Strnadovi

Unikátní dokument a silný příběh. (24.06.2019)

Helena je největší Big Brother! Doku, který je zároveň domácím videem i svědectvím přechodu od jednoho společenského zřízení k druhému. Relativizuje momentallní názory podmíněné aktuálním nezdarem ve výchově nebo podnikání s odstupem času klidně i v pravý opak. Viz např. syn Martin, nebo otcovy nářky nad vývojem podnikání. (27.01.2017)

Som o niekoľko rokov mladší ako Strnadovi, preto mi dobre padli spomienky na fakultu, absolventskú vojnu a rysovacie dosky. Hneď na úvod však musím povedať, že ľudia ktorí súhlasia s vystupovaním v podobnom dokumente, o ktorom sa dá predpokladať, že  sa bude vŕtať v ich súkromí, sú podľa môjho skromného názoru dosť „divní“. Moje súkromie je sanctum sanctorum a nikoho do toho nič. Ale to je každého jeho vec. Tá pani je zrejme psychicky dosť labilná (p. Strnad vravel, že mala podobné stavy počas celého manželstva). Pojesť nejaké prášky je u žien  celkovo bežné (demonštračka), ale ten konflikt  s tým nožom bol dosť nejasný. Rozhodne by som sa o tom nerozširoval verejne. O katastrofálnych deväťdesiatych rokoch viem svoje, bolo to najnechutnejšie obdobie čo som zažil, hnusnejšie (aspoň na Slovensku) než socializmus.  Tie deti – neviem. Prečo sa pani Strnadová musela tak strhať? To tí chlapci a dievča nemohli posekať trávu, vyniesť smeti, umyť riad, naplniť automatickú práčku, oškrabať zemiaky? Viem o čom hovorím, keď som mal 11 rokov, zomrela nám  matka. Tie činnosti sme robili automaticky, občas nám to bolo treba nariadiť, ale vždy sme to urobili. Ten chlapec, čo sa tam tak divne smeje, asi zdedil nejaké gény po matke, brať veci z domu do záložne (zastavárny), neukázať sa dva-tri týždne doma a platiť pitky kamarátom, to je dosť za čiarou. Nepochopil som, prečo boli potenciálni švagrovci povinní ísť sa predstaviť p. Strnadovi. Nemohlo to byť naopak? Dúfam, že keď Strnadovci predajú svoje aktivity pred odchodom na odpočinok, zabezpečí im to pokojnú starobu. Lebo predpokladám, že ako živnostníci, permanentne na hrane prežitia (podľa ich slov, aj keď tomu veľmi neverím),  toho veľa neodvádzali. Takže aby potom po štyridsiatich rokoch nenariekali, aké nízke dôchodky majú, a že z toho nemôžu živiť tú vilu,  latifundie, deti a vnukov.  Inak im želám všetko dobré,  pokojný odpočinok a šťastie s vnúčatmi (s deťmi ho veľmi nezažili). (14.01.2022)

Jako vždy od paní Třeštíkové jsem s její prací spokojená. Možná jen ta poslední půlhodinka byla taková trochu plochá. Život Strnadových ukazuje, jak nás čas mění. Já nevím, ale měla jsem pocit, jak kdyby hlavní aktéři trochu nasazovali masku když se dostali před kameru, hlavně o panu Strnadovi nevím co si myslet. POZOR SPOILER! Možná že s vyšším věkem přichází více prožitků a emocí, ale ty plačtivé okamžiky... nemůžu si pomoct, ale měla jsem z nich (ne nutně pokaždé) dojem, že nejsou až tak upřímné. Ale tím samozřejmě neříkám, že to tak je, v pánových botách nechodím. Jen jsem si u tohoto dokumentu nebyla úplně jistá, zda vidím kousek z toho, co se opravdu děje za zavřenými dveřmi... (01.05.2022)

Zůstala jsem jak přikovaná...film byl velmi silný. Obdivuji oba manžele, že šli s kůží na trh, protože tak citlivá témata jaká sdělovali národu jim nikdo závidět nemůže. Ve filmu jsem poznala trochu rodiče, trochu své známé a trochu i svůj život, i když takový podnikatelský optimista ještě po padesátce, to jsem nevěřila, že existuje. Fascinovaly mě věty : "Nebudu už množit majetek ". u toho neskutečně velkého odlehlého a depresivního místa za Prahou u rušné dálnice, které se Václavu stalo dočasným nedobrovolným domovem.... nebo jsem vůbec nezaznamenala, že by ty děti byly vedeny k práci doma, když jich bylo tolik, mohli se přece o prádlo a úklid domu a zahrady i vaření rozdělit. Bohužel první syn Honza to asi opravdu odnesl nejvíc, příliš mírná povaha na chlapské ego... Ivana zřejmě musela být nevídaně frustrovaná, před kolapsem už delší dobu upozorňovala, že není nikdy oceněna její soustavná a monotónní práce nejen kolem dětí a domu a firmy, ale zřejmě i kolem manžela, který sice tvrdil jak to dělá pro rodinu, ale to tvrdí všichni workoholici... Takže ta Ivana nikdy nepracovala podle své kvalifikace... Práce, rodina....nikde nebyla dovolená, ani sport, ani kultura...ve starším věku byly alespoň výlety...žádná sranda, přátelé ani ten blbej relax u telky... jako kdyby ti Strnadovi neustále prahli po jakémsi ocenění své neskutečné dřiny od druhých... i ve vánočních dýcháncích pro sousedy jsem slyšela...musím každému udělat dárek...neuhasitelná touha po obdivu... dokument mě zasáhl..tenkrát v osmdesátém šestém, někdy kolem r. 2001 i dnes. Je to neskutečně poučný projekt. Jak by se asi jejich osudy vyvíjeli, kdyby obchod prosperoval, nevím, nevím, zda by si dovedli také užívat a měli třeba paní na úklid a zahradníka....moc bych za to nedala, že by jeli ještě ve vyšších obrátkách. Děkuji paní Třeštíkové. (23.01.2017)

Respekt. To je co se dá k manželům Strnadovým říct. (29.01.2017)

Když jsem viděla Manželské etudy, byla jsem nadšená. Zajímavé bylo i pokračování, ale musím říct, že už tenkrát mi vadilo, že natáčení je náhodné, že by tato poslední část zasloužila aby se paní režisérka vydávala do rodiny častěji. 2/3 filmu byl sestřih z předchozích dílů a ta poslední třetina byla taková divná, rychlá, ne tak zajímavá. Strnadovi to určitě měli hodně těžké, ale kdo v dnešní době nemá. Zajímal by mě víc názor dětí, jejich partnerů, přátel... (08.01.2018)

V roce 1998 jsme na Vinohradský u Strnadů koupili parádní stůl do kuchyně. Minulý týden jsem poprvé po letech dotáhnul osm šroubů, aby se zpevnil. Je pořád, jako nový. Další židle a stoly doufám taky ještě nakoupíme u pana "Plačka";) Pokud jde o film, tak opět musím smeknout před paní Třeštíkovou a rodinou manželů Strnadových. (24.01.2018)

Natočené je to skvěle. Musím ale říct,že mě zarazil ten incident s domácím násilím. Připadá mi divné,že by Václav opravdu nic neudělal. (21.06.2019)

Zajímavý film, ovšem ještě zajímavější, než co se na plátně děje, je to, co chybí. Jakoby autorka říkala - myslím si o Strnadových svoje, ale říct naplno to nemůžu, protože je mám ráda, tak musíte vy, diváci, číst mezi řádky. I já mám Strnadovy ráda, tak už to více komentovat nebudu. (30.06.2019)

Nejslabší díl. Větší fňukny jsem dlouho neviděl. Máte 5 dětí, dobrovolně. Začněte monkey byznys na Vinohradský. Průběžně fňukáte, že si ty židle nikdo nekupuje, a jak to je těžký, že ani na rohlíky nemáte. A pak teda když nemáte na ty rohliky, koupíte baráku někde u výpadovky, kde plánujete další monkey byznys. Je to neuvěřitelný, doslova. Teatrální páreček, kterej je rád zajímavej. Litujte nás. Nezapomeň se zase rozbrečet, a pak si vzpomeň na ženskou, který vlak rozšmelcoval dceru, a ve finále byla statečnější, než vy dva dohromady. (14.02.2023)