Reklama

Reklama

Esteros

  • Brazílie Esteros
Trailer 3

VOD (1)

Obsahy(1)

Kamarádi Matías (Joaquín Parada) a Jeronimo (Blas Finardi Niz) spolu v dětství trávili spoustu času a měli k sobě opravdu blízko. Pak se však Matías odstěhoval s rodinou do Brazílie. Po deseti letech se dospělý Matías (Ignacio Rogers) vrací se svou přítelkyní Rochi (Renata Calmon) na pár dní do argentinské domoviny, kde opět potkává Jeronima (Esteban Masturini), který se živí jako umělec a je otevřený gay. Když se oba muži společně vydávají do mokřadů, kde strávili velkou část dětství, zjišťují, že k sobě stále chovají hluboké pocity. (Stanislaus)

(více)

Recenze (10)

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Tento film mě opravdu chytil za srdce. Esteros se odehrává ve dvou časových rovinách, současnost a minulost. Paralelně sledujeme příběh dospívajících chlapců, Jeronima a Matíase, jejichž přátelství postupně přerostlo v milostný cit. V současnosti se oba dva po letech setkávají a postupně jsou nám ukazovány momenty z jejich dětství. Líbilo se mi, že jednotlivá vyprávění se vlastně odehrávají úplně stejně, jako, když byli malí. Esteban Masturini a Ignacio Rogers jsou fakt krásní. Ignacio mi připomínal něco mezi Lothaire Bluteau, Eddiem Cahillem a špetkou nesmělého, plachého pohledu Normana Batese:) Chemie mezi nimi je perfektní. Od začátku snímku mezi sebou ti dva budují téměř hmatatelné "Friendlyrotic" dusno:) Jenom jsem čekala na ten moment, kdy se ta hráz skrývaných, nikdy nevyslovených pocitů, dobře udržována po celá ta léta, protrhne. Jak začalo pršet, bylo mi to jasné. Teď to musí přijít!:) Wau, what a intense, passionate, erotic scene. Scéna, kdy jsou oba zmoklí a povídají si, je dokonalá. Jéronimo tam jen tak seděl s těma smáčenýma vlasama a rozepnutou košilí, jako nějaký Sexy God, instatní eye-sex s Matíasem. Se divím, že se dokázal tak dlouho udržet. Já bych po něm asi vystartovala mnohem dřív:) Snímek má v sobě sílu nevyřčeného, mlčenlivé dialogy, hereckou souhru obou představitelů, nádherné lokace argentinského venkova, poblíž města Libres a jednu nádhernou skladbu Amores como el nuestro. Později jsem si uvědomila, že si tuto písničku vybavuji z mého oblíbeného Divokého anděla. V několika scénách jsem měla i slzy v očích. Říkala jsem si, že jestli ti dva neskončí spolu... naštěstí takový konec si tento nádherný snímek zasloužil. Oni si ho zasloužili."Jaké to bylo?" - "Co?" - "Tvoje poprvé." - "Myslíš poprvé po tobě?"😭 ()

Stanislaus 

všechny recenze uživatele

"Stará láska nerezaví." Esteros nepřináší v rámci svého žánru nic nového, přesto mě film zaujal svou dějovou strukturou, v níž se účelně prolínaly dvě časové linie (z dětství a ze současnosti), jež vcelku pěkně navzájem (do)vysvětlovaly vztah mezi Matíasem a Jeronimem. Svým zpracováním jde o komorní film, jehož atmosféra houstne především v poslední třetině - přesto jsem měl však pocit, že mohli tvůrci trochu víc přitlačit na pilu. ()

evulienka3 

všechny recenze uživatele

Tento film zrejme skutočne napĺňa prívlastky typu "obyčajný" či "červená knižnica". Priznávam sa však, že tí dvaja ma tak chytili za srdce a tak to na obrazovke medzi nimi fungovalo, že to v konečnom dôsledku zafungovalo aj na mňa. Nepoznám nič príjemnejšie, ako zaspávať s hrejivým pocitom na srdci. ()

tomeš 

všechny recenze uživatele

To bylo trochu zklamání, těšil jsem se asi příliš, ale nudilo mě to. Jak tu píšou už jiní, téma neobjevné, stopáž dlouhá, nad vodou to pro mě drží exotická a krásná krajina. (Na druhou stranu je skvělý, že se takhle můžeme přehrabovat tím množstvím filmů s gay tematikou a dovolit si nad některými ohrnovat nos!) Kdybych měl z jihoamerický kinematografie vybírat, rozhodně větší terno pro mě byl skvělej Plan B (2009!), originální Hoje Eu Quero Voltar Sozinho (2014) nebo překvapivě vyspělej debut Contracorriente (2009) a z novějších snad ještě Mi mejor amigo (2018), kterej mi náladou a prostředím připomínal Esteros asi nejvíc. ()

petrsv 

všechny recenze uživatele

Film táhne prostředí a zcela jasně herci, a to jak dětští, tak dospělí. Špatná (rádobymoderní) kamera a nedotažený scénář mi neumožňuje dát lepší hodnocení. ()

thommas 

všechny recenze uživatele

Celovečerní pokračování krátkometrážní prologomeny Matías y Jerónimo není v jádru ničím, co už by plátno stokrát netrpělo: dva kamarádi z dětství se potkávají po letech. Každý šel svou cestou: jeden je přirozený a extrovertní, druhý je potlačený a usedlý. Jeden je město, druhý mokřady. Ve vzduchu jsou nedořečená slova a nedokonané skutky – a pak už jen klasická hra na čekanou, kdy to celé sepne. Byla by to nuda, kdyby každý záběr vlastenecké kamery Erica Elizonda nekřičel "Argentina!" a stokráte viděné nesunul spolu s pevnou režií Papu Curotta na latinskoamerický standard filmové LGBTQ kvality: zvláštně úsporný a přitom velmi živý styl, jednoduchý ale stabilní scénář, ekonomický přístup k počtu postav, důraz na kvalitně odvedené emoce, živý a ostrý vizuál. Velmi příjemný debut. Pro jednou by ovšem bylo osvěžující, kdyby se končilo o pět minut dřív a srab by zůstal srabem, než aby nahrazoval nekompatibilní osobnost úplně stejně nekompatibilní osobností, jen s jinými pohlavními znaky. Možná to je materiál na smutný krátkometrážní doslov. ()

poet 

všechny recenze uživatele

Dosť nezáživný pribeh ktorý nad vodou neudržia ani spomienky na detstvo hlavných hrdinov. Ani ako študentský film by to za vela nestalo a  fungovalo možno ako predohra k pečku ale to je asi tak všetko. Ten scenár je úplne toporný  ako by to niekto napísal cez prestávku v škole... ()

jiri.twist 

všechny recenze uživatele

I mě se film líbil, leč jednoduchý příběh, a přitom tak složitý(!). Jen se mě jaksi nedotkl za plných deset nebo devět bodů. Vše bylo ale v tomto snímku nadprůměrné a sem tam dobrý konec potřebujeme my, uživatelé GT, jako sůl. Jistě se k této skoropohádce vrátím a doporučuji všem, co ji ještě neviděli. A jinak od stejného režiséra zde máme i kraťas Matías y Jerónimo ... 6778 ()

zolo 

všechny recenze uživatele

Prostý příběh, takový trochu cukrkandl, ale zasazen do hezkých reálií. Tyto lehce předvídatelné příběhy mívají však jedno kouzlo, na které si obvykle musíme počkat do závěru: jak nechají tvůrci příběh vyznít? To už taková samozřejmost obvykle nebývá. Tady to však dopadne dobře a zas je nám na světě o trochu líp. Ostatně... proč se chvíli nezasnít a k tomu mít v puse lízátko? ()

Reklama

Reklama