Neúnavný glosátor života newyorských intelektuálů
Woody Allen pokračuje ve své oblíbené tématice i ve snímku Mocná Afrodíté. V centru jeho pozornosti jsou znovu partnerské vztahy. Sportovní novinář Lenny Weinrib (Woody Allen) a jeho o hodně mladší manželka Amanda (
Helena Bonham Carterová) se odhodlají adoptovat dítě, neboť žena prohlašuje, že nemá čas na to, aby byla těhotná (pracuje v umělecké galerii a chce se osamostatnit). Když je adoptivnímu chlapci pět let, Lenny neodolá pokušení vyhledat jeho skutečnou matku. S hrůzou zjišťuje, že je jí dobrosrdečná prostitutka a příležitostná pornoherečka Linda (
Mira Sorvinová), a rozhodne se ji přivést na správnou životní cestu. Sám se však dostává do těžké manželské krize.
Na rozdíl od některých svých předešlých děl (např.
Manželé a manželky) se Woody Allen věnuje rozboru citových vazeb v nezakrytě komediální rovině a vede své postavy k všeobecnému závěrečnému smíření. Skvěle napsané dialogy (scénář byl nominován na Oscara), pečlivě vybraný hudební doprovod a přesné herecké obsazení jsou hlavními dominantami filmu. Jistým ozvláštněním je použití starořeckého chóru (v němž se objevuje řada známých herců, např.
F. Murray Abraham,
David Ogden Stiers,
Olympia Dukakisová nebo
Jack Warden), který v přírodním amfiteátru (jeho scény byly natočeny v italské Taormině) komentuje hrdinův osud a varuje ho (většinou marně) před možnými komplikacemi.
(Česká televize)
V kinech
od:
Gemini
No, tak v každém případě se patří smeknout před výkonem Miry Sorvino, i když jsem z ní měl pocit, že jen o trochu přepálila a vypipkovala (ne vypilovala ani vypiplala) o pár let starší kreaci Marisy Tomei (taky shodou okolností Oscarovou). A bavily mě rádoby antickodivadelní vsuvky, stejně jako promluvy chóru k Lennymu. A jsem vděčný za to, že jsem mohl vidět ani ne třicetiletou Helenu Bonham Carter v první roli, ve které by mě přiměla ji nesnášet. Ale tak jako mi třeba všechny nápady v Annie Hallové přišly kouzelné, a jak si mě získaly vedlejší role v Půlnoci V Paříži, tady to na mě vůbec nezafungovalo, a na rozdíl od jiných mi na "úžasně vtipných dialozích" jako "Nebojíš se, že tě zákazník sváže a zabije?" - "Ne, platí mi vždycky předem." nepřišlo vtipné vůbec nic. Nejvíc mě tak asi pobavila představa Robocopa jako majitele galerie moderního umění:) Zkrátka je mi líto, ale tohle už nikdy... 60%(10.1.2017)
mat.ilda
Typický Allenův humor, osvěžený Mirou Sorvino a originální kombinací starověkého divadla s moderní dobou, opepřený výrazy ze slangového slovníku šlapek, přednášených se solidností přijímacího pohovoru, jakož i nebývale vyrovnaným Woodym samotným, z čehož zřejmě vyplývá i optimisticky laděný konec, včetně božsky swingujícího chóru v titulcích :-)(4.9.2013)
misterz
Námetom a predmetom záujmu je to typický W. Allen - s ľahkosťou a humorom sebe vlastným tu rozoberá svoj pohľad na otázky ako sú napr. problémy v rodine, vzťahy, nevera, adopcia.... A hlavne sa tu venuje jednej pozitívnej myšlienke a síce, že pre nikoho nie je neskoro, aby začal nový život. Stačí podať pomocnú ruku. Na druhú stranu mi tu ale moc nesadli tie divadelné intermezzá a výstupy, myslím, že by sa to bez tých šašov v maskách kľudne obišlo, ušetrený čas by som radšej investoval do ďalšieho nápadu alebo niektoré myšlienky by som rozobral hlbšie. Lepší priemer. 65/100(19.6.2017)
Matty
„Tady Zeus, zrovna nejsem doma, ale zanechte mi vzkaz.“ Parodie antické tragédie, obtočená okolo nepřehlédnutelné, nepřeslechnutelné Miry Sorvino, která je dokonce zábavnější než samotný Allen, vzhlížející k ní jako k Bohyni. Film má z určitého úhlu pohledu nečekaně optimistické vyznění, ale stejně jako Purpurová růže z Káhiry v podstatě tvrdí, že to opravdu pěkné neobývá náš reálný, nýbrž jakýsi fiktivní alternativní svět (z mezní životní situace nám deus ex machina nepomůže). Konverzační i situační komika je svou kvalitou i načasováním opět nadprůměrná, během ostýchavého sbližování Lennyho a Lindy, posléze Kevina a Lindy přímo oslnivě skvělá. Jenom o něco déle trvá, než film nabere ty správné grády. 80% Zajímavé komentáře: Renton, nunka(22.5.2009)
nunka
Vždy, keď si pustím " Woodyho" mám aj konkrétne očakávania, ktoré sa poväčšine naplnia. Originálny dej prepletený ešte originálnejšími vtipnými dialógmi a keď sa to celé skĺbi je z toho vždy rozkošné vydarené dielko. V prípade, že dej nie je extra zaujimavý, Woody si to vie vždy vykompenzovať svojimi inými režisérskymi zbraňami. No film Mocná Afrodita som mnou akosi nič zvláštne nerobí...bolo to síce fajn, no nie až tak, na čo som zvyknutá...dokonca ma strašne rozčulovala uškriekaná Mira Sorvino...preto len 3.(11.3.2006)