Nit z přízraků

Lepší romantické drama asi nenajdete, nicméně proč byste ho také sakra hledali? (09.06.2018)

Cisárove nové šaty ako vyšité. Keďže je to Anderson, na CSFD etablovaní intelektuáli a kapacity sa tu pretekajú v tom, kto tento "vrcholný divácky zážitok" popíše kvetnatejšie a nápaditejšie. A tak sa človek dočíta o "emocionálnej horskej dráhe", "fascinujúcom koncerte najlepšieho herca na planéte", "nepreniknuteľnej Vicky Krieps", prípadne o tom, že film bol "výrazne anekdotický", "komplexná výpoveď o úskaliach práce z domova" a Daniel Day-Lewis bol "autenticky krehký". A samozrejme to celé "pod povrchom vrelo skrze intenzívnu podprahovú tenziu vzťahov". Kebyže si Anderson strčí štetec do riti a na plátno rozmázne aj vlastné hovno, určite sa tu nájde sofistikovaný odborník, ktorý výsledok jeho snaženia náležite precíti a podrobne rozanalyzuje. Toto konkrétne bola story o starnúcom, arogantnom ale bohatom kokotovi a mladej, ale chudobnej čašníčke, pre ktorú bol život po boku síce špecifického (rozumej prepnutého) ale zahojeného pána znesiteľnejší než celoživotné roznášanie tanierov a pohárov za minimálnu mzdu. A keďže džentlmenova arogancia a finančné zabezpečenie bolo takých rozmerov, že si mohol dovoliť mať každého na saláme, jediný spôsob ako si vo vzťahu vydupať pozornosť a trošku rešpektu bolo ho priotráviť. V jadre teda jednoduché a vo mne nevyvolávajúce "ambivalentný pocit", a "fassbinderovsky "nevýrazný" koniec" vo mne zatiaľ nepodnecuje potrebu "hlbšie premietať o predošlom deji". Anderson mohol angažovať normálneho kameramana a Day-Lewis si na ním tvrdenú rozlúčku s herectvom vybral pomerne zvláštnu úlohu (ktorá ale možno trochu vystihuje aj jeho samého). (27.08.2019)

(8/10). Nikdy jsem nic takového neviděl. Už asi ani neuvidím. Tohle byl naprosto unikátní filmový zážitek. Daniel Day-Lewis hrál opět na Oscara, ale s obrovskou lehkostí. Jakoby dělal návrháře celý život. Potom tady byla naprosto podmanivá atmosféra, kterou umocňovala hudba Jonnyho Greenwooda. Ta se moc povedla. Akorát umocnila výsledný zážitek v úplném závěru, kdy se můžete jen tiše usmívat nad tragi-komickým koncem. Režiséra mám od této chvíle v hledáčku, protože toto bylo artové dílo, které si mě získalo. Chápu, že tento film rozhodně nesedne klasickému divákovi, který se chce bavit a umění ve filmu mu moc neříká. Ale tohle bylo mistrovské dílo na všech frontách. (26.01.2021)

Vôbec ma tento priteplený Fero Mikloško nezasiahol. Ničím, nikde. Umierajúce tempo, bez vypätej scény, bez ničoho, čo by ma zdvihlo zo stoličky. Nerozumiem nominačke pre starú matrónu, nerozumiem, prečo nominačku nedostala tá mladá a Deň sa s karierou mohol rozlúčiť aj dôstojnejšie. Nehorázna strata času, kerú si pôjdu asi len sadisti a nenapraviteľní romantici. A hubári, nezabúdajme na hubárov. 1 z 5 (13.02.2018)

Těžko najít dokonalejší a elegantnější film, přestože mě děj o lásce a posedlosti nestrhl. Skvělými hereckými výkony se u hlavní trojice nešetřilo a Daniel Day-Lewis musí pro Oscara. (15.02.2018)

Scéna s omeletou je jedním z mých vrcholných diváckých zážitků, emocionální horská dráha, kdybych těch slov mohla použít. (06.02.2018)

Tenhle film podle mě budete buď milovat, nebo mu neporozumíte či ho nebudete chtít vůbec už někdy vidět a bude to pro vás ztracený čas. Já jsem z něj velice příjemně rozčarovaná. O hereckém výkonu Day-Lewie je absolutně zbytečné mluvit - je to profík se vším všudy a když by si za tento film odnesl nějakou cenu, budu jedině ráda. Obdivuji výkon Vicky Krieps - byla neuvěřitelná. Ta atmosféra, která v tom filmu je - to je tak unikátní, tak tiché, tak sevřené, tak podle pravidel, tak zakázané, tak jasně "tady to bude vše podle mě, protože já jsem mistr a vy se z toho všichni po*erte a nebo jděte". Touha a vášeň je tam také - ale tak skrytá a zahalená, že pro mě byli stežejní dva momenty. Když odcházeli jako pár ze svatby a držel zelené šaty, které sundali ze spící ženy a otočil se a políbili se - to bylo tak intenzivní a druhý moment - u stolu, na konci filmu, kdy začne žvýkat omeletu s houbami. To bylo tak!!!Tak osobní, tak závislé, tak otevřené a ukázalo to jasně, jaká bude jejich budoucnost. Tenhle film mě dostal, hudba je skvělá a sakra - všimněte si toho filmu :) (24.02.2018)

SPOILER: Většina diváckého osazenstva je z filmu "Nit z přízraků“ nadšena. Já už bohužel tolik ne.. Pokud jste fandové Daniela Day-Lewise, jděte do toho, jeho herecký projev je výtečný.. Vicky Krieps je nenásilně nádherná.. Příběh je nejslabším článkem filmu, i když dává dostatek prostor pro divákovu fantazii.. Analýza každého pohybu, pohledu, slova se nabízí v každém záběru. Údajně se jedná o příběh o lásce, ale já ve snímku „Nit z přízraků“ lásku nenašla.. Ano, je tu jistá forma závislosti, obětování, touhy a sobeckosti, ale z romantického úhlu pohledu tohle není láska.. Jedinou lásku, kterou jsem zde viděla je láska k práci.. Postarší geniální návrhář, který má své zaběhlé móresy a sem tam trpí stavy hluboké deprese, žije se svou sestrou staromládenecký život, který mu občas prosvítí poněkud jednostranný románek s některou z jeho modelek.. Tuhle zaběhlou praxi ovšem nabourá Alma, která na venek působí jako anděl, avšak v nitru nosí ďábelskou mysl, kterou se nebojí použít.. Zjišťuje, že pokud se její vysněný objekt touhy (ano, touhy, ne lásky) utápí v depresi je daleko přístupnější k intimitě.. Díky tomuto faktu si Alma upevňuje pozici po boku návrháře.. S návrhářem ovšem není taková zábava, jakou si představovala a do hry přichází mladý doktůrek, který na Almu již v minulosti dělal oči.. O děj ve filmu „Nit z přízraků“ příliš nejde.. Jde spíše o emoce, skvělou režii a vynikající herectví.. Všechno je skvělé, ale po 2 hodinách koukání trochu nuda a nízké vyvrcholení.. Jak nenápadně film začíná, tak také končí.. Stručně řečeno - pěkně rozebrány úskalí práce z domova. Z tvorby režiséra Andersona mám mnohem raději divňoušskou „Magnolii“.. (07.08.2018)

Krejčovské, houbové, dětinské, malicherné, psychotické, originální, unikátní, komplikované. Do svého posledního filmu dal Daniel Day-Lewis všechno co měl a k tomu přidal ještě něco navíc. Jeho postava měla prim a ostatní jen dělali křoví. Neskutečně zajímavý příběh o zvláštním charakteru komplikovaného člověka, který nalezl sobě rovnou, podobně komplikovanou ženu, která ho dokázala odhadnout a dokázala mu pomoci, a společně zvládli toho démona náročného charakteru zvládnout. Celá nálada filmu je jako na houpačce, kde se ocitáte mezi úsměvy a návaly štěstí, hned sledujete hádky a nervozní nálada z obrazovky jen odkapává, následuje usmíření a další návaly štěstí. Hudba příjemná, prostředí depresivní a skličující. Divím se, že film má tak nízké hodnocení. I když slovy mého manžela: "..na chvíli jsem zavřel oči, vždyť jsem o nic nepřišel..", chápu že ve filmu nebyl žádný atraktivní spád. Ale mně se to líbilo moc. Krásná romance. "..kiss me, my girl, before I´m sick.." (30.09.2018)

(63/2023) / No. Hneď na úvod musím poznamenať, že PTA si u mňa má čo naprávať. Dopozerať Licorice Pizza mi dalo poriadne zabrať. Phantom Thread som plánoval pozerať už dobre dlho. A je jasné čo bolo lákadlom. (Vraj) posledný film Day-Lewisa. Nesklamal. Parádny koncentrovaný výkon ocenený nomináciou na sošku. Všetko ostatné je tiež typická PTA podivnosť. Nemyslím to úplne v zlom. Na to, že príbeh módneho návrhára z povojnového obdobie nevyzerá ako niečo s čím sa bude ľahké stotožniť, je dej pútavý a atmosférický. A čudný. Ale vcelku príjemne, možno práve ten čudný pocit robí film zaujímavý. A možno aj trochu maskuje, že pointa príbehu nemá moc veľkú logiku, ani emocionálnu, ani filmovú. Celkovo, klasický rukopis autora, ale originalitou to srší. (7/10) (04.10.2023)

Herecký projev Daniela Day-Lewise je radost sledovat, Jonny Greenwoodovi z Radiohead se povedl výborný a ve filmu perfektně funkční soundtrack a ani jiné složky snímku příliš nezaostávají. Vlastně se mi těžko hledají nějaké objektivní výtky, přesto ve mně Nit z přízraků nezarezonovala. (04.02.2018)

Daniel Day-Lewis je jeden z mých nejoblíbenějších herců a tady ani neměl co hrát. Paula Thomase Andersona mám ráda za Až na krev, které považuji za jeden z nejoriginálnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. A přesto mi Nit z přízraků připadá jako naprosto zbytečný, samoúčelný film (ačkoli ani nechápu jeho účel), u něhož při pomalém tempu čekáte, že bude mít tedy alespoň skvělý závěr, ale nic takového se nestane. Byl to životopisný film jednoho módního návrháře? Na to tam bylo málo z jeho práce. Byl to milostný příběh ješitného, sebestředného, stárnoucího muže a mladé submisivní "spasitelky"? Na to byl jejich vztah podán příliš odtažitě a povrchně. Tak co to tedy bylo? Poslední šance D. Day-Lewise, aby měl nominaci na Oscara? Nevím. Co vím jistě je, že to byla nuda. Zbytečný, pomalý film, na němž jsem nespatřila nic, pro co by se na něj kdokoli mohl chtít dívat víckrát, než jednou. 2*. (14.02.2018)

Potlesk pro Andersona.¬         Nit z přízraků je dalším filmem v řadě těch, které zabíjí důraz na vnější provedení. Vidím v tom nekončící lidskou snahu o dokonalou formu, vadné synonymum pro dokonalost. Úspěch má takové dílo u lidí, kteří dívajíce se na umělecké dílo, obdivují, kolik práce ten malíř musel do toho dáti a jak nesmírně byl šikovný, avšak smysl jim uniká a nebo nejsou ani schopni se po něm píditi. (Dalším typickým příkladem filmu, kde snaha o formu zcela pohřbila vlastní smysl, je "Parfém: Příběh vraha".)¬                 Kdyby byla v "Niti z přízraků" věnována stejná péče jako formě vnější i ukázání a odhalování vnitřního světa účastněných (a tím nemyslím pouze ústřední dvojici), stanul by její tvůrce, scénárista a režisér v jedné osobě P. Anderson, po boku velikánů. On je ale schopen zdá se věnovati se náležitě pouze formě, a na této cestě jej nečeká víc než potlesk nevzdělanců, kýčařů a snobů. (01.03.2018)

Dômyselne narušený cyklus emočne intenzívnym, na dotyk chladným, no vo vnútri spalujúco hrejivým konfliktom ľudí vytrhnutých z reality no zároveň hmatateľne skutočných. Že si to Anderson ustráži od ľúbeznej kompozície, cez ťaživý naratív, až po posledný stret s Day-Lewisom, kedy mu opäť raz umožnil hrať absolútne nechutný charakter absolútne nechutne dokonalo, o to som sa ani na moment nestrachoval... že ma ale takto moc odzbrojí kostýmová melodráma v ktorej sa z lásky trávi hubami, takéto šibalstvo vie naozaj len PTA. (02.04.2018)

Výborně natočené něco, co mě nechytlo. (16.04.2018)

Tak už to mám konečně za sebou. Na Nit z přízraků jsem se těšil, ale nevěděl jsem co mám od filmu očekávat. A o to více jsem si užil co jsem dostal. PTA je borec, to víme všichni moc dobře, a kdo to neví, ať se jde hned nakoukat na Magnolii, Až na krev, nebo Hříšné noci. Jeho filmy jsou zajímavé a působivé. Nevím jak to dělá, ale dokáže z naprosto normálních scén, udělat obrovský zážitek. Každý záběr má svůj smysl, totéž platí o střihu, rekvizitách, hudbě, rytmu vyprávění. A přitom vidíme naprosto "normální scény", a oni nás dokáží naprosto uzemnit. V tom je síla režie PTA. A taky nesmím zapomenout na perfektní výběr herců. To že je Daniel Day-Lewis jeden z nejlepších herců, to ví skoro každý, a zde to opět předvádí. Je radost ho sledovat, a vnímat ho, jak pracuje. Dost mě potěšilo, že obě herečky ve vedlejších rolí mu zdárně sekundují a mají co nabídnout. Vicky Krieps podává parádní výkon a já jsem místy na ní jen nevěřícně koukal jak moc si to dává. Lesley Manville má méně prostoru, ale pokaždé když promluví strhává na sebe pozornost a její výkon je velmi kvalitní. Co se týče filmu, tak ten má pomalejší tempo, které mě v první půlce hodně sedlo. V druhé půlce je tempo místy až moc pomalé, ale přesto to na konci krásně graduje, a ukáže se, že to celé mělo opodstatnění. Film má spoustu nádherný scén a momentů, které si zasluhují plátno(nebo co největší obrazovku) a fakt mě mrzí, že jsem to viděl doma, jelikož v kině by to bylo mnohem lepší. Nit z přízraků velmi krásný film, plný skvělých hereckých výkonů a hlavně parádní filmařiny. (25.04.2018)

PTA volí pro celých 130 minut prakticky jednotnou obrazovou stylizaci. Jemný a čistý styl v kombinaci s měkkým a hebkým hlasem, který Day-Lewis pro Woodcocka používá, navozuje sladce omamnou atmosféru zprvu příjemného a po čase jedovatého kouře. Skutečně jediný, kdo ve filmu kdy udělá prudké pohyby, je Alma. Ostatní se chovají jako bezkrevné loutky podléhající návrhářově genialitě. Dokonce i Reynoldsova robotická a s železnou logikou uvažující sestra Cyril je jenom článkem v dokonale nadesignovaném a na výkon postaveném světě. Po většinu času zachycuje Anderson konfrontaci dvou odlišných přístupů k životu – místy vtipně, místy hořce. Rozdělení rolí obou protagonistů, které je sžírá a neumožňuje jim naplno rozvíjet jejich společný vztah, ale ústí v zajímavou úroveň souznění. Dochází k němu pomocí nenápadného sado-masochistického principu, který Almě i Reynoldsovi pomůže volně dýchat. Nit z přízraků je výjimečná studie dvou destruktivních povah. (31.01.2018)

Fascinující Andersonova obsese postavama, každou (a v každém záběru). Zkoumat gesta, co jsou strojená jen na povrchu a (jak ta šlehačka, co jim právě dorazila do kuchyně) lehce nemravná. Neklid, co zůstává i když ten, co ho vyvolal dávno odešel. Slova je snadnější všít než říct. Andersonova obsese jiná, dechberoucně zarámovaná v každém obrazu. (02.02.2018)

Označení drama je tady trochu zavádějící, Phantom Thread je spíš zvrácenou romantickou komedií a byla by chyba vyrazit do kina a nebýt připraveni na to, že se budete bavit, protože humoru je v Phantom Thread opravdu hromada, až sem se místy divil kolik. PTA je prostě unikát a to že tentokrát uchopil i kameru do vlastních rukou svědčí o tom, že na podobě Phantom Thread si nechal opravdu záležet. Je to vidět v každém aspektu filmu, všechno je v naprosté harmonii, pro milovníky filmu je tohle prostě pohlazení po duši. Filmový bůh sice neexistuje, ale PTA k němu má ze současných filmařů s náskokem nejblíž. Kde jen začít s tím, co všechno je na tomhle filmu perfektní, stačí už jen úvodní scéna s raní rutinou a každému musí být jasné, že tohle je něco extra. Ladnost s jakou je tenhle film natočen a zorganizován je až dech beroucí. Jonny Greenwood se vytasil s vyšperkovaným soundtrackem, kterým dokazuje a především posouvá svoje hranice kvality("House of Woodcock" je bezesporu nejlepším hudebním kouskem, který mohl film v posledních letech nabídnout). Mark Bridges si splnil sen každého kostyméra a to pohrát si s kostýmy z jedné z nejbohatších ér modního průmyslu a zvládl to naprosto dokonale. Daniel Day-Lewis se lépe se svou kariérou rozloučit nemohl, odchází v jednom z filmů, na který se bude vzpomínat stejně jako na klasiky 40. let Hollywoodu a jeho výkon jak je nepřekvapivě výborný, tak je velmi překvapivě vtipný. Vicky Krieps je pro mě objevem a bleskem z čistého nebe, postavit se velkému Lewisovi a vyjít z tohohle hereckého duetu jako rovnocenný pobočník je ukázka opravdového talentu. A samozřejmě Lesley Manville, která podala výkon ostrý jako břitva a přesto svou vážností možná ještě víc humornější než sám Lewis. Nakonec je tu sám velký PTA, který všechny tyhle prvky svedl dohromady a natočil kouzelně zvrácený film, který je bohatý ve všech ohledech. Phantom Thread bez pochyby vstoupí do historie, podobně jako There Will Be Blood a za 20 let budeme vzpomínat, jaké jsme měli štěstí, že jsme tuhle klasiku mohli vidět v kině v době její premiéry. 96% (06.02.2018)

Opravdu poslední film Day-Lewise? Sice nemohl vybrat lépe, ale opravdu? Žena bude nerada, ale celou garderóbu, co má od Woodcocka demonstrativně rozstříhám na stejnoměrné fáborky... Tak to zas jednou bylo něco vypiplaného téměř do oné pověstné mrtě. 90% (22.02.2018)