Šenkýřka „U divoké krásy“

Neskutečně svěží filmový zážitek roku 1932, to je Šenkýřka "U divoké krásy". Celá ta poetika odpovídá předchozí filmové sérii Skružného nebo podle Skružného (tentokrát byla předlohou Skružného divadelní hra Románek na horách z roku 1918), který od roku 1921 stabilně spolupracoval s Innemannem a Kavkovou-Innemannovou. Šenkýřka je takto de facto vyvrcholením jedné éry, která přirozeně překlenula němý a zvukový film. Novinkou v této zaběhnuté spolupráci je tehdejší začátečnice Lída Baarová, komik Fanda Mrázek a hudební skladatel Jára Beneš. A zatímco Baarová je skvělá ve své neotesanosti, hraje neskutečně barvitě a celkově je radost na ní pohledět, Fanda Mrázek s humorem sobě vlastním neodolatelně interpretuje slova Jarky Mottla Když tě něco bolí, tak vem' to holí. Jako zážitek je to naprostá paráda, z historického hlediska jsou pak nedocenitelné horské exteriéry a role Burianova imitátora Ferryho Víška a maminky Lídy Baarové Ludmily Babkové. Samozřejmě kopie vysílaná na CSFilm je z příšerného ořezu, který film ničí k nepoznání. (06.12.2020)

Na tomhle dnes už jen velmi stěží obstojném, nelogickém a neuvěřitelně hloupém melodramatu, není co obdivovat a už vůbec ne působení pozdější kolaborantky Kavkové, Innemannovi manželky, která si ostatně zahrála ostatně jak bylo zvykem (a jak je zvykem stále) v několika jeho filmech. Jedna hvězdička patří tamní přírodě viz okolí Štrbského plesa a ta druhá za skutečnou lidskou maminku Ludmilu Babkovou (která vždy v podstatě hrála sama sebe), která se později obejvila ještě ve dvou filmech ve Švadlence opět se svou dcerou... (11.05.2006)

Film, který je mnohem zajímavější dobou vzniku a hereckýn obsazením než dějem. Technická kvalita je zhoršená ve zvuku i v obraze. Výrazný a nepřehlédnutelný je Ferrdy Víšek, který má Buriana okopírovaného k dokonalosti. Marvan dostává poměrně málo prostoru, stejně jako Theodor Pištěk, který je spíš takovým okořeněním. Lída Baarová oproti tomu dostává prostoru dost, ale neumí ho správně využít, působí spíš toporně. Zato si zahrála po boku své maminky Ludmily Babkové. K vidění jsou herci z éry němých filmů. Neužijeme si ani příliš horské atmosféry, většina děje se odehrává v interiérech. Převedení divadelního scénáře do filmové podoby se příliš nezdařilo, dnešního diváka toto dílko asi příliš nenadchne. (04.02.2018)

Vzhledem k tomu, že se jedná o film z počátku zvukové kinematografie, dávám mu tři hvězdičky. V tomto filmu především vystupuje v popředí předčasně zesnulý Josef Rovenský, v němž jsme záhy ztratili skvělého komika se svérázným, ale milým způsobem humoru (viz film Funebrák a řada dalších). I ten na kvalitě přidává. Svatopluk Innemann se záhy ve zvukovém filmu ztrácí, řízení mluveného projevu herců je u něho takřka amatérské. Lída Baarová zde prakticky začínala, sice s jistotou, ale i ona se ztrácela v afektované řeči, které se v pozdějších filmech jen zvolna zbavovala. Fanda Mrázek byl vždycky stejný a Mirko Eliáš ostatně taky. Do milovnické role se vůbec nehodil, vypadal o generaci starší než Lída. Film byl jistě natočen pro nádherné scenérie Vysokých Tater, které se tak přiblížili lidem, kteří toho v životě mnoho nenacestovali. A herecké hvězdy tu prožili příjemný relax. (31.01.2018)

"Velmi nepovedený film" - Keď sa niečo také objaví v oficiálnom obsahu, hneď spozorniem. Je pravda, že to nie je žiadny scenáristický skvost, ale videl som veľa horších filmov, a na začiatku zvukovej éry treba trochu zhovievavosti s divadelnosťou prejavu. Okrem začiatku a konca je obraz dobrý a zrozumiteľnosť dialógov je lepšia ako pri niektorých súčasných čs filmoch. Veľakrát som mal silný pocit, že sa pozerám na originál Buriana, bola to veľmi verná imitácia. Bez zámeny postáv by to, samozrejme, nešlo a film je nakoniec kľudne na slabšie tri hviezdy. –––– Snad jsem teď neurazil samotnou vládkyni tohoto království. –––– Muž, kterému dovolím, aby mně políbil, bude odsouzen k tomu státi se mým manželem! –––– Já mám takovou smůlu. Já kdybych měl trpaslíka a chtěl ho ráno ukazovat, on mi určitě vyroste. (08.04.2018)