplně obyčejný snímek, který rozhodně není zajímavý námětem, ani zpracováním. Je sice pravda, že herecky to pro ty tři nejdůležitější postavy bylo vybráno dobře; však také Oguri Šun je téměř vždy sázka na jistotu a mladí herci se snažili opravdu hodně, Kitamura má sice ještě velké rezervy, ale Hamabe se předvedla velmi slušně. Nejzajímavější ovšem z toho všeho je jen ten podivný název. Není to příliš zapamatovatelný snímek, ale zhlédnutí nezabolí. A napsala jsem si recenzi. ()
Byla jsem přesvědčená o tom, že budu hodnotit film samotný a neporovnávat verze. Ale objektivita? Jo, tak ta tady nebude. Skóre třetí ze čtyř. Ale asi tak po prvních dvou minutách jsem se na to vyprdla. Proč? Protože se film rozhodl přidat něco, co mi udělalo radost: postavy (už hned na začátku) v budoucnu, kde má nejvíc prostoru "ten jak se jmenuje jako ten spisovatel...ale nepiš moje jméno", takže je (nejen) konec tedy trochu jiný, přesto zasáhne. Možná o trochu víc. Takže to lehce vyrovnalo absenci "hodné paní se sladkým". Hezky natočené, skvěle zahrané a na zbytek kašlu. Zase jsem byla dojatá a zase jsem brečela. Nepotřebuju víc :) tenhle hlavní chod se moc povedl :) Jenom mi chybělo to mluvení o literatuře, není to žádný velký problém, ale...přeci jen, absence zmínění Osamu Dazai (nechtějte po mě vypádování, to bych fakt nedala!!!) hned trochu mění pohled na děj budoucí, kde jsem během prvního čtení hned chytla (právě kvůli tomu zmínění) jiný pocit. Takže asi tak, no...ale povedlo se. Hodně :) jinak trochu, ale povedlo :) moc :) ()
Reklama