Temná píseň

S filmem jsem absolvoval dlouhý, předlouhý, detailně obsáhlý, masochistický, místy oplzlý a občas i intenzivní magický rituál, který nikdy před ním, zřejmě ani nikdy po něm, žádný horor už nezopakuje. Bylo to ale vůbec k něčemu?! Sophii, prý mladá žena, jak tvrdí obsah, ve skutečnosti vyzobaná slunečnice, zabili nějací "puboši" malého syna, spáchali na něm obětní rituál, což je fakt pravděpodobná smrt, že, už je to tři roky. Žena ale nemůže strpět, že viníci zůstali za ohavný čin nepotrestáni, a chce na nich vykonat pomstu. Za tím účelem se spojí s vyhořelým okultistou, se kterým se odebere do venkovského stavení ve Walesu, kde se budou oddávat rejdům na přivolání synka z říše mrtvých. Sophia ale neřekla, že ve skutečnosti jí jde právě o tu pomstu. A mně nikdo neřekl, že se budu muset prokousat takovou rozvleklou a levnou hovadinou, kde nebyla ani minuta napětí a gradace, což je nahrazeno scénami, v nichž se nesourodý pár pořád o něčem dohaduje a křičí na sebe, pak se k sobě chovají děsně přátelsky, případně dojde i na nějakou tu erotiku, kdy není nutně nutné vidět Catherine Walker nahoře bez. Film to není vůbec krátký, velmi rychle upadne do jednotvárnosti. Velká část filmu je zasvěcena detailním přípravám k rituálu, z něhož se už nedá vycouvat. Hororově se to moc netvářilo, jen tak na okraj, více hozené do drama, hlavně mně film vůbec neubíhal. Když se to přehouplo do závěrečné třetiny, kdy už se mělo konečně něco dít, respektive děj měl gradovat, tak na scénu naběhl komparz z domova důchodců legračně pomalovaný temperami, což měl být následek invokace, jestli vám to nedošlo, měli to být démoni. Myslel jsem, že se poliji šalvějí přeslenitou, kterou inhaluji po pádu demokracie, když jsem uviděl ten groteskní nápad, myšlený zcela vážně. Na závěr se zjevilo cosi, ne neumím to dostatečně pojmenovat a identifikovat, pravděpodobně nějaký bůžek. Film nabral úplně jiný směr a směšně vygradoval do poetiky mexických telenovel. Herecká dvojka v irsko/britském složení Catherine Walker & Steve Oram sice nebyla na zatracení, ovšem do Irska už se dlouho na nějaký horor nevydám. Rozhodně ne, když jej bude režírovat vrchní patlal Liam Gavin. 2/10 (22.10.2017)

Popkornový hororový divák bude u Dark Song pouze ztrácet čas, jelikož se jedná o horor pro ultranáročné publikum, od něhož mimo jiné režisér Liam Gavin vyžaduje obstojnou znalost hermetických věd a zejména Abramelinovy magie. Jakožto zdejší hororový expert (a znalec tajemna) tak pochopitelně musím tomuto ambicioznímu debutu zatleskat. Gavin disponuje obrovským talentem a svým perfekcionismem mi tak trochu připomíná mladého Kubricka. Ke snímku sepsal navýsost inteligentní scénář s propracovanou psychologií postav, díky čemuž Dark Song obstojí i jako přesvědčivá charakterová studie. Vhodně zvolené meditativní tempo umožňuje ztvárnit proces duchovní transformace hlavní postavy velice autenticky a to včetně závěrečné mystické zkušenosti v podobě setkání s andělem Strážným. V neposlední řadě oceňuji specifickou a pozvolna budovanou atmosféru snímku, která v sobě dokonale snoubí temnotu a melancholii. Dark Song se zároveň zařazuje mezi klíčové představitele hororového realismu a já mu tímto uděluji hned čtyři silnější hvězdy. (29.04.2017)

Irové se bez budgetu pokusili o okultní psychologii, stojící na dvou civilních postavách. Dlouhé čekání na duchařský adrenalin je o jejich interakci coby nesourodé dvojice, která se, zavřená několik měsíců v baráku na samotě, postupně poznává a propadá frustraci až šílenství. Tvůrčí záměr OK, chování postav je přirozené a nebere si servítky. Film nenudí a drží ve zvědavosti, co bude dál. Pozdější naložení s psychologickými motivy, kterými se tvůrci měli vytáhnout, ale pokulhává a jejich vyústění je neuspokojivé a naivní. (28.10.2020)

Sophia ztratila syna, o jejím partnerovi tu ale není ani slovo. Jediný, koho miluje, je právě její syn. Rozhodne se provést prastarý rituál, který by ji umožnil svého syna slyšet, promluvit s ním, případně ho vidět. Samozřejmě není naivní, aby si myslela, že se jí vrátí ze záhrobí, jako by se nic nestalo. Aby ale vše zvládla, přemluví ke spolupráci Josepha Solomona, jenž má s podobnými věcmi (prý) zkušenosti - setkal se s bohy i démony. Jenže problém je, že Sophia chce ve skutečnosti něco zcela jiného a Joseph má také své přání. Pokud ovšem kontaktujete temné síly, nemůžete čekat, že to bude procházka růžovým sadem. Příjemný vizuál, mrazivá hudba, co udržuje v neustálém neklidu a napětí, a místy vražedně pomalé tempo. Původně jsem uvažoval o 3*, ale závěr mě potěšil. Pointa perfektní, byť jsem nevěřil, že to Sophii projde. Každopádně hlavní myšlenka - naděje, odpuštění, láska. Nechci psát artový film, ale pro běžného diváka to rozhodně není. Bavilo mě, jak jsem poměrně dlouho váhal, zda se rituál podaří, nebo jde jen o nesmysl, či bude vše jen v hlavě Sophie. Nakonec tedy za mě velmi dobré - 3,5*. (21.07.2022)

Tvůrci použili zbastardizovanou variantu rituálu od Matherse (skutečný rituál trvá rok a půl a nevyžaduje odloučení) a legendu o Crowleym a Boleskinově domě spolu s faustovským motivem. Z okultního a lidského hlediska je ovšem kravina kvůli tak přízemním věcem jako pomsta či zmizení podstupovat takové martyrium. 70 procent za atmosféru + 10 procent za dech beroucí závěr. (12.12.2022)