Scénář:
Josef NeubergHudba:
E. F. BurianHrají:
Jindřich Plachta, František Smolík, Antonín Novotný, Miroslav Svoboda, Gustav Hilmar, Eliška Pleyová, Věra Gabrielová, Zora Myslivečková, Bedřich Vrbský (více)Obsahy(1)
Příběh středoškolských studentů, nadaného Jana a Karla, který má problém s matematikou. Jejich život ovlivňuje pedantský profesor matematiky Kleč, který s nimi jede na školní výlet, kde se mezi nimi vyhrotí konflikt. Jan chce utéci do světa, ale profesor Donát ho od této myšlenky odradí. Karel neuspěje u zkoušky z matematiky a rozhodne se spáchat sebevraždu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (21)
Jedno z nejlepších a určitě také jedno z nejvýznamnějších filmových dramat první poloviny třicátých let ! Bez debat-všechno do té doby v podstatě novátorské-kamera-vynikající-snímek šel s obrazu do obrazu, zachyceno je zde až neobvykle mnoho krásných exteriérů, střih, herecké výkony to všechno navzájem dobře klapalo. Myslím si že už i ta magická spolupráce filmového nadšence a spisovatele V.Vančury s rutinovaným praktikem S. Innemannem značně přispěla určitě alespoň k diváckému úspěchu kterého ostatní Vančurovy filmové pokusy už nedosáhly. Do hlavní role středoškolského a pedantského profesora který nevybíravým způsobem šikanuje své studenti, kdy zejména přecitlivělý student Karel Kafka (skvělý M. Svoboda) se pokusí o sebevraždu která naštěstí skončí neúspěšně byl tehdy vybrán blízký přítel a dobrý kamarád V.Vančury J. Plachta a byla to pro něj z toho obrovského kvanta rolí zároveň jedna z těch mála záporných. Mimořádně dobrý ale byl i student Jan Šimon (Antonín Novotný), kterému film i role později pomohla ke kariéře především různých milovníků. Plachta-alias prof. Kleč v tomto filmu proslul také nádhernou hláškou ( no nevím jestli by se dalo říct že to byla zrovna hláška spíš bych řekl že ho popadl takový amok zuřivosti ). No prostě když zařval před burácejícími studenty kteří mu v tu chvíli nevěnovali vůbec pozornost to své neopakovatelné a na druhou stranu určitě také trochu kouzelné "TICHO". Tak jsem si říkal to snad nemůže být ani Plachta a zíral jsem jako puk ! Ale byl skvělý, a mi všichni co ho známe z pozdějších rolí všech těch různých bodrých lidí, dědků, dobráků se srdcem atd., jsme byli určitě tímto výkonem a touto jeho rolí mírně zaskočeni ale také určitě mile překvapeni. Za zmínku stojí ještě připomenout že mezi mladými představiteli studentů, jsem zaregistroval několik mladých a později velice úspěšných herců, ale také několik budoucích filmařů např. : Františka Čápa, Miloše Makovce, Elmara Klose nebo Eduarda Hofmana, s herců pak určitě již zmíněný Novotný nebo František Filipovský. Určitě film, který doporučuji ke shlédnutí už jen díky své zdařilé koncepci. Za 5 jednoznačně. ()
Toníček Novotný ve své první filmové roli, která předznamenala pozdější rebelanty a milovníky. Překvapivě negativní roli zde má Jindřich Plachta, jehož přeměně v klaďasa jsem ale nějak neuvěřil. Tři čtvrtiny filmu jsem byl přesvědčen o 4*, ale závěrečná čtvrtina má až příliš neduhů. ()
Zdržím se polemiky, zda je Vladislav Vančura stejně dobrým režisérem jako spisovatelem. Počkám, až od něj uvidím i další fimy. Ale jedno je patrné - byl schopen už ve své prvotině vnést do filmu stejnou poetiku, jakou vkládal do svých knih. Zajímavé nasvícení. S odstupem času napíšu víc. Každopádně zajímavý snímek, když uvážíme, že jde o film z počátku zvukového filmu. Ve stejném roce natočil Machatý Extasi na pomezí němého filmu, Vančura oproti tomu pracuje s mluveným slovem v hojné míře a dokáže ho podkreslit i poutavými obrazy. I když už mám dávno po maturitě, moc ráda se vrátím i před maturitu ... :o) ()
Vynikající námět je převeden v neuvěřitelně strojovou záležitost. Od herectví až k režii. Dosti zmatené střihy v naivně podaném vyprávění, provázený robotickými dialogy, které zachraňují jen Jindřich Plachta s Františkem Smolíkem, kteří si později role hodného a zlého pana učitele možná několikrát vyměnili. ()
Spisovatel Vladislav Vančura byl filmem okouzlen již mnohem dříve než se odhodlal ke své první režii. Lákal ho onen magický svět filmových iluzí a snů, v němž toužil uskutečnit své velkolepé plány. Námět pochází z dílny výrobce Julia Schmitta, který ho nabídl Vančurovi k vlastnímu přepracování a nové realizaci. Hlavní obsahovou náplní celého filmu je oslava nespoutaného mládí, života a přírody, která je zde vylíčena jako jeden ze symbolů svobody a volnosti. Celý film je zcela zřetelně ovlivněn Vančurovým stylem a spolupráce režiséra Svatopluka Innemanna byla především čistě technická. Role studentů pro tento film byly vybírány přes konkurs a z něho vzešly pozdější filmové hvězdy Antonín Novotný a Miroslav Svoboda. V drobných komparsních úlohách spolužáků se objevila plejáda později slavných jmen (Hofman, Klos, Čáp, Šmída, Sádek, Filipovský, Vladimír Novotný), kteří už na počátku třicátých let toužili dostat se blíže filmovému řemeslu. Stejně jako obě hlavní studentské role, jsou povahově zcela rozdílné i postavy profesorů. Zatímco František Smolík představuje mladého a chápajícího češtináře, Jindřich Plachta hraje zlého, přísného a despotického matematika. Tato postava znamenala pro Plachtu ojedinělou příležitost ztvárnit ryze negativní charakter, ke kterému se později vracel skutečně výjimečně. Happyendový závěr filmu je sice diskutabilní, přesto na něm chtěl Vančura demonstrovat myšlenku práva na nový a lepší život. Celkově je snímek i cenným dokumentárním zdrojem, neboť je tu v celé šířce zachycen životní rytmus první poloviny třicátých let, symbolizovaný zejména legendárním šlágrem Chlupatý kaktus mladého avantgardisty E. F. Buriana. Romantiku a kouzlo celého filmu pak podtrhují působivé exteriéry Máchova jezera a okolí i přítomnost moderního komplexu Barrandovských teras, které se staly jedním ze splněných snů bratrů Miloše a Václava Havlových. ()
Příběh to je starý jako lidstvo samo, nic v něm nechybí. Láska, napětí, emoce, strach, hněv, pochyby, smíření, naděje,... klasický motiv hodného a zlého kantora, až jamesdeanovsky dekadentní rebel-hezounek, to vše rámuje proměna Josefa Kafky na křížence mezi upírem Nosferatu a Josefem Goebelsem - tam a zase zpět do úslužného Žida. Jo a abych nezapomněl, i kolínko se tam našlo. Dokonce dvě. Pro mě fakt mor, na to se nedá dívat a nemlátit hlavou o desku stolu, touže být skalpován a na otevřený krvácející mozek si přiložit rozpálenou žehličku. ()
Podle mého názoru výborný film pojednávající o několika studentech a několika profesorech v několika dnech před maturitou. I když z i tohoto filmu režisérů Vančury (samozřejmě známého spisovatele a autora mj. mých oblíbených Obrazů z dějin národa českého) a Innemana lze jednoznačně rozpoznat, že se teprve nedávno uskutečnil přechod od němého filmu ke zvukovému, tady mi to na rozdíl od špionážního Sedmá velmoc či vlasteneckého Písničkář vůbec nevadilo. K tradičně vynikajícímu Plachtovi a Smolíkovi; ty prostě mohu pokaždé i bez hezké tvářičky, kvůli které zase můžu pokaždé Novotného (a čím jsem starší, tím zjišťuji, že se mi líbí více a více ;-)), který tady byl rovněž výborný; se přidal také dobrý příběh o proměně jednoho pedantského a jako by bez srdce profesora v citlivého a lidského člověka, která se mi na rozdíl od některých spolu komentujících vůbec nezdála těžko uvěřitelná, neboť to Plachta podal tak, aby byla. Oba (jak Smolík tak Plachta) si profesory zahráli ještě několikrát, ale snad jedině v tomto filmu měli možnost tolik zapůsobit na pitomé nápady mladší generace, která se s problémy, jež by jim zdaleka později tak velkými a neřešitelnými nezdály (v tom je ale také kouzlo mládí), rozhodne vypořádat po svém (Novotného Šimon útěkem a Svobodův Kafka dokonce sebevraždou) a zejména v Plachtově případě je o tom přesvědčí celkem drsně. Pěkné záběry Bezdězu, Máchova jezera i míst v Praze. Také konec s goniometrickou rovnicí u maturity a pohledem přes okénko (již bývalé) oktávy na profesorovo nemocniční lůžko byl dosti působivý, takže já téměř bez výhrad dávám 4 a kousek hvězdičky. ()
Takového jsem Jindřicha Plachtu neznala. Zatím jsem ho viděla v rolích velkých dobráků nebo prosťáčků, ale nikdy v roli profesora matematiky a prvně jsem ho viděla kouřit a zapalovat si jednu od druhé. Úplně jsem se zhrozila, protože jsem v něm viděla našeho bývalého matikáře. Oni jsou snad všichni stejný nebo to mají v popisu práce. Díky bohu, že mám maturitu dávno za sebou a můžu jen vzpomínat na léta studentská. ()
Film Před maturitou je ušlechtile smýšlejícím, morálně znepokojeným a umělecky pokoušejícím výtvorem. Můžeme vůkol doufat, že Vladislav Vančura byl tím hlavním, ale zkušenějším z režisérské dvojice byl Svatopluk Innemann. Vedle dobou již protřelých kameramanů Otto Hellera a Václava Vícha, zaujme jméno autora hudby, byl jím Emil František Burian a texty k písním vedle Buriana složili také Josef Gruss a Vítězslav Nezval. Něco sice může občas někde nemotorně a nešikovně zaskřípat, potěšující aspekty jsou zde přesto ve většině. Nadhled využívá nápaditou přestavbu obrazu v hravost pohybové choreografie, ironie si pohrává se zpěvem. Kamera kouzlí tu bezstarostnost uvolnění, tu se ve slunečním jasu rozhlíží po krásách světa a života ve stavu poetického zasnění, někde jitří nervozitu konfliktních třenic, též esteticky oslavuje přírodu a vlastenecké uvědomění, tam chvěje dramatem tragédie a tamhle laskavě kyne na pozdrav. Kritika směřuje na zbytečně přehnané lpění na řád poslušnost vyžadující předepsanou disciplínu bez lidského přístupu k člověku, který je školským systémem formován do dalšího života a společenské prospěšnosti. Film Před maturitou rozdává poezii, melancholickou katarzi a laskavou náruč možnosti porozumění. Varovným příkladem je Kleč (pozoruhodný Jindřich Plachta), gymnaziální profesor matematiky a třídní učitel maturitního ročníku. Tuhá kázeň jako výchovný školní základ se tou dobou již jevil jako překonaný. Oprávněně. Ideálním vzorem k předložení je Donát (příjemný František Smolík), profesor českého jazyka s osobně laskavým přístupem ke školním žákům, u kterých se pokouší vzbudit lásku k učení plným zaujetím a důvěrnou zdvořilostí. Důležitou postavou je Jan Šimon (příjemný Antonín Novotný), student maturitního ročníku v nedočkavé touze po svobodném roztáhnutí křídel o objevování světa. Tolik krás čeká, láká a vzdychá. Významnou postavou je Karel Kafka (Miroslav Svoboda), Šimonův spolubydlící a stejnou školní lavici spolu s ním sdílející student gymnázia. Výhružný bubák biče strachu disciplíny je svazujícím psychickým omezením, strach se chce ze zoufalství bránit. Z dalších rolí: ze svého syna zneklidněný Kafkův otec (Gustav Hilmar), mladá třídní učitelka z Minervy na školním výletě v okolí Máchova jezera, profesorka Jansová (Eliška Pleyová), tokajícími oktavány obletovaná sextánka Marta (Věra Gabrielová), její spolužačka Eva (Zora Myslivečková), ke smířlivosti běsu vyzývající ředitel gymnázia (Bohdan Lachman), bezelstný katecheta (Viktor Nejedlý st.), pacient se zlomenou nohou (Josef Steigl), či v nemocniční hantýrce zběhlý tulák Kopřiva (František Kovářík). Film Před maturitou potěší vřelostí, rozverností, poezií, dramatem i ušlechtilou snahou v novém konceptu způsobu školní výuky. Porozumění je bohulibá vlastnost lidskosti. Film je výrazný v obrazové rovině, skotačí a skládá verše. Vzácná to ohleduplnost! ()
Sledovat seladona Novotného (jak neumí hrát) a Svobodu (jak hraje Draculu) je vtipné nebo trapné (dle nálady). Zajímavá je role Plachty (není dobrákem jako obvykle). Jinak ale musím říci, že snímek odpovídá době svého vzniku- je nedotažený, polovičatý s dlouhými záběry bez děje. Tak se v roce 1932 točilo a já na to nemám. Přechod z němého na zvukový film opravdu nebyl jednoduchý...50% ()
Krása. Neviem, ako film pôsobil na vtedajších ľudkov, ale pre mňa má doslova dokumentárny ráz. Som fascinovný. Na druhej strane, to u mňa nie je nič neobvyklého. No i tak. ()
Plachta je pedant, Smolík zase ne, zdravotní sestra se směje na filmový štáb a všichni mají rádi chlupaté kaktusy. ()
Sto let starý snímek je překvapující svou moderní filmovou řečí. Promyšlenými kompozicemi a střihem. ()
Za 1. republiky mnoho filmů, které by dramatickou (nikoli komediální formou) zobrazovaly tehdejší realitu nevzniklo. Příběh studenta, který je školními konflikty dohnán až k sebevraždě, je jedním z nejsilnějších. Škoda jen, že některé herecké výkony nejsou tak na výši, a také finanční limity se občas projevují. ()
Téhle klasice nemůžu dát jinak než pět hvězdiček. Je zajímavé, že výtky ve zdejších komentářích jsou různorodé. Ten, kdo uznává literární styl Vančurův buď označuje jeho filmařské snahy za marnost, ale druzí naopak považují režii tohoto filmu za součást Vančurovy poetiky. Také k výkonům herců jsou různé názory. Jindřich Plachta v osobě profesora Kleče zajisté dospěl k jednomu z vrcholu svého umění, kde ukázal, že není jenom komik, ale že umí hrát i vážné až tragické postavy. František Smolík hraje profesora rozumějícího mládeži jako tradičně a jeho Donát je protikladem Klečova přístupu, ostatně na těchto protikladech jsou budovány i pozdější Fričova studentské komedie. Naopak mám poněkud vyhraněnější výkon k přehrávání Miroslava Svobody, který vypadá velmi toporně (a ne jen v tomto filmu), spíš bych souhlasil s tím, že pak přešel za kameru. Alke možná i tento projev byl Vančurův úmysl. Vedle toho je zde velmi dobrá práce s kamerou i vhodné použití hudby E. F. Buriana s jeho nesmrtelným Chlupatým kaktusem, jednou z písniček mého raného dětství... Před maturitou je rozhodně jeden z filmů zlatého fondu naší kinematografie. ()
Ve filmu se po boku svého staršího bratra Antonína Novotného oběvuje Vladimír Novotný, ze kterého se časem "vyloupne" prvotřídní kameraman a trikový kameraman. Byl jedním ze zakládajících členů trikového ateliéru na Barrandově a spolupracoval s takovými jmény jako jsou Oldřich Lipský, Václav Vorlíček, Jiří Trnka, Adolf Hejzlar a další. ()
Pro mě nejhorší ze studentských meziválečných filmů a nic na tom nemění účast V. Vančury a hudba E. F. Buriana Zpracování jinak vcelku realistického příběhu je - s výjimkou střihu - prachbídné, vrcholem je naprosto toporný M. Svoboda, o ženských postavách radši nemluvím. Inu, ne každý spisovatel je i dobrý scénárista nebo režisér. Role mladičkého A. Novotného jakoby předznamenávala jeho pozdější kariéru, sice ne lodního lékaře, ale světoznámého chemika. Smaltované izolační destičky, vyráběné podle jeho technologie, se dodnes používají v raketoplánech. ()
Scénář i herci spíše průměrní, ovšem kamera silně převyšuje náš tehdejší standard, takže za čtyři. Navíc je hodně zajímavé, kolik mladých (ne)herců z vedlejších rolí se později ve filmové branži proslavilo - Elmar Klos, František Čáp, Vladimír Čech (ten ke konci v nemocnici říká větu : "S vyznamenáním, pane profesore"), Vladimír Novotný... Výběr vhodných představitelů probíhal na středních školách, následoval velký konkurz - prý se jednalo o první casting v dějinách naší kinematografie. ()
Určitě to bylo dobré drama protože tam bylo hodně smutku a trápení. Ale ten konec byl prkotina. Někdo komu vůbec nejde tak těžká matematika se na jiném gymnáziu nemůže tak podezřele vytříbit. To bych potom mohla i já mít z matematiky samé jedničky jako těžký diskalkulik a to přece nejde. ()
Tento film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1983/84. ()