Režie:
Svatopluk InnemannScénář:
Zdeněk ŠtěpánekKamera:
Otto HellerHrají:
Zdeněk Štěpánek, Helena Friedlová, Zdena Kavková, Ludvík Veverka, Jan W. Speerger, Václav Vydra ml., Vladimír Řepa, Antonín Kandert, Miroslav Innemann, Karel Lamač, Alberto Vojtěch Frič (více)Obsahy(1)
Životopisný film líčící život a buditelské dílo Josefa Kajetána Tyla, jemuž se celoživotním posláním stalo divadlo a snaha o probuzení českého národa. Jako malý chlapec žil Tyl v Kutné Hoře, odkud mu přítel - páter Herzán - pomohl na studie do Prahy. Po deseti letech je již herec Tyl obklopen svými celoživotními přáteli, cestuje po venkově jako kočovný herec. Do jeho života vstupuje herečka Magda Forchheimová. Jí je zavázán vděčností, ale nemůže ji milovat, neboť jeho srdce patří Magdině sestře Anně, také herečce. Tyl zřídí v Kajetánském domě české divadlo, píše svou slavnou Fidlovačku. Poprvé tu zazní Škroupova píseň Kde domov můj, budoucí česká národní hymna. Tyl rediguje časopisy, řídí představení ve Stavovském divadle a sní o Národním divadle. Pro své české smýšlení je rakouskými úřady vyštván z Prahy, působí na venkově a pomáhá zakládat ochotnické spolky. V bídě putuje s kočovným divadlem po Čechách a po těžké nemoci umírá v Plzni. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
K místním zábavným referencím jen toto: pokud půjdete například na 3D bez brýlí, tak se zážitek taky nedostaví. Čili pokud sledujete němý film bez hudby, nečekejte zázraky. Samozřejmě na vině je prezentace tohoto filmu, kterou má na svědomí CSFilm za tichého souhlasu NFA. Kdo ale dokáže J. K. Tyla ocenit i tak, má můj obdiv. Neb je to velmi dobrý životopisný film. Postava tohoto českého dramatika, novináře a spisovatele doposud inspirovala spíše na poli adaptací a vlastní film má než tento jeden (informace o TV inscenaci z roku 1985 jsou zatím jen velmi kusé). Všechna ta díla jako Paličova dcera, Pražský flamendr, Švanda dudák nebo Děvče z předměstí sice navždy zastínila Fidlovačka, leč i jeho vlastní osud skýtá dobrý dramatický námět. Tvář mu propůjčil Zdeněk Štěpánek z Vinohrad, který je také spoluautorem scenáře s Bohušem Stejskalem na motivy eseje Život a působení J. K. Tyla z pera Josefa Ladislava Turnovského. Štěpánek se obklopil přesvědčivými spoluhráči, z nichž nejlepší je Ludvík Veverka ve skvělé masce jako jeho celoživotní přítel Erazim Voříšek a Zdena Kavková jako jeho skutečná životní láska Anna Rajská, kterou si bohužel nikdy nevzal. V menších úložkách se film může pochlubit Lamačovým Palackým, Májové Němcovou nebo Vackové Šomkovou, která tak něžně inspirovala Máchu při psaní Máje nebo nejpůvabnější Bronislavou Liviou jako Manetínskou. Zvláštní prostor si pro sebe uzmul J. W. Speerger jako K. H. Borovský, tento Tylův enfant terrible. Počátky českého divadla se všemi těmi dramaty kolem, které představuje kočování po venkově a barikády roku 1848, nemohly být vylíčeny přesvědčivěji. Pokud by někoho toto téma zajímalo, určitě již zná zvukový film Hvězda z poslední štace. ()
Kdyby si někdo dal tu práci, hodil titulky dolu do obrazu a přidal ten klavírní doprovod, který byl tehdy u němých filmů běžný, určitě by to prospělo. Zkrátila by se neúměrná stopáž a film dostal trošku svižnější tempo. Ocenila jsem reálie, pobavily mě opravené hrubky v titulcích. ()
Tento snímek přináší překvapivě ucelený životopis velkého českého buditele Tyla. Samozřejmě, že mi chybí Štěpánkův nezaměnitelný hlas obroušený spoustou cigaret. Ale i bez něj se jedná o životné dílo, i když Štěpánek přehrává a používá mimiku hodnou velkých sálů. O to více je potřeba ocenit jeho pozdější práci, kdy se naučil s kamerou skvěle koexistovat. Přestože Štěpánek přehnaně poulí očima, nelze mu upřít jeho mimořádnou schopnost v případě potřeby padnout jako špalek. To dodává Tylovým slabostem punc opravdovosti. Ve filmu je použito poměrně hodně mezititulků, ale co lze vyjádřit obrazem, skutečně obrazem vyjádřeno je, takže nad jejich existencí nelze brblat. Uvážíme-li, že se jedná o jeden z prvních československých životopisných filmů (ten o Borovském je zřejmě nenávratně ztracen), nezbývá, než v němé (jak příznačné!) úctě smeknout. Rozhodně jsou tyto dvě hodiny mnohem záživnější, než dvě hodiny dějepisu, a poskytnou o Tylově životě mnohem komplexnější představu. ()
Na němý film, navíc bez doprovodné hudby, je to film dlouhý a náročný na pozornost. Při jeho hodnocení musíme vycházet z doby, v níž vznikl - v době, kde se filmové výrazové prostředky teprve rozvíjely, a zároveň v době krátce po 1. světové válce, kdy postavy národních buditelů byly národem všeobecně ctěny a váženy. Scénář se snažil zachytit celý obsáhlý Tylův život se všemi peripetiemi, a tak podlehl jistému zjednodušování a schématičnosti. Některé scény, kdy se třeba na 1. českém plese objevují všichni významní buditelé, nebo ta scéna Havlíčka, který "se zrovna vrací z Ruska" mi silně připomněly Cimrmana... Za pozornost stojí postava Erazima Voříška, ztvárněná Ludvíkem Veverkou, který zde silně přehrával komično, v čemž většinou dost neúspěšně pokračoval i v éře filmu zvukového. Poslední půlhodina se nekonečně vlekla a pochopitelně i smrt Tylova byla vykreslena jako na jevišti - umírající se rozloučí se všemi, co ho obklopili, co chce říct ještě řekne, a paqk zhebne... Za snahu tři hvězdičky. ()
Zdeně Kavkové dvacátá léta moc slušela. Ale do těch třicátých let už mi její zjev nějak neseděl. Jinak ve filmu bylo promítáno velice pěkné písmo. ()
Nenápaditě zpracovaný Tylův životopis. Přemíra titulků. Většina filmu je hodně zkratkovitá, až po 90 minutách film zpomalí a teprve poslední zhruba třetina, líčící Tylův úpadek a jeho umírání, je docela působivá. Takový kdyby byl celý film, mohl bych ho hodnotit výše. Štěpánek většinou nemá co hrát, a když už má, tak to kazí přehnanou teatrálností. Postava Voříška jako komický element má příliš mnoho prostoru, i když Veverka je z herců asi nejlepší. ()
Technicky nelze filmu téměř nic vytknout, kamera, výprava, kostýmy, to všechno je opravdu dobré, stejně jako život Josefa Kajetána Tyla by poskytl více než dost zajímavé látky k inspiraci. A přesto je tento snímek nezáživný, neuvěřitelně pocitově dlouhý a nemyslím si, že by to bylo jen absencí hudby. Tady je totiž hlavní hrdina úplně špatně, protože se neustále hroutí, omdlévá a zase se hroutí a k tomu používá takovou mimiku, že je to po chvilce až směšné a nemá to co nebo kdo vyvažovat. Ostatní postavy jsou jen do počtu, plejáda postav Národního obrození se ukáže a zmizí. Asi nejlepší scénu tu má Božena Němcová, které už jen chybělo ji postavit na barikádu v těch známých šatech z portrétů, ale výsledek tomu absurdnímu obrazu nebyl mnoho vzdálen. ()
Koukal jsem se jen pár minut, nejvíc mě zaujala líbačka Tyla s Magdou a hlavně následný střih, jak páníček obrací svého jezevčíka, aby z toho náhodou neměl trauma. @Douglas: Není * za film, v němž Josef Kajetán Tyl impresionisticky sní o nepokojích roku 1948, trochu málo? :) ()