poster

Musíme si pomáhat

  • Kanada

    Divided We Fall

Komedie / Drama / Válečný

Česko, 2000, 120 min

Komentáře uživatelů k filmu (488)

  • Jamal
    ****

    Drama se vším co k němu patří a k tomu ždibec českého humoru, fakt by jsme si ale měli pomáhat, nemyslíte? (( ::(16.11.2005)

  • paascha
    ****

    Hřebejk zraje jako víno a stejně zraje i můj názor na jeho filmy. Stárnu a měknu, ale při poslední projekci jsem fakt našel místa, kde mi došlo, proč to má ty ceny...(24.5.2007)

  • Vitex
    ***

    Kdybych to viděl jenom jednou, řekl bych, že je to nejlepší Hřebejkův film. Ale musím, říct, že jsem se podruhé docela až nudil... Možná je kouzlo filmu ve vystupňuvaném napětí a když už víte, jak to dopadne, tak už to není ono... Nevím... Pelíšky jsou lepší.(2.5.2005)

  • juta
    ***

    Do top třista bych tento film pana Hřebejka nedával. Zase tak moc nenabízí a v některých momentech kamera trochu odrazuje sledovat dění a příběh nic převratného také nezobrazuje.(6.3.2017)

  • Stegr
    ****

    80% - Hezký český film...(25.6.2007)

  • salahadin
    ***

    Měli (!) bychom si pomáhat. Asi jsem ještě mimo sortů lidí, co tento film plně docení...počkám pár let a pak se sem vrátím. Takže zatím bye bye.(29.8.2006)

  • S.Quentin QUALE
    *****

    Geniálnímu, někdy až ikonickému rozpracování charakterů všech postav v tomto filmu nemůže uškodit ani otřepané prostředí náckama, tfuj, okupovaného Československa, ani příšerná hudba. Zápletka je tak krásně jednoduchá, že upřímně lituju, že jsem toto 15 let odkládal.....i když je pravda, že do některých kousků musí člověk dospět, a toto je určitě jeden z nich. 90%(5.4.2016)

  • k212
    *****

    Jedině tímto filmem na mě tandem Hřebejk - Jarchovský skutečně a hluboce zapůsobil (zatím ... 2006). A myslím, že po Nejasné zprávě o konci světa je tohle jedno z mála děl česko-slovenské provenience, které má nadnárodní aspirace, má co sdělit a ukázat všude na světě. Toť vše.(21.9.2006)

  • Allien.9
    ***

    Jan Hřebejk patří k mým oblíbeným režisérům především kvůli filmu "Pelíšky". "Musíme si pomáhat" je povedený film z období kolem druhé světové války. Polívka i Dušek jsou perfektní, přesto mě mnohem více zaujala moje NEoblíbenkyně Anna Šišková a charismatický Csongor Kassai. Mínusem je pro mě však konec filmu. Jednak mi vadí hloupě nadabovaný Richard Tesařík (proč zrovna Heřmánek?), a také ten všestranný happy end - to se sem vážně nehodí!(11.11.2008)

  • lamps
    *****

    Hřebejk se na přelomu tisíciletí opravdu překonával, a společně s ním i Polívka, Dušek a Jarchovský. Nádherné a současně hořké znázornění heroické odvahy a proměn lidství v průběhu nejtemnější etapy našich novodobých dějin, protknuté silnou dobovou atmosférou a přirozeným humorem, který ale situaci nezlehčuje jako v Pelíškách, spíše jí dodává naléhavější a duchaplnější nádech. Herci excelují, scénář překypuje proměnlivými emocemi a divák je všeho přímým aktérem, na dvě hodiny uvězněn v klaustrofobickém sevření nejistoty, strachu i malých radostí, ohrožován čmuchajícími nacisty a svérázným neodbytným kolaborantem... Když se řekne pomáhat, vzpomenu si ze všeho nejdříve na tenhle pohnutý příběh. 95%(10.5.2011)

  • Šakal
    *****

    Nejkomplexnější, nejvyzrálejší a zároveň nejupřímnější Hřebejk a definitivní utvrzení (se), že Honza je nejsilnější ve vážné (dramatičtější) poloze. Tragikomedie s velkým T ukazující nás Čechy v "celé své kráse a nahotě“ aneb pouze ve vyhrocenných situacích se v nás lidech ukáže to (nej)lepší resp. (bohužel) i to (nej)horší. Tj, mistrná to veskrze cynická (s lidskou tváří) studie jednotlivých (pokřivených) charakterů, kde ten (na první pohled) nejzbabělejší se stává (ukazuje být) „hrdinou“ a naopak. Navíc (jak už to tak i v běžném životě chodí) nic není tak černobílé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Civilnost za kamerou i před kamerou (herci), inteligentní scénář, minimalistický a nápaditý Aleš Březina, jistý Hřebejk těžící z minima (kulisy) maximum, dobře navozená mrazivá tísnivá (dobová) atmosféra a jako bonus Lumen s velkým L, Jarda Dušek, který opět potvrzuje (stejně jako Bolek Polívka), že jsou schopni (pokud dostanou šanci) zahrát i charakterní (resp. vícevrstvou) roli, to je snímek Musíme (si) pomáhat. Navíc jsem konečně přišel na to, kde vzal Jirka Holeček inspiraci pro „svou“ reklamu na GS Condro Forte. Nebo tomu bylo naopak :-) 100% p(r)ožitek co chytí za srdce a donutí se zamyslet.(2.8.2012)

  • Smok
    *****

    Divided We Fall... But United We Stand!(19.9.2009)

  • WANDRWALL
    **

    Scény, které jsou užité již v jiných filmech, nepřesvěčivé vztahy, vyumělkovanost. Hra na dobrý film.(10.8.2010)

  • AllShallFall
    ****

    Filmy z dění 2.sv války nemám moc rád. Protože ve mě zanechávají smíšené pocity. V tomto snímku se našla a rádná dávka humoru. Sice to bylo místy smutné, ale herecky to bylo opravdu na úrovni. Bolek Polívka a Jartoslav Dušek jsou výborní herci. 80%(19.2.2012)

  • swamp
    ****

    Musíme si pomáhat bych korunoval na Hřebejkův nejsvětovější snímek. Skvělé herecké výkony, kvalitní příběh a hořkosladká pachuť.(25.1.2012)

  • boshke
    *****

    Opravdu skvělý film poukazující na to, že nemusí být vše tak, jak se zdá. Skvělá ústřední trojka, hudba, scénář. A ta úžasná setkání v závěru filmu, kdy se opět setkává odbojář Pecha s Davidem, na kterého hulákal "Jude ist hier!" či když se Marie má nechat odrodit Horstem, který ji chtěl předtím znásilnit. Bravo! 100%(9.7.2012)

  • JitkaCardova
    *****

    Až do shlédnutí úvodní scény mi nedocházel ten ironicky krutý a ryze pravdivý dvojsmysl v názvu, a teď už se ho nikdy nezbavím. Musíme si pomáhat - pomáhat si navzájem versus pomáhat sobě, od něčeho, z něčeho, a pak už napořád od výčitek svědomí. Jsou jen dvě množiny lidí. Ta první je plná lidí, keří si nemohou pomoci, a když jde do tuhého, pomáhají z pokřiveného pudu sebezáchovy, z totálního neporozumění podstatě světa a síly soucitu v něm a z iracionálního strachu, který plodí zlo, nejdříve sobě, a až pak, když si myslí, že mají své jisté a že je to nebude nic stát, "pomohou" i někomu druhému, byť čistě proto, aby se sami před sebou a před druhými cítili líp, aby si byli snesitelnější, aby si od sebe ulevili, aby si od sebe pomohli. A pak (i když naději, že je nás víc, čerpám hlavně z umělecké literatury) je téměř prázdná množina lidí, kteří bytostně chápou, že poslechnout strach a zapřít lásku a empatii a dát přednost své ochraně před zmenšením utrpení někoho druhého, ničemu nepomůže, neboť to jen zvětšuje zlo, a právě už tím činí ze světa zlé a ještě o to horší místo, v němž je o to více třeba si naprosto bezpodmínečně pomáhat navzájem. Kdyby všichni lidé nepomáhali sobě, ale jen a pouze sobě navzájem, všechno utrpení by zmizelo a svět by byl šťastným místem. Přitom jde ryze o mechanický problém, o domluvu, přenesení těžiště z obstarávání se do starání. Je to prostá filosofie, žádná sofistika. Brání tomu jen ten sžíravý pomýlený zištný strach, sdílený a posilovaný všemi z té první množiny lidí, ta absurdní a záškodnická úvaha, že když někdo začne milovat a nezištně pomáhat první, a ti druzí se nepřidají, tak se mu to nevyplatí. Achacha, Člověk je tak skrz naskrz průsvitně uvnitř celý zkřivený a pokroucený, směšný a děsivý, až běda. A všichni pořád pomáhají sami sobě, čímž ubližují všem. Chlapík, co má ženu a děti a co v té úvodní scéně řve v ranním oparu s čoklíčkem v náruči "Jude!" za odjíždějícími nácky, aby udal souseda v nouzi, protože si nemůže pomoci a musí si pomáhat, protože si přece musíme pomáhat (a ten Žiďák mu z té situace nepomohl a nezmizel, nevypařil se, obtížný židák bez kouska pochopení pro jeho tíseň, tak se holt musí postarat sám!) je přesně tím prototypem, který v úvodu odhaluje neúprosnost tohohle filmu, jenž nás všechny soudí už tím, že je. Díky za odvahu všem, co se neztrácejí v té obrovské skoroprázdné druhé skupině. Musíme si pomáhat. Jak to máte vy? *~(19.12.2017)

  • nascendi
    ***

    Po opakovanom zhliadnutí som sa utvrdil v tom, že tvorba Jana Hřebejka ma nenadchýna, a to ani napriek tomu, že s Petrom Jarchovským vytvárajú silnú dvojku. Vrcholy českej kinematografie vidím inde. Táto protektorátna komédia má viacero silných miest, často divákovi zamrzne úsmev na tvári, keď sa náhle mení na drámu, herci sú skvelí, aj keď sa nemôžem zbaviť dojmu, že Bolek Polívka je viac Bolkom Polívkom, než Josefom Čížkom, o Jaroslavovi Duškovi ani nevraviac. Prekážala mi dramatickosť podčiarkujúca "opitá kamera" aj schematické, figúrkovité znázornenie povojnových udalostí v závere filmu. Napriek tomu ostáva medzi mojou Top stovkou i keď o hviezdičku kratší.(10.2.2012)

  • Kothy
    ****

    Drsný film od Jana Hřebejka o životě za 2. světové války. Bolek Polívka u sebe doma schovává Žida, takže to má hodně nahnuté.(10.2.2013)

  • m.krudenc
    *****

    Vynikající český film Jana Hřebejka. Tímhle filmem opět potvrdil, že je jedním z nejlepších českých tvůrců současnosti. Jeho film je vážnější a smutnější, přestože jde válečné drama, i v něm se najde místo pro úsměv, ale spíše mrazivý. Bolek Polívka i Jaroslav Dušek dokazují, že jsou nejen skvělými komiky, ale skutečně výbornými charakterními herci. Odvedli skvělé herecké výkony.(10.5.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace