poster

The Red Pill

Dokumentární

USA, 2016, 117 min

Režie:

Cassie Jaye

Hrají:

Cassie Jaye

Producenti:

Cassie Jaye
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • zenit
    *****

    Kdyby tento dokument natočil muž, byl by automaticky smeten ze stolu jako propaganda všudy přítomného patriarchátu. Navzdory tomu, že jej natočila žena bude ze stolu určitě smeten i tak. Na každou kritiku lze v pomyslné SJW příručce najít potřebnou odpověď. Stačí pouze zavřít oči, zacpat uši a řvát tuto odpověď tak dlouho, než druhá strana zjistí, že to nemá cenu. Za dobu, kterou se tímto tématem zabývám už některé automatické odpovědi dokážu předpovědět, takže tipuju, že bude ve smyslu: "Tato žena žije v patriarchátu tak dlouho, že už má principy misogynie zažité, internalizované a nevidí jak moc je utlačována.". Klíč k těmto otázkám / problémům je komunikace a ne její prevence.(8.5.2017)

  • Hopeman

    Nerad se dívám na podobné dokumenty, ALE spadla mi čelist!!...a to nejen z důvodu že posuzuji věci z mužského hlediska (a kdekdo mě pak může nařknout že jsem bílej fašista a mysogení šovinista i když tato slova v mém selském slovníku normálně nejsou ), ale hlavně proto že jsem vždy bral jako samozřejmost že naše pohlaví dřív umírá, bojuje za nějaké rádoby ideály a umírá, dělá horší práci bez držkování a když někdy dostane přes hubu tak má mlčet a přejít to a vydržet jako "správnej" chlap a nestěžovat si! protože takhle nám je to vtloukáno - nestěžovat si držet hubu a krok... seš chlap tak se snaž a když už nebudeš moct tak si to nech projít hlavou ala Kurt Cobain (finální řešení) a vůbec jsem netušil že nějaké takové organizace existují...pravda byl jsem svědkem určení nesprávného otcovství, ale u soudu se s dotyčnými předem zacházelo jako s viníky, jednou to byl můj kamarád, podruhé což bylo pro mou rodinu více drsné se jednalo o bratrova téměř dvouletého "syna", kterého miloval a vychovával jako vlastního... to že ho to pořádně poničilo asi je zbytečné vyprávět (dál už kluka stejně neviděl) a v třetím případě to byl známý jenž po zjištění že není otcem prošel pořádnou alkokůrou, vstřebal, zhodnotil, vzpamatoval se a odpustil a kluka vzal za svýho......dodnes nezapomenu na tu radost a pýchu, když si myslel že zapíjí své otcovství a prvního syna.....nicméně k filmu pokud to Cassie dělala opravdu nezaujatě tak je velmi dobře vidět kde je agrese a kdo naopak chce vést dialog....takže se určitě rád podívám na jakoukoliv další věc na kterou se vrhne.... objectiveness..............PS: hodnotit to nebudu bo to má už tak vysoké hodnocení že je to vážně zbytečné.(18.11.2017)

  • Narya89
    ****

    Tento film komentuji jakožto absolventka programu Gender Studies na Karlovce a jako takový pro mě byl must-see záležitostí. Cassie má dobrý úmysl dát prostor oběma stranám a sama se k celé věci víceméně nevyjadřovat, nicméně její video vstupy vypovídají a o velké naivitě a nedostatečné znalosti genderové problematiky v celé její šíři, byť se definuje jako feministka. Problém neleží v mužích, ani ženách, nýbrž v nedostatku komunikace mezi oběma tábory a nepochopením, že příčína je v genderových stereotypech a jejich neustálém upevňování skrze socializaci. Pokud budeme od malička kluky vychovávat k tomu, aby byli silní, nebrečeli, atd. - nejen, že u některých rozvoj agresivity spíše podpoříme, ale zároveň v takovém diskurzu nebude možné muže zároveň vykreslovat jako oběti domácího násilí. Pokud jsou ženy považovány za primární pečovatelky, tak to má jak výhody - že nejspíš u soudu získají děti, tak nevýhody - že si třeba nemohou tak svobodně vybírat kariéru, mají míň peněz, atd. Vše má své pro a proti. Proto jediné řešení vidím v přistupování k lidem jako k individualitám v jejich jedinečnosti, spíš než na ně automaticky nalepit předsudky a labely spojené s jejich genderem ještě před tím, než mám možnost je dostatečně poznat. Jak zde vidíme z první ruky, je to velice kontraprodukutivní. Jak říká Emma Watson, je to boj všech lidí, ne jen žen, a muži, jakkoliv mohou ze současného uspořádání profitovat v některých oblastech, v jiných zase ztrácejí. Rozhodně mě mrzí a rozčiluje tendence současné doby - politická korektnost a nemožnost o určitých věcech mluvit (viz. azylový dům v Londýně), protože to není dostatečně atraktivní téma. Dělat z žen neustálé oběti násilí plodí akorát další násilí a upevňuje tento pocit v ženách, místo aby jim to dávalo konkrétní návod, jak takové situace řešit. A zároveň to zneviditelňuje násilné ženy, které týrají své partnery. Nic není černobílé a každý jsme jiní, proto nemají takové generalizace vůbec žádnou vypovídající hodnotu a v podstatě jen zakonzervovávájí status quo. Zkrátka dokud bude feminismus tematizovat pouze ženské problémy a nepřihlédne k tomu, že i muži to mají v některých ohledech těžké, a že na nás všechny bez výjimek nějak dopadá současný genderový řád, budou v reakci na to vznikat skupiny jako MRA, které zase akcentují mužskou zkušenost. A to znemožňuje vzájemný dialog, což považuji za extrémně neefektivní a dokud nevznikne jakýsi nový směr (něco jako Gender Studies), který řeší tuto problematiku v celé její šíři, není pro mě možné se identifikovat s čistě jednou nebo druhou stranou.(17.9.2017)

  • Furmi
    ****

    "I no longer calll myself a feminist" ... Posledné slová v tomto dokumente ktorá hovoria za všetko. Stále som toto hnutie považoval za fanatizmus a dokocna až náboženstvo ktoré sa na problémy zameriava hrozne jednostarnne, je neraz arogantné, hlučné a nenávistné proti všetkému s čím sa samo nestotožňuje. Nebudem tu vypisovať všetko čo ma v dokumente fascinovalo, pretože by toho bolo veľa ale napíšem svoje motto k tomu keď hovorím na tému feminizmu a "rovnoprávnosti žien v spoločnosti" - "Keď chcú ženy rovnocennosť tak nech príjmajú povolavacie rozkazy do vojen a nech berú krompáče a idú kopať cesty a kanály ako muži. Potom sa môžme baviť o nejakých odlišnostiach". Amen. Hillary Clintonová : "Nepáčia sa mi povolavacie rozkazy pre obe pohlavia" " Feministky nechcú rovnoprávnosť pohlaví, chcú výhody pre jedno pohlavie na druhým".(26.11.2017)

  • Monoxid
    *****

    V dnešní době nevídaný počin. Feministka hledá témata pro svůj nový dokument, rozhodne se zaměřit na „rape culture“ a ke svému překvapení zjistí, že je tu nezanedbatelná druhá strana „barikády,“ která neměla mnoho příležitostí dostat se ke slovu. A tak se drahá Cassie pouští dolů králičí norou a pomalu přichází na to, že svět není tak černobílý, jak by ho feministky chtěly malovat... Film jsem se rozhodla shlédnout poté, co se kolem něj zvedla bouře nevole a protestů proti jeho promítání. Dobrá práce! Mnoho z nás by se o něm bez té vší negativní publicity možná nikdy nedozvědělo!(2.5.2017)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace