Key Largo

Čtvrtá (a nikoli poslední) vzájemná spolupráce dvou klasiků Johna Hustona a Bogarta. Navíc jde o čtvrtý (a tentokrát poslední) film jedné z vůbec nejlépe "jiskřících" dvojic stříbrného plátna Humphrey Bogarta s Lauren Bacall (což je zajímavější o tu skutečnost, že mezi nimi byl rozdíl rovného čtvrtstoletí). Key Largo vzniklo ve stejném roce jako jiný společný projekt prvně jmenované dvojice Poklad na Sierra Madre, v jehož stínu se tak trochu ztrácí. Což je nespravedlivé. Výsledek sice trpí jistou mírou studiovosti a tím, že se až moc okatě jedná o adaptaci divadelní hry, ale atmosféru jedné parné hurikánové noci by tomuto snímku mohla tiše závidět kde jaká slovutnější záležitost. A je to především Hustonovou zásluhou. Navíc kompletní herecké osazenstvo se rozehrává k velkým výkonům. Noir to sice ve výsledku zase tak moc není, ale o perfektní film jde nade vší pochybnost. (06.04.2008)

Milujem tú čiernobielu koláž, milujem umenie rozprávať, milujem tú osudovosť a fatalitu postáv, obdivujem tú fabrikovanosť štúdiového systému, kde vďaka obmedzeniam vznikal pretlak tvorivosti ako i uhranutý Bogartov pohľad v kombinácii z bezchybnou Hustonov réžiou. Milujem Key Largo. Prečo? Pretože kombinuje všetko vyššie zmieňované. Díki Dougu :-) (22.05.2005)

Kdyby John Huston přitlačil víc na pilu, dostavil by se možná stejný efekt jako u jeho předešlého filmu Poklad na Sierra Madre. Motiv "vězněm ve vlastním domě" s mafií na krku a živelnou pohromou nad hlavou skýtal dramatičtější průběh. Frank (Bogart) si napřed nechce pálit prsty, pak se vybičuje k činu, mě ale chyběl v jeho chování razantnější zlom, taky záporák se mi nelíbil, byl fyzicky příliš "ekl" a to je chyba, protože i záporák má být aspoň trochu charizmatický. To jsou jen kosmetické chybičky, protože film je to jinak výborný. Co však zaslouží pětihvězdičkové uznání, je výkon Claire Trevor v roli mafiánské děvky. (11.01.2006)

S Bogartem před a s Hustonem za kamerou jsem čekal klasický noir plný sak, zbraní a mezi zuby proceděných hlášek. A Key Largo skutečně všechno zmíněné nabízí, ale nejlepší je ve chvílích, kdy je úplně o něčem jiném. Vypráví totiž i o rasových otázkách, společenských problémech a ve značné míře i o teskných poválečných náladách lidí, kteří vědí, že je načase, aby po špatných letech bylo konečně lépe, ale i díky prospěchářským grázlům to není tak jednoduché. Paradoxně takový žánrový mišmaš se silnými ženami křehkého zevnějšku, hodnotami odvahy i s uvědomělými činy se začne sypat až v poslední třetině, kdy je tematicky nejjednoznačnější a konečně přepíná do očekávané bogartovky. Jenže o tu jsem v tu chvíli paradoxně už nestál a nejradši bych se melancholicky topil ve všem, co jí předcházelo. (12.01.2022)

Mrazivý, mistrně stavěný noir, jenž graduje v jedné místnosti, odříznuté od světa zuřícím hurikánem. Bogart jako hrdina z nutnosti, jenž si svým "posláním" minimálně zpočátku není zcela jist a především jeho naprosto rozkošný protihráč Edward G. Robinson ve zcela uhrančivé roli bezskrupulózního mafiána. (28.07.2006)