Skřivánčí píseň

Kvapilova Oblaka, hra, kterou slavný dramatik napsal pro svou manželku, legendární herečku pražského Národního divadla Hanu Kvapilovou, nebyla úspěšná už v době svého vzniku – po premiéře v prosinci 1903 následovaly už jen čtyři reprízy. O třicet let později zastoupila Hanu Kvapilovou jiná proslulá diva, operní pěvkyně Jarmila Novotná. Nikoli ovšem na jevišti, ale před filmovou kamerou. A bohužel, není o co stát. Filmový pás ovšem uchoval alespoň překrásný soprán Jarmily Novotné, hlas, kterým později okouzlila i diváky a posluchače Metropolitní opery v New Yorku. (19.09.2009)

Jaroslav Kvapil patří do proudu literární moderny 90. let 19. století, je logické, že tématikou a zpracováním se bude nacházet v impresionistickém a symbolistním směru, se všemi idejemi a názory, které tito rozhněvaní mužové v různé intenzitě křičeli do světa. Tato filmová adaptace ukazuje, že Krška se Stříbrným větrem nebyl rozhodně první, kdo literaturu tohoto směřování dokázal adaptatovat (s vědomím toho, že Šrámek je o malinko dále než autoři Šaldovy a Macharovy generace a že Adolf Horálek je poněkud dřevěný). Jarmila Novotná coby Carmen je fantastická. Víchova kamera dokonalá a vitalismus vesnického prostředí hezky naturalizující. (20.08.2014)

Jediná role Jarmily Novotné v českém zvukovém filmu. V českém němém filmu se objevila také jen jednou, ve Vyznavačích slunce. Příběh je fascinujícím melodramem s tíživou atmosférou střetu dvou neslučitelných světů, bohužel ale trpící faktem, že k Jarmile nebyly obsazeny srovnatelné hvězdy hudebního světa a i ve scéně z Carmen statuje J. W. Speerger... Ve výsledku je ale nejdůležitější nechat se oslnit titulní árií a doslova se nechat unést magickými záběry oblak, která pro Innemanna nasnímal Vích. (21.02.2009)

Když v obsahu filmu píši, že zaslechne zpěv, míním tím spíše jekot, jako kdyby někdo píchal babu vidličkou mezi žebra. A že si tu toho jekotu divák užije. Takže sledovat s rukou na knoflíku kde se ovládá hlasitost, jinak přijdete o sluch. Film sám o sobě je volovina, prostě červená knihovna. Jenže bez konce. (01.02.2019)

Dočetl jsem se, jak to bylo - Jarmila Novotná utíkala z Německa před Hitlerem a po dlouhé době se objevila v Československu. Čeští filmaři se chopili příležitosti a rychle hledali vhodný námět ke zfilmování. Nakonec posloužila divadelní hra Jaroslava Kvapila, z hlavní role herečky se stala zpěvačka a film byl na světě. Při takto koncepčním přístupu a rychlosti natočení není divu, že vznikl film celkem o ničem. Z mého pohledu nebyla Jarmila Novotná nijak dobrou herečkou, jinak je děj zaplněn spoustou málo známých tváří včetně dost nevýrazného Adolfa Horálka v hlavní mužské roli. Přesto k tomu člověk musí celkově přistupovat shovívavě - jde o jediný dochovaný český film světoznámé operní pěvkyně. (12.07.2012)