poster

V písku - Příslib svobody (festivalový název)

  • Dánsko

    Under sandet

  • Německo

    Unter dem Sand

  • Německo

    Unter dem Sand - Das Versprechen der Freiheit

  • anglický

    Land of Mine

  • Slovensko

    Pod pieskom

    (festivalový název)

Válečný / Historický / Drama

Dánsko / Německo, 2015, 101 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • *CARNIFEX*
    ****

    Nie je jednoduché súcitiť s niekým, kto má na svedomí toľko zverstiev ako bola nemecká armáda počas druhej svetovej vojny. Spravodlivé by zrejme bolo, keby samotné mínové pole odpratával Himmler s Hitlerom, no ako to už býva zvykom, najhoršie dopadnú tí, čo plnili rozkazy či choro prepadli slepej ilúzií svojich mecenášov. Mládež je hlúpa, nemá žiadne skúsenosti, preto je najvhodnejšou skupinou na ovládanie, respektíve zmanipulovanie na dosiahnutie osobných cieľov (viď "kľúčikovanie" v Novembri 89', respektíve posledné voľby a ruka na stráž). Či mi ich bolo ľúto? ÁNO BOLO. Je to smutný film, veď to boli deti, ktoré sa mali na vojakov akurát hrať, nie nimi BYŤ, ale oni si miesto oberania jabĺk do košíkov, zobrali do rúk samopaly. Rozhodli sa ísť touto cestou a tak znášali následky. A tak sa nato treba aj pozerať či tento celkový problém vnímať. Nie som bezcitný, no nič sa nemení na fakte, že v ohrození bol v prvom rade nevinný Dánsky národ, ktorý trebalo ochrániť. Alebo mal pobrežie od mín čistiť nejaký domáci farmár s cukrárom? Samotný snímok je manipulatívny pričom svoj cieľ v podobe vyvolania pochybností dosiahol. Premena vnímania svojho nepriateľa je taktiež ukážková. Príbeh sa opiera o historické "fakty", takže predpoklad, že by bol zlým počinom, je naozaj mylný.(26.5.2016)

  • Nach
    ****

    "Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75%(20.3.2017)

  • DwayneJohnson
    ****

    Ono je to vážně velmi, velmi dobré, ale pořád mi tam k té pětce malý kousek chybí. Výborného Rolanda jsem málem ani nepoznal a to se mi v drsném R tak moc líbil. Ale o co je výkon lepší, o to víc se mi jemu náhlé změně postoje nějak moc nechce věřit. A to je objektivně jediný důvod, proč nakonec po velmi dlouhém zvažování nejdu do plných.(24.5.2016)

  • Matty
    ***

    Po Boji další dánské drama o válce pokračující i mimo bojiště. Schopnost pohlédnout na komplexní situaci z více perspektiv a zneklidňující morální ambivalenci Lindholmova filmu ale nečekejte. Prim dostalo hledisko Němců. Mladé německé vojáky poznáváme rovnou jako vystresované kluky, kteří chtějí přežít a vrátit se domů za svými matkami. Film je vykresluje jako nevinné oběti, které musí čelit brutalitě spojeneckých oficírů, z nichž v sobě alespoň jeden, charakterizovaný tím, že (zpočátku) nenávidí Němce (ale má rád svého psa), dokáže – pro vyvážení sil – najít trochu lidskosti. Opomenuta nezůstala žádný z nabízejících se konfliktů mezi představenými subsvěty a mikrosvěty (Němci proti seržantovi, Němci mezi sebou, seržant proti svým nadřízeným) a přítomna je většina motivů, které byste po letmém obeznámení s námětem očekávali (nelidské zacházení, bratrské pouto, otcovská figura, dítě v ohrožení). Horší je to s jejich propojeností. Vyprávění vrší emocionálně silné okamžiky, které nám nedovolují poznat postavy „v klidu“, mimo krajní situace, při nichž jde o život nebo o nervy. Prvek překvapení v jinak předvídatelném filmu zajišťuje skutečnost, že smrtící výbuch je otázkou jediného špatného pohybu, čehož Zandvliet náležitě využívá, byť ke konci už je poněkud předvídatelný. I bez přemíry sentimentu a zveličování Under sandet příliš prozrazuje snahu natočit dojemné humanistické drama, které osloví mezinárodní publikum a utvrdí vás v přesvědčení, že války jsou zlo a někdo by je měl plošně zakázat. Tolik potřebné složitější otázky, na něž jednoznačné odpovědi neexistují, film oproti Boji neklade. 70%(29.1.2017)

  • charlie_ando
    ***

    Potom, co opadlo veselí z konce druhé světové války zjišťují Dánové, že jim tu Němci po sobě nechali na plážích nepěkný dáreček v podobě milionu nášlapných min, které měli zpomalit případnou invazi spojenců na jejich západní pobřeží. Dánové tak uplatní princip kolektivní viny, shromáždí skupiny německých válečných zajatců, kteří dostanou rychlokurs v zneškodňování nášlapných min a šup s nimi rovnou na čištění pláží plných nastražených pastí (v čemž byli němečtí pionýři mistři). Dalo by se říct, kdo čím zachází tím také schází. Ve zmatcích po konci války to bylo určitě nejjednodušší řešení, protože poloostrovní stát se teprve zvedal z těžkého traumatu pěti let nacistické okupace. Historii píši vítězové a občas po vítězném večírku přichází kocovina, někdy dorazí až hodně dlouho poté. Tohle je typ filmu vyrovnávající s pohnutou kapitolou historie, který ale ničím nepřekvapí a jedinou neznámou je, kdy vybuchne první mina a koho si zubatá odnese. Přišlo mi, že tvůrci ve svém vyprávění zůstali někde na půl cesty. Jediné, co se jim dle mého povedlo bylo, že člověk si po zhlédnutí klade otázky. Bohužel o jednotlivých postavách se prakticky nic nedozvíme a ani ony sami nám nic o sobě neprozradí, jsou to pouze čísla v seznamu už odepsaných položek, tady se jede na čistou atmosféru, a přitom pod povrchem bublaly nevyslovená témata, která se mohla a měla vyprávět. Třeba rivalita seržanta výsadkářů ze zahraniční armády a kapitána ženistu, který zjevně strávil válku doma v Dánsku a možná se zapojil do domácího odboje, to se dá vyčíst jen z uniforem a pár úsečných pohledů. Hrdiny pohnutého příběhu je parta vyjukaných kluků spíš dětí ze všech zbraní branné moci Třetí říše a okoralý nepřístupný seržant dánské armády, který je pánem nad životem a smrtí. Samozřejmě si k sobě postupem času najdou křehkou cestu. Co však ve filmu nezaznělo ani slovem bylo, že všichni ti chlapci museli projít organizací Hitlerjugend. Děti byly jednou z obětí zvráceného totalitního režimu, ale na druhou stranu i s fanatizovaným nástrojem svých vychovatelů. Pozitivem je minimalistická kamera Camilly Hjelm, která s maximální syrovostí dokázala zobrazit následky války. Dalším kladem jsou výtečné herecké výkony, zvlášť Roland Møller jako seržant paragánů Carl Rasmussen a Louis Hofmann jako nepsaný vůdce party kluků Sebastian Schumann, oba na sebe strhávají většinu pozornosti. Asi jsem čekal vzhledem k zdejšímu velmi pozitivnímu hodnocení o hodně víc, možná jsem k válečným filmům až příliš kritický, ale zjevně postrádám ve filmu věci, které většině zdejších uživatelů nevadí a hlavně samotné téma mi nebylo neznáme, tedy se vytratil odzbrojující moment překvapení. Neříkám, že až na kost civilní drama režiséra Martina Zandvlieta je špatný film, ale víc jak tři hvězdy ode mě prostě nedostane.(24.1.2017)

  • - Oficiální vyslanec dánské kinematografie na 89th Academy Awards. Film byl nakonec nominován na cenu Nejlepší cizojazyčný film. (Hal_Moore)

  • - Timeline: Natáčení začalo v červenci 2014 a skončilo o měsíc později. Světovou premiéru si film odbyl 10. září 2015 na filmovém festivalu v Torontu, kde obdržel ovaci diváků ve stoje. V kinech se historické drama z druhé světové války objevilo 3. prosince. (Hal_Moore)

  • - Ve filmu je dánský seržant Rasmussen n (Roland Møller) v čele odminovávacích prací. Ve skutečnosti je řídila britská armáda, ale s německými důstojníky ve vedení každého týmu. (Maulincio)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace