Sabaibaru famirî
Rodinný kurz prežitia
Obsahy(1)
Film vypráví příběh jedné japonské rodiny, která se jednoho dne, stejně jako celé okolí, musí vypořádat s tím, že najednou přestalo fungovat vše na elektřinu. Po úvodním zvykání si na život bez vymožeností moderního světa přichází nejenom starost o přežití, ale také objevování světlých stránek živobytí bez proudu. (oglor)
Videa (6)
Recenze (5)
Po zkušenostech se zemětřesením 2011 je tohle chabý příspěvek do tématu. I když se film soustředí na rodinu a vztahy mezi nimi, tak to moc nefunguje. BTW Kdyby do toho ofura sedla Kana-čan tak bych dal víc hvězdiček... Watashi wa hentai desu. Hai! :D ()
Výborná post apokaliptická dráma o rodine zhýčkanej modernou technologiou, ktorú dlhodobý výpadok energie zosilní a stmelí dohromady. Komediálne prvky neočakávajte ani náhodou. ()
V nynějším období pandemie koronaviru (březen 2020), kdy vláda ČR vyhlásila nouzový stav a karanténu společně s množstvím různých opatření a omezení, má najednou tento příběh jaksi silnější vyznění. Rodina Suzuki se v tomto filmu sice potýká s trochu jiným problémem (ztráta elektřiny), ale ve výsledku jde o to, jak se s tímto omezením oni a lidstvo obecně vypořádají a jak to promění jejich životní styl a smýšlení o životě. Právě to je na filmu zajímavé. Zpočátku mi sice vadilo, že se ve filmu vůbec neřešil důvod ztráty elektřiny (až na konci se dozvíme, že na vině byly možná sluneční erupce), ale brzy mi došlo, že o tom tento příběh ostatně vůbec není. Tento film poukazuje na určitý problém moderní doby. Je totiž až příliš lehké si zvyknout na pohodlný život. Člověk si mnohdy ani neuvědomí, že je na některých věcech natolik závislý, že v podstatě přichází o vůli učit se schopnostem, jak bez těchto věcí přežít. Nevědomky se o tyto schopnosti ochuzuje. Je vlastně zajímavé, jak rychle si lidstvo na elektřinu zvyklo a začalo ji brát jako samozřejmost, přestože teprve před cca 150 lety ještě elektřina vůbec samozřejmostí nebyla. "Dobrovolně" tak svým způsobem zahazujeme schopnosti a znalosti lidstva, které se tříbily po dlouhá staletí a generace předtím. A to je vlastně škoda. Líbí se mi, že Yaguchiho filmy pomáhají dívat se na věci jednodušším způsobem a pobízejí k tomu, aby člověk nezapomínal na přírodu a na to, co nám přirozeně nabízí. Zkrátka na základní lidské potřeby. Survival Family vidím v tomhle ohledu (společně s Wood Job) jako zásadní film. Možná není natolik komediální jako jiné Yaguchiho odlehčenější filmy (naopak se v něm najde spousta dramatických momentů), ale o to má zásadnější tématiku. Humorné a úsměvné momenty tam ale nechybí, to by zas nebyl Yaguchi. :) Pro mě osobně to bylo hezky vyvážené. A protože celou dobu sledujeme cestu jedné rodiny, dá se to svým způsobem označit i za rodinný film. Jak to tak bývá, právě společné strasti dokážou tuto rodinku stmelit dohromady. ~(4,5★)~ ()
Na Jagučiho až moc vážné, ale v podstatě sále tak trochu postavené na hlavu. Přiznávám, že jsem během sledování zažívala muka, protože jsem nedokázala vystát tu jejich rodinu – rozhodnutí, která dělala, byla prostě strašná (nejde ani ta o ignoranství během začátku výpadku proudu, jako spíš to, co se dělo posléze). Do toho se tam objevovala spousta nelogických věcí. Pokud se nad tohle dokážete povznést, mohli byste si film užít. Rozhodně se na to pak snáze kouká. Nápad zajímavý, pro mou hlavu špatně provedený. Ale určitě je zajímavé se na to podívat a sám se zamyslet nad tím, co by člověk v takové chvíli dělal. Film rozhodně umí rozproudit debatu. ()
Tento film těžce klame tělem. Ač podle zařazení do žánru „komedie“ na mnohých filmových databázích (ČSFD nevyjímaje) i komediálního zaměření traileru by se mohlo zdát, že tento film je skutečně komedie, není tomu tak, neboť veškeré komediální scény, napočitatelné na prstech jedné ruky, jsou v podstatě obsaženy v traileru a zbytek je vážné „post-apo“ drama. A zde nastává problém, protože jsem do kina šel s očekáváním toho, že Jaguči mi připravil koňskou dávku absurdního humoru a nápaditého ztvárnění světa bez elektřiny, a při sledování stále čekal na něco, co nikdy nepřišlo. Ale budiž, jsem idiot, čekal jsem něco jiného a z traileru nepochopil autorský záměr. Bohužel, problém je ten, že ani jako vážné „post-apo“ to příliš nefunguje. Na emoce se tu sází ostošest, ale samotná vize Japonska bez elektřiny je zpracována velmi povrchně a nedočkal jsem se žádného zajímavého nápadu, což je škoda, protože tím sklouzává do roviny zcela obyčejného dramatu, kde zasazení do neobyčejného dějiště hraje jen druhé housle. Souhlasím rovněž se Zízou, že v některých ohledech jsem nad chováním členů rodiny v některých pasážích jen nevěřícně kroutil hlavou. Je to škoda, zahrané je to slušně a svým nápadem mělo velký potenciál mě zaujmout, ale ve výsledku se o mě bohužel často pokoušel spánek, z nějž mě pokaždé vytrhlo řvaní členů rodiny… anebo příjemná závěrečná písnička. (Viděno v Tóhó Cinemas Nidžó, Kjóto, 3/2017.) ()
Galerie (43)
Photo © Toho
Reklama