Maurice
Maurice
Režie:
James IvoryScénář:
James IvoryKamera:
Pierre LhommeHudba:
Richard RobbinsHrají:
James Wilby, Hugh Grant, Rupert Graves, Denholm Elliott, Simon Callow, Billie Whitelaw, Barry Foster, Judy Parfitt, Ben Kingsley, Julian Wadham (více)Obsahy(1)
Příběh podle románové předlohy E.M. Forstera se odehrává na začátku století v prostředí univerzit a vyšší společnosti. Mladý Maurice (James Wilby) už jako chlapec pozoruje, že je "jiný", naplno si to však uvědomuje až po setkání se spolužákem Clivem (Hugh Grant), kdy se oba do sebe zamilují. Clive si však časem uvědomí, že jejich vztah nemá budoucnost, pokud má dělat úspěšnou kariéru politika, a tak už ve vztahu tak jak je, nechce pokračovat a rozhodne se oženit. Maurice je zdrcen, nevidí budoucnost, ze zoufalství se pokouší o neúspěšnou "léčbu" u iluzionisty. S Clivem vztahy však nepřerušil a navštěvuje ho. Při jedné z návštěv se poznává s mladým hajným Alecem (Rupert Graves). Po počáteční nedůvěře najde právě s ním naplněný vztah. (Marci)
(více)Recenze (31)
Oscar 1 nominace: Kostýmy ()
║Rozpočet $2,6milióna║Tržby USA $3,130,592║Tržby Celosvetovo $-║ ()
rozpočet : ? tržby americke : $2,438,304 ()
Velice působivá dobová homosexuální romance. James Ivory se nesnaží vyprávět nic prvoplánově skandálního, ostatně opakovaně prokázal, že Forsterovým románům rozumí a dokáže je bravurně převést do filmové podoby. Film stojí z podstatné části na výborných hereckých výkonech tehdy začínajících neznámých herců (kromě Jamese Wilbyho a Hugha Granta je třeba zmínit i Ruperta Gravese v menší, ale neméně důležité roli). Pochvalu zaslouží také výprava, kostýmy, kamera a hudba (90%). ()
Další Ivoryho kostýmní drama, řeklo by se. Ale tentokrát se ty kostýmy svléknou a pak se začnou dít věci! I když mi hlavně v druhé půlce začalo vadit režisérovo skokové pojetí děje - systém: hup sem (co se tam děje) a skok tam (co se zase děje tuhle) a taky přehrávání hlavního představitele ("je mi fakt zima", "cítím fakt vášeň") tak se mi zároveň i druhá půlka více líbila dějově. ____ Neukojené dráždění z první půlky konečně došlo naplnění v té druhé. Aneb film o tom, že intelektuál vám bude vyprávět hodiny o Platonovi, ale až teprve přijde hajný a chopí se činu. A to dokonce i romanticky v balkonové scéně jakoby vypůjčené od Romea a Julie. _____ Tenhle film je taky nezáměrně vtipný, protože stejný příběh odvyprávěl o patnáct let později D. H. Lawrence v Milenci lady Chatterleové. A přestože u něj to byl vlastně "normální" vztah ženy z vyšší společnosti s hajným, který byl na společensky nižší příčce žebříčku, tak to byl tak skandální román, že byl po desetiletí coby pornografická literatura zakázaný. ____ Natož kdyby vyšlo jako román tohle: zabezpečený vzdělaný mladík z elitní vrstvy a (zase) hajný! Nádherná milostná romance, kde jenom nespoutaná přirozenost má tu sílu, že rozbije společenské bariéry. Jenomže pouze pro sladký konec ve filmu. Protože chtě nechtě mě napadá: jak by se v té době mohl jakkoliv stýkat gentleman a hajný na jiné úrovni než jako zaměstnavatel a podřízený? Nebylo místo, nebyl čas, nebyla záminka, nebylo pochopení. Gentleman a hajný spolu můžou jít leda tak na hon, kdy jeden střílí a druhý posluhuje, ale není přípustné, aby si spolu dali třeba jen čaj. Natož ještě něco víc hřejivého... Ať už spolu Alec a Maurice ten svůj rok lásky prožili jakkoliv, doufám, že byl naplněný po všech stránkách. Protože, jak je znát i z filmu, válka stála za dveřmi a oba museli narukovat. Alec jako vojín, Maurice jako gentleman a tudíž důstojník - rozkastovaní systémem a jako hrdí synové impéria jdoucí válčit za ideály, kterým ani jeden z nich nevěřil. Což nijak nebrání tomu, aby už za pár měsíců nevyplivli plíce u Ypres nebo nevláčeli za sebou svá střeva u Verdunu. ______ Přiznávám, původně jsem dala jen tři hvězdy, ale jak už několik dní myslím na to, co to pro ně znamenalo vzdát se všeho, aby mohli být spolu, tak přepisuji na čtyři hvězdy. ()
Prestižní univerzita, gentlemanské chování, krásné domy a zahrady, pochmurný a stejně tak noblesní britský venkov, polemizování o největších světových filozofech, páni v elegantních oblecích a dámy v krásných šatech.... joo tuhle atmosféru já můžu a zde byla zachycena neuvěřitelně dobře. Užívám si každý příběh, který mě alespoň na chvíli přenese o těch zanedbatelných a přesto tak jiných 100 let zpět a tenhle nebyl výjimkou. Atmosféra není to jediné z čeho jsem byla unešená. Naprosto se mnou zacloumaly vztahy, které byly zahrány skvostně. Jsem citlivka, dojmout mě není težký a nic na mě nezapůsobí víc než zakázaná nenaplněná láska. Láska, která s sebou nese riziko vězení, společenské potupy, ztráty postavení a nejspíše i rodiny. Je jasné, že ne každý chce tohle riziko podstoupit a pak prožije zbytek svého života za zavřenými okenicemi, zpola nešťastný s ženou, která bude nešťastná stejně tak. Ten druhý riziko podstoupí a najde novou divokou lásku, ale na jak dlouho? Co je pak lepší, být šťastný pravděpodobně jen chvíli a nebo být celý život zpola nešťastný? Z filmu je cítit naprostá bezmoc, vztek a zoufalství a na vás padne naprostá úzkost. Ta úzkost, kterou všichni asi od romantického drama očekáváme a nebo v mém případě jednou za čas prostě potřebujeme. ()
James Wilby, Hugh Grant a Rupert Graves vytvářejí zajímavý trojúhelník, anebo spíše dva páry, které jsou na svou dobu docela odvážné. Hlavně se ale ukazuje, že tohle jsou herci, kteří se nebáli, a že ani tvůrcům filmu nechyběla odvaha. A je to dobře. Snímek funguje a i dnes je velmi silným romantickým dramatem. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Film plný emocí, byť jsou skrývané a jen občas vyplují na povrch, působivé je takové to dusno jakoby před bouří... Forster věděl, o čem píše, dal dvěma ze tří hrdinů naději a Ivory to skvěle natočil. Herecké výkony - zejména Jamese Wilbyho, Hugha Granta, Ruperta Gravese, ale i Simona Callowa (tentokrát v malé roli profesora) jsou skvělé. ()
Nechci tento film urazit, jistě má své kvality. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že mi vlastně stačilo přečíst si zdejší obsah a na ty proooootáááááhlééééé dvě a půl hodiny jsem se už ani nemusel dívat. ()
Další z Ivoryho výborných adaptací jednoho z Forsterových románů. ()
tento styl romantických filmů nemám moc rád, ale dostal jsem na něj typ, tak jsem se na něj podíval a tím jsem se aspoň ve svém mínění utvrdil. Je to na stejné brdo jako Zlomená hora o přemáhání své orientace v sobě. Na druhou stranu má však velmi dobrou výpravu a kostýmy. Příběhem mě však nedostal a je to červená knihovna jak vyšitá a není ničím vyjímečný. Mě to jednou stačilo a už nikdy více - 2 hvězdičky musí stačit. ()
Dobova homosexualna romantika, nic viac. Hughovi Grantovi sa cudujem, ze do toho liezol, ma na viac : 20 % ()
vztah maurice a aleca byl proste 🥺 ()
Takový nenápadný, ale velmi výživný skvost. Po všech stránkách brilantní dílo. Ta tíživost životní situace homosexuálních mužů ve společnosti, která za homosexualitu trestala vězením, bičováním nebo kastrací (o ztrátě základní lidské důstojnosti, jména, postavení i rodiny ani nemluvě) mě dusila s mrazila každou vteřinu filmu vyjma těch, kdy se láska se zoufalou odvahou vrhla do náručí osudu děj se co děj. A nadějně vyznívající konec mě přeci jenom uvolnil a potěšil (čekala jsem nějakou tragédii). Brilantní herectví Jamese Wilbyho, Hugha Granta a Ruperta Gravese, výborné erotické scény, fascinující rolička Bena Kingleyho, výborná hudba, výprava, kamera prostě úplně všechno dokonalé. Za pět. ()
Proč mám pocit, že právě takto by se měli točit film o lásce dvou mužů. Přirozeně, bez zbytečných prvoplánových gest, s úctou k předloze a v detailech nepřikrášlené. Bravo! ()
Nádherná Anglie se stavbami a sály, které berou dech. Výpravná vizuální nádhera. ()
Nebýt málo dramatických zvratů a opravdu přetáhlé stopáže, bylo by to lepší. Navíc James Wilby je i na homosexuála až moc nechutný a Hugh Grant slizký. Nicméně hráli dobře. 65% ()
Film je tak krásně a profesionálně zpracován, že není vůbe poznat, kdy byl natočen, zda před 27 lety a nebo před rokem, nebýt toho, že známe věk herců. Lahodný, citlivý snímek a hluboký lidský příběh z doby, která jinakosti vůbec nepřála ... já osobně jsem čekal, že oba nakonec odplují do Argentiny ... 910910 ()
Jeden z případů, kdy film předčí předlohu. Opominutí určitých částí a vyzdvižení jiných příběhu velice prospělo. Právě na tomto filmu je znát, že autor předlohy Forster byl silnější v psaní mužských postav a režisér to velice dobře dokázal zúročit (na rozdíl od podivné postavy Lucy v předchozím Pokoji s vyhlídkou). Scéna s "dopadením" a následným odsouzením Risleyho, která je napsaná pouze ve filmovém scénáři, je velice vhodným pověstným kamínkem, který rozpoutá lavinu netušených následků - v tomto případě (proti knize) daleko věrohodnější "obrácení" Cliva Durhama k "normálu" z důvodů nikoliv fyziologických, ale kvůli obyčejnému strachu ze ztráty politické kariéry, odsouzení společnosti - ze ztráty všeho, čím se jeho rodina pyšnila. Maurice i Alec svůj strach překonají. Oproti předloze je ve filmu dovedena do důsledku symbolika otvírajících a zavírajících se oken, počínaje scénou, kdy Maurice navzdory dešti otvírá s neadresnou touhou okno, přes moment, kdy Alec (jako mnozí pohádkoví hrdinové) vyšplhá, byť zcela realisticky po žebříku do Mauriceova pokoje, aby ho (vlastně) zachránil, až po závěrečnou scénu, ve které sluha Simmons a posléze Clive zavírají nejen okna, ale i okenice jakoby na obranu před pokušením vnějšího světa. (Simmons je proti knize daleko výraznější a realitu otevřeněji chápající postava.) A způsob, jak se Annie přitulila k svému muži Cliveovi, mi připomněl daleko slavnější scénu Liz Taylor a Paula Newmanna v Kočce na rozpálené plechové střeše. Zvláštní, i v tom filmu byla mužská postava poněkud na štíru se svou sexualitou. Náhoda? Kdoví. A pořád mě udivuje, že se z trojice prakticky začínajících herců Wilby - Graves - Grant pouze ten poslední stal skutečnou hvězdou. ()
Ačkoli koncem 80. let 20. století ještě není natáčení gay filmů trendy jako v době po Brokeback Mountain (2005), je to rozhodně méně riskantní podnik než psaní gay novely počátkem 20. století. V čem je ovšem novela Maurice (1913) od britského autora E.M. Forstera zcela odlišná od většiny produkce gay literatury přelomu 19. a 20. století, je autorovo odhodlání příběh zakončit happyendem. (SPOILER WARNING) Maurice je pohledný, úspěšný, vzdělaný a vysoce postavený mladík z londýnského předměstí, který se ale nechce usadit a žít se ženou jako jeho první láska a kolega ze studií na prestižní škole Clive, a tak se jinak až skoro obyčejný Maurice stává vyděděncem, protože miluje muže, notabene společensky neakceptovatelného argentinského imigranta. Kdyby Maurice skončil na oprátce, kniha mohla vyjít hned v době dokončení. Ale když končí happyendem, Forster ji před strachem z reakce společnosti nedovolil publikovat, dokud nebude sám po smrti. Takovému riziku režisér James Ivory se svým (životním) partnerem a producentem Ismailem Merchantem při natáčení stejnojmenného filmu (1987) čelit nemuseli a vzniklo pozvolné (140 min), vizuálně konzervativní (jako téměř všechny Ivoryho filmy), leč velmi působivé filmové drama. Ivory je vyhlášený tím, že se důvěrně drží knižních předloh, podle nichž své filmy natáčí. V případě Maurice jde ale ještě dál: kromě příběhu věrně do filmové řeči převádí i formální nerozbouřenost, až nečekanou přirozenost tak nečistého tématu, jakým je láska i explicitní sex mezi muži. Ivoryho adaptace je aristokraticky uhlazená stejně jako život anglické vyšší třídy doby děje. Ovšem stejně jako pod tímto společenským pozlátkem vřely (i homosexuální) vztahy, tak rovněž za Ivoryho poklidným filmovým tempem ční strhující milostné drama. Režisér tak podtrhuje tak to, co chtěl zachytit i Forster: gay láska není perverzní a jakási zvrácenost s ní spojovaná tkví spíše v okolní společnosti, než v homosexuálním vztahu samém. Film s tak pozvolnou dějovou linkou stojí a padá s hereckými výkony - a s výběrem představitelů do všech rolí měl Ivory šťastnou ruku. Představitel Maurice, od počátku do konce bravurní James Wilby, měl původně hrát malou roli, ale vzhledem k velké podobnosti s původně vybraným hercem pro hlavní roli Maurice (Julian Sands) byl odmítnut. Sands se ovšem opozdil s natačením svého předchozího filmu a Ivory byl nucen rychle hledat náhradu. Nemusel hledat dlouho a s Wilbym se navíc znal ze svého předchozího filmu (hit roku 1986 Pokoj s vyhlídkou, který Ivorymu po dekádách nezávislého filmování přinesl mezinárodní uznání a 8 oskarových nominací), kde měl Wilby mini roli bezejmenného hosta na oslavě. Chybu Ivory neudělal ani při obsazování druhé hlavní role Clivea, do níž vybral tehdy až na pár TV filmů neznámého Hugha Granta, a tak si Maurice mohl v roce 1987 triumfálně z festivalu v Benátkách odnést kromě ceny za režii i cenu za výkon v hlavní roli - jak pro Wilbyho, tak pro Granta. (Mimochodem asi největším úspěchem pro Ivoryho byla jeho třetí, rovněž více než dvouhodinová adaptace Forstera, a sice románu Rodinné sídlo (1992), za nějž získal dokonce 9 nominací na Oskara.) V době svého sepsání byl Maurice pohádkou, v níž se pohledný princ i přes jisté peripetie zamiluje do neurozeného poddaného, protože tehdy mohl jen v pohádkách takový vztah skončit šťastně. Taková doba je už pryč a Maurice můžeme vnímat jako zdařený civilní portrét obyčejného hledání lásky. Maurice nicméně nepatří k nejslavnějším, a asi ani k nejlepším Ivoryho kouskům, ale Ivory odvedl kvalitní filmařské řemeslo a je dobře, že film vznikl - své obecenstvo si jistojistě najde. Že byl Maurice v amerických kinech do 17-ti let bez doprovodu nepřístupný, je už jiná věc... () (méně) (více)