Lidská skládačka

Na 90. léta ucházející pokus o giallo, nenudil jsem se, chybí ovšem silnější pointa a lepší závěr. Nešlape to úplně tak, jak bych si představoval, Myslím, že je i chyba, že nám identitu vraždícího maniaka Bava ukáže moc brzy a vůbec nás nenechá tápat. Jednoho překvapení se sice dočkáme, ale není zas tak dobré a nedává velký smysl. Docela originálně vyzní použití klasické hudby při vraždách, kterou si poslouchá vrah ve walkmenu (viva 90. léta)! Líbilo se mi obsazení, Pacula je moc pěkná a Arana sympaťák. Znalce italského filmu jistě potěší legendy jako Garko, Corazzari a Blanc v menších rolích. O trochu horší než Bavova klasika z 80. let Morirai a mezzanotte, ale o mnoho lepší než příšerný Foto di Gioia od stejného autora. Pokud bych měl porovnávat s konkurencí, tak v 90. letech stále vede Argento, i když i u něj kvalita výrazně poklesla. Martino natočil Mozart è un assassino se slušným příběhem, ale ledabylým zpracováním. (19.06.2017)

Možná kdybych předem věděl, že to je Slasher a ne giallo, dal bych i víc. Jenže když to nějakej debil otaguje tady na csfd jako "giallo" a když potom vidím první vraždu, ve který je vrahův ksicht, je to pak těžký. Slasher asi pro někoho zajímavej, jenže mě to nebavilo. Vrah vypadá jak koště, to je první věc. Druhá - zápletka je debilní. Jako další mě sraly všechny postavy. Jakási láska mezi vyšetřovatelem a ženskou, kterou chce vrah zabít, byla dost trapná. Jak z nějakýho televizního filmu, kterej běží v dopo na Barrandově. Napětí taky moc nefunguje, ale nějaká snaha tu je. Co musím ale pochválit je vynikající nadprůměrná kamera mýho nejoblíbenějšího italskýho kameramana Luigi Kuveillera. Můj první Lamberto Bava, takže nemám s čím porovnávat, ale doufám, že Le Foto di Gioia bude teda lepší. (28.06.2020)

Byť už byl L. Bava za zenitem, přesto se jedná o sympatické giallo. Osobně mi přišel příběh dostatek napínavý, scény, kdy postavy hledají, tápou a někdo je pozoruje mají patřičný náboj. Atmosféře napomáhá hudba, která jakoby vypadla ze starších snímků, ale i zvídavá kamera. Protože Italové mají estetický cit v krvi, je interiér vily, kde Tracy žije, pastvou pro oči. V domě jejích rodičů nesmí naopak chybět rozsáhlé schodiště. Proč bylo na hřbitově vykopáno tělo jejího manžela a proč jakýsi maniak zdánlivě náhodně vraždí a odebírá obětem části orgánů? A proč jejich adresátem je právě Tracy? Ucho, oko, ledvina... Nejvíce se mi líbila scéna v bazénu a ve škole pro nevidomé děti. Spíše 3,5* zaokrouhlím nahoru. (26.02.2019)

Hezky natočený krimi thriller s prvky slasheru a gialla. Panu Bavovi ml. se podařilo natočit celkem zajímavý a místy i příjemně napínavý kousek. Řekl bych, že v daném žánru jeden z těch lepších, co v Itálii v 90.letech vznikaly. Líbila se mi kamera, vyšetřování mě bavilo, většina vražd byla fajn a postavy mi přišly i docela sympatické. Célé mi to svou estetikou trochu připomínalo Argentovo Tenebre. (01.08.2017)

Lamberto tentokráte nesází na těžkotonážní killery oděné do černých overalů s koženými rukavicemi, ale vybavuje vraha walkmanem a třicet čísel dlouhou kudlou. Rozmanitými způsoby mordů režisér opět srší, ikdyž krví naopak notně šetří (hrdlořez přímo před třídou dětí, "cut" na hajzlíku a tak dále) Postupem času jsem měl nemalý problém s vyšetřovací linií, kterou zamotal tvůrce tak delikátně, až jsem se chvílemi absolutně nechytal... Velmi mě potěšilo angažování sympaťáka Arany do role samotářského detektiva, které vyšlo na jedničku. 7/10 (23.12.2008)