Scénář:
Marco BergerKamera:
Martín FarinaHudba:
Pedro IrustaHrají:
Gabriel Epstein, Lucas Papa, Nicolás Barsoff, Francisco Bertín, Antonia De Michelis, Gaston Re, Arturo Frutos, Andrés Gavaldá, Juan Manuel Martino (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Fernando a jeho nejlepší kamarádi tráví léto v domě na předměstí Buenos Aires. Opalují se, plavou v bazénu, povídají si o sexu, kouří trávu a pijí alkohol. Fernando do skupiny přizve nováčka, se kterým se seznámil na lekci Taekwonda. Germán do kolektivu dobře zapadne, a tak nikdo nepředpokládá, že by ho mohlo něco zásadně odlišovat od ostatních. Velmi brzy však jeho přátelství s Fernandem přerůstá v intimitu. Známý argentinský režisér Marco Berger, autor oceňovaných filmů Hawaii a Ausente, se spojil s Martinem Farinou a společně zkoumají psychologii heterosexuální skupiny mužů až neklidně hypnotickým způsobem. (thommas)
(více)Recenze (10)
Od Marca Bergera jsem zhlédla již tři snímky. Má svůj osobitý přednes a styl zpracování, který je v jeho filmech velmi podobný. Taekwondo by nemuselo být ničím jiným, než jakousi decentní verzí na filmy Larryho Clarka. Nesnaží se prvoplánově provokovat, šokovat. Prostě jen sleduje skupinu chlapů, kteří se povalují a poflakují po baráku, chlastají, hulí a celkově dělají velké kulové. Člověk si řekne, že sledovat více jak hodinu a půl partu chlapů, kteří si navzájem očumují přirození, chodí po baráku polonazí, vedou mnohdy nepodstatné konverzace, by mohlo začít po chvíli nudit. Možná to tak na někoho bude i působit, ovšem silná herecká sestava táhne i přes dějovou jednotvárnost snímek hodně nahoru. Zamrzelo mě jen, že docela slibně rozvíjený vztah mezi Fernandem a Germánem je v závěru filmu zakončen pouze jednou "kissing scene." A to ještě ve tmě. Alespoň že tak. Kdyby nedošlo alespoň na to, I would probably get really mad:) ()
Od Bergera jsem viděl šest let zpátky tři filmy hned po sobě, takže Taekwondo bylo dalším shledáním po relativně dlouhé době. Časoprostorově jde o skromný a komorní film soustředící se na více postav najednou, přičemž u většiny z nich jde spíše jen o letmé a povrchní pohledy do nitra jejich postav. Taekwondo je místy až příliš ukecaný, místy naopak až příliš tichý, daří se mu však po celou dobu budovat celkem umným způsobem rostoucí sexuální napětí mezi Fernandem a Germánem. Z velké části jde sice o všední pohled do života party chlapů, kteří se rádi povalujou, pijou a paří, avšak ona všudypřítomná, a přitom opravdu nenápadná romantická linie tomu dodává na jinakosti. Ve výsledku slabší, ale stále tři hvězdy! ()
Jako "sociopsychologická sonda do heteronormativity" (jak tady píše thommas) to není špatné, ale teda neoslovilo mě to. Utahaný, snad lyrický "příběh", mno nevím... Berger má výkyvy, jeho Plan B je podlě mě špička. ()
Sledovat Taekwondo je jako chytat záblesky Bergerova nepřekonatelného Hawaii a snažit se vytěsnit všechnu tu trapnou nudu, co se vznáší nad bazénem. Pomalé tempo sociopsychologické sondy do heteronormativity působí, jako by se většina z děje na plátně minutu po minutě improvizovala. Pokud tomu tak je, chybí Taekwondu zruční improvizátoři. Pokud ne, chybí mu silnější scénář. Martín Farina si ale tenisákem do hlavy rozhodně nezasloužil. Jeho dokumentární explicitní kamera se noří do Bergerovy typické idylické izolace a vzniká cosi co, ač náchylno k desítkám výtek, v jádru zůstává výtečným a osobitým Bergerem, čarujícím i s nepříliš povedeným materiálem. Magický realismus + soft porno + psychologická sonda + představení ochotnického spolku argentinského hřebčína. ()
Moc jsem se na tenhle film těšila a je to trochu zklamání, těšila jsem se na tu rafinovanou atmosféru a erotické dusno, které dokázal Berger vytvořit v Hawaii. Zde je zbytečně moc postav - do konce filmu jsem se v těch skoro stejnejch klukách nedokázala zorientovat. Přiblblý tlachání k tomuhle typu klučičích part patří, v reálu by to bylo asi ještě horší, ale tady mi to mnohdy přišlo tak zbytečný, a takový násilný, umělý. Ze začátku jsem měla pocit takový nechtěný komičnosti - co to vlastně jako je za divnou klučičí akci? Co se týče nahoty a těch pinďourů, ani by mi tak nevadilo, že jich je tam tentokrát hodně, že se rafinovaně neskrývají, ale to jakým způsobem je to servírováno, zbytečně okatě, zbytečně to moc tlačí na pilu a divákovi se to vnucuje, když už to tam muselo bejt, mohlo to bejt víc mimoděk. Jsem naprosto zmatená ze scény jak jeden z kluků hraje na kytaru a pod tím pak běží jak se Fer a Germán spolu koupou ve vaně atd. - nejsem si jistá, zda si to jeden z nich představuje nebo se to opravdu děje. Ale jednu věc na Bergerových filmech obdivuju a ta se povedla i tady a to je zvuk - veliký množství ruchů - zpěv ptáků a ostatní přírody, déšť a celé okolí - nádhera. Bohužel to zdaleka nedosáhlo kvalit Hawaie, kromě toho zvuku v ničem, ale těším se, co přijde příště. ()
Stodesetiminutové lehké heterácké "kecání v ráji" (abych použil i jedno výstižné slovíčko z recenze ondreje76, který tento film jako i mnohé jiné zde přeložil, za což mu vřele děkuji) nás na konci přivádí k jednomu, ale ať to neprozradím ... Všichni, kdo znají režiséra tohoto filmu asi tuší, co na konci je, a tentokráte už to na mě nemělo takový dopad, jako u jeho jiných filmů celovečerních či některých naprosto úžasných kraťasů. Mé očekávání nebylo zcela naplněno, ale to se stává. Zřejmě podobná šablona vyústění celého děje (Berger film i napsal) a pomocná ruka druhého režiséra (Farina) už mě tak hluboko do duše neoslovila. Abych to přirovnal obrazně - opakovaný vtip, i když jinak podaný, už pro mě není tím pravým vtipem. Spíše bych už očekával od tohoto (pro nás gaytitulkáře) výjimečného režiséra něco trošku jiného, nějaký posun. Ale každý může toto dílko vnímat jinak, především ti, kteří předchozí Bergerovu tvorbu ještě neviděli, neznají. I přesto je to dle mě film hodný zhlédnutí a mírně nadprůměrný ... 4787 ()
Marco Berger, spolu režírující s Martinem Farinou, nás opět zavede do filmové říše nádherných mladých mužů zavěšených v pocitu touhy. Fer ( Lucas Papa ) pozve své kamarády ze školy do obřího sídla svých rodičů na argentinském venkově, aby si užili odpočinkovou dovolenou, kde se jejich skupina poflakuje po pozemku v různých stavech sporých šatů a tráví čas povídáním o holkách a hraním fotbalu. Fer také pozval nového přítele, který zbytek gangu nezná, Germána ( Gabriel Epstein), se kterým se setkal ve své hodině taekwonda a jehož integrace s ostatními kluky se setkává s různou mírou úspěchu. Z Germánových soukromých telefonátů jeho příteli zjistíme, že je tam kvůli jeho přitažlivosti k Ferovi a neví, jestli je to vzájemné. Bergerovy filmy se nikdy necítí jako vykořisťováné díky skutečnému smyslu pro noblesní umění, které také není nikdy okázalé, je těmito chlápky sexuálně vytáčen stejně jako se upřímně zajímá o to, kdo jsou, zkoumá jejich zranitelnost, aniž by je zneužíval. Několik z nich má problémy s gay sexualitou, které pravděpodobně poukazují na konflikty, se kterými se potýkají, ale i ten nejnegativnější z nich je skutečná lidská bytost a není záminkou k prozkoumání velkého tématu o temné stránce homosociální aktivity. I když děj nikdy nikam nespěchá, Bergerovy nejlepší filmy obvykle vtáhnou diváka hmatatelným pocitem represe; tento film ztrácí něco v tom, že má na začátku velkou dávku shovívavosti (frontální nahota, přiznání touhy), díky čemuž je neméně zajímavý, ale mnohem méně okouzlující než Havaj nebo plán B . To ale neznamená, že film není krásným obrazem a je vzácné, aby tak velký umělec byl také tak dobrý v oddávání se gay touhám, a jako součást jeho celkové práce to není žádné selhání. ()
Ač je Marco Berger má srdeční záležitost, tentokrát oslavné ódy pět nebudu. Marco nastavil svým filmem "Hawaii" laťku asi příliš vysoko a zkrátka se neubráním srovnání více počinů jednoho režiséra. Je několik věcí, které mě rušily: moc lidí na malém (komorním) prostoru, kteří spíše nezáživně žvaní a k ústřednímu ději nijak nepřispívají ani ho nikam neposouvají, dále nahota, kterou Berger velmi rafinovaně a chytře skrýval ve svých minulých počinech, je doplňována fatálním výronem obnažených penisů, který opět děj nikam neposouvá ani mu nepomáhá. Chvilky připitomělého blábolení herců střídají tichá místa, ta, která mi v jeho jiných filmech připadají tak účelná, tady působí hluše. Ta ticha, která bývala tak výmluvná, v tomto filmu ztrácela svou magickou sílu. Vyzdvihuji hudbu, používanou úsporně, ale zato ve chvílích, kdy to opravdu sedlo. Záběry, které mě tak rozmazlily a které mě téměř bezdotykově uspokojovaly v Bergerových předešlých filmech, které nechávaly pracovat fantazii a tím mistrně spoluvytvářely to pověstné erotické dusno, nechyběly, ale připadly mi okoralé, snad proto, že děj okolo jim nedal vyznít, místo toho je většinou necitlivě zabil přitroublými pivními kecy. Základní pocit, který si z tohoto Bergerového počinu odnáším je, že méně by znamenalo více. Tak třeba příště to zas bude lepší. Určitě se těším. ()
Přehlídka polonahých a nahých opálených svalovců... jestli šlo autorům o vizuální dojem a o navození pocitu gaye mezi tlupou přitažlivých heterosexuálů, tak na to stačilo pár prvních scén a nemuselo to mít skoro 2 hodiny, protože dějová linka je tak moc poddimenzovaná, že to připomíná spíš sestřih z reality show Big Brother - a nezachrání to ani místy vcelku dobrá kamera. Nuda, kterou nezlomí ani "nečekaný zlom" v poslední scéně před závěrečnými titulky. Je to hodně zašlý a slabý odlesk Hawaii. A navíc si nejsem úplně jistý vykreslením "typické" mužské heterosexuální společnosti - ale to je čistě subjektivní dojem, který na hodnocení nemá vliv. ()
Marco Berger je filmařský génius současnosti. Obdivuju jeho výtvarné vidění, způsob, jak ryze filmovými prostředky dokáže nevtíravě vyjádřit svou sexuální orientaci. Taekwondo je opět rafinovaně bezdějové, a přece plné vnitřního napětí a chvění. ()