Happy End

Hezky natočené a solidně zahrané nic. Proklamovaná sebestřednost a neurotičnost se omezila jen na filmového syna Isabelly Huppert a náznaky trpkého humoru či satirických prvků jsem nevypozoroval vůbec. Je tu jen bohatá rodina, která z mého pohledu řeší jen marginální věci. Neprospívá ani mdlé tempo, které místy nudí. Nejzajímavějšími postavami jsou tak holčička, které dělá problém zapadnout do nového prostředí a senilní nestor rodiny, kterého už to na světě nebaví. Ale oni sami to utáhnout nemohli ani náhodou. Zklamání. 50% (16.06.2018)

Je obdivuhodné, jaký trendový způsob filmového vyprávění Michael Haneke ve svém požehnaném věku zvolil, aby dosáhl kýženého výsledku. I díky tomu se mu povedlo natočit snímek vypovídající hodně o stavu moderní společnosti, která se pomaloučku polehoučku rozkládá. Jestli má být rodina základem státu, tak si přiznejme, že ten rozklad se za současné situace zdá v mnoha ohledech neodvratný. Hanekeho zžíravě cynický pohled na svět dosahuje maximální intenzity v samotném závěru a to nejen v souvislosti s názvem filmu. (80%) (30.05.2021)

Že nám budú najsympatickejšie postavy celého filmu tá najmladšia a ten najstarší, bol nesporne Hanekeho zámer. "To" všetko medzi nimi, teda okrem imigrantského služobníctva, sú ľudia, s ktorými by ste aj napriek ich postaveniu a materiálnemu zabezpečeniu radšej nemenili. Haneke sa zameriava na rôzne telesné zranenia, prostredníctvom ktorých sa nám snaží priblížiť zranenia duší svojich postáv, či zranenia na ich dušiach. Čo nie je to isté. A každý má jedno aj druhé. Haneke na rozdiel od záveru Caché dialógy, ktoré prebiehajú mimo našich uší ale pred našimi očami, nakoniec vysvetlí a najmä Trintignatove vyjednávanie s miestnou migrantskou komunitou sa ukáže po zaradení si do kontextu po čase ako veľmi vtipné. (03.11.2017)

Vyjma několika zajímavějších momentů (jako např. dialog Laurenta seniora s malou Eve, v němž zazní informace, že před 3 lety udusil svou nemocnou ženu polštářem, což je takové milé pojítko s Láskou) mi to bohužel přišlo veskrze nudné a strašně se mi to vleklo, a není to jen kvůli těm nesnesitelně dlouhým statickým záběrům a nesympatickým postavám (Pierra jsem vyloženě nesnášel za to, jak se choval), ale i proto, že mi bylo v podstatě lhostejné, do čeho se zde Haneke kriticky naváží a jak moc je u toho nesmiřitelný ke svým postavám - jeho pohled prostě nesdílím. Duo Jean-Louis Trintignant & Isabelle Huppert je samozřejmě herecky excelentní (ostatně kvůli Trintignantovu nedávnému úmrtí, které mě zarmoutilo, jsem dostal chuť to vidět), ale jinak mě to veskrze jen iritovalo (těmi záběry z mobilu) nebo nudilo. (05.07.2022)

[MFFKV - 2017] S Hanekem si moc nerozumíme a tak jsem k jeho novému dílu přistupoval hodně obezřetně. Fakt, že jeho filmy nejsou jednoduché na sledování, je mi velice dobře známý. Haneke cvičí diváka k pečlivému sledování a objevování souvislostí, které nejsou řečeny tzv. na plnou hubu a trošku se snaží motivovat diváka, aby si v tom našel něco svého. Nutno říci, že snahu Haneke nijak neodměňuje a servíruje hodně sterilní rodinné drama, které má sice několik slibných nápadů, ale netvoří nějaký zajímavější celek. Zároveň Haneke tak trošku podrývá svou tvorbu určenou pro náročného diváka, když se do filmu snaží vměstnat co nejvíc aktuálně zajímavých témat. Viz mladá generace (youtubeři) a samozřejmě uprchlíky. Nutno říci, že jsem měl větší očekávání a překvapil mě fakt, že během projekce opustilo sál poměrně dost diváků. (27.07.2017)