Režie:
Adam SedlákKamera:
Tomáš SovinskýHrají:
Anna Kameníková, Jan Hofman, Eva Podzimková, Jan Cina, Jaromíra Mílová, Hermína Pogosyan, Eva Hayek, Jan Šembera, Monika Timková, Eva Čížkovská, Jiří RoskotVOD (1)
Epizody(6)
Obsahy(1)
Amálie je studentka filmových věd, žije se svojí mámou, miluje Berlín a svého kluka, co tam odjíždí na půlroku studovat. Damiánovi ale módní přitažlivost německé metropole nic neříká, stejně jako představa currywurstu, levného kebabu a hromady hipsterů na kolech. Budou sociální sítě stačit na udržení jejich vztahu? Zvládnou semestr? Šest měsíců v šesti dílech seriálu, který se odehrává pouze na plochách počítačů a telefonů. (Stream.cz)
(více)Videa (1)
Recenze (208)
// Semestr je u konce a moje dojmy by snad ani nemohly být rozpačitější. Výživná sonda do života mladých lidí zamaskovaná stereotypy dnešního života a podaná možná prvoplánovou, ale přesto naprosto padnoucí formou skajpování a telefonování přes FaceTime, se mi až do páté epizody nadmíru líbila. Pak někomu buď došly nápady, peníze, nebo hůř, byl přesvědčený, že takový konec někoho uspokojí a já jen zírám. Jak rychle se dá tak sympatický projekt ve finále poslat do kytek. Zklamání a ohromná škoda, Damián i Amálie mi budou chybět, ani přesto ale Semestr nemůžu po prvotním nadšení označit jako povedený, prostě ne. #sorrynotsorry 5/10 ()
V první řadě díky Spiker01ovi (nebo 01čce - co je víc česky?) za odkaz na rozhovor páně Civalovy s režisérem Adamem Sedlákem na moviezone. Proč? Protože jsem si během těch šesti dílů (a mezer mezi nimi) přebíral, co vlastně nebylo řečeno, ale vyplývá to z dalšího děje, a jestli to byl záměr. A jestli se mi to jen zdálo, nebo opravdu první díl byl ve frekvenci Alt+Tabů, švenků, zoomů apod. opravdu intenzivnější (nebo spíš zahlcující). A právě na tyto i další věci režisér odpovídal:) Dál už můj respekt patří právě jemu a jeho týmu, protože Semestr má v našich končinách zcela novou formu, a troufám si říct, že je to velká událost, protože: na jedné straně má to kouzlo, že dokonale trefí jeden či dva momenty ze života každého "běžného" příslušníka generace (vlastně už víc generací) mladší třiceti let. Na druhé straně ukazuje velmi dobře zahrané postavy rádobyintelektuálů a internetových persón, z nichž ani jedna rozhodně není sympatická, vztahy mezi nimi na všem na odiv vystavované tapetě sociálních sítí v kontrastu se skutečností (taky určitě znáte ty příběhy "Vy se rozvádíte? Ale vždyť to podle fotek a postů vypadalo, že jste šťastná rodinka..."). Na třetí straně je to mezi ústřední dvojicí vztahová studentská "detektivka" plná zvratů, výborně snoubící vizuální stránku s použitou hudbou (údajně jen české provenience), a na čtvrté straně skvěle hraje hru s divákem, kterému dává pořád trochu jinou perspektivu, pokud jde o názor na Amálii a Damiána. No a konečně taky tu je určitá porce výsměchu nedospělým dětičkám, přesvědčeným o tom, že jejich problémy jsou ty největší na světě, ačkoliv mají možnost svoji tirádu zakončit zaklapnutím notebooku a nasupeným odchodem do klubu, kde můžou být "free" a zapomenout na to, jak je ten jejich život strašný... A je tu ještě jedna velká výhoda - a to je ta, že se na to dá dívat opakovaně, protože je tam toho skutečně mnoho, čeho si napoprvé ani napodruhé nejde všimnout... Takže za mě rozhodně pozvánka pro všechny, nejen pro náctileté a studenty vysokých škol. Nebo jinak - i pokud budete titulky číst tak, že "skalpují" Linhartová a Hofman, což bude asi nějaký cool výraz, co mladí používají, podívejte se. Přežijte to, že se nebudete zřejmě na začátku chytat, a budou vás bolet oči. Jako celek to rozhodně bude stát za to. Jen to prosím neberte jako jasný důkaz toho, že vaše dítě na studiích místo psaní diplomky po nocích rajzuje po diskotékách, kde se jede koks:) Semestr určitě není dokonalý, ale za odvahu a zvládnutí záměru mu dám 90%. Míň jak 80 by to stejně být nemohlo;) ()
6/6 Z produkce Streamu rozhodně to lepší. Interaktivní série, která zobrazuje přirozenou cestou vztah kluka z VŠE na Erasmu s jeho děvčetem, jenž dlí na KFS. Skype je cesta, messenger se nikdy nevypíná, dramata se řeší v reálném čase, jen ta skutečná intimita jaksi vymizela. Interní fóry jsou ovšem velmi autentické, Alena Prokopová a její korálky, úkol na diegetickej zvuk atd. ()
No jako já nevím. Zajímavej nápad využít tenhle zatím neokoukanej formát, ale mám trošku problém s celou tou scénáristickou stránkou. Nic moc se tam neděje, jednotliví aktéři se dají snadno rozřadit do určitých společenských škatulek (třeba holka s velkejma kozama a malým mozkem...). Prostě všechny postavy představují jakýsi archetypy, který společnost patrně přisuzuje Generaci Y. Ale to přece nemůže být pro diváky zajímavý. Takhle to prostě v životě nechodí, většina lidí má přece mnohem zajímavější, komplexnější a originálnější osobnost. Ale postavy tady se chovají jako naprostí idioti, kterým bych nejradši dala přes držku. A přitom je chování všech postav strašně prvoplánový, předvídatelný a zdánlivě šokující. Na mě to celé působí jako jakási telenovela pro mladý. A ani mi nepřipadá, že by to mohlo zaujmout reálnou generaci Y. Dokážu si představit, že to osloví třeba teenagery, kterým ale není víc, než dejme tomu 17. Mýdlová opera pro odrostlý děti. A tohle má být obraz dnešní generace? S tím se teda neztotožňuju. Já do týhle generace patřím taky a rozhodně se nechovám tak kreténsky jako postavy v seriálu, ani mí kamarádi se tak nechovají. Šlo z toho vytřískat víc, čekala jsem nějkou syrovou hořkosladkou výpověď o dnešní generaci mladých, dostala jsem jen jakejsi prefabrikát s pozlátkem, kterej se snaží působit hrozně damaticky a reálně. Bohužel mu to moc nevychází. Btw: v průběhu sledovaní mě napadla myšlenka, jestli by zveřejnění mých aktivit a konverzací na internetu nebylo zajímavější a zábavnější, než celej tenhle pořad. Jo a ještě jedna poznámka na konec. Do podobnýho projektu by mi asi víc seděli úplně nový neokoukaný tváře, který nikdo nezná. Netuším, proč se tvůrci rozhodli do rolí obsadit herce, kteří už pár zářezů ve svý kinematografii mají. Ale to už je opravdu jen detail. ()
Waw. Tady nezvítězil jen ten formát, ale i obsah. Zvítězili i herci - Hofman je sice o chlup míň přesvědčivej než absolutní Linhartová, ale ta volba obsazení (včetně Josefíkový) byla prostě skvělá. Jasně: vlastně by se tam dalo najít spousta "much" - nepřesností, nejasností, otazníků... ale vzhledem k tomu, že má jít o nestylizovanou a neformální komunikaci dvou obyčejnejch mladejch lidí, tak neni na místě cokoliv reklamovat. A ta autentičnost, ta "neformální a nestylizovaná komunikace dvou obyčejnejch lidí" je jedna ze největších zbraní seriálu - Amálie a Damián jsou dva obyčejně nezajímaví, občas nesnesitelní a protivní, někdy nafoukaní a arogantní (Damián), jindy nejistí a možná trochu pozérský (Amálie), jsou ale nic než vypovídajícim vzorkem mladýho páru generace Y, generace žijící na internetu a na sociálních sítích, tý generace, která se ještě ve společnosti nestačila tak úplně najít. Podle mě to má rozměry až takový sociální sondy - byť jde možná trochu o sociální bublinu, tak stejně je ta skupina, který se to týká, nezanedbatelná, a rozhodně nejde jen o úzkej okruh lidí, ale týká se to každýho, kdo si ve svym životě musí najít nějaký místo pro novýho člena všech vztahů - pro Internet. V tomhle mi to často připomínalo Men, Women and Children nebo Disconnect - až na to, že Semestr si vystačil s nepoměrnejma možnostma a prostředkama. Mrazivej a autentickej obsah bez konvenčního děje plnej náznaků, těkání a odboček, vyprávěnej prostřednictvím obrazovek komunikačních platforem, je silnou formou i na papíře, pokud se ale zvládne dobře nebo snad skvěle, pak je to prostě rána jako prase. Jak to, že stačí životy, vztah, nejistoty, strachy a nerozhodnosti života dnešní mladý generace bez nějaký větší deformace shrnout a odvyprávět pomocí počítačů a mobilů? Dyť to je strašně děsivý. Jasně, život je trochu širší, než co se vejde na displeje, ale jak nám tvůrci Semestru ukázali, tak ne vždycky je ten rozměr širší nějak významně. Ne tim, že by lidi přestali žít, ale tim, že začali žít úplně jinak, než jak žily stovky generací před náma - a přesně v tomhle momentě mi Semestr přijde neuvěřitelně silnej: dokáže realisticky a nepřikrášlovaně vypovídat o způsobu, jakym mladý generace začínaj žít, jakym si mezi sebou udržujou vztahy, jak spolu komunikujou. Na mě každej z dílů působil maximálně a neměl jsem pocit nějakejch hluchejch míst (jasně, řešej tam blbosti, klikaj na nesmysly, bavěj se o ničem - jenž dyť přesně o tomhle 90% internetový komunikace je), naopak ve mně rostl pocit zmaru, marnosti a deprese - protože jak z tohodle ven? Možností je nekonečně, odboček je taky nekonečně, všichni maj k sobě oficiálně strašně blízko, prakticky jsou si ale dál a dál, jsme zavalený balastem a zbytečnostma a nějakej pevnej bod v tom všem vidět neni - a záchranná brzda nebo tlačítko stop taky ne. Všichni věděj o všem, ale nikdo o ničem; nikdo nejde do hloubky, nikdo nedělá věci pořádně, nikdo nehledá to, co je opravdu důležitý, i když přesně to všem chybí nejvíc. Ale přesně jak psala Amálie v tom mailu z budoucna - je to jako s tou Dvorakovou klávesnicí: víme, že existuje lepší aletrnativa, ale ta změna stojí hrozně moc úsilí a námahy, takže ve výsledku jedodušší a pohodlnější je zůstat u toho, na co jsme zvyklí. A ten konec? Že byl moc neuzavřenej, nebo že kvůli němu zbytečně porušili formu/koncept? Ani jedno mi ani trochu nevadilo. Naopak - silnější závěr by klidně moh bejt spíš prvoplánovej, a pokud něco, tak to celý spíš směřovalo k závěru nijakýmu. Jako v životě. To, co s tim ale tvůrci udělali, pro mě jen podtrhlo kvalitu celýho seriálu, protože mně tim dokázali, že od začátku věděli, co chtěj říct, a to taky řekli - že nešlo o nic, co by si nazdařbůh splácávali někde na koleni. Tenhleten konec, společně ještě se skvěle vybranou hudbou (což se týkalo celýho seriálu, nejen konce) mi upřímně řečeno úplně vzal vítr z plachet. // Bohužel se jen potvrzuje, že FAMU apod. sice může dát schopnejm lidem (jako jsou třeba tvůrci Semestru) vystudovat, platforma pro jejich následnou realizaci a pro uplatnění toho, co dneska má smysl točit a co neni dvacet let přežitý, ta už ale prostě leží někde jinde - paradoxně ne na akademický půdě univerzity, paradoxně ne ve veřojnoprávnim médiu, ale ve sprostou reklamou živenym a soukromym internetovym projektu. () (méně) (více)