• Skuby47
    ***

    Na tomto filmu je vidět, jak jde čas. Nelze zde hodnotit jednoduchý příběh, herecké výkony, výpravu ani hudbu, či spíše zvuk. Je to opravdu jen zajímavost pro filmové fanoušky, dokumentující, jaký skok za předchozích 80 let udělal filmový průmysl. Věřím, že všichni tito filmoví průkopnící dělali co uměli a mohli, což je třeba ocenit. Vlastně i mě přiměla ke shlédnutí tohoto snímku spíše zvědavost, než očekávání hlubšího zážitku a troufám si tvrdit, že moji vnuci by po deseti minutách film zastavili.(15.10.2011)

  • Karlos80
    ***

    Jó Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, film natočený podle známe divadelní hry od J. K. Tyla. Vlastenecká veselohra o ševcovské cechovní slavnosti obracející se především na lidové a venkovské obecenstvo, kterému také vyhovoval celkový operetní ráz. Šlo o druhý zvukový film natočený pouze v české verzi. Ve filmu také zazněla Škroupova píseň "Kde domov můj" (později naše hymna) v podání předního člena N.D., O. Mařáka. Innemannův první zvukový film se mi celkem líbil, zcela jistě chytí člověka za srdce a myslím si, že se musel líbit i tehdejšímu českému ještě vlasteneckému divákovi. Fidlovačka byla natočena v celkem krátké době, mám dojem že za pouhých 10 dnů, a do pražské premiéry byla nasazena o vánocích, jako pátý ryze český mluvený film roku, a udržela se na programu po celých 12 týdnů.(10.6.2006)

  • Marthos
    ***

    Když dramatik a novinář Josef Kajetán Tyl psal jedno ze svých nejznámějších děl, jistě netušil, jak velký význam českému národu a české zemi tato hra přinese. Ve Fidlovačce vyústily mnohé tendence národního obrození, které se od dob Dobrovského a Jungmanna marně pokoušelo o ryze českou hru, srozumitelnou pro nejširší vrstvy obyvatelstva a zároveň takovou, která by se vyslovila k palčivé otázce existence českého národa v stále více neudržitelném habsburském souručenství. Zcela konkrétní protigermánský charakter je zobrazen na postavách "němčíků" Mastílkové a Herr von Dudka, kteří jsou však českým ševcům jen pro smích a v závěru je nemine konfrontace s jejich vlastním původem. Filmová verze, která vznikla na samém počátku nové zvukové éry domácí kinematografie, se však od původního Tylova záměru výrazně odlišuje. Režisér Svatopluk Innemann přizval ke spolupráci operetní libretisty Jurista a Tobise, kteří hru nakonec proměnili v poněkud těžkopádnou hudební komedii. Zcela nevhodná ústřední dvojice ryze operetních herců Jiřího Sedláčka a Slávky Tauberové, jejichž výstupy se pohybují na nejnižším stupni ochotnického pitvoření, je v ostrém kontrastu s obsazením významného operního pěvce Otakara Mařáka, který v závěru zazpíval Škroupovu píseň a pozdější národní hymnu Kde domov můj. Navzdory tomu zůstalo ve filmu několik znamenitých hereckých výkonů. Především Antonie Nedošinská v netradiční roli uzurpátorské Mastílkové, Jindřich Plachta coby líbezný učitel hudby a Čeněk Šlégl ve fantastické poloze namyšleného šviháka von Dudka dokázali, že zvukový film bude mít na čem stavět. Slavnostní vánoční premiéry se zúčastnili i tehdejší představitelé vlády a prezident Masaryk, kteří byli podle dobových novinových zpráv filmem nadšeni a dojati. Optikou současného diváka však nezbývá než hořce konstatovat, že si nově zrozený zvukový film zasloužil mnohem zdařilejší převedení této bytostně české látky.(24.11.2009)

  • mchnk
    ****

    I přes milostnou naivitu prokládanou stejně vyznívajícím herectvím zaláskované dvojice, je snímek prošpikován výraznými klady. Kromě klasicky těžko vstřebatelného projevu Č. Šlégla, je zde rozehrána výtečná herecká partie, kterou bezesporu vede Antonie a její česko-německý projev. Sbor krásných žen, perfektně podchycená atmosféra, scény v interiéru i exteriéru a nakonec i jako muzikál to není vůbec špatné. Závěrečný projev vlastenectví není možné nedocenit, stejně tak chvílemi opravdu výborný humor. Technické nedostatky zvuku nejsou zas tak omezující, krásně si lze vychutnat i druhou sloku národní hymny.(4.8.2014)

  • Vesecký
    ****

    Fidlovačka byl druhým českým zvukovým filmem. Musela to být pro diváka bomba, když slyšel nejen mluvit, ale i zpívat. První léta zvukové kinematografie zastupovala pro venkovského diváka nejen divadlo, ale i zpěvohru a další druhy dramatického umění, proto se za 1. republiky tolik zpívalo. A Fidlovačka je ovšem zpěvohra. Jak asi bylo těm drobným lidem, když slyšeli zpívat známé lidové popěvky! Jistě, film trpí počátečními filmovými křečemi, hlavně představitelé hlavních postav Slávka Tauberová a Jiří Sedláček hrají toporně. Ale vedle nich se tu objevují herci, kteří si okamžitě umějí se zvukem poradit. Především je to Josef Rovenský, jehož miluji (vzpomeňme na trestance v Tonce Šibenici či Hnipírda z Funebráku, ale on uměl role komické i tragické, škoda jeho brzkého odchodu...). Ale i Čeněk Šlégl, božská Antonie Nedošinská či velmi dobrý a zapomenutý komik Jan Marek. Mihla se tam i Betty Kysilková - ronící krásně slzy v jediném jejím záběru... A pak portrét operního pěvce mezinárodního významu Otakara Mařáka a jeho Kde domov můj... Je vyvrcholením celé hry a filmu s předchozí a stále bohužel platnou řečí starého Kroutila o naší holubičí povaze a klanění se cizákům...(29.9.2014)

  • - V dobovém tisku byla Fidlovačka označována za "první ryze český zvukový a mluvící film". Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998. (NFA.cz)

  • - Celé natáčanie filmu trvalo iba 10 dní. (Raccoon.city)

  • - První zvukový film natočený pouze v české verzi. (Snorlax)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace