Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Velmi otevřené svědectví o horečnaté politické atmosféře pražského jara a volbě generála Ludvíka Svobody prezidentem ČSSR vzniklo v krátkém období zrušené cenzury, která definitivně padla až s listopadovými událostmi roku 1989... Mladý filmový režisér Karel Vachek učinil na jaře roku 1968 v socialistickém Československu bezprecedentní čin. S 16mm ruční kamerou Eclair propojenou s magnetofonem pronikl přímo do politických kuloárů a bezprostředně (a někdy dokonce bez vědomí zúčastněných) zachytil bouřlivou atmosféru „Pražského jara“ v době čtrnácti dnů mezi abdikací Antonína Novotného a volbou nového československého prezidenta. Z natáčení vzešlo více než 6 hodin hrubého záznamu, z něhož režisér bez prosazování vlastního stanoviska či komentáře sestavil jedinečný obraz politického uvolnění. Vrcholní představitelé reformované komunistické strany jsou ve filmu často zachycováni při soukromých hovorech či v běžných situacích, což posiluje mnohotvárné působení sondy do vrcholné politiky v době jejího horečnatého přerodu. Před filmaři se rozvíjelo komplikované drama, do něhož nezasahovali a ani se nesnažili vkládat zachycované situace do faktických souvislostí. Film Spřízněni volbou tak poskytuje otevřený prostor pro vnímání stěžejního období naší novodobé historie, jenž z historického odstupu rovněž umožňuje vnést do autentického svědectví nové perspektivy. Tak bezprostřední a otevřené dílo mohlo vzniknout bez dohledu cenzurních orgánů, které skutečně byly během několika měsíců v roce 1968 vyřazeny z provozu. Po srpnových událostech se však centrálně řízená cenzura v plné síle vrátila a vytratila se až s pádem socialistického režimu. Konec cenzury je spjat s 27. listopadem roku 1989. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (32)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Leden 1968 nebo pouze Leden je skutečný dobový název Pražského jara. Je pochopitelné, že, poměřován dneškem, neobstojí. Poměřován svou dobou a jejími měřítky byl však průlomem. Dobou, kdy v této zemi byly zatím naposled dělány světové dějiny. Opojení svobodou, vůle a připravenost obětovat se pro republiku ztělesněnou legitimními symboly doby, z nichž tím nejproslulejším byl a zůstává demokrat, slovenský Čechoslovák a Evropan Alexander Dubček. To všechno, onu horečnou atmosféru, portréty i dalších protagonistů Ledna přináší dokument, jehož největší předností je právě syrová nesestřihanost. Po dvaceti letech vnucených šablon naučených frází přirozené projevy, na dosah ruky jsoucí lidství lidí, kteří jen náhodou jsou nomenklaturami, takový byl většinový dojem tehdejších současníků. Přirozenost, spontánnost, otevřenost, lidství. Socialismus s lidskou tváří byl tehdy v mezích doby a prostoru demokracií s lidskou tváří. Tu lidskou tvář bychom si neměli nechat vzít. Ani po desetiletích. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Vachkovo nejslavnější a nejoceňovanější dílo (s aluzí na slavný Goethův román v názvu...tady jde však o volbu nového prezidenta po abdikaci Novotného - z těch několika kandidátů (ministr lesního a vodního hospodářství Lenártovy vlády Josef Smrkovský, ministr školství a kultury téže vlády Čestmír Císař, germanista a přední kafkolog Eduard Goldstücker...) došlo nakonec symbolicky k zvolení toho nejhoršího - generála Svobody), černobílý takřka interní dokument o atmosféře uvnitř reformního vedení Komunistické strany Československa ve stěžejním období roku 1968...ale vlastně o atmosféře v celé společnosti - příznačně působí scény z Václavského náměstí, kde se neznámý tribun lidu doslova opájí omamnou sílou svobody slova...a dav zatím na projíždějící tramvaje maluje křídou hesla... Nahrubo sestříhaný snímek autentických materiálů, které Karel Vachek se svým štábem pořídil v těsné blízkosti inkriminovaných funkcionářů strany a který má (i bez hudby a komentáře) silnější výpovědní hodnotu než většina stylizovaných dokumentů z té doby... (z armádní omezenosti a dogmatických vzorců myšlení nového prezidenta generála Svobody jde hrůza, naproti tomu doslova dýchá síla charizmatu ekonoma prof. Oty Šika...o ministru Josefu Smrkovském nemluvě...sofistikovaný JUDr. Gustáv Husák mluvící plynně česky...doslova sálavá bodrost Alexandra Dubčeka...to všechno se z tohohle unikátního dokumentu Karla Vachka dočtete mezi řádky...) Nejsilnější poselství ale Vachkův dokument nese ve své mýtoborné rovině - ,,zlatá" šedesátá léta nebyla zas až tak zlatá, spíše jen nazlátlá, ale úplně nejpřesněji vlastně taková šedá... barvu vzácného kovu získala až přiživujíce se oním narativním mýtem... Podobné filmy: Pražské jaro 1968, Zmatek ()

Reklama

igi B. 

všechny recenze uživatele

Pět hvězdiček jen(!) za tu dobovou autenticitu, i když bezprostřední ty výlevy našich vládnoucích straníků samozřejmě taky moc nebyly, neboť soudruzi a soudružky moc dobře byli si vědomi, že jsou pod >dozorem< hromadných sdělovacích prostředků (dnes médií, že...) a doba přece byla doslova oplodněna slůvkem "PROGRESIVNÍ"... Jak vtipně kdosi mezi řečí doplnil a historie nakonec i dokázala - z progrese stala se brzo PARALÝZA. Na politický syfilis zašla pak většina ze zde prezentovaných "funkcionářů", někteří jako oběti a někteří jako strůjci následné pookupační normalizace. Tenkrát na jaře ovšem hrála se jiná hra a všichni mohli náhle VŠE, ALE JEN TO, CO STRANA DOVOLÍ. A o tom je i tento vzývaný Vachkův >dokument< jako odraz doby a opojné hry na >svobodu slova< v té době krátce až neuvěřitelně otevřených a necenzurovaných médií. Tak aspoň že tak... - - - - - (poprvé viděno kdysi dávno v dobách těsně polistopadových, znovu pak 7.4.2008 v ČT, komentář zde jako čtvrtý - 8.4.2008) ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Rozhodně důležitý a hodně výpovědní dokument, ale zdráhám se použít přívlastek autentický, protože dost často bylo vidět, že sledování protagonisté vůbec přirození nejsou. Takže to beru spíš jako takový zajímavý výlet do neklidné doby, ze kterého jsem si odnesl některé poučné informace, ale zároveň trochu přetvářky a ke konci už i lehké nudy. Slabší 4*. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Než začal točit rozvětvené intuitivně-asociativní eseje, zapojil se Karel Vachek do dobového reflektování pražského jara a natočil čistě observační veristický dokument, který je pozoruhodný nejen svým obsahem a svou bezprostředností, ale také použitou technikou (ve filmu přímo zohledněnou), bez níž by se Vachek s Ort-Šnepem nemohli dostat takhle blízko skutečnosti. K nahrávání a odposlouchávání rozhovorů bylo použito vysoce citlivých rekordérů Nagra, k zachycení obrazu zas lehko přenosné 16mm kamery Eclair (stejnou použili např. Rouch s Morinem při natáčení stěžejního dokumentu cinema verité Kronika jednoho léta). Film s minimem vnějších zásahů a pozdějších úprav zachycuje, podobně jako americké direct cinema dokumenty z politického zákulisí, především neformální aspekty politického vyjednávání. Faktické souvislosti jsou druhořadé a zvlášť současný divák, který nezná jednotlivé aktéry a jejich roli v událostech roku 1968, se může trochu ztrácet. K tomu, abyste zakusili vzrušenou atmosféru dané doby, jde ale o neocenitelný materiál. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (2)

  • Dokument byl natočen u nás do té doby nezvyklou metodou cinema direct. S malým štábém natočil Vachek na 16mm kameru Eclair s kontaktním zvukem přes šest hodin materiálu, který po sestřihu a překopírování na 35mm poskytl nebývale autentický pohled. [Zdroj: Festival nad řekou] (hippyman)

Reklama

Reklama