Na prahu války

Snáď opätovne nebudem za kacíra dnešnej kinematografie, no od filmu so stopážou 174 minút, navyše s vojnovou tématikou, očakávam viac, ako len snahu o vyvolanie “mdlej nálady”. Úvodná hodina extrémne nudila, pričom načo bolo dobré to obšírne vykresľovanie pomerov u rakúskych sedliakov v Alpách, skutočne nechápem. Potom “A Hidden Life” konečne trošku ožije, no celkovo sa moje dojmy diametrálne líšia od očakávania. Priemer, ktorý som dosledoval z úcty k dobe. (10.06.2020)

Franz žije jednoduchý život sedláka v idylických Alpách, ale odmítne narukovat do války za Hitlera načež to odskáče. Tříhodinový poetický film, který sice i přes svou délku nepřejde do nudy, ale pro běžného diváka těžko stravitelný - méně slov, umělecké dlouhé záběry, permanentní voiceover, bezvýchodnost tématu... August Diehl se tu sešel s Markovicsem jako v Ďáblově dílně, jediném rakouském oscarovém filmu, ale ten je o dvě třídy jinde. (06.12.2020)

Já si pořád říkal proč mi to těma nudnejma dlouhejma scénama, monologama a detailama na přírodu připomíná Tenkou červenou linii a pak to vidim (ta aspoň měla skvělý válečný scény a závěr se sebeobětováním dával smysl, ne jako tady). Dlouhej ucajdanej příběh jednoho idealisty, který si myslí, že svým “odbojem” spasí svět. Místo toho obětoval sebe a vlastně celou svou rodinu. Čím byl film delší, tím víc mě začínal hlavní “hrdina” srát a příběh nudit. Záběry z vesnice, kde místní burani nechávají rodině sežrat činy jejich otce mě taky nebavily. U sester chvíli člověk nevěděl která je která a ze začátku ani nebylo jasné, kdo co po kom chce. Starosta po Franzovi, manželka po Franzovi, sestra po Franzovi, Franz po všech ostatních. Velké zklamání. Hvězda za krásnou alpskou přírodu a obsazení, ale jinak naprostá ztráta času u rádoby uměleckého filmu s vyšším podtextem. (08.02.2022)

Jak si může někdo uchovat svou vnitřní nevinnost v temné době? To je bolestivá otázka a Malickův film má odvahu se na odolnost ptát. Stalo se to před 70 lety, ale může se to stát i zítra. Film celkem postrádá vnitřní napětí, ale je to až náboženský zážitek. A nikdo ve světě se o hrdinovu vnitřní svatost nezajímá. (24.09.2020)

Jednou to všechno získá nějaký smysl, znělo už ve Stromu života. A světe, div se, zní to i tady. Tentokrát by se na ty trademarky, záběrování a Malickovu "náladu" mělo papírově nechat naladit snadněji, pořád - a zejména doma - je to ale dost fuška. Herci mi připadali nejlepší za dlouhou dobu, bohužel jejich projevům to kroužení ruční kamerou kolem nich vůbec nesvědčí a těžko se na ně napojuje. Poslední hodina (vážně jsem to napsal?) ale konvenční sílu má, a tuplem v době, kdy je třeba každý dobrý skutek hezky píárově vykřičet do světa, protože jinak se vlastně nestal. (16.03.2020)