poster

Mlha v srpnu

  • Německo

    Nebel im August

  • USA

    Fog in August

    (festivalový název)

Drama / Historický

Německo / Švýcarsko, 2016, 126 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • SeanLSD
    ****

    Mrazivé memento 200 000 nacistických obetí eutanázie v sanatóriach Tretej ríše. Film, po ktorom nikomu nebude ľahko, ale ktorý je potrebný, aj keby len ako pamiatka všetkých tých nešťastníkov. Že bol vybratý konkrétny skutočný príbeh jedného z nich, HMLE v AUGUSTE dodáva na sile, ale zároveň uberá na pochopení prístupu mnohých tých lekárov a riaditeľov ústavov, skutočne presvedčených, aspoň zo začiatku, že robia službu nielen spoločnosti, ale aj postihnutým samotným, a neskôr, keď sa to už definitívne zvrhávalo na vyhladzovanie, zasa neschopných uvedomiť si, že už stratili nielen lekárske zábrany, ale aj elementárnu ľudskosť. Filmovo stvárnený postupný vnútorný prerod psychológie jednotlivca, ktorý zložil Hippokratovu prísahu a chcel pomáhať, no stal sa neho ten najhorší vraždiaci netvor, by ma osobne zaujímal viac. Sebastian Koch so svojou charizmou a hereckým umením tu robí čo môže, aby ho ukázal, film sa však zameriava na komplexnejší dojímavý obrázok a navyše sa odohráva takmer na konci druhej svetovej vojny, kedy to všetko musela byť už iba pretvárka a/alebo šialenstvo.(15.11.2016)

  • Big Bear
    *****

    Ufff! Tak to byl něco opravdu strašného ! Jako člověk zajímající se hodně o válku jsem už o ,,rasové očistě'' formou euthanasie zdravotně postižených či mentálně zaostalých v rámci akce T4 lecos četl. Jedna věc je číst si názvy měst se sanatorii což nebylo nic jiného než skutečné hororové zámky hrůzy (Hadamar atd..), kde byli likvidováni ti nejmenší a nejbezbrannější než tato místa zastoupily koncentráky v Polsku. Vraždění dětí a nemocných či tělesně a mentálně postižených z ekonomických a rasových důvodů je obzvláště odporné a opovrženíhodné. Druhá věc je však sledovat konkrétní příběhy konkrétních lidí a dětí! Tady navíc nepomáhá, ale ono je to jen jako - je to film, protože člověk dobře ví, že skutečnost byla ještě děsivější. Již je to delší čas, kdy jsem četl jednu archeologickou knihu věnující se rituálním pohřbům a tam jsem narazil na zajímovou věc - zajímavý pohřeb .-) !. Bylo to myslím kdesi ve Francii, kde archeologové našli ostatky jedince tuším z doby kamenné, který byl rituálně pohřben. Na tom by nebylo nic zajímavého, koneckonců, tyto nálezy jsou čas od času běžné, ale zajímavá byla ta kostra. Pohřbený jedinec utrpěl nějaké velmi těžké zranění. To samo však nebylo příčinou jeho smrti, která nastala až o mnoho let později. Dotyčný měl zranění zhojená a i když musel být skoro nepohyblivý, přežil. Nejbližší, tlupa, říkejme jim jakkoliv se o něj starali. Krmili jej, léčili a zřejmě i nosili. A právě tam někde začíná to naše lidství, které nás odděluje od zvířat a neúprosných zákonů přírody. Soucit, potřeba pomáhat slabším, nemocným, bezbranným... O to více je šokující, že velmi vyspělý národ už na začátku třicátých let sešel z céto cesty a začal se chovat opravdu zrůdným způsobem. Už dlouho se mi nestalo abych po celou dobu sledování nějakého filmu měl ,,knedlík v krku'' a na prsou těžký kámen. Myslím, že ve větě mladé sestry vedoucímu lékaři: ,, Potřebuji malinovku, protože děti odmítají přijímat barbituráty'' je obsaženo vše. Ta bezcitnost, efektivnost, anonymnost, touha vyhovět rasově zvrhlým experimentům... Od mlaďounké zdravotní sestry na dětském oddělení bych čekal opravdu něco jiného než takovouto ,,spolehlivost''. Když se netrávilo, vraždilo se hladem. Na některých chovancích se prováděly lékařské pokusy mající za úkol zjistit příčiny demence, epilepsie, zkoušely se očkovat viry a bakterie.. atd... Stovky mozků z pitvaných těl bylo odváženo předním patologům Německa, kteří se neptali odkud biologický materiál pochází... Opravdu strašné. Musím před dnešními Němci hluboce smeknout, když se pouští do takovéto látky, jistě jim historicky značně nepříjemné a přitom zde podané s naprostou hrůzností bez jakýchkoliv příkras. Jsou tendence jak plyne čas, že různé národy rádi ,,zapomínají'' na své hříšky a pokud něco točí z těch časů pak jsou to hrdinské filmy s často zkreslenou nebo dokonce záměrně zdeformovanou historickou skutečností. Zde nikoliv a za to dávám o tu hvězdu navíc. Opravdu mne to zasáhlo, tenhle film hned tak nerozdýcháte. Herecké výkony byly vynikající, zejména u dětí. Je nutno točit tyto filmy, je nutno je pouštět ve školách. Nejsou totiž je pro ty, kdo se o látku zajímají. Jsou památníky milionů zavražděných a jsou také vztyčeným prstem, kdyby zase někdy někdo přišel a chtěl tvořit rasově čistou zrůdu, bez špetky lidství. * * * * *(3.4.2017)

  • Enšpígl
    ****

    Strašný, když si představíš, že by tam mohlo bejt tvoje dítě, nebo že by si tam byl ty jako dítě uplně bezmocnej.. Scéna podávání malinový šťávy chlapečkovi patří mezi nejděsivější scény vůbec. Dále by mě zajímalo jakých metod použil Kai Wessel, aby s kluka kterýmu je cca 15 let vymáčknul takovýhle přirozeně živelný herecký projev, to je opravdu mistrovská práce.(3.9.2017)

  • classic
    ****

    Ozaj, všimli ste si, že postava, ktorá sa volala OJA, tak tú si zahral DAVID BENNENT, ktorý voľakedy, pred pár desiatkami rokov, stelesnil legendárneho Oskara Matzeratha v brilantnom Plechovom bubienku... To len na MARGO veci, ale nie je to od veci, to spomenúť, lebo, ako vravím, taktiež si Bennent zahral chlapca, UPROSTRED pekla, druhej svetovej vojny, len s tým rozdielom, že sa nevyskytoval na takom mieste, ako iný, trinásťročný chalan Ernst Lossa. On prišiel do akéhosi sanatória, či skôr do ústavu, v ktorom sa praktizovalo vytváranie : duševného holokaustu, ktorým sa chceli zbavovať prebytočných, duševne i mentálne chorých ľudí, t. j. - mužov, žien, ale aj detí, a tak vedľa tejto inštitúcie, vyrastá velikánsky cintorín, do ktorého budú pochovávať všetkých nebožtíkov... Doplnil by som, že okrem týchto postihnutých ľudí, tu boli aj SIROTY, a pod. zdraví ľudia, medzi ktorými boli aj bieli cigáni, a práve k tým, sa zaraďoval Ernst, ten v skutočnosti jestvoval, a povedal by som, že tento film je mu venovaný + všetkým, ktorí si prešli tým, čím on. Veľmi nepríjemný a depresívny nemecký snímok, s mimoriadne démonickým Sebastianom Kochom, ktorý touto vlastnosťou srší vo svojom vnútri, na prvý pohľad by ste si ho spájali so sympatickým človekom, ale to, čo má v úmysle, vydesí kohokoľvek na smrť, čo má len kúsok pochopenia, pre abnormálne skutky, ktoré sa viedli, voči sebe samým, alebo, čo je schopný urobiť človek človeku ? Zmieňujem to tak, ako pôsobí Koch vo svojej postave Dr. Veithausena, inak jedná sa o fiktívnu postavu, pričom jemu podobní jedinci boli roztrúsení všade navôkol, a tak skántrili cca „200 000 pacientov” . Lossa si zahral Ivo Pietzcker, ktorý si pripisuje opäť zárez do tohto žánru kinematografie, pričom podáva vierohodný, uveriteľný, zapálený herecký výkon, ktorý ma nenechával chladným, aj preto, čo sa mu stalo + nachádza sa tu taktiež zopár vynikajúcich hereckých výkonov, ak by som mal námatkovo vymenovať jeden z nich, tak určite zvolím : kamarátku hlavnej detskej postavy Ernsta Lossa, dievča NANDL, alebo tu máme dobrú a zlú sestričku, či na pár sekúnd Štokyho, čiže Karl Markovicsa. Ak by som mohol ešte niekoho pochváliť, tak plusové body udeľujem režisérovi Wesselovi + kameramanovi Hagenovi Bogdanskimu, ktorý patrí medzi nemeckú špičku, s presadením sa u kvalitných tvorcov, a títo borci dokázali navodiť veľmi nepríjemnú atmosféru, ktorá sem - tam, vyvolávala u mňa, duševné DUSENIE v mojom vnútri, v mojej psychike, ktorá mi prezrádzala, že toto je totálne zvrátené, čo sa odohrávalo, ale podľa týchto doktorov sa zrejme jednalo o určitý HUMANIZMUS, oproti „pobytov v koncentračných táboroch” ... Povoleno - nepovolená EUTANÁZIA. Občas mi liezol na nervy divný strih, a k tomu niekoľko zvláštnych scén, naopak, užil som si dve vynikajúce scény, ktoré sa odohrávajú v jedálni + samotné bombardovanie, keď chcú dvaja kamaráti vziať nohy na plecia. Skrátka, pozrite si to ! Ojedinelý skvost súčastného filmu... , ktorý by sa mal oceniť...(2.4.2017)

  • Nach
    ****

    A pak že originální filmy z doby Druhé světové války - a navíc podle skutečnosti - vymřely. Mlha v srpnu je napínavým dramatem otírající se o politiku eutanazie. Ta je zde náležitě fakticky i filozoficky těžena. Nesouhlasím s tvrzením, že příběh jen klouže po povrchu. Jde o plnokrevné drama, kdy jsem hlavnímu hrdinovi fandil a přál mu aby se nestal jedním z "vysvobozených božích stvoření". Nechci nic prozrazovat, ale přiznávám, že mě minimálně u jedné postavy překvapil její vývoj. A pokud se vám líbily filmy jako Chlapec v pruhovaném pyžamu, Běž chlapče běž, Jdi a dívej se, nebo Zlodějka kniha, určitě doceníte i toto válečné drama. Velký palec nahoru a pátá hvězda unikla opravdu jen o vlásek. 80%(14.5.2017)

  • - Natáčelo se v Mnichově (Německu) a ve Vídni (Rakousku). (Stoka)

  • - Celosvětová premiéra proběhla 14. dubna 2016 na filmovém festivalu Giffoni v Itálii. (Stoka)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace