Miseu poojootgan

Vidět u řezníka otrlého chlapa, jak si brousí nůž. To není nic výjimečného. Jenže když do takového krámu postavíte ženu, můžete si myslet, že na zákazníky něco zkoušíte. Jenže v tomto případě rozhodně nezkouší nikdo nic na nikoho. Když si sličná Soon-ae (Young-seo) otevřela řeznictví, tedy ryze chlapskou záležitost, kde si mohou vybíjet tu svoji, nikdo by na první pohled asi neřekl, že má všech pět pohromadě. Jenže netrvá dlouho a její krám si razí cestu napříč celou čtvrtí, neboť její kvalita zdaleka předchází kvalitu všech těch okolních. Zákaznicí by ji skoro na rukou nosili, kdyby jen mohli. Vše jde krásně, jako nůž po másle. Písnička. Ale to až do okamžiku, než je v blízké čtvrti nalezena rozsekaná mrtvola neznámého. A rozsekaná dost hrubě, protože jde sotva poznat, jedná-li se jen o zbídačelého povaleče nebo nějakého zmrskaného boháče. Na tom by asi nic zvláštního nebylo, násilnosti jsou v okolí poměrně běžnou záležitostí, krade se, střílí se a pomlouvá až do krve, kdyby ale podobných mrtvol s rozsekanou tváří nezačalo přibývat. A právě v tom okamžiku se do případu vkládá duchaplný vyšetřující Hyeong-sa Kim (Min-joon Kim), kterému netrvá až takovou dobu, aby si dal pět a pět dohromady, a nezačal svoje vyšetřování vést od jednoho řeznictví k druhému. (Conspi)