Happy End

Nalezla jsem filmového bílého lanýže letošního roku! Haneke scénárista jako kdyby se nechal inspirovat tím nejlepším z Kundery. Láska bez citů, přežívaný život a k tomu možná špetka Antonioniho, ale přece krystalicky čistý Haneke. Bilanční film snad nikdy nebyl osobnější, Haneke otevírá své srdce plné žalu nad stavem dnešní společnosti. Nepromlouvá z pozice ublíženého starce, nesnaží se mentorovat, jen nesouhlasně kroutí hlavou a jako kdyby nám říkal, jak je šťasten, že si odžil velký kus svého života v jiném světě. Navázání na Lásku je natolik mlhavé, že ho musí Trintignat doslovně uvést a pak, s tímto kontrastem, začne Happy End dávat ještě větší smysl. To srovnání komorní citlivosti a skupinové netečnosti, přecházející místy až v astenii je děsivé. Navíc to vše Haneke uvádí v pohyb pomocí narativní strategie neskutečně mladické a svěží. (13.09.2023)

Tentokrát žiadna mystery, žiadne thrillerové prvky ani temné tóny. Happy End je "iba" umiernená, premyslená návšteva buržoázneho sveta s tak trefným a cynickým záverom, že vás (možno) rozosmeje ako nič od Michaela H.. Samozrejme, aniž by čo i len požmurkol na komediálny žáner. Pán profesor nás opäť baví zdánlivými detailami a ich neskoršími súvislosťami (záber na dianie cez sklo, pri ktorom šteká pes), dláždiacimi tentoraz cestu kritikou povrchnosti bohatých a neschopných milovať. (26.05.2017)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější. (10.07.2017)

V asi zrejme poslednom snímku Rakúšana Hanekeho som postrehol jeden nesmierne dôležitý fakt, a to taký, keď postava starého Georgesa Laurenta rozpráva svojej 13. ročnej vnučke Eve „zážitky” , čím sa de-facto priznáva k trestnému činu, ktorý spáchal v predchádzajúcej Láske, čiže “HAPPY END” je tým pádom voľným pokračovaním extrémne oceňovaného, bravúrneho filmu, ktorý tu akurát spomínam. Naštudoval som si kompletnú tvorbu Michaela, ktorého pesimistický postoj vnímam, ako nadštandardný, podobný ako mal trebárs Kubrick, či ešte stále má napríklad Aronofsky. Typické dlhé, statické, neprerušované zábery sa stali už poznávacím znamením tohto nezvyčajného režiséra a scenáristu, ktorého práca mi bude chýbať, a tak mi nezostáva nič iné, ako sa vrátiť k jeho najlepším výtvorom... (10.06.2018)