Nit z přízraků

Dílo Paula Thomase Andersona, nominované na Oscara v šesti kategoriích včetně nejlepší film a režie. Potěšila mě i nominace za skvostnou hudbu mého oblíbence Jonny Greenwooda z kultovních Radiohead. Sošku si film odnesl za kostýmy Marka Bridgese, vcelku oprávněně, jelikož to bylo o fiktivním špičkovém návrháři Reynoldsi Woodcockovi, kterého kongeniálně ztvárnil odcházející Daniel Day-Lewis. Pomalý film z atmosféry Londýna padesátých let odehrávající se v prostředí tehdejší společenské smetánky nechá brilantně vystihnout charaktery všech hlavních postav a je to osvěžující snímek v záplavě všech těch akčních monotématických počinů. Nejen před držitelem tří Oscarů smekám. 5/5. https://www.youtube.com/watch?v=xgXKdKQojTA (30.03.2020)

Nit byla utkána z přízraků a také díky herecké účasti Daniela Day-Lewise, který se tímto filmem rozloučil s hereckou kariérou i odchází na zasloužilý předdůchodovský odpočinek, což je pro obrázkový svět velká škoda. Paul Thomas Anderson stvořil film, který je co se týče kvalit na vyšším levelu, jen asi nezapadne do filmotéky s názvem "To musím vidět znova a zas". Melodramatická nitka nás provede nepokornou stopáží a divák se nejedním pohledem pokochne herectvím, které je hodné nějaké té zlaté sošky. Andersonovy filmy Magnolie či Až na krev nebyly tímto snímkem překonány, ale už jen kvůli hereckým projevům film za zkouknutí určitě stojí. (01.02.2018)

Veľmi dobre zrežírované aj zahrané, ale je to typická oscarová nuda na jedno pozretie. (17.02.2018)

Možná nejlepší možné zakončení kariéry pro Daniela Day-lewise. Toto romantické melodrama zřejmě nebude pro každého, ale ten koho podobně laděné filmy baví, si film zamiluje. Je to brilantně odtažité a každý jednotlivý záběr (mimochodem téměř vždy úplně skvěle vystavěn) má smysl. Příběh tempo neztrácí, Ikdyž mnoho diváků v kině se po půlce již nevrle kroutila, ale já se nenudil. Spíš naopak. Byl jsem uchvácen Andersonovou režií, kamerou, která byla doplněna skvěle padnoucí hudbou a hereckými výkony hodnými Oskara (a to nejen Day-lewis). Ty dokázaly z každé scény vytvořit maximum. Každý výraz v obličeji dokonalý a má význam takový jaký by měl mít. A myslím, že na konec jen tak nezapomenu a bude mne provázet ještě chvíli. Bavil jsem se, není to však pro každého, ale přesto...85%. (19.04.2018)

Paul Thomas Anderson, ako ťa ja len neznášam! Jediný súčasný režisér, u ktorého nikdy neviem odhadnúť čo prinesie na plátno a s ktorého kvalitou jeho tvorby to je u mňa ako na horskej dráhe a tým pádom ku každému ďalšieho kúsku pristupujem s obozretnosťou. Dokáže ma totiž otráviť kúskami, ktoré idú úplne mimo mňa a nedokážem ich takmer zniesť (Inherent Vice), unudiť ma síce technicky zdatnými, ale zbytočne dlhými filmami (The Master), ale na druhej aj neskutočne zaujať kúskami ako Boogie Nights, Magnolia a k ním sa našťastie radí aj aktuálny Phantom Thread. Štúdia vzťahov, lásky, spolunažívania, obety, prispôsobovaní sa, ktorá po tradičnej prvej polovici, kde film pôsobí takmer ako kúsok z červenej knižnice sa začne v tej druhej uberať nečakanými odbočkami, kde na scénu nastupujú nepríjemné pocity ako paranoja, žiarlivosť, stiesnenosť. Jedna bez druhej by však nefungovali a trpezlivejšiemu divákovi sa tak film odmení komplexným zážitkom, v ktorom je striedanie rôznych nálad tak prirodzené (jemná romantika, psychologická dráma, thriller), že ich premenu občas ani nebadať. 120 minút zo 130 minútového filmu som tak bol maximálne spokojný a uvažoval o plnej palbe. Bohužiaľ, záverečná desať minútovka bola na môj vkus až príliš divná a samotné zakončenie už až príliš hra na "art", namiesto toho, aby film skončil v tej depresii pri scéne s poslednou večerou, ktorá dokonale zaklincovala nečakanú story. Trocha mi to tak prišlo, že Anderson tentoraz neustiehol (čo u neho býva skôr pravidlom) kedy prestať a nesnažiť sa ešte o niečo viac, čo už nie je potrebné. CELKOVO: 4* (8/10) (12.02.2018)

Asi ano. Podivné soužití geniálního krejčího se stárnoucí sestrou, mladá, nezkušená, ale velmi chytrá Alma, slasti a strasti jejich společného života. Nechci předstírat, že jsem všemu ve filmu rozuměla. Ani nevím, proč v něm byly některé scény. Soužití dvou tak odlišných postav, které si ale byly, přece jen, v něčem podobné, mě bavilo jen napůl. Čekala jsem nějaké velké vyvrcholení. Nedostavilo se ani malé. Škoda. (12.03.2018)

Z tohoto filmu mám velice rozporuplné, podivuhodné a spíše negativní pocity. Do půlky bych řekla celkem nuda a mě to přišlo jak film pro seniory, druhá půlka lehčí verze Války Roseových. Plně souhlasím s komentářem seale. Toto není láska, ani jeden z hlavních protagonistů jí totiž není schopen. ...." a pokud se nezabili, žili spolu ti dva psychouši, až do přirozené smrti"..... (31.01.2018)

Láska prochází žaludkem a játry. Drama svým přístupem připomínající spíš sedmdesátá léta a přitom moderní a ve druhé polovině překvapivě ufuckující. Režie, která ví, co chce říct, ví, jak to chce říct a ví, jak to vyždímat ze svých dokonale hrajících figurek. První dvacetiminutovka dokonalá, finále překvapivé a strhující, ale to mezi tak nějak neříká nic nového. (02.02.2018)

Ne, prostě ne, tak jako se mi nelíbila matka, tak ani tohle. (30.01.2018)

Herecky není možné snímku "Nit z přízraků" asi nic moc vytknout, i když je škoda, že se Daniel Day-Lewis loučí, ale je to jeho volba a je to rozloučení v dobrém stylu, kdy opět ukazuje, jak velkým je hercem. Ale dějově mě snímek nedokázal až tak strhnout, jak jsem doufal, ale to se mi u Andersonových filmů stává skoro vždy. (18.02.2018)

Krejčovské drámo Paula Thomase Andersona s Danielem Day-Lewisem v ústřední roli? Shut up and take my money! Téměř dokonalá pohádka o stárnoucím umělci plně oddanému svému řemeslu, kterého tu a tam přiotráví sám život. Další filmařský majstrštyk stojící obzvlášť na téměř fyzickém hereckém přednesu, vypilovaných dialozích, technicky precizní práci s kamerou i střihem a v neposlední řadě nádherné hudbě Jonnyho Greenwooda. Tak sbohem a dík za všechny ryby, Danieli! (22.02.2018)

Herecký koncert, tím je vše řečeno. (08.10.2018)

Film začal celkem svěže, vtipně a příjemně a bavil mě. Postupem času se ale moje pocity měnily, film začal trochu nudit, vlastně se v něm nic moc nedělo, žádný příběh, občas fajn dialog, herci fajn, ale děj se nerozvíjel. Alma, hlavní hrdinka, se začala chovat divně a už to nebyla ta milá, usměvavá slečna k zulíbání zezačátku. Zkrátka už jsem se těšil na konec, až budu moct domů a to by se mi v kině rozhodně nemělo stávat. Docela zklamání z filmu s takovými ambicemi... (30.01.2018)

Že by se mi mohl až tak líbit komorní dvouhodinový film o britském módním návrháři z 50. let minulého století, jsem si před projekcí (kterou jsem dlouho iracionálně odkládal) nedokázal moc představit. Jenže P.T. Anderson je "nadrežisér" a s celým filmovým médiem nakládá podobně jako Reynolds Woodcock s látkou. Ta maniakální posedlost perfekcionismem je příznačná jak pro postavu Daniela-Day Lewise, tak pro P.T. Andersona. Nit z přízraků je v něčem až úzkostlivě křehce (a zároveň geniálně) vyprávěný příběh o kontrastu obsesivního charakteru se zdánlivě nevinnou a jemnou duší. Vztah ústřední dvojice je pro mě každopádně jedním z nejbizarnějších vztahů, které jsem kdy ve filmu viděl. (24.05.2020)

Klíčové pro pochopení toho, o čem je Phantom Thread, je věta, kterou řekne Alma Reynoldsovi (něco ve smyslu - Chci Tě vidět na dně a pomáhat Ti, abys byl znovu nahoře a plný sil). Paul Thomas Anderson natočil precizně chladný film o destruktivním vztahu stárnoucího playboye a mladé dívky, která chce patřit mezi smetánku a udělá pro to úplně vše, který je plný závislosti jednoho na druhém a zároveň strachu. Jeho typicky promyšlená a nenápadná režie je tím, co posouvá film dál, protože se toho v něm moc neděje. I proto má divák čas na to všímat si nádherné kamery, výpravy a kostýmů a vnímat onu perfektní a potemnělou dobovou atmosféru, která snímku dodává hodně speciální kouzlo. Samostatnou kapitolou je pak herecké obsazení, v němž excelují tři hlavní postavy - o Danielu Day-Lewisovi nemá smysl se bavit, protože to je Herec, který nemá obdoby a jeho minimalismus, v němž dokáže zachytit všechny emoce a vyhrát si s každičkou podobou své postavy, je jedinečný a vidí se jen málokde, o to víc pak překvapí, jak skvěle s ním drží krok především málo známá Vicky Krieps, která je výborně chladná a odtažitá, o to víc její charakter funguje, do počtu určitě není ani Lesley Manville, která má sice méně prostoru, využívá ho ale na maximum, neboť je výrazná a podobně minimalistická. Jediné, co bych snad vytkl, je extrémně pomalé tempo, s ním související lehce přetaženou stopáž a takový nijaký závěr, který postrádá emocionální vrchol, na druhou stranu ale zase působí realisticky a zcela ze života. Phantom Thread není pro každého, ale když mu divák půjde naproti, uvidí nádherný a pocitvý film, jakých se dnes už moc netočí, fandové PTA navíc ocení jeho návrat do starých kolejí a úkrok z experimentů typu Mistr a Inherent Vice. 85% (26.04.2018)

Fascinujúce ako sa "veľkí" režiséri na vrchole svojich zručností stávajú menej nápadnými, ich filmy sú menšie a precíznejšie. Nechávam si to ešte rozležať, zatiaľ plná paľba, hoci myslím, že PTA už mal i lepšie zárezy. (08.02.2018)

Trojjediný Paul Thomas Anderson. Za režii 100% - za kameru 200% se scénářem už je to trochu horší. Ještě zmíním hudbu, je nádherná a film jako celek je uhrančivý. Držím palce Danielovi, i když to asi nevyjde. (08.02.2018)

Nit z přízraků je dalším z pozoruhodných projektů filmového mistra současnosti Paula Thomase Andresona, který byl mnou zatím znám jen podle jména. Jeho nové dílo s sebou přináší po Magnolii a Až na krev opět mimořádně režijně, scenáristicky a vizuálně propracovaný film. Film, který opět stojí na perfektně napsaných postavách, výborné atmosféře, a vytvoření uzavřeného fikčního světu (v tomto případě světa módního návrháře Londýna 50. let). P. T. Anderson znovu spojil síly s Danielem Day-Lewisem, hercem, který jde za hranici běžných hereckých výkonů a každou další rolí ještě více utvrzuje, že má neobyčejný talent, za nímž však (a Nit z přízraků není jistě výjimkou) stojí desítky, ne-li stovky hodin práce a poctivé přípravy. Jeho Reynolds Woodcock, poněkud citově uzavřený módní návrhář, snadno snese srovnání s další významnou postavou Andersonovy tvorby: olejářem Danielem Plainviewem, kterého Day-Lewis ztvárnil v jejich předešlém snímku Až na krev. Právě při srovnání s Až na krev mohou paradoxně vyjít na povrch veškeré vnitřní kvality a revoluční postupy, které v sobě film Nit z přízraků skrývá. Rozdíly leží prakticky ve všem. Až na krev je strhující, dynamické a od začátku do konce surové, Nit z přízraků je mnohem komornější, tajuplnější, a pod stylovou kapotou rafinovanější. Z hlediska vývoje postav jsou pak rozdíly patrné ještě více. Zatímco v Až na krev hlavní hrdina neprojde prakticky žádnou proměnou a na konci je stejný, možná ještě o něco horší, než na začátku, v Niti z přízraků dojde u hlavního hrdiny ke vskutku pozoruhodnému vývoji. Ten ovšem není způsobený náhodou. Hlavní hybatelkou děje totiž není ani tak Reynolds Woodcock, jako spíše jeho nová přítelkyně Alma, kterou naprosto geniálně ztvárňuje úchvatná Vicky Krieps. Nebál bych se dokonce tvrdit, že Krieps chvílemi Day-Lewise herecky převyšuje. Oscarovou nominaci za hlavní herečku si rozhodně zasloužila, být to na mě, má i cenu. Nit z přízraků je tedy jakousi tichou hrou mezi náladovým Woodcockem a obětavou a milující dívkou, která se stane cílem jeho intrik, nálad a mindráků. Právě zde však nastává zásadní změna vývoje filmu. V druhé polovině se totiž strany obrátí (respektive v závěrečné půl hodině). Day-Lewis a Krieps si vyměňují role a z napohled jednoduchého příběhu o návrháři se stává vztahový souboj jdoucí "až na krev"... Co zároveň oba filmy spojuje je bravurní herectví Day-Lewise (těžko říct, kde je ve finále lepší) a dále pak celistvost, jíž obě díla vyzařují. Vizuální stránka filmu je sama o sobě unikátní, to samé se týká i výtvarné složky (především jedinečné kostýmy). Hudba Jonnyho Greenwooda tvoří další spojnici a zároveň rozdílný přístup mezi Nití z přízraků a Až na krev. Hudba v Až na krev je znepokojivá, hutná, napínavá. Hudba v Niti z přízraků je naopak velmi příjemná, minimalistická, přesto velmi výrazná, aniž by na sebe však strhávala zbytečně mnoho pozornosti. Jeden z nejlepších filmů roku. 75%. Přeji nějakého toho Oscara. (22.02.2018)

Daniel Day-Lewis nemá na svém kontě mnoho filmů, ale v podstatě za každý svůj výkon byl vynášen až do nebes. Přiznám se, že jsem ho nyní viděla "v akci" poprvé a se všemi pochvalnými komentáři na jeho adresu se naprosto ztotožňuji. Poprvé jsem se také setkala s tvorbou P. T. Andersona a těžko říci, jestli je lepší režisér, scenárista nebo kameraman. Každopádně natočil z filmařského hlediska precizní snímek, ve kterém se vynikající herecké výkony snoubí s dalšími důležitými složkami (kamera, výprava, čarokrásná hudba) v naprosté symbióze. Obzvlášť mě fascinovala práce se zvukem, který dokázal krásně zdůraznit rozdíly mezi pedantickým Reynoldsem snídajícím v naprosté tichosti a jeho femme fatale labužnicky pochrupující toust. Chválím, chválím, ale u tak perfektních filmů mívám většinou problém s emocemi (naposledy třeba u Spielbergova "Mostu špiónů") a je tomu tak i teď. Hlavní hrdinové nemají zrovna sympatickou povahu, vlastně nevíte, jestli jim máte fandit. Také mi trošičku chyběl hlubší náhled do Almina života před tím, než odešla k Reynoldsovi. Pro tu audiovizuální nádheru ale snímek rozhodně doporučuji. (25.02.2018)

Příběh slavného krejčíka a jeho "otravné" modelky, partnerky - obrazy - hudba - dialogy - snoubené, sroubené v jeden celek. Netráví nás ženy svou láskou, tak trochu, vždy? (09.03.2018)