Mlha v srpnu

A pak že originální filmy z doby Druhé světové války - a navíc podle skutečnosti - vymřely. Mlha v srpnu je napínavým dramatem otírající se o politiku eutanazie. Ta je zde náležitě fakticky i filozoficky těžena. Nesouhlasím s tvrzením, že příběh jen klouže po povrchu. Jde o plnokrevné drama, kdy jsem hlavnímu hrdinovi fandil a přál mu aby se nestal jedním z "vysvobozených božích stvoření". Nechci nic prozrazovat, ale přiznávám, že mě minimálně u jedné postavy překvapil její vývoj. A pokud se vám líbily filmy jako Chlapec v pruhovaném pyžamu, Běž chlapče běž, Jdi a dívej se, nebo Zlodějka kniha, určitě doceníte i toto válečné drama. Velký palec nahoru a pátá hvězda unikla opravdu jen o vlásek. 80% (14.05.2017)

Němci po čase zase jednou překvapili. Ani ne tak námětem, ale spíše zpracováním a hlavně koncem. Kdo viděl, tak ví. Ivo mi prostě přirostl k srdci a troufnu si tvrdit, že o tomhle talentovaném mladíkovi ještě určitě uslyšíme. Po jeho Jackovi, druhý, mnohem lepší a smutnější film. Bohužel. Taková byla tehdy doba a za sebe jsem jen moc rád, že ji znám jen z filmů. (28.03.2017)

Historický úplne presný film "Hmla v auguste" je adaptáciou rovnomenného románu Roberta Domesa. Dráma je skutočným príbehom Ernsta Lossa o doposiaľ zanedbávanej etape z obdobia Tretej ríše. Ide o akciu T4 (Aktion T4), tajný program vyvražďovania postihnutých ľudí v nacistickom Nemecku, založený na tzv. rasovej hygiene. T4 je skrátka berlínskej adresy, kde sídlili nacisti zodpovední za tento program (Tiergartenstraße 4). Ernst Lossa sa radil medzi cigánov Jenišov. Išlo o bielych cigánov s typickým kočovným spôsobom života a v priebehu 2. svetovej vojny sa práve Jenišovia žijúci na území nacistického Nemecka stali obeťami rasového výskumu a väčšina z nich boli odoslaní do koncentračných táborov. Ernst Lossa sa narodil 1. novembra 1929 a posledných 11 rokov svojho života trávil izolovaný od rodičov aj súrodencov. Namiesto lásky a bezpečia sa mu dostávalo len nenávisti a opovrhovania a v takomto prostredí sa formovala jeho osobnosť, najskôr v detskom domove v Augsburgu, potom od 20.4.1942 v psychiatrickej liečebni v Kaufbeurene, kde bol dňa 9.8.1944 zavraždený po podaní dvoch injekcii morfinu ako antisociálny a neformovateľný chlapec v rámci nacistického programu eutanázie. Nedožil sa ani 15 rokov, jeho rodičia už taktiež nežili, matka zomrela na TBC v roku 1933 a otec na infarkt v koncentračnom tábore Flossenbürg ako 35 ročný. Po vojne za takmer 2000 prípadov eutanázie v psychiatrickej liečebni Kaufbeurene a jej pobočke Irsee boli hlavní vinníci potrestaní. Lekár Valentin Faltlhauser za podnecovanie k vraždám odsúdený na 3 roky väzenia (v internačnom tábore USA bol zadržaný 16 mesiacov, zbytok trestu neodsedel), sestra Paulina Kneissler bola odsúdená na 4 roky väzenia za spoluúčasť na 200 vraždách v rámci nacistickej eutanázie (odsedela iba 1 rok) a hlavný vinník Walter Schultze odsúdený za spoluúčasť na 380 vraždách na 4 roky väzenia. Doporučujem k tejto téme pozrieť Hitlerovi lekári: Vražedné reformy, 2003. (31.03.2017)

"Tak a vyráží se za indiány!" Zeleninová polévka ještě nikdy nebyla tak hladová a malinová šťáva tak jedovatá. Tento mrazivě autentický film byl natočen podle stejnojmenného životopisného románu, který v roce 2008 napsal německý novinář Robert Domes. Jeho příběh pak zobrazuje zkutečné osudy mladého romského chlapce ze společenství Jenišů, aby tak upozornil na další zrůdnosti nacistického režimu, páchanými s odzbrojující samozřejmostí v duchu falešné přátelskosti či lidskosti, ale též jménem eugeniky i eutanázie. (11.11.2016)

Děti, podává se malinová šťávička! Oblíbený dětský nápoj je tentokrát obohacený o barbituráty a ředitel psychiatrického ústavu (Sebastian Koch) má pro tento speciální úkol na redukci postižených jedinců za 2. světové války svého Anděla smrti, sličnou zdravotní sestru (Henriette Confurius). Uprostřed zrůdného dění se ocitá třináctiletý sirotek (Ivo Pietzcker), kterého sem dostala jeho dosavadní vzpurnost a totální nepřizpůsobivost. V prvé řadě se jedná o citlivé téma, u kterého se nabízely dva způsoby zpracování. Buď to bude drasticky pojatý film, u kterého divák bude odvracet zrak, nebo to bude spíše psychologická sonda za zdi jednoho ústavu. A volba padla na psychologický film. Neutěšené prostředí ústavu smrti je opravdu bezchybně zvoleno a vyvedeno a stejně  tak i chovanci ústavu jsou dokonalí. A přece jen ta drastičnost filmu v určitých fázích chybí. Jsme sice svědky nějaké té pitvy, nikterak detailní, sličná zdravotní sestra s líbezným výrazem ve tváři chladnokrevně podává svým stanoveným obětem jedy a ředitel postupně odškrtává jmenné položky ze svého dlouhého seznamu pacientů, dál už si ale film zajít netroufne. Dvouhodinový film obsahuje rovněž i nějakou tu zdlouhavou scénu, také je k vidění hvězdný Karl Markovics. Emoční křivku režisér Kai Wessel uměl nastavit solidně. Nahrává mu prostředí i precizní herecké výkony. A nemálo scén tak utkví v paměti. I tak jeho režie inklinuje ke kvalitně odvedenému televiznímu filmu, což není žádné překvapení, neboť má na svém tvůrčím kontě pěknou řádku televizních počinů. Zajímavé a znepokojivé téma určitě nabourává ráz válečné tvorby, takže velkým plusem je to, jak se snaží vymykat a nenechat diváky v jejich komfortní zóně. 7/10 (11.04.2023)