Rychlý běžec

Na to, že je to film s velice jednoduchým příběhem, pomalým tempem, dlouhou stopáží a faktem, že jsem jej viděl v pozdní večerní hodině, musím říct že jsem se rozhodně nenudil. Kdybych se nepodíval kolik minut to trvá, přišlo by mi to jako standardně dlouhý film. Eskymáci jsou si zpočátku dost podobní, ale časem se v nich začnete orientovat. Eskymačky pro změnu vypadají spíš jako nafouknutí tuleni, ale mají svoje kouzlo. Kamera často uhýbá od centrálních bodů obrazu a svou vrcholnou práci dokonává při honičce nahého Atanarjuata (ne že bych byl obdivovatel mužských těl). Pokud hledáte nekonvenční a opravdu filmový zážitek, tenhle snímek je správná volba. (27.03.2008)

Neobyčejný film, neobyčejný příběh, neobyčejně krásně a citlivě nasnímaný a podaný. Točeno na originálních místech v Iglooliku v Nunavutu. Film neztrácí nic z poetické síly drsné přírody, drsného života i drsných, ale zároveň občas i citlivých, lidí. Neni se čemu divit: tisíc let stará historie, opravdoví Inuité, opravdový jazyk a to vše snímáno umělcem v pravém slova smyslu Normanem Cohnem. (26.04.2005)

Nezávislý, eskymácký film, který jistě určitou hloubku má. Avšak děj je příliš složitý a jména tak podobná, že se v tom divák začne ztrácet. Monotónní krajina věčného sněhu a ledu sice navozuje potřebnou atmosféru, při stopáži skoro 3 hodiny však působí tak trochu nezáživně. Ne, že by výprava byla špatná, je naopak v rámci možností skvělá, ale ta omezenost je tam znát. Příběh je to nicméně zajímavý, seznamuje s životem eskymáků a jejich každodenním bojem o přežití. I přes jistou monotónnost a zbytečně komplikovaný příběh z tohoto filmu však sálá zručnost režiséra, nadčasovost a celkem příjemná atmosféra. První eskymácký film stojí za zhlédnutí. (21.01.2013)

Obyčejní, prostí lidé, jež se řídí instinkty a jejichž jediné starosti souvisí s přežitím. Vždyť na ničem jiném ani nezáleží. Tak co to potom vlastně pořád řešíme?! Je fajn se v dnešní uspěchané době skoro na tři hodiny zastavit, sednout k televizi a sledovat, jak žijí lidé v krajině, kde se z našeho hlediska ani žít nedá. Pořád kosa, k jídlu, pokud nějaké je, pořád maso, pořád ty stejné tváře a hlavně – všude kam se podíváš nedozírná bílá planina. Je to syrové, je to věrohodné, ale není to dokument. Příběh není zajímavý. Všichni herci jsou si příliš podobní, aby jste záhy nezačali ztrácet přehled. Kamera rámuje v rámci možností pozoruhodné obrázky, ale bílá převládá a zvlášť v noci bije do očí. Nic z toho však není podstatné. Co je vlastně podstatné? Bezprostřední prožitek teď a tady. Možná usnete, možná to vypnete po dvaceti minutách, ale předtím, než to uděláte (nebo klidně až potom) se zkuste zamyslet. Jen tak, nad životem a pro následný dobrý pocit z něj. 75% Zajímavé komentáře: berg.12, Barak (27.02.2008)

Slabší 4*. Jak se vyjádřila dcera (12): "Na první film národa je to dobré, ale není to nejlepší film, co jsem kdy viděla." Souhlasím. Není to špičkové, ale určitě dost dobré a VELMI zajímavé. Zajímavá kamera, vláčný styl vyprávění, úžasná krajina. Kultura Inuitů je naprosto odlišná od naší, ale přesto stále velmi lidská a pochopitelná. ■ Paradoxně, na rozdíl od více lidí, co vnímali první hodinu a půl jako nudnější, se mi právě první hodina a půl líbila víc. Jediná část filmu, kdy jsem si začal uvědomovat, že se to už vleče, byl úplný závěr. Snesl bych ho kratší, ale nevím jak vykrátit. ■ První natočený film, ve kterém se mluví jazykem Inuitů (Inuktitut)! První film vytvořený Inuity! Nominace na Oscara. A to vše v levných DVD za 1,99 euro! (01.07.2010)