Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Petr Kocián přijíždí ze semináře za svou matkou do jihočeské vesnice Bránov. Jeho strýc farář i matka mají stálé pochybnosti, zda Petr chce být opravdu knězem. Do místního zámku zavítá na návštěvu slavná pěvkyně Mája Zemanová. Setká se s Petrem, vzpomenou si, že si v dětství spolu hráli, a Petr se do Máji zamiluje. Matka vidí, jak se Petr mění, a onemocní. Rodinný přítel, lékař Votava, domluví Máje a poprosí ji, aby odjela. Petr se má vrátit do semináře, na nádraží se však rozhodne odjet za Májou do Prahy. Vyhledá ji v divadle, kde Mája zpívá Carmen. Mája, šťastná z opětného setkání s Petrem, sklidí za svůj skvělý výkon velký aplaus. Mezitím Petrův strýc hledá svého synovce, protože Petrově matce se přitížilo. Pošle telegram do semináře a také Máje do divadla. Mája, aby ulehčila Petrovi rozchod, předstírá, že její láska byl pouhý flirt. Petr odjíždí domů a poté, co se matčin zdravotní stav zlepší, vrací se do semináře. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (8)

Marthos 

všechny recenze uživatele

Kvapilova Oblaka, hra, kterou slavný dramatik napsal pro svou manželku, legendární herečku pražského Národního divadla Hanu Kvapilovou, nebyla úspěšná už v době svého vzniku – po premiéře v prosinci 1903 následovaly už jen čtyři reprízy. O třicet let později zastoupila Hanu Kvapilovou jiná proslulá diva, operní pěvkyně Jarmila Novotná. Nikoli ovšem na jevišti, ale před filmovou kamerou. A bohužel, není o co stát. Filmový pás ovšem uchoval alespoň překrásný soprán Jarmily Novotné, hlas, kterým později okouzlila i diváky a posluchače Metropolitní opery v New Yorku. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Jaroslav Kvapil patří do proudu literární moderny 90. let 19. století, je logické, že tématikou a zpracováním se bude nacházet v impresionistickém a symbolistním směru, se všemi idejemi a názory, které tito rozhněvaní mužové v různé intenzitě křičeli do světa. Tato filmová adaptace ukazuje, že Krška se Stříbrným větrem nebyl rozhodně první, kdo literaturu tohoto směřování dokázal adaptatovat (s vědomím toho, že Šrámek je o malinko dále než autoři Šaldovy a Macharovy generace a že Adolf Horálek je poněkud dřevěný). Jarmila Novotná coby Carmen je fantastická. Víchova kamera dokonalá a vitalismus vesnického prostředí hezky naturalizující. ()

Reklama

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Jediná role Jarmily Novotné v českém zvukovém filmu. V českém němém filmu se objevila také jen jednou, ve Vyznavačích slunce. Příběh je fascinujícím melodramem s tíživou atmosférou střetu dvou neslučitelných světů, bohužel ale trpící faktem, že k Jarmile nebyly obsazeny srovnatelné hvězdy hudebního světa a i ve scéně z Carmen statuje J. W. Speerger... Ve výsledku je ale nejdůležitější nechat se oslnit titulní árií a doslova se nechat unést magickými záběry oblak, která pro Innemanna nasnímal Vích. ()

Pitryx odpad!

všechny recenze uživatele

Když v obsahu filmu píši, že zaslechne zpěv, míním tím spíše jekot, jako kdyby někdo píchal babu vidličkou mezi žebra. A že si tu toho jekotu divák užije. Takže sledovat s rukou na knoflíku kde se ovládá hlasitost, jinak přijdete o sluch. Film sám o sobě je volovina, prostě červená knihovna. Jenže bez konce. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Dočetl jsem se, jak to bylo - Jarmila Novotná utíkala z Německa před Hitlerem a po dlouhé době se objevila v Československu. Čeští filmaři se chopili příležitosti a rychle hledali vhodný námět ke zfilmování. Nakonec posloužila divadelní hra Jaroslava Kvapila, z hlavní role herečky se stala zpěvačka a film byl na světě. Při takto koncepčním přístupu a rychlosti natočení není divu, že vznikl film celkem o ničem. Z mého pohledu nebyla Jarmila Novotná nijak dobrou herečkou, jinak je děj zaplněn spoustou málo známých tváří včetně dost nevýrazného Adolfa Horálka v hlavní mužské roli. Přesto k tomu člověk musí celkově přistupovat shovívavě - jde o jediný dochovaný český film světoznámé operní pěvkyně. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (5)

  • Jarmila Novotná ve své knize Byla jsem šťastná vzpomíná: "Krauss si tedy přál, abych se aspoň setkala a domluvila s Lehárem, ale bohužel jsem musela rychle do Prahy, kde už začaly přípravy pro můj nový film Skřivánčí píseň podle hry Oblaka od známého českého spisovatele Jaroslava Kvapila. Tak jsme se dohodli, že se s Lehárem setkám 20. prosince 1933 po návratu z Paříže. Navíc jsem musela přislíbit, že 30. prosince 1933 budu znovu zpívat Butterly. Po filmování Skřivánčí písně jsem se konečně mohla vrátit do Litně, k Jiřímu a k mé zlaté dcerušce, do jiného světa, který jsem začala hluboce postrádat." (NinadeL)
  • Filmovanie prebiehalo v Dobříši, Novom Kníne a na Šumave. (dyfur)

Reklama

Reklama