Spřízněni volbou

Pět hvězdiček jen(!) za tu dobovou autenticitu, i když bezprostřední ty výlevy našich vládnoucích straníků samozřejmě taky moc nebyly, neboť soudruzi a soudružky moc dobře byli si vědomi, že jsou pod >dozorem< hromadných sdělovacích prostředků (dnes médií, že...) a doba přece byla doslova oplodněna slůvkem "PROGRESIVNÍ"... Jak vtipně kdosi mezi řečí doplnil a historie nakonec i dokázala - z progrese stala se brzo PARALÝZA. Na politický syfilis zašla pak většina ze zde prezentovaných "funkcionářů", někteří jako oběti a někteří jako strůjci následné pookupační normalizace. Tenkrát na jaře ovšem hrála se jiná hra a všichni mohli náhle VŠE, ALE JEN TO, CO STRANA DOVOLÍ. A o tom je i tento vzývaný Vachkův >dokument< jako odraz doby a opojné hry na >svobodu slova< v té době krátce až neuvěřitelně otevřených a necenzurovaných médií. Tak aspoň že tak... - - - - - (poprvé viděno kdysi dávno v dobách těsně polistopadových, znovu pak 7.4.2008 v ČT, komentář zde jako čtvrtý - 8.4.2008) (08.04.2008)

Neuvěřitelná konzerva své doby. Syrovost a jednoduchost jsou to jednoznačně ku prospěchu věci. Velice zajímavý dokument z přelomové doby. Některá jména jako např. Císař, jsem coby nepamětník zde zaslechl poprvé a to se o tu dobu celkem zajímám. Fascinuje mne však ta utkvělá představa socialismu ... jako by to bez něj nešlo jinak a i výrazná opatrnost některých v tom, co říkali do kamery dobře si zřejmě uvědomujíc tenké lano po němž kráčeli. Ačkoliv se ovzduší zdálo svobodnější a sem tam jím zavál čerstvý vzduch, o nějaké svobodě se dalo v tom březnu jen snít. * * * * (14.05.2016)

Unikátní dokument mapující události Pražského jara vrcholící zvolením Ludvíka Svobody do funkce prezidenta ČSSR. Jedinečnost dokumentu tkví zejména v autentických rozhovorech tehdejších funkcionářů a zachycení celkové uvolněné atmosféry březnových dnů. Nebýt následného srpnového zásahu vojsk Varšavské smlouvy a následné normalizace, mohla by se budoucnost Československa vyvíjet jednoznačně lepším a svobodnějším směrem. Toť ovšem otázka, která už zůstane nezodpovězena. (28.05.2016)

Leden 1968 nebo pouze Leden je skutečný dobový název Pražského jara. Je pochopitelné, že, poměřován dneškem, neobstojí. Poměřován svou dobou a jejími měřítky byl však průlomem. Dobou, kdy v této zemi byly zatím naposled dělány světové dějiny. Opojení svobodou, vůle a připravenost obětovat se pro republiku ztělesněnou legitimními symboly doby, z nichž tím nejproslulejším byl a zůstává demokrat, slovenský Čechoslovák a Evropan Alexander Dubček. To všechno, onu horečnou atmosféru, portréty i dalších protagonistů Ledna přináší dokument, jehož největší předností je právě syrová nesestřihanost. Po dvaceti letech vnucených šablon naučených frází přirozené projevy, na dosah ruky jsoucí lidství lidí, kteří jen náhodou jsou nomenklaturami, takový byl většinový dojem tehdejších současníků. Přirozenost, spontánnost, otevřenost, lidství. Socialismus s lidskou tváří byl tehdy v mezích doby a prostoru demokracií s lidskou tváří. Tu lidskou tvář bychom si neměli nechat vzít. Ani po desetiletích. (07.04.2008)

Karel Vachek byl tenkrát s kamerou a mikrofonem ve správný čas na správných místech, takže historickou hodnotu tomuto dokumentu už nikdo neupře. Pražské jaro 1968 tu můžeme sledovat v nebývale autentické formě přímo mezi tehdejšími nejvyššími politickými špičkami jediné vládnoucí strany. (Do kin se film dostal až v říjnu, kdy už vypadal jako záběry z jakési dávné historie.) (04.06.2016)