Happy End

Hezky natočené a solidně zahrané nic. Proklamovaná sebestřednost a neurotičnost se omezila jen na filmového syna Isabelly Huppert a náznaky trpkého humoru či satirických prvků jsem nevypozoroval vůbec. Je tu jen bohatá rodina, která z mého pohledu řeší jen marginální věci. Neprospívá ani mdlé tempo, které místy nudí. Nejzajímavějšími postavami jsou tak holčička, které dělá problém zapadnout do nového prostředí a senilní nestor rodiny, kterého už to na světě nebaví. Ale oni sami to utáhnout nemohli ani náhodou. Zklamání. 50% (16.06.2018)

Nedotažená plochost. 2-, kdyby to nebyl Haneke. (05.02.2018)

Z letošní "Francie" na KVIFF jasný vítěz. Bavil mě režisérův způsob vyprávění přes obrazovky počítačů a mobilů (a odhalování, kdo je autorem videí a e-mailů) i netradiční řazení scén, které divákovi dají smysl třeba až na konci filmu. Nejvíc mě ale uchvátil výkon dvanáctileté Fantine Harduin, jejíž postava byla zaručeně nejzajímavější. (10.07.2017)

Kdybych se na Happy End dívala v televizi, tak bych ji asi brzy vypnula. Ale tím, že jsem byla v kině jsem se lépe soustředila a mnohé se mi líbilo, odtažitý způsob vyprávění příběhu - tedy vlastně o žádný příběh nešlo, byly to jen náhodně poskládané střípky života jedné nesourodé rodiny, kterou zřejmě spojoval hlavně majetek. Také využití počítačů,mailů k vytvoření pocitu odcizenosti, ale v důsledku bylo té odcizenosti tolik, že se smysl filmu scvrknul do krásné metafory dědečka o dravci, který roztrhal ptáčka. Aspoň pro mě. A ten End rozhodně nebyl Happy pro nikoho. (15.03.2018)

Snímek nebyl tak emočně silnej jako Láska, dávám tři a půl... režisér se rád, asi i vzhledem ke svému věku, zabývá tématem smrti... (30.11.2020)

Haneke opět místy ostrý jako břitva, sem tam i vtipný - zvláště pasáže s dědou a vnučkou. Ovšem celkově mi to přišlo jako nejslabší jeho kousek, co jsem viděl - slabší **** ( 52. KVIFF ) (11.07.2017)

Byla by to skvělá cynická komedie, kdyby to bylo cílem režiséra, ten ale schválně jede na půl plynu a vyhýbá se úplnému uspokojení kterékoliv divácké skupiny. Potěšila mě postava dědečka Trintignanta a jeho vztah s vnučkou tvoří asi nejlepší momenty filmu, ale je tam víc dobrých satanských momentů, třeba nezapomenutelně zoufalé karaoke představení. (27.09.2019)

Dlho mi trvalo, kým som sa v tom dokázal zorientovať, ale napokon sa mi to predsa len podarilo (na moje prekvapenie). Tá na prvý pohľad luxusná vila bola napokon miestom plným prázdnych duší utrápených vo vlastných tajomstvách a bezradnosti. Satirická atmosféra filmu bola famózna, rovnako aj herecké výkony, akurát mi v tom chýbali kvalitnejšie dialógy (tie tomu chýbali ako soľ!), ktoré by akosi viac zvýraznili tie všemožne prázdne duše (aj keď zopár zábleskov tu predsa len bolo). S vizuálom som spokojný, aj obsahovo zaujímavé, akurát bohužiaľ, niektoré vetvy deju mi v tomto prišli úplne prebytočné... (15.06.2018)

Taxom si dlho myslel, ze poslednym filmom Trintignanta /Muz a Zena, I Sovversivi 1962/ bude to svinstvo pre filmove teoretiky Laska 2012. Ale ne, ne Michael haneke /Funny Games 1997/ sa pochlapil a natocil vybornu spolocensku konzervacku z rodiny, ktora patri do vyssich spolocenskych vrstiev EU. vyjde najavo aj jedno tajomstvo - a ja som tusil ze daco visi vo vzduchu. 80 % (06.10.2020)

Nějak nevím. Na jednu stranu to jen kopíruje témata a myšlenky předchozích Hanekeho filmu (hlavně to působí jako nějaké pokračování Lásky smíchané s pokračováním Sedmého kontinentu, ale je v tom poznat i třeba Bennyho video, v jedné scéně zase Pianistka...), z čehož "nová" je jen ta skrytá v závěru o podpoře eutanázie, jejíž schválení má být na mladé generaci. Ale zároveň je to takové zajímavé "shrnutí" celé jeho dosavadní tvorby a ačkoli tu nic nefunguje na stoprocent a dost zapracovat by se dalo jak na psychologii postav, tak na té kritice bohatých, tak mi to i přesto díky většímu počtu témat v tom přišlo nakonec dostatečně hutné. Aspoň teda na ty tři hvězdy. Přeci jenom, nechápu, kde se to v Hanekem vzalo, ale tady je ten jeho styl ještě chladnější a horší na sledování než kdy dřív (a to to natočil po Lásce, která působí podobně, ale u ní hodně dělá téma), takže jsem se do toho nějakou dobu dostával, ale nakonec si mě ten film dokázal získat. Fakt jen škoda, že se tu se vším nepracovalo ještě víc (a obzvlášť s tou psychologií postav), protože to Happy End potřeboval jako sůl, aby pořádně fungoval. Ale zase musím uznat, že Hanekeho strach ze smrti je v tom vidět hodně a působil tu na mě krapet silněji než v Lásce, kde si vypomáhá příběhem o umírajícím člověku, zatímco tady je jen děda na vozíku... 3* (08.02.2022)

Pre mňa nepozerateľný a zbytočný Hanekeho film, ktorým profesor nemá čo povedať. Po Láske veľké sklamanie. Najlepším na filme je starček a áno, ten plagát! (09.07.2017)

I Hanekemu by občas prospělo, když nemá co říct a chce jen škodolibě a cynicky ukazovat prstem na druhé, kdyby radši mlčel.Kritika společnosti na úrovni diskuze na sociálních sítí, ze kterých si Haneke pokrytecky utahuje. (21.05.2018)

[MFFKV - 2017] S Hanekem si moc nerozumíme a tak jsem k jeho novému dílu přistupoval hodně obezřetně. Fakt, že jeho filmy nejsou jednoduché na sledování, je mi velice dobře známý. Haneke cvičí diváka k pečlivému sledování a objevování souvislostí, které nejsou řečeny tzv. na plnou hubu a trošku se snaží motivovat diváka, aby si v tom našel něco svého. Nutno říci, že snahu Haneke nijak neodměňuje a servíruje hodně sterilní rodinné drama, které má sice několik slibných nápadů, ale netvoří nějaký zajímavější celek. Zároveň Haneke tak trošku podrývá svou tvorbu určenou pro náročného diváka, když se do filmu snaží vměstnat co nejvíc aktuálně zajímavých témat. Viz mladá generace (youtubeři) a samozřejmě uprchlíky. Nutno říci, že jsem měl větší očekávání a překvapil mě fakt, že během projekce opustilo sál poměrně dost diváků. (27.07.2017)

Je obdivuhodné, jaký trendový způsob filmového vyprávění Michael Haneke ve svém požehnaném věku zvolil, aby dosáhl kýženého výsledku. I díky tomu se mu povedlo natočit snímek vypovídající hodně o stavu moderní společnosti, která se pomaloučku polehoučku rozkládá. Jestli má být rodina základem státu, tak si přiznejme, že ten rozklad se za současné situace zdá v mnoha ohledech neodvratný. Hanekeho zžíravě cynický pohled na svět dosahuje maximální intenzity v samotném závěru a to nejen v souvislosti s názvem filmu. (80%) (30.05.2021)

K tabu/li/ zvou, sošní bílí pávi, "slušní a v harmonii," své pihy, jedy bytí. Výstavní anemické "avantýry" chování, co se straní strun harf, harpun emocí. Jen čistokrevný kal(kul) zasedacího pořádku soukromí v nepořádku, /s/padlých baldachýnů. Z vysokých židlí na taburet. (02.05.2021)

Na "Happy End" jsem se do plážového lehátka takhle začátkem února vydala do mého oblíbeného alternativního kinoprostoru v Kasárnách Karlín.. Vypravila jsem na něj, protože jsem někde někdy viděla trailer, který mě absolutně dostal.. Bohužel v něm bylo to nejlepší a daleko zajímavější sestříhané, než samotném filmu.. Bohužel "Happy End" je pro diváka hodně náročný k usledování.. Do scénáře jsou cíleně zakomponované díry, které nám Michael Haneke vysvětluje o několik scén později.. A jen náznakem.. Dojde třeba k bitce, úmrtí, sebevraždě, ale okolnosti se dozvídá divák až za čas a to formou vyprávění některé z postav.. Mnohem dramatičtější by bylo to naservírovat klasicky a polopaticky.. "Happy End" vypráví o životě jedné rodiny, která je sice bohatá, ale ušetřena všemožných problémů rozhodně není.. V podstatě ještě teď nevím, co mělo být pointou příběhu.. Asi celkově narušení členů rodiny? Netuším.. (03.02.2018)

,,Já vím, že nikoho nemáš rád." (04.02.2018)

Tentokrát je Haneke mnohem smířlivější než jak ho znám obvykle. Ale ten smutek, nepochopení, nejistotu, chlad i pocit prázdnoty z něj stejně cítím. Nerozerval mě na kusy, ale o to větší jsem měla pocit, že mu rozumím. (12.06.2018)

Oproti předešlým Hanekeho snímkům se snad poprvé nejedná o filmovou událost. Sice se opět snaží být pozorovatelem a analytikem toho, co je pod načančaným povrchem (zde vyšší třídy) zkažené, ale tentokrát se mu to daří pouze částečně. Kde dříve pojednával o tématu do hloubky a hned na více rovinách, to zde pouze letmo nastolí díky osudům několika postav. Samotný herecký ansámbl je bezesporu kvalitní (Huppert, Trintignant), ale nikdo ze známých jmen zde nepředvádí více než svůj obvyklý standard a ničím se nezapíší do divákovy paměti. Totéž lze říct o Hanekeho režii, neboť až na pár zajímavějších vsuvek ke konci filmu zde není nic, co by příběh nějak ozvláštňovalo. O to se možná pokouší v případě scén, kdy jsme svědky toho, jak někdo natáčí na mobil videa či si píše na internetovém chatu. Ale na rozdíl od Caché zde ona skrytá identita autora nahrávek/postav v chatu nemá účel či opodstatnění (buď je to zřejmé hned od počátku nebo je to zcela nepodstatné). Tyto epizodky tak naopak film srážejí, protože Haneke se zde pokouší vyjádřit k něčemu, čemu sám patrně nerozumí a navíc tak dělá způsobem, který dané scény až zbytečně vyhání do absurdna. Až na samotném konci do sebe jednotlivé dějové linie poměrně dobře zapadnou a dohromady podávají ucelenější obraz společenské smetánky, která je možná schopna vést skvělou kariéru a navenek předstírat spořádanost, ale zároveň zcela postrádat empatii a pozornost vůči tomu, co se děje v ní samotné. Pokud by se jednalo o film začínajícího režiséra, rozhodně by to stálo za pozornost. V kontextu Hanekeho tvorby to je však spíše důkazem vyplýtvání kdysi dokonalé tvůrčí kontroly a schopnosti prostřednictvím filmu analyzovat jednotlivé společenské jevy. (29.11.2017)

Komorní drama z prostředí bohaté rodiny, která sice nemá materiální nouzi, nevyhýbají se jí ale jiné problémy normálních smrtelníků. Pokud by chtěl někdo tvrdit, že je v této rodině něco nestandardního, něco mimořádně chorého nebo prohnilého, tak já tvrdím opak- dějí se jim všední věci. Přesto má Happy end jistou magii a nepostrádá napětí. Nemůže to být fádní, protože se tu umírá, i děti tu páchají sebevraždy, nad nějakým poselstvím bych se ale musel dlouze a složitě zamýšlet. Nedělalo mi problém to sledovat, nebylo pro mě těžké do dokoukat, ale je to všední, zaměnitelný a zapoměníhodný film. (29.07.2019)