Happy End

V asi zrejme poslednom snímku Rakúšana Hanekeho som postrehol jeden nesmierne dôležitý fakt, a to taký, keď postava starého Georgesa Laurenta rozpráva svojej 13. ročnej vnučke Eve „zážitky” , čím sa de-facto priznáva k trestnému činu, ktorý spáchal v predchádzajúcej Láske, čiže “HAPPY END” je tým pádom voľným pokračovaním extrémne oceňovaného, bravúrneho filmu, ktorý tu akurát spomínam. Naštudoval som si kompletnú tvorbu Michaela, ktorého pesimistický postoj vnímam, ako nadštandardný, podobný ako mal trebárs Kubrick, či ešte stále má napríklad Aronofsky. Typické dlhé, statické, neprerušované zábery sa stali už poznávacím znamením tohto nezvyčajného režiséra a scenáristu, ktorého práca mi bude chýbať, a tak mi nezostáva nič iné, ako sa vrátiť k jeho najlepším výtvorom... (10.06.2018)

Taxom si dlho myslel, ze poslednym filmom Trintignanta /Muz a Zena, I Sovversivi 1962/ bude to svinstvo pre filmove teoretiky Laska 2012. Ale ne, ne Michael haneke /Funny Games 1997/ sa pochlapil a natocil vybornu spolocensku konzervacku z rodiny, ktora patri do vyssich spolocenskych vrstiev EU. vyjde najavo aj jedno tajomstvo - a ja som tusil ze daco visi vo vzduchu. 80 % (06.10.2020)

Nejenže ve mně nedokázal film v úvodu vyvolat zájem. Hanekemu se navíc díky těm ostentativně předržovaným záběrům povedlo ve mně vyvolat aktivní nezájem o osudy postav, jejich životy a jejich problémy. Prostředí, ve kterém se postavy pohybují, jejich velký počet a minimální šance se o nich něco dozvědět (Když se někdy v polovině filmu objeví teprve podruhé na scéně Toby Jones, uvědomil jsem si, že jsem na jeho postavu jednoduše zapomněl) a formální chlad dělá z Happy Endu silně nepřístupný film, který mi ale nepřinesl nic filmově nepříjemného, nýbrž jen výše zmíněný nezájem. Jediným pozitivem tak pro mě bylo posledních zhruba 20 minut, ve kterých se Haneke alespoň trochu začne soustředit na nějakou postavu a "vztah" mezi malou Eve a jejím dědou připomíná jakousi psychologii postav. Zbytek filmu je totiž spíš chladnou observací bez výraznějšího efektu. 4/10 (07.03.2018)

Chladný Haneke. Tentokrát neodrovnává emocionálně, ani filmovou optikou (zejména jeho statickou kamerou). Nečekejte Bílou stuhu, ani Amour. A určitě ne zdrcující počátky Sedmého kontinentu a Bennyho Videa. Haneke je tentokrát vztahový, konverzační, kritizující dnešní společnosti a pohledu na moderní žití. Chladné, bezmyšlenkové. [MFF Cinematik, 2017] (17.09.2017)

Tentokrát žiadna mystery, žiadne thrillerové prvky ani temné tóny. Happy End je "iba" umiernená, premyslená návšteva buržoázneho sveta s tak trefným a cynickým záverom, že vás (možno) rozosmeje ako nič od Michaela H.. Samozrejme, aniž by čo i len požmurkol na komediálny žáner. Pán profesor nás opäť baví zdánlivými detailami a ich neskoršími súvislosťami (záber na dianie cez sklo, pri ktorom šteká pes), dláždiacimi tentoraz cestu kritikou povrchnosti bohatých a neschopných milovať. (26.05.2017)