Deluge

DELUGE je fascinující nejen působivou apokalypskou, ale zejména postupnou proměnou vyprávěcích schémat, jež si v rámci jeho tří poměrně jasně odlišitelných třetin předávají štafetu. ___ V první třetině je to katastrofický film, který už měl docela tradici, viz např. KONEC SVĚTA z roku 1916, KONEC SVĚTA z roku 1931 či třeba NOEMOVA ARCHA z roku 1928. V druhé třetině, už méně standardně, dominuje postapokalyptický film, k jehož uchopení posloužilo především westernové narativní schéma o boji páru s bandity v přesile. V poslední třetině pak vyprávění ovládnou vzorce melodramatu o americkém maloměstě, které do druhé třetiny pronikalo spíše v rovině doplňujících motivů. Právě jimi se vytvářely podmínky pro milostný konflikt ve finále, aby nepůsobil příliš násilně. Ve všech třech částech je přitom nástrojem vyprávění na jedné straně americká rodina, jejíž osudy se ve druhé třetině nečekaně rozdělí, a na druhé straně záhadná, velmi charismatická ženská postava Claire. ___ Tento šestašedesátiminutový film pro RKO natočil jako svůj celovečerní debut scenárista a režisér Felix E. Feist, pozdější tvůrce mnoha řízných béčkových noirů. Už tady se projevuje jeho pozdější lakoničnost, tendence k působivým výpůstkám (zejména katastrofická třetina v řadě montáží), odvíjení vývoje vyprávění zejména od nastolených situací spíše než od nudné pravděpodobnosti nebo psychologičnosti - a přesouvání důrazu na jednání ženských postav (muž na konci dělá politiku, zatímco skutečný konflikt je postaven mezi dvě ženy... a muž v důsledku moc nechápe, co a proč se vlastně stalo). ___ Ona proměnlivost stylu i vyprávění se jistě promítá i do kolísavého rytmu a kdo si oblíbí jedno schéma, nemusí mu vonět to následující, ale nikoli navzdory tomu, nýbrž i kvůli tomu doporučuji tento snímek vidět. Ostatně, napomůže i lepšímu pochopení kořenů katastrofického blockbusteru v pojetí Rolanda Emmericha, který na film DELUGE dost možná navazuje (zejména v DNI POTÉ a 2012) a považuji za velmi nepravděpodobné, že by jej neznal. Současně je pozoruhodné, že film vznikl ve stejném roce a ve stejném studiu jako mnohem slavnější KING KONG, s nímž sdílí řadu rysů: odlišné části, proměnlivost dominujících schémat i silné katastrofické motivy. KONG si nicméně nechal hlavní destrukci na závěr, což jej holt činí divácky mnohem atraktivnějším než čistě melodramatické vyvrcholení DELUGE. (15.08.2019)

Krásne položený základ žánru postapo. Aj keď k ultimátnemu podaniu, ktoré vytvoril Mad Max ešte dosť chýba. Miešajú sa tu žánre (katastrofický film, western, dráma), no nemal som pocit, že by sa nejako navzájom bili. Teraz už pravdepodobne viac kuriozita, než intenzívny zážitok, no pre milovíkov histórie pohyblivých obrázkov veľmi podnetný titul. A verím, že Emmerich má ten film veľmi rád :) 8/10 (04.05.2021)

Úvod kde dochádza ku katastrofe je spracovaný parádne, a keby v tomto tempe film pokračoval až do konca, mohla byť z toho podobne dobrodružná pecka ako King Kong. Preto zamrzí, že to celé v druhej polovici upadne do klasickej hollywoodskej melodrámy ktorá je zaujímava asi tak ako Robot Monster. Každopádne pre fanúšikov postapokalyptických filmov povinnosť, kedže sa pravdepodobne jedná o prvotinu v žánri. (21.06.2013)

Pri propagácii snímky Deň potom Emmerich odpovedal na otázku týkajúcu sa nezničiteľnej Sochy slobody, že tento symbol pevnosti Ameriky musel zanechať pri monumentálnej scéne potopy neporušený. Ťažko tomu veriť, že išlo o jediný dôvod, keď presne ten istý záber obrovskej vlny valiacej sa cez pevnú dámu s fakľou vidíme v katastrofickom filme z počiatku tridsiatych rokov. Dej po apokalypse taktiež pokladá základy žánru, rozumej dejové klišé, typu hľadania detí, zoskupovania sa do násilných skupín a okrem toho sa bojuje nielen o prežitie, ale aj o... ženu. Tvorcovia nás netrápia dlhou stopážou, tá niečo vyše hodinka úplne stačí. Pohrali si aj s melodramatickou linkou, záverečná scéna dáva poznať, že im nešlo iba o presladenú limonádu. (13.05.2021)

Tvorcovia mohli tú deštrukčnú sekvenciu kľudne natiahnuť aj na dvojnásobok. Totižto veľmi dobre sa pozerá na to, aké mali doboví trikoví technici zlaté ručičky. Úvod je vskutku strhujúci, žiadne veľké, či zbytočné kecy, rovno na vec. Ten zvyšok pripadá, ako z celkom iného filmu a ide o klasickú akčnú melodrámu 30. rokov, nejde však o nudnú vatu, má spád a akciu. Stratený klenot. (05.01.2014)

Tento film byl považován za ztracený, až v roce 1981 byla v Itálii nalezena jeho kopie, ovšem nadabovaná do italštiny. Zpětně do angličtiny byly udělány pouze titulky. Je to jedno z prvních, snad dokonce i první katastrofické a post-apokalyptické sci-fi. Mohutné zemětřesení vyvolá obrovské tsunami, které se prožene napříč americkým kontinentem. Lidé, kteří se zachránili, se snaží přežít v těžkých podmínkách, ať už poctivě nebo nepoctivě. Prvních 20 až 30 minut je určitě nejzajímavějších, hlavně pak zničení New Yorku, tady si tvůrci dali opravdu záležet. Nejprve se začnou hroutit budovy následkem zemětřesení, poté je zkáza dokonána ohromnou záplavou, celou tu katastrofickou scénu jsem sledoval s úžasem, pro rok 1933 je to vskutku parádní zpracování. Jen mne mrzí, že se poté příběh stane obyčejnou romancí o boji mezi muži o jednu ženu. (Jako například ve Five nebo Last Woman on Earth). Na druhou stranu, zde se nakonec znesváří i ženy kvůli jednomu muži, takže alespoň toto bylo zábavné. Nicméně rázem se z (pro mne) parádně rozjetého sci-fi stal hodně nudný romantický film. Dle jednoho uživatele na imdb je film The Day After Tomorrow remakem tohoto filmu a onu část filmu, kdy je zničen New York si můžete vyhledat na YouTube (30.10.2008)

nazhaveny sm bol tou zacinajucou katastrofou, na rok 1933 fakt namakane, len skoda, ze potom zlavilo tempo a pribudlo kopu nudy. Takto je to celkovo len utopene v sivom sedivom priemere, rezisersky cista rutina : 55 % (06.05.2020)

Ta první (katastrofická) třetina je na tom všem skutečně nejzajímavější a nejnapínavější, sice k ní dojde bez pořádného úvodu, ale zase je na svou dobu perfketně udělaná a hodně se mi líbila. Bylo fascinující sledovat, jak si tehdy vyhráli s demolicí města. To co následuje pak už ale tak poutavé není, je tam mnoho zbytečně utahaných scén, ale i tak se tu najde pár zajímavých (třeba ten souboj v jeskyni) a popravdě mě i přes tu vleklost pořád zajímal děj. Navíc takový postapokalyptický svět jako tady jsem už dlouho neviděl. Bylo zajímavé vidět, jak se většina lidí semkla dohromady a snažili se společně postavit nové město, a to takřka okamžitě po tom všem... Rozhodně to mělo své kouzlo. Jenom škoda, že to má poměrně zbabělý konec, dalo se to celé domyslet líp. Ale jinak Deluge vůbec není špatný film a jsem rád, že jsem tenhle zapomenutý klenot vůbec objevil. A ještě že se našla ta jedna italská kopie, protože jinak by tenhle film byl asi navěky ztracený... 3* (10.02.2021)

První třetina je skvělá, klasický katastrofický film, ale pak se to zvrhne v love story. Ovšem jako postapo a to skoro dobrodružné. Sice jen chvíli, ale přece. Za ty efekty si trikaři vysloužili dvacítku velikou jako Brno. (02.06.2020)