Oasis: Supersonic

Dokument prínosný, ale samotné hodnoty, ktoré predstavuje kapela, a ktoré členovia odhalujú, sú totálne choré a staromódne. Práve preto už nikdy kapela nedosiahla na výšiny z 96.-ho. Nie kôli internetu... ;) Nebyť tohoto dokumentu, hľadím na Oasis aj naďalej ako na plnohodnotnú ikonu rocknrollu. Nebudem opisovať, čo za hodnoty sa mi nepáčia, nakoľko pre niekoho môžu byť práve tie imponujúce. (10.12.2016)

(What's the Story) Morning Glory? je album rovnako podstatný, ako najdôležitejšie veci od Dylana, Bowieho, Beatles, The Clash, Pulp, alebo Blur. Tento film je rocknroll; Oasis to sú 90.te roky; nesmrteľne, navždy... (10.12.2016)

Velmi se mi líbila forma zpracování. Nevzpomínám si, že bych někdy viděl lépe zpracovaný hudební dokument. Od vynikajících animací až po poutavá domácí videa. Příběh je rovněž vystavěn dost kvalitně a po nějaké půlhodince se v kapele orientuje i člověk, který o ní slyšel poprvé jako já. Dost mě překvapilo, že se členové kapely dožili dnešku, vzhledem k jejich způsobu života. Od hojného užívání drog až po menší šarvátky uvnitř kapely. Důvod, proč jsem se u dokumentu trošku nudil je velice prostý. Tato kapela mi prostě není sympatická. Od nezajímavých členů až po nezajímavou hudbu. Za celou dobu zazněly 3 pěkné písničky. Jsem rád, že jsem byl obohacen o nové informace o slavné kapele, ale vlhkost v kalhotkách či erekci v trenclích přenechám jiným. (29.03.2017)

Je zachycena šílenost kapely z vnitřního pohledu. Dokument nabízí nostalgické ohlédnutí na skupinu, která si užívala velký úspěch přes vlastní problémy s drogami a s nefunkčností kapely. Kapela měla také koncert v Praze. Mě nějak nikdy neuchvátili, přestože rockovou hudbu poslouchám. Na špičkové úrovni to je, ale zdá se mi to takové utahané. Navíc loni jsem se v Manchesteru stavil na koncert do slavného klubu Manchester academy a setkal jsem se s fašistickou ochrankou (tři fašouni a bachařka). (10.05.2020)

V cestě za dotaženým filmovým konceptem se z toho vytratila pravdivost. Vynechaní lidé, vynechané skutečnosti, žádná sebereflexe - paradoxně mi to nikdy nevadilo, ale to jsem si na základě útržkovitých informací skládal během let příběh téhle skupiny sám - s tím dobrým i zlým. Film Supersonic ale ve dvou hodinách odvypráví dokonalou pohádku, ve které už na podstatné detaily nebo kontext doby není místo. (22.03.2017)

Oasis jsou poslední rock'n'rollovou kapelou, která fakt za něco stála, dokonalý texty, krásný melodie (obé Noel), skvělý live performance (Liam), prostě The Beatles mojí generace, d'you know, what I mean? Přestože se musím pořád smát, když tuhle partu zmrdů neustále osočují, že svojí kariéru postavili na vykrádačkách Beatlů- páč když už, tak Oasis jsou mix Sex Pistols (vždycky měli punkový základy) a The Who (anžto nejoblíbenější kapely Noela), nic na tom nemění fakt, že si Liam tak moc rád hraje na Johna Lennona, d'you know, what I mean? K samotnýmu dokumentu bych měl pouze dvě výhrady- škoda, že se tvůrci zaměřili i na rodinnou nepohodu Gallagherových (otec sadista a bla bla bla), namísto toho, aby víc kecali o muzice (to, že film končí monstrkoncertem v Knebworthu a úplně ignoruje "nový" Oasis rokem 2000 počínaje a jejich úplným(?) koncem v roce 2009, je na pěst), díky tak Noelovi, který se tomuhle tématu vždycky vyhýbal s tím "že to prostě nikoho nezajímá", d'you know, what I mean? No a pak ještě ten fakt, že Liam i Noel film doprovází pouze audiovizuálně, což je sice fajn, ale zároveň je to takové divné, jsou situace (a vzpomínky), kdy bych moc rád viděl, jak se u toho chlapci tváří, d'you know, what I mean? Jinak dokument se spíš zaměřuje na emocionální stránku historie Oasis, desky tu představí všehovšudy dvě (Morning Glory musela být hrozná prdel nahrávat, hlavně pro Noela, hehe), naopak pocit, jaký to je, být Rock'n'Roll Star, se tu představí v iks verzích, d'you know, what I mean? Ale vlastně proč ne... It's just Rock'n'Roll. "Co? Ptáte se, jestli mám radost? Hele, mám 87 milionů v bance. Mám Rolls Royce, mám tři stalkery, a budu na pamětní desce Manchesteru City. Jsem součást nejlepší kapely na světě. A jestli jsem spokojený? Ne, nejsem! Chci víc!!!" (29.11.2016)

"Fuck the rules, do you know what I mean?" (29.01.2017)

Shoutout môjmu sebazapreniu, nechala som si to ako odmenu a bola to teda pekelná motivácia. Neviem čo povedať, neviem ako to povedať, Gallagherovci sú pre mňa veľmi špeciálnou a intenzívne osobnou záležitosťou no a do tejto zabŕdli aj oni sami, čo bolo cool, už som nemala emóciu len z toho čo Noel napísal a naspieval, ale aj z toho čo hovoril. Pôvodný plán bol preplácať komentár textami, ale kto by si ich už čítal bez hudby a osobitého významu... Namiesto toho ocením krásny kvalitný vizuál, luxusné audio z koncertov a dokonalý prestrih pesničiek. A tiež to, že o Don't look back in anger nepadlo veľa kecov, lebo o nej bolo narozprávané už dosť. Pre nefanúšikov a ľudí, ktorí o nich nemajú šajnu, bude asi dosť náročné pochopiť sfetované a zhúlené reči, čo ale nemusí byť na škodu, primárne sú Oejsis aj tak o niečom úplne inom. (Dala by som si to do topky, ale potom by niektorí ľudia uhádli, že ja som ja... muhahaha!) (12.11.2016)

Skvělý pohled do zákulisí, který občas naruší nějaký ten prvoplánově zrekonstruovaný rozhovor, který ruší atmosféru. (07.01.2017)

Neuvěřitelně upřímný a dynamický dokument. Členové Oasis a jejich blízcí vás nenechají svým vypravěčským tempem spát a režisér, který je koriguje, ví přesně, kam mířit. Za celou dobu nevidíte ty "hlavy", které mluví, zato vidíte skvěle sestříhané archivní záběry, fotky s přidanou tvůrčí hodnotou. Faktická přeplněnost je pak příjemným bonusem navíc. (03.08.2017)

Dokument o jednej z najpopulárnejších britských skupín som si pozrela ako takmer úplný neznalec - akokoľvek hlúpo to bude znieť, chcela som sa dozvedieť niečo o vzniku piesne Wonderwall. A o necelý rok tu sedím a bojujem s tým, aby som napísala objektívny komentár o tomto dokumente, ktorý som si pozrela druhýkrát, ale zrejme sa mi to aj tak nepodarí, takže ako by povedali Gallagherovci: fuck it. Do týchto dvoch svojských bratov, ktorí sa nerozprávali niekoľko rokov, som sa zamilovala asi na sté počutie, no za to poriadne. Nesúhlasím s ich názormi ani s ich hodnotami - ale ani jedno z toho nezastrie fakt, že jeden z nich patrí k najlepším spevákom a druhý k textárom. No aby som povedala niečo aj k Whitecrossovmu dielu - Supersonic je veľmi atmosfericky spracovaný, miestami na úkor prehľadnosti, ale práve za tú sálajúcu atmosféru 90. rokov mu to odpustím. Škoda, že režisér nepochopiteľne nespomenul ani slovko o osude skupiny po roku 2000... Prečo, to už asi nezistím. Pustite si Supersonic aj v prípade, že fanúšikom nie ste; Liam a Noel vás za 122 minút stiahnu na svoju stranu. :) (30.01.2018)

Hurá. Pro jednou tu máme dokument, který nevznikl jako posmrtná pocta zesnulým ani jako naopak úlitba těm, kteří byli během života opomíjeni. Supersonic je sondou do let, kdy říct o čemkoliv cokoliv v muzice nebo kdekoliv jinde ještě automaticky neznamenalo konečnou. A ti, co vám na pozadí filmu vypráví, se toho drží dodnes. Bezpodmínečně největší deviza filmu. Nechat si příběh kapely vyprávět od samotného Liama, Noela a potom dále i příslušníků rodiny a kamarádů. Je to zážitek k nezaplacení. Mimo to, že společně s videy „domácí výroby“ jde o nezklamávající srandu, tak se díky jejich postřehům dozvíte o tom, jaké to bylo být Oasis daleko víc, než kdy vyčtete z internetu. It's just rock 'n' roll. (05.11.2016)

Čekal jsem hodně, ale hlavně něco jiného. Oasis jsou bezesporu skupina, které to skvěle hrálo a zajímalo mě se o nich dozvědět něco nového, něco navíc. Největší škoda je, že se dokument nevypraví tam, kde by mě to zajímalo nejvíc. To co se dělo po mega koncertu, to jak se skupina rozpadla a dávala znovu dohromady a tak dál... Zajímavý dokument, stojí za podívání, ale už jsem viděl lepší hudební kousky. A bratři Gallaghery nejsou lidi, ze kterých si chcete udělat nejlepší kamarády. You know, what I mean? (05.03.2018)

Ten koncert v Knebworth parku jsem kdysi slyšel v přímém přenosu na Radiožurnálu. A nejde odhlížet od toho, že s velkou slávou přichází velká odpovědnost a že to, co je pro někoho sranda v nočním klubu, se hůř vysvětluje milionům lidí, včetně dětí a jo, bavíme se o drogách a bavíme se o tom, že ta najlepší alba co znám vzešla od lidí, co jim neuměli říct ne a ne vždycky to dopadlo dobře. Producenty dokumentu jsou mimo jiné Liam a Noel a svým neřestem se nevyhýbají, ale ani to pro ně není téma. Udělali světová alba, nejen ty dvě, složili písničky, které si zpívají a hrají si je miliony lidí po celém světě a při tom se nikdy nenechali vyleštit a napomádovat. O tom to je, že v té bundě a v tom svetru zlanařili na svou stranu statisíce lidí a zaslouženě, protože Noel je výjimečný písničkář a Liamův hlas se nedal zaměnit. Supr sestříháno, ozvučeno, mělo to spád, skvělý dokument. (03.03.2018)

Vím o Oasis houby, jejich britpop se mi příliš nepáčí, ale z doslechu jsem očekával śťavnatou (inspirativní?) kontroverzi o kapele plné ega, která si šla svou cestou. Dostal (právě asi díky onomu egu) politicky korektní sebezcenzurovanou nudu naprosto o ničem. (08.01.2021)

Na plný počet to není, neboť to nedosahuje kvalit "konkurenčního" No Distance Left to Run ... U mě to vždy bude Blur > Oasis. (27.01.2017)

Oasis byla bez pochyby jedna z největších kapel planety. A měla v osobě několik osobností ať už viditelných nebo neviditelných. Z toho všeho vám vzejde tento dost autentický příběh, který se zabývá prvními roky tohoto uskupení. Což je skvěle a příjemně detailní, ale také docela škoda, jelikož se ze života kapely odhalilo pouze pár let, i když kapela poté existovala dalších několik let. A stalo se toho více než hodně. Nicméně se v pořádku dá mluvit o skvělém náhledu do kapitoly Oasis. (24.09.2019)

Práve som sa vrátila domov z oficialnej premiéry, a keďže sa takticky geograficky nachádzam priamo v rodisku týchto neuveriteľných beštií, tak som mala to šťastie, že premiéra bola vylepšená o posedenie po filme priamo s režisérom Whitecrossom a Liamom Gallagherom a dokonca prišiel aj Bonehead! Zážitok z filmu samotného mám slovami asi neopísateľný ale vzhladom na svoju celoživotnú posadnutosť rock ´n´rollom mám napozeraných aj vela dokumentov a tento bol jednoznačne ten najlepší aký som videla a prekonávať sa bude veľmi ťažko..... Bolo to silné, pravdivé/extrémne skutočné a udrel na tie najsprávnejšie struny.... Tento názor asi nezdielam iba ja, ale podla "Standing ovation" nie len na záver ale počas absolútne celého premietania usudzujem, že ho takto prijme aj široká verejnosť.... pre mňa osobne jeden z najzásadnejších hudobných zážitkov a keby som mohla, bez ostychu tomu napálim všetky hviezdičky vo vesmíre.... :) (03.10.2016)

Je to banda zmrdů (což v dokumentu sami přiznávají), ale hudbu mají skvělou! :) (24.11.2016)

I need to be myself, I can't be no-one else, I'm feeling supersonic, Give me gin and tonic, You can have it all but how much do you want it? (28.11.2016)