Režie:
Pavel BlumenfeldScénář:
Jiří CirklKamera:
Jiří Ployhar st.Hrají:
Jitka Zelenohorská, Kristina Eignerová, Ludmila Vostrčilová, Eduard Dubský, Nataša Gollová, Oldřich Hoblík, Miroslav Homola, Eva Kubešová (více)Obsahy(1)
První půle 60. let přinesla zvýšený zájem o problematiku mladých lidí, zejména o hledání budoucího sebeuplatnění, ale také mravní dilemata. Strakatí andělé nabízejí tři povídky (Gabriela, Eda a Jana), z nichž dvě jsou věnovány dívkám. Společný jim je motiv deziluze, když hrdinové narážejí na přezíravost a nezájem. Snímek je ovšem poplatný zastaralým konvencím, jen stěží navozuje zdání autenticity. Přinášená výpověď je navíc opatrnická a povrchní, jen zběžně nadhozená. Ve společenství takových děl jako Černý Petr, Pytel blech nebo Křik stěží přesvědčovala o své umělecké síle. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Moc nechápu srovnání s Černým Petrem nebo Pytlem blech. Ty právě jmenované mě moc neoslovili, zato ve Strakatých andělech jsem našla dostatek zajímavých pohledů. ()
Hvězdička za dobové ostravské reálie a taneční ukázky. 1) Trochu zajímavá je povídka Gabriela o potížích s pracovní umístěnkou. 2) Rozčarování ze společenské praxe se nepatrně klube ve formě generačního protestu. Ovšem film sám nic neříká, jen opatrně krouží kolem horkých témat. ()
Nametem celkem zajimave povidky, ma to jistou atmosferu, peknou kameru a jako rodaka me samozrejme potesila druha povidka z Ostravy. Film ale nezije nejakym pribehem, vse pouze v naznacich a zpracovani neni zase tolik skvostne, abych hodnotil vyse. Ale jako jini uzivatele, i ja musim pochvalit radu peknych holek.-). ()
Ona je teta šíleně reakční, myslí si něco jiného než je v novinách... Z filmařského pohledu téměř bezcenné. Z hlediska politických souvislostí své doby ano,první kritika systému.. Nastíněno znechucení mladých režimem,kterým bylo ublíženo. Na svou dobu statečný počin. ()
Zajímavou podívanou byla pro mě pouze povídka odehrávající se v Ostravě. Jinak jsem tento filmový počin příliš nepochopil. ()
Byl by to hezký nezávislý film, kdyby to v té době Pavel Blumenfeld dovedl natočit. Bohužel dopadlo to jako velmi krásné a šťavnaté jablko, které je zhruba do jedné třetiny ožrané a ten zbytek hnije. Velmi se mi líbila Jitka Zelenohorská s jejím zadkem ( který nerazítkoval výpravčí Hubička, málem jiní...) http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=tY6YNCESUOA krásnou tváří a neopakovatelným jemným hlasem. O povídce EDA - to nemělo žádné poselství a povídku Jana jsem jen tak konstatoval. Tématu tleskám, úsilí též ale nepovedlo se to. ()
Pro fanoušky čs. kinematografie 60. let povinnost, ale na mě byli tihle andělé příliš strakatí. První povídka je (i přes krátkou stopáž) dost dlouhá, druhá je velmi dobrá, třetí jsem přetrpěla s vidinou brzkého konce, který - pocitově - ne a ne přijít. ()
Zvlastni sedesatkova cernobila podivana. Zpracovani je trosku divoky, ale atmosferu to ma (byt trochu zmatenou az polodokumentarni), a hlavne tam ucinkujou samy krasny zensky (nejen nadherna Jitka)... Nevidim duvod, proc by tomu zvidavy divak nemohl venovat jednou za zivot tech osmdesat minut. 3+ ()
Prvá poviedka síce nadpriemerná (4*), no zvyšné dve sú tak absolútne nezaujímavé a ničnehovoriace až som mal problém to dopozerať. ()
Další snímek šedesátkové nové vlny zabývající se světa mladé generace a jejich starostí a pohledů na svět. Koncept v oněch pohledů je vytvořen ze tří povídek mající naprosto stejnou atmosféru, poukazující na svou dobu a to převážně v kritickém rozhraní. Máme tu dvě dívky a chlapce jdoucí za svou budoucností v pracovním režimu a to jak v dělnické profesi, tak i v kancelářské. Za socialismu k tomu byla daná určitá pravidla, jako byly například umístěnky. To byl dokument, kterým nějaký úředník rozhodl, kam má mladý člověk po ukončení nějaké školy nastoupit do pracovního procesu. Tak fungoval pracovní trh. Nebo přesněji, tak měl fungovat pracovní trh. Jak právě kriticky ukazuje první povídka, zase až tak jednoduché to nebylo. Další dvě povídky ukazují jiné případy oné ponuré reality všedních socialistických dnů, jako je třeba vliv kádrového posudku, protekce či jak zasahovalo či vypomohlo SSM i SSM. “Co vy si myslíte o socialismu?” “To je dobrá věc. Ale my jsme na ni moc velký frajeři. Na socialismus nesmíš být frajer. To chce chytrý lidi.” Ano. Bezvýznamní hrdinové v bezvýznamné době plného bezvýznamných absurdit. Není divu, že převládal pesimistický pohled, když se straničtí funkcionáři neustále tvářili jak vše funguje, když přitom takřka nefungovalo vůbec nic. “Je šíleně reakční. Myslí si něco jiného, než co píšou v novinách.” Další opomíjený český snímek, tzv. nové vlny, o tragédii vstupu mladých lidí do pracovního života v socialistickém marasmu domnělých ideálů a štěstí. Hrané svědectví své doby o své době. Výborný počin, který by měl každý, alespoň z historického hlediska, vidět. ()
Ve své době přehlížené, dnes právě toto skromné dílo přibližuje nálady té doby, mladých i starších. Jak v 90.letech říkal Jaromil Jireš, tehdy nebyla svoboda, ale byla naděje, dnes je svoboda, ale naděje už není...(snad 70%) ()
Nějak zvlášť mne to nenadchlo, ale zase úplná blbina to taky není. Takže určitě 2* za první povídku 1* za druhou a 1* za třetí, hérdek co s tím? No, připočtěme dobu vzniku atp. Dejme 2* celkově a je klid. 241020118023/8023 ()
"A proč zrovna já?!" "Jeden jako druhý, soudružko Melanová!" Na úvod to najlepšie. Optimisticky naladená Zelenohorská sa chce po zvýšení kvalifikácie vrátiť do obľúbenej práce v hoteli v kúpeľnom mestečku, no zabraňuje jej v tom prešpekulovaný systém umiestneniek. Behanie po úradoch ju vylieči z optimizmu aj kladného pomeru k štátnemu zriadeniu. **** "Na socialismus nesmíš být frajer, to chce chytrý lidi." Taktiež pomocný tavič Kwiatkowski z Ostravy je napriek nasadzovaniu života k záchrane spolupracovníka neveľmi nadšený z života vlastného aj okolitého sveta, čo sa ukáže pri krátkej známosti s pozitívne naladenou súdružkou redaktorkou z televízie. *** "Soudruhu, tolik let pracujete na okrese a najednou vám vadí maska?" Na záver sa papalášska dcérka Davidová hrá na aktivistku, čo jej je tolerované. Pekná scéna je, keď plesajúci tanečníci hlasitým spevom obľúbenej odrhovačky odstavia kapelu, ktorá sa im pokúša hrať do tanca. *** "Takhle já si představuju svazáky, řešit konkrétní úkoly, potýkat se s konkrétními obtížemi." Šesťdesiatkový poviedkový film s náležitou vizuálnou (tie dievčatá!) aj hudobnou zložkou, trošku tepe do dobových nešvárov, ale výsledkom je aj tak skepsa. Miestami skvelé. ()
Nuda neskutečná, ale vyvažuje ji přehlídka krásných stylových děvčat tehdejší doby. ()
Něco na tom filmu je. Co zamrazí, pokud se nenecháte odradit slabšími pasážemi, je celková bezvýchodnost. Vynikne to v poslední povídce, pak si člověk říká: "A má vůbec něco cenu? Není všechno naprosto k ničemu? Hra, kterou jest nutno hráti, ale ze které nelze vyváznout živý?" Bohužel je film takový dvouproudý. V jednom proudu vyvolává právě ty pocity bezvýchodnosti, marnosti, nesmyslnosti. V druhém proudu teče pomalý spád. A vyzdvihl bych, oproti jiným komentářům, povídku poslední. Ta se mi zdála nejzdařilješí. Chdák ústřední hrdinky si myslí, že je revolucionář, že dělá něco záslužného ("zachraňuje lidstvo"), ale je tomu tak? Není to je rozmazlený fracek, který si to jednoduše může dovolit a který má cestičku umetenu? A tuhle relativitu lidského počínání tam můžeme vidět u více postav (ředitel, jeho žena, muž v masce Pierota). ()