Atanarjuat: The Fast Runner
The Fast Runner
Rýchly bežec
Atanarjuat: The Fast Runner
Obsahy(1)
Stará eskymácká legenda po téměř 1000 letech ožívá na filmovém plátně. Lovec Atanardžuat je neprávem obviněn z vraždy, a aby se zachránil před smrtí, prchá tundrou, pronásledován svými soukmenovci, vedenými zhrzeným sokem v lásce. (oficiální text distributora)
Recenze (68)
Atanarjuatááááááááááá, Atanarjuatáááááááááááá, Atanarjuatáááááááááááá ()
Hloupoučké, zdlouhavé..Je pravda, že kamera je výborná, z obrazů čiší surovost a kompozice je vskutku mystrovská, ale natahovat to na 3 hodiny? díky, ale ne. ()
(Pátá hvězda za příjemně neobvyklý filmový zážitek.) / Jsem nadšený ze syrovosti a opravdovosti tohohle filmu, který sice není tak výpravný a "vymazlený" jako třeba tibetsko-francouzská Karavana, ale z etnologického hlediska je minimálně stejně zajímavý. A hudební doprovod tuvijských alikvótních pěvců Huun-Huur-Tu byla myslím výborná volba, i když jejich hudba pochází z úplně jiného civilizačního okruhu. Ale přesvědčivosti to filmu neubralo, chvílemi jsem skoro až zapomínal, že nesleduju dokument ale hraný film. Fascinující scény: Třeba veřejný souboj na férovku dvou Inuitů v místním kulturáku... tedy ve společenském iglú. Řezat se vzájemně vší silou pěstí do spánku, když je takový Inuita třeba ještě posilněný syrovým tulením masem, je dost šílená zábava. Anebo zákeřný mord rybími kostmi a dokonce i otcovražda - oni ti Eskymáci nejsou žádní beránci, zvlášť když jde o pěknou babu se slušivě pokérovaným fejsem. Ale nejpřínosnější etnologický poznatek z filmu je určitě ten, že Inuité, nemajíce okolo žádné stromy ani velké šutráky, se chodí v přírodě miliskovat za hroudu ledu (pokud se tedy zrovna neúčastní rodinné swingers párty ve stanu). A až úplně na konci mi docvaklo to, proč stará mladé říká matičko a mladá staré dceruško, což jsem celou dobu považoval za nepochopitelný titulkářův kiks; kdybych byl býval pozornější, bylo by mi to jasné už od 24.minuty. Jen mě mrzí že jsem se nedozvěděl, jak a kam chodí Inuité na velkou a čím se utírají, což mě samozřejmě zajímalo ze všeho nejvíc. ()
Pozor, nejedná se o film! Nedá se na to vůbec dívat. ()
I v dnešní době se dá natočit vizuálně pěkný film s minimálními náklady a bez použíti kdovíjakých technických vymožeností. Recept jak toho dosáhnout je jednoduchý, je potřeba patřičné nadšení pro věc a především vybrat vhodnou lokalitu. Tahleta velmi drsná příroda, široké bílé pláně a věčná zima, mě očarovala. Matka příroda je na některých místech tak nádherná, že stačí jen točit........Obdivuji národ Inuitů, jak se dokázali adaptovat na toto prostředí. Stačí si připomenout jejich léto, které spočívá v tom, že na pár místech roztaje sníh a tato místa obrostou mechem a lišejníkem...brrrr zima. Co se týče jejich legendy, tak jsem si (asi naivně) myslel, že Eskymáci jsou národem naprosto čestným. Omyl i oni znají věci jako cizoložství nebo vražda. Zajímavý a dramatický příběh, který odkrývá tuto exotickou kulturu, je také doprovázen vkusným hudebním doprovodem.......Během filmu jsem měl problémy rozeznat kdo je kdo, natož si pak zapamatovat všechna jména. U těchto národů se mi to ale stává neustále. Zřejmě, že jsem Evropan, tak mi všichni přijdou neskutečně podobní :). Myslím si, že tento první eskymácký film se podařil. Jestli to takhle bude pokračovat, tak pak se máme do budoucna na co těšit. ()
4 1/2 - Prekrásny film, ktorý očarí svojou bezprostrednosťou a komplexnou jednoduchosťou. Napriek skoro 3 hodinám vôbec nenudí a plynie si svojim tempom. Všetci (ne)herci svojim naturalistickým prejavom zapôsobia a aj vďaka ním a najmä čarovným exteriérom ožíva táto stará inuitská legenda v plnej kráse so všetkými emóciami. ()
Na to, že je to film s velice jednoduchým příběhem, pomalým tempem, dlouhou stopáží a faktem, že jsem jej viděl v pozdní večerní hodině, musím říct že jsem se rozhodně nenudil. Kdybych se nepodíval kolik minut to trvá, přišlo by mi to jako standardně dlouhý film. Eskymáci jsou si zpočátku dost podobní, ale časem se v nich začnete orientovat. Eskymačky pro změnu vypadají spíš jako nafouknutí tuleni, ale mají svoje kouzlo. Kamera často uhýbá od centrálních bodů obrazu a svou vrcholnou práci dokonává při honičce nahého Atanarjuata (ne že bych byl obdivovatel mužských těl). Pokud hledáte nekonvenční a opravdu filmový zážitek, tenhle snímek je správná volba. ()
Nemuselo to být až tak dlouhé, ale to je jen maličkost, protože tenhle film se opravdu vydařil. A nevěřte tomu, co zde bylo opsáno ze Cinemy, protože Atanarjuat nebyl obviněn z vraždy - ani neprávem! ()
Tady opravdu není nad čím se rozmýšlet. Děj a jemu podřízené dialogy tu splývají s prostředím - a všechno s životem rodinného klanu, jehož cílem je přežít s co nejmenšími strastmi a s co největšími radostmi. I tady to tak kdysi bylo. Cenné informace o tomto inuitském eposu o Atanardžuatovi, který se v mnohém podobá Mahábháratě či Nartským legendám, je možno dostudovat v knize Michaela Roberta Evanse "The Fast Runner: Filming the Legend of Atanarjuat" - na pozadí boje dobra a zla se odehrávají (běžné) lidské osudy... obdivný pohled Atuat na Atanardžuata se dneska už nevidí, i když je naprosto věrohodný. Atanardžuat jako zástupce dobra ve sféře lidí sice zvítězí, ale soudit v této sféře nesmí. Doporučuji se podívat i na polohu místa děje Igloolik, Nunavut, Kanada; teď je tam oblačno, -19 °C, 14:10, zatímco tady taky oblačno, -5 °C, 20:10. ()
ocenenia : MFF Cannes 2001 - Zlatá Kamera (Najlepší filmový debut) ()
Předlouhé a místy dost zmatené. Pardon, ale kdybych si nepřečetla text distributora, tak vážně nepochopím, že se nejedná o zachycení reality, ale pouze mýtu tradovaného v inuitském etniku. Ano, okouzlující příroda, tvrdý život, autenticita, ale znovu to vidět nemusím. ()
Na to, že ide o prvý inuitský film, ide o prekvapivo kvalitný kúsok. Okrem fimového zážitku však diváka čakajú tiež informácie o každodennom živote Inuitov, ktoré sú minimálne tak rozsiahle ako z nejakého dokumentárneho filmu zameraného na inuitskú kultúru. 2 veci sa mi však na Rýchlom bežcovi nepáčili: 1.) Prvú polhodinu som bol trochu zmätený a strácal som sa v postavách, lebo všetci Inuiti mi pripadali rovnakí. :) 2.) Minútáž filmu je vyslovene smrteľná a skrátenie o takých 20 minút by snímku nijako neublížilo, poslednú hodinu som sa často nudil a mal som dosť veľké problémy prinútiť sa zotrvať v stave bdelosti (takéto filmy nie je dobré pozerať v noci). Inak ide o veľmi zaujímavý film, ktorý rozhodne stojí za pozornosť. ()
Horší něž zdlouhavý nudný film je už jen zdlouhavý nudný film s titulky. ()
Ten film vyzerá, akoby boli Inuiti nielen pred kamerou, ale aj za ňou. Dlhotrvajúci prevažne mdlý dej bez výraznejších sekvencií natočený "surovou" kamerou, ktorý sa ako ľadová kryha pomaly plaví naprieč chladným oceánom. Chladný je iba na prvý pohľad, pretože aj v tomto zamrznutom svete sa dostavájú emócie na povrch a spôsobujú problémy. Zaujme prostredie - v tejto pekelnej horúčave padne veľmi vhod chladivé a bielou farbou zaliate nekonečné roviny ľadu a snehu. Škoda ukrutnej stopáže, vďaka ktorej sa nedá zhliadnuť snímok na jeden krát a nevýrazný príbeh tým pádom vyprchává. Pokojne sa mohlo zostrihať na polovičnú dĺžku a filmu by to vôbec neublížilo. ()
Nezávislý, eskymácký film, který jistě určitou hloubku má. Avšak děj je příliš složitý a jména tak podobná, že se v tom divák začne ztrácet. Monotónní krajina věčného sněhu a ledu sice navozuje potřebnou atmosféru, při stopáži skoro 3 hodiny však působí tak trochu nezáživně. Ne, že by výprava byla špatná, je naopak v rámci možností skvělá, ale ta omezenost je tam znát. Příběh je to nicméně zajímavý, seznamuje s životem eskymáků a jejich každodenním bojem o přežití. I přes jistou monotónnost a zbytečně komplikovaný příběh z tohoto filmu však sálá zručnost režiséra, nadčasovost a celkem příjemná atmosféra. První eskymácký film stojí za zhlédnutí. ()
Fakt netuším, kde a kdy jsem tento film získal na DVD, ale když už ho tu mám, tak co bych se na něj nepodíval, že jo. Třeba se člověk něco zajímavého dozví (A propo, víte proč si eskymáci "užívají" v ledničce? Protože tam je jen -5, v iglů mají daleko větší zimu). Každopádně se musím stoprocentně podepsat pod komentář uživatele Chrustyn - tři hodiny koukat na tlupu lidí, kteří jsou navzájem natolik nerozpoznatelní (a navíc zachumlaní do kožichů), že po dvaceti minutách netušíte kdo je kdo, a proč zrovna toho druhého má či nemá rád. Jediné co bych na filmu ohodnotil kladně je prostředí, to je vskutku nádherné a moc hezky natočeno. Ale příběh tomu tak nějak chyběl... ()
Nádherné scenérie, úchvatné záběry a syrovost prostředí samy o sobě nedělají dobrý film. Sice je tu příběh, ale soustředit se na něj tři hodiny je opravdu velmi obtížné... ()
Ze začátku jsme se opravdu nudil, těžko říct čím to bylo. Možná se mi zdálo, že sleduji dokument a ne drama ze života eskymáku. Postupně se mi však otevíral film i z jiných úhlů a já se mohl konečně ponořit do příběhu. Poslední část příběhu pak pro mě byla nejsilnějším zážitkem. Souhlasím s Pohrobkem, je to neobyčejný film, který má pro mě ovšem ve své podstatě obyčejný příběh „zabalený“ pouze do atypického obalu, drsné divočiny a jiné mentality lidí, jež v ní musí žít. Pro diváky, kteří si film chtějí pustit, doporučuji obrnit se trpělivostí, která přinese na konci své ovoce. Málem bych zapomněl na přírodu ve filmu, je krásná. ()
Působivé hlavně díky skutečnosti, v jakých podmínkách musel snímek vznikat. ()
Kanadský film o Eskymácích se mnohem víc podobá a blíží dokumentu než běžnému filmu. Hrají v něm vesměs původní Eskymáci a divák může obdivovat jejich tetování, oděvy a drsný způsob živote v krajině bez ničeho. Je to jednoduchý příběh o lásce, zradě a velkém útěku. Film má 168 minut, není dynamický, ale přesto mne přitáhl a okouzlil. Život Eskymáků je pro běžného člověka těžko představitelný, zaměřený především ne přežití a lov. Jejich vnitřní život je ale plný magie a kouzel. Pustá krajina, ve které žijí, je nekonečným prostorem, obývaným duchy zemřelých, zhmotnělými sny a obavami. Netroufla bych se film doporučit všem, přeci jen je jeho délka trochu odrazující, ale mně rozhodně učaroval. (Od té doby, co jsem film viděla, jsem přesvědčena, že má dcera je duchem mé matky.) ()