Have You Seen My Movie?
Režie:
Paul Anton SmithObsahy(1)
Fascinující střihový snímek debutujícího režiséra je skutečnou lahůdkou pro filmové labužníky. V originálním snímku využil ukázek z více než tisíce filmových scén odehrávajících se v nitru kina a stvořil svébytnou poctu sedmému umění. Neopomenul žádný filmový žánr – coby diváci jsme svědky setkání milenců, všimneme si zlodějíčků schovávajících se v kině, nachomýtneme se k oslňujícím filmovým premiérám a pozorujeme hvězdy procházející se po červeném koberci nebo se ocitneme na zkušebních projekcích. V čem tkví tajemství filmu? Proč jsme filmem tak přitahováni? Co se odehrává v temném sále plném stínů? Je film zábavou, inspirací, terapií, snem, únikem, nebo něčím zcela jiným? Scény z filmů natočených ve zlaté éře Hollywoodu, v období italského neorealismu či patřící ke klasice britského filmu divákovi umožní, aby si našel vlastní odpovědi anebo se jen tak poddal třpytivému lesku spadajícímu ze sněhobílého plátna. Snímek, ve kterém obrazy hovoří samy za sebe, je na přání režiséra uváděn bez českých titulků. Jeho jazyk je však primárně filmový. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (5)
Viděli jste můj film? využívá poměrně jednoduchého triku - skrze domnělou návaznost pohledu vytváří iluzivní prostor kinosálu, který spojuje stovky fikčních postav. S diváky tak může hrát zábavnou hru, neustále překvapovat tím, která oblíbená postava se objeví jako další. Jenže zhruba v padesáté minutě přijde na řadu několik vteřin z úžasného Sbohem Dragon Inn. Najednou je jasně viditelný ten obrovský rozdíl mezi hravou koláží Viděli jste můj film? a zamilovaným dopisem starému kinu Ming-liang Tsaie. Ten novější připomíná neklidnou montáž z Youtube, ten starší zase trpělivé a promyšlené vyznání lásky. Další poznámky k filmu ve festivalovém reportu ()
Napadaji me vsemozne floskule, ale ta o tom, ze tolik prace a pritom takova blbost, se k tomu asi hodi nejvic. Kdyz zadate na YOUtube "movie mashup", vyjedou vam desitky zabavnejsich veci. Fakt me to mrzi, ale chtel jsem si to uzit vic, treba tim, ze by dej sahal dal, nez od prvni sedacky ke kinoplatnu. Ze nejaky film po pulhodine vzdala vic jak tretina salu, jsem nezazil ani na nejvic obskurnich festivalovkach ()
Má to svoje světlé okamžiky, ale 136 minut je prostě přehnaně moc. Kdyby to bylo půlhodinový video umístěný na internet, tak by z toho byl (možná) hit. Takhle polovina lidí v sále nevydržela do konce. ()
Na takovýto film bych se vydržel koukat klidně i celý den. Bylo krásné si připomenout všechny své oblíbené scény na velkém plátně. Film je sestříhán velice chytře a nápaditě. Chvílemi se smějete, chvílemi pláčete a nejhezčí na tom je, že se cítíte být součástí filmu. Po 136 minutách odcházíte ze sálu dojati a naprosto spokojeni. ()
Pokud jsi viděl (a) Final Cut - Dámy a pánové, tak víš o co běží a pokud ne, tak se hovno děje, protože levnější chleba kvůli tomu nebude. Jedná se o sestřihány ukázky z desítek filmů všech možných zemí a žánrů. Samozřejmě podbně laděný film nemá nárok na nějaký děj, teoreticky by se dalo mluvit o jakési scénaristické kostře : nákup lístků - dění během projekce - finále - odchod ze sálu, ale i tak v jednotlivých kapitolách různě odbočímě, všechno je pro dobro věci, protože kdo miluje chození do kina, užije si to na plno, ocení ty tisíce hodin ve kterých Paul hledal u všech možných i nemožných filmů to svou "kino" scénu. Dokonce i naše země má ve filmu svého několika sekundového zastupce. Určitě ne každý podobnou střihovou koláž ocení, ale komu bije srdce pro kino, ten by měl být spokojen. K filmu nejsou třeba titulky, pan režisér si to na KVIFF ani nepřál. ()
Galerie (6)
Photo © Film Servis Festival Karlovy Vary
Reklama