Řád

Český Lev 1 : Herečka VR - Jana Preissová + 3 nominace: Herec VR - Jan Tříska, Herečka VR - Andrea Elsnerová, Kamera (08.09.2004)

Velice zajimave pojaty pribeh vojenskeho zbeha - hodne potesil hlavne nezvykle vyborny herecky vykon Marka Vasuta, ktery se po rolich detektiva Tomsy alespon na cas rozpomenul na lepsi casy. (25.07.2002)

Málo takových filmů po roce 1989. Kvalitní historické drama, kde se rozebírají záležitosti povinnosti, cti a lidského života. Petr Hvižď, jeden z mála skutečně talentovaných tvůrců nové generace, bohužel už na tento film nenaváže. (15.11.2005)

Na produkci 90. let slušný snímek a jeden z mála úspěšných pokusů o žánrový film, nicméně v konkurenci historických děl předlistopadové éry zaujímá pouze lepší průměr. Nejlepší z polistopadových hereckých výkonů Marka Vašuta ( což neznamená, že září...), menší, ale výrazná a dobře zahraná postava kněze ztvárněná Třískou. Celkový dojem 60 %. (10.05.2007)

Pokus o zachycení mravního dilematu v zdánlivě bezkonfliktní době rokokových dam a pánů - v r. 1776 byl již Mozart úspěšným skladatelem - je s ohledem na průvodní okolnosti (dobu vzniku a mládí režiséra) - jistě nadprůměrný. Nadprůměrný však ještě zdaleka neznamená kvalitní. Bez ohledu na řadu velmi dobrých scén a výborných hereckých výkonů - k Preissové a Třískovi je určitě nutné přídat Marka Vašuta a zejména skvělou Andreu Elsnerovou - místy drhne děj, živený ne zcela plnokrevným scénářem, a jako poněkud didaktické se jeví i celé vyústění filmu. V mnohém to platí o závěrečné scéně, v níž naprosto nesmyslně zběh, jemuž je velkoryse nabídnuta možnost úniku, umírá; bez ohledu na původní autorský záměr vyznívá toto dějové vyústění hluše a prázdně. Takže souhlas s charakteristikou, že se jedná o jeden z nejlepších historických polistopadových filmů, má současně hodně daleko k přitakání ke kvalitě srovnatelné s domácími hranými filmy šedesátých a osmdesátých (místy také sedmdesátých) let. (08.02.2011)

Myslím, že za posledních 20 let u nás nevznikl lepší historický film (minimálně co se týče velkého plátna) než je "Řád". Málokdy se stává, že by mne strhly již titulky - přísaha, paruka a plameny orámovaná tři písmena mne uhranula. Po stránce příběhu (vždycky jsem měl hrozně rád příběhy, kde se někdo někoho snaží dostat a je v tom morální dilema), výpravy (kostýmy, zbraně), silných scén (poprava, odhalení zběha, závěr) a ani po stránce autorské (veliká škoda Petra Hvižďe) a herecké nemohu vytknout ani ň. Netypicky kladný Marek Vašut si postavu poručíka náležitě vychutnal a jde o jednu z jeho nejlepších rolí, Jana Preissová a Jan Tříska snad nedokáží být špatní a Jiří Zahajský předvedl snad největší kurvu celé své herecké kariéry. Zapomenutý šperk zapomenutého tvůrce. Nedoceněné dílo. 100%. (26.06.2010)

Škoda mladého života, který byl ukončený tak brzo. V Petru Hvižďovi jsme ztratili nadaného mladého režiséra, který mohl novodobým vypravěčem velkých příběhů. Ve svých třiceti letech předvedl vyzrálý výkon hned ve své hrané provotině. Příběh nabízí hned několik zásadních dilemat a zvatů, není zpracovaný povrchně. Byť k pomyslnému vrcholu kus chybí, přivírám oko i nad spornými místy. (30.03.2015)

Silný příběh. (27.03.2015)

Nechápu, opravdu nechápu tak nízké hodnocení. Český divák už asi odvykl historickým filmům. Tohle je skvostné barokní drama o vojenském zběhovi, o moci církevní i světské a hlavně o vlastní víře a svědomí. Bezpochyby po Pěstech ve tmě (1986) Vašutův druhý nejlepší film. Stejně tak byl výborný Tříska. Moc se mi to líbilo a snímek doporučuji vidět. Rok 1994 byl na kvalitně zpracované historické snímky bohatý. V tomto roce byl natočen také historický film pro změnu z našeho středověku o Zdislavě z Lemberka - V erbu lvice. * * * * (01.11.2012)

Mladý a velmi ambiciózní Petr Hvižď mohl toho natočit ještě mnohem více a překvapovat polistopadovou diváckou obec, žel zákeřná nemoc byla rychlejší. Ve svém jediném celovečerním snímku se sám vzepřel řádu požadující tvorbu bezduchých filmových podnikatelských slátanin 90. let. Jeho Řád navazuje na to nejlepší, co tematického vzniklo ve filmové tvorbě 60. let (především Údolí včel a Kladivo na čarodějnice). Bohužel už navždy zůstaneme o jeho další díla ochuzeni. Řád je výjimečný a bohužel nedoceněný snímek, který by si zasloužil mnohem větší diváckou pozornost. Nejen kvůli skvělým hereckým výkonům Jany Preissové, Jana Třísky, Andrey Elsnerové a v neposlední řadě Marka Vašuta. I další složky jako kamera, hudba a výprava si vás naprosto podmaní. Silný divácký zážitek. (17.11.2018)

Skvěle podchycenou dobovou atmosféru a docela slušné herectví, až na výjimky (Saša Rašilov nejml. si zřejmě jen odskočil z nějaké pohádky), v mých očích ubijí přílišná jednoduchost děje, jenž by celý mohl sloužit jen jako půlhodinová epizoda v daleko výpravnějším snímku, zobrazující střet těchto autoritativních mocností své doby, které člověka i jeho život zahalují do hábitu či uniformy a rozhodují o jeho osudu. (20.11.2017)

Nestává se často, aby český současný český film dobře fungoval jako drama. Řád funguje. Výprava je sice skromná, ale plně odpovídá scénáři, herci hrají skvěle (Marek Vašut si tu střihnul jednu ze svých nejzajímavějších rolí), jen režie by mohla být svižnější. (29.09.2006)

O nemožnosti vymanit se z řádu společnosti, z rozhodnutí výše postavených a mocnějších, přestože tato rozhodnutí jsou naprosto nesmyslná a uškodí víc než pomůžou. O tom, jak je v těchto podmínkách těžké poznat, komu věřit. Strašně deprimující boj s větrnými mlýny, zvlášť, když příběh můžeme docela jednoduše přenést do jakéhokoliv období historie nebo současnosti. Zvláštní, že tak rychle zapadl. (21.05.2011)

Na české poměry nic více než průměrně dobrý film, dotýkající se duchovní problematiky, konkrétně konfrontace poslušnosti a svědomí. V bezbožecké postmoderní Evropě pointa příběhu samozřejmě preferuje svědomí před poslušností řádu, jak jinak. Všechny oficiální postavy, zastupující katolickou církev, jsou zde ukázány jako negativní (kněz v podání Třísky, který se daleko více hodí spíše na kata v Brabcově Máji), či dobré, ale pomýlené (matka představená v solidním podání Jany Preissové či novicky Barbory, hrané Andreou Elsnerovou). Jak jinak. Závěr pak, kdy novicka na začátku mše svaté demonstruje svůj odchod z kláštera klarisek, přičemž modlitbou Otčenáše se hlásí k subjektivně a individualisticky pojaté víře, vysloveně relativizuje řeholní život. Myslím, že tento film by mohl vzniknout klidně i za komunistů, neboť je v podstatě "pokrokový" a vyhovuje nejen osvícenským, ale i demoliberálním požadavkům. Za povšimnutí stojí poměrně hrubá chyba ve výpravě filmu (odborným poradcem byl premonstrát Norbert Zeman), když pozdně barokní kněz slouží mši sv. v ornátu z konce 19. nebo začátku 20. století. A za zamyšlení stojí skutečné historické paralely, kdy kláštery za 2. světové války skrývaly Židy - zde také porušovaly své předpisy, aby zachránily lidský život (viz např. film Šarlatový a černý). (31.07.2010)

V porevoluční filmové éře není moc režisérů, kteří by se pustili na tenký led historického dramatu. Petr Hvižď si na to troufnul bez bázně a hany rovnou ve svém první filmu a zhostil se toho náramně. Císařský poručík Marek Vašut v doprovodu dvou bezcharakterních důstojníků pronásledují na rozkaz ještě podlejšího hejtmana vojenského zběha. Drama vrcholí v klášteře klarisek, kde se voják ukryl a střet vojenské moci a klášterního azylu reprezentuje napjatou dobu, ve které císař Josef II konal proti církvi velmi radikální reformní kroky. Dvakrát škoda, že smrt přetrhla režisérovu nadějně nastartovanou filmovou dráhu, protože Řád se mu povedl. (24.05.2008)

Píše se rok 1776. Dekrety císaře Josefa II. omezují moc církve a armáda je stále silnější. Svět se mění. A právě v tuto chvíli stojí proti sobě dva řády a jejich boj nemůže skončit jinak než špatně. Mladý ambiciózní režisér Petr Hvižď (tehdy se pohyboval na hranici třicátého roku života) si pro svůj celovečerní debut zvolil silné téma. Střet dvou rozdílných ideologií, které v zájmu své pravdy dokáží nakonec obětovat i hodnotu nejcennější: lidský život. O to tragičtější zůstává skutečnost, že soupeři jsou tu vlastně lidé, kteří by podle svého svědomí jednali jinak. Ale nejednají, nemohou, jedná za ně jejich řád a oni jen bezmocně přihlížejí zlu, jenž nelze odvrátit. Z Řádu je cítit jeho snaha sdělit cosi důležitého, ale nejde v něm o efektní exhibici, spíše o zaujetí. Režisér s rozmyslem představuje všechny strany budoucího konfliktu, vytváří situace a okolnosti, které v druhé polovině složí v obrazy a významy až mrazivého charakteru. Nelze samozřejmě přehlédnout jeden z největších kladů filmu, kterým je vynikající herecké obsazení. Podle logiky příběhu mu dominují výkony Marka Vašuta, Jany Preissové (tak hanebně málo využívané představitelky naší Thálie) a Jana Třísky, ale o něco působivěji vycházejí vedlejší postavy. Černým koněm je tu mladinká Andrea Elsnerová v roli novicky Barbory, které patří závěr filmu i morální vítězství. Ona je nakonec tou jedinou, která se dokáže vzepřít všeobjímajícímu a samospasitelnému monstru, dokonalému a nelidskému: řádu. Řádu, který poskytuje oporu slabým, řádu, který ochraňuje i ničí. (12.05.2010)

Moje oblíbená Andrea Černá hraje v Řádu pěkného neřáda... (02.08.2007)

Jeden z mála českých historických filmů devadesátých let. Scénář, režie, herecké výkony, kamera... aby tohle všechno fungovalo tak dobře dohromady, to v naší kinematografii často nevidí. A ještě jednu výhodu Řád má - je to totiž film relativně krátký. (05.10.2006)

Filmařsky výborné, dějově a psychologicky mizerné, včetně podivných motivací postav (když máte jedinou možnou šanci utéct, tak neutečete?). (09.05.2010)

Řád měl tu smůlu, že do kina se v polovině 90. let moc nechodilo a pak se na něj dost zapomnělo. Neprávem. Nejenom proto, že Marek Vašut tady měl výjimečně solidní roli, ale taky proto, že přes relativně lacinou výpravu tady krásně tepe atmosféra 18. století. Výborně vykreslený souboj světské, církevní a lidské morálky. Není kladných ani záporných hrdinů. Každý má svou pravdu a je jen na vás, komu dáte své sympatie. (28.03.2015)