Režie:
Albert DupontelKamera:
Vincent MathiasHudba:
Christophe JulienHrají:
Mélanie Thierry, Émilie Dequenne, Niels Arestrup, Albert Dupontel, Laurent Lafitte, Nahuel Pérez Biscayart, Frans Boyer, Travis Kerschen, Jonathan Louis (více)Obsahy(1)
Listopad 1918. Do konce světové války zbývá jen pár dní. Poručík Henri d´Aulnay-Pradelle je přesto ochotný kvůli uznání a povýšení jít i přes mrtvoly a posílá svou jednotku do nesmyslného útoku. Tato zbytečná zteč na kótu 113 nerozlučitelně spojí dva vojíny, nenápadného účetního Alberta Maillarda a nadaného umělce z bohaté rodiny Édouarda Péricourta. Albert skončí po výbuchu zasypaný v zákopu a Édouard ho vyhrabe a zachrání. Hned nato jej ale zásáhne střepin a přijde o kus obličeje. Toto znetvoření ovlivní životní příběh obou vojáků i po demobilizaci. Albert se stane Édouardovým pečovatelem a nakonec společně připraví monumentální podvod postavený na národním uctívání válečných hrdinů pomocí pomníků. A poručík Pradelle mezitím bezostyšně vydělává na státní zakázce založené na exhumaci padlých a na výstavbě válečných hřbitovů. Jejich cesty se tak musí zákonitě protnout. (Cinemart)
(více)Videa (3)
Recenze (66)
Omlouvám se za případné spoilery. Dlouho jsem z kina neodcházel tak rozladěn, jako po tomhle filmu. Knihu jsem nečetl a ani číst nebudu a pokusím se vysvětlit proč. Ne náhodou jsou doposud uvedené Dupontelovy filmy tak špatně hodnoceny. Režisér, scénárista a zároveň hlavní protagonista mě nepřesvědčil ani v jedné z těchto rolí. Začněme samotným příběhem. Ten začíná na konci první světové války a rozvíjí se hlavně po ní. První záběry ze zákopů a zákopových bojů vypadají velmi realisticky a divákovi se při těžké heroické hudbě tají dech. To až do chvíle než přijde na řadu dech koňský. Hlavní hrdina je zasypán zeminou, kde mu je jediným zdrojem kyslíku právě koňská zdechlina. Scéna, jak z Revenanta, ovšem s tím rozdílem, že by jej natáčel někdo z Monty Pythonů. Takže z existenciální tragedie se najednou stává černá komedie. Fajn, může být. To by ovšem nesměl film pokračovat dál. Druhý z hrdinů přijde o kus obličeje, což musí být jistě nepříjemné. Ovšem z tohoto druhého hrdiny se tak nestává jen stvůra fyzická, ale i duševní. Sebestřednost, sobectví, arogance, marnivost atd. jsou této postavě naprosto tolerovány, protože je prostě postižená a nevíc je ještě umělcem. Tito lidé si přece zaslouží dvojnásob uctivého zacházení. Dokonce ikdyž vymyslí podvod, kterým napálí pozůstalé po padlých z války, je to naprosto v pořádku. Přece vymyslel brilantní plán, jak někoho podfouknout (zvláště ty bohaté) a to my máme rádi. Dokonce jeho přítel napadá veterány z války, aby je připravil o jejich peníze. Ale fandíme těm roztomilým podvodníčkům. Jednak jsou to hlavní hrdinové, pak k nim také na návštěvu přišla roztomilá holčička, která jako jediná rozumí mluvě postiženého a především ten padouch, proti kterému bojují, je ještě mnohem horší oni sami. V jedné osobě jde o krvežíznivého velitele ze zákopů, chamtivého podnikatele v pohřebnictví (kde je společníkem otce postiženého) a záletníka, který podvádí svou krásnou ženu (jež je zase sestrou toho postiženého). Proto jistě odpustíme hlavnímu hridnovi, kterého hraje Dupontel, že zapříčiní padouchovu smrt. Jenže, jak s dějem dál? Zatím tam není žádné morální ponaučení, kterým bychom mohli obhájit existenci tohoto filmu a zřejmě i knihy. Nebojte, na konci se klišoidní dramtičností nešetří. Aby dal zfetovaný postižený hrdina svému otci životní lekci, že vztahy jsou víc než peníze, spáchá přímo před ním sebevraždu. Dupontel prchá se služebnou padoucha a tou malou holčičkou do severní Afriky, kde je dopaden a vyslýchán. Řeknete si, že je konečně spravedlnosti učiněno za dost. Jenže velitel četníků během vyprávění hrdiny zjistí, že jedním z vojáků, se kterým Dupontel bojoval, byl jeho synem. Pak následuje scéna, jak vystřižená z devádesátkových krimiseriálů, kdy nechá Dupontela prchnout s desetimnutovým náskokem. Byť jsou film a jeho předloha zasazeny do doby 100 let zpátky, spíše vypovídá o dnešní bezpohlavní době bez jakýchkoli ušlechtilých hodnot a idejí. 10% ()
4* Na to že film proběhl i v našich kinech tu má velmi nízkou ohodnocenost a i když válečné filmy moc nemusím, tak byla moje zvědavost natolik silná, že mě to přesvědčilo k jeho shlédnutí, když tu má film tak vysoké hodnocení zejména u mých spřízněných. Příběh filmu si přečtete v obsahu a já k tomu můžu jen napsat, že je to ve své podstatě taková naivní "pohádka" pro dospělé. Avšak ve spojení se slušnou výpravou a nápaditou estetickou stránkou je to působivý a optimistický balzám na pohled i na duši. Proto se nebráním vysokému hodnocení a doporučuji dál. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Je škoda, že se francouzští tvůrci nerozhodli natočit film čistě jako drama, námět si to určitě zasloužil a měl na to i potenciál. Bohužel pro mě, se rozhodli spojit drama s komedií a výsledek mě tak trochu zklamal (proto jedna hvězdička dolů). V tom váhání mezi vážnou a komediální polohou se pro mě pomalu ztrácel důležitý moment, se kterým jsem původně počítal, totiž možnost upozornit na zoufalou situaci, v níž se ocitlo velké množství veteránů Velké války. Ale navzdory všem výhradám šlo podle mě o dobrý film, který nebyl v žádném případě ztrátou času. ()
Film Na shledanou tam nahoře je těžce žánrově zařaditelný. Z počátku je to realistický válečný krvák, pak to přejde do psychologického dramatu, občas se vynoří silné černo humorné momenty, přidá se i satira a drobet romantiky. Celé to pak má výtečnou atmosféru. Ta se také často proměňuje, ale výtečná je stále. Místy poetická, někdy surová, občas hravá, ale dokázala mě udržet u filmu sama o sobě. Příběh je originálně střelený. Dokázal mě upoutat po celou dobu, rád jsem se nechal vést tvůrci a byl v napětí až do konce. Lze v něm najít od každého něco. Zmíněný černý humor, nadsázku, pozoruhodné myšlenky i to napětí. Opravdu se mi to těžce popisuje. Každopádně tvůrci dokázali mnoho skvělých složek spojit do fungujícího filmu, což se ne vždy podaří a já to rád ocením čtyřmi hvězdami. ()
Zajímavě zpracovaný protiválečný film, pro mě občas dost polopatický. Ale bonusem je období konce 1. světové války a těsně po ní i originální příběh. Moc vyvedená scénografie, kostýmy, kamera i hudba. Musím vyzdvihnout výborný herecký výkon samotného Dupontela v roli účetního, pěkně se sám zrežíroval :) Natočeno s francouzskou lehkostí. ()
Galerie (33)
Photo © Gaumont Distribution
Zajímavosti (8)
- Film je venovaný Alainovi de Greefovi, tvorcovi televíznych programov, a Marcelovi Gotlibovi, ktorý bol hviezdou komiksov a Albert Dupontel je veľkým fanúšikom jeho práce. Prvý zomrel v roku 2015 a druhý v roku 2016. (Arsenal83)
- Sledovacie zábery v zákopoch odkazujú na Kubrickovu klasiku Cesty slávy (1957). (Arsenal83)
- Schému o mŕtvych vojakoch z prvej svetovej vojny a pohrebnom biznise už vyrozprával film Život a nič iné (1989). (Arsenal83)
Reklama