Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
syrový a mrazivý snímek. Herecké výkony horší, všechno do sebe pospojováno velmi levně, ale navenek velmi působivé a poučné. ()
Výsledný dojem, víc než kvalita filmu, dělá pocit z filmu, jenž je velice drastický. Nejlepší katastrofální film, co se týče katastrof způsobených přímo lidstvem. Scény obou porodů mi asi nedají spát. Dramatičtější mnohem více než Den poté. 8/10 ()
Když jsem dokoukal film Die Welle, nemohl jsem nevzpomenout na tento třicet let starý hraný dokument. Obojí je sice na jiné téma a kamera, (ne)herecké výkony, ba celé zpracování dokumentu Threads je při srovnání po stránce kvality naprosto někde jinde, ale tu hlavní devizu, strohé neromantizované a na troud suché podání pravděpodobné reality po konečném osvobození prostřednictvím humanitárního nukleárního bombardování, může německý film tomuto jen závidět. Dílo zachycuje klíčové body na cestě slávy... eh, zkázy s vhledy do života obyčejných lidí a velmi dobře a depresivně dokumentuje, jak málo stačí, i když se to nezdá. Řetěz událostí může být o dost kratší, než se nám jeví. Dávám pět hvězdiček i přes otřesnou televizní produkci, očividně mizerný rozpočet, slabou podporu tvůrců že strany studia, přes děsné obsazení herců odkudsi z ulice, navzdory stáří. ()
Nemůžu tvrdit, že bych absolutně nesouhlasil s Galadriel, ale jedna věc je mít teoretické znalosti o následcích jaderného výbuchu a druhá věc je sledovat to v takhle naturalistickém snímku. Film na mě navíc působí jako sedmdesátkový a jistým způsobem to umocňuje atmosféru. Co mě napadá je, že na planetě je stále tolik jaderných zbraní, že by ji dokázaly celou zničit několikrát. Může někdo říct, že někdy bylo natočené lepší postapo? Těžko, nějaký Mad Max je proti tomu mýdlová opera prostě proto, že tohle je potenciální realita a troufám si tvrdit, že ještě podhodnocená v rámci ztrát na životech i tvrdosti reality mezilidských vztahů. ()
A živí záviděli mrtvým... ()
Musí se nechat, že Vlákna jsou velice reálná a uvěřitelná, avšak po stránce divácké záživnosti už tolik nedrží, a to hlavně z důvodu, že spíš působí dokumentárně a fakticky než filmově. Proto nedostáváme dějové zvraty nebo vývoje postav, jaké bychom dostali v jiných snímcích, a to je veliká škoda, protože tento film na to skutečně měl. Po nějaké době jsem se už bohužel nudil. Vyhodnocení: The Divide bylo o něco lepší, ale taky mě ze země nenadzdvihlo ()
Vlákna by se rozhodně měla stát povinnou podívanou pro každého. ()
Až veľmi realisticky spracované alternatívy našej budúcnosti (?). Každopádne tento film povinne premietať pred summitmi hocjakých vojenských paktov. Nemám slov. ()
Nedovedu si představit, že bych žil v Anglii a viděl tento snímek v roce 1984. Vidět Vlákna v době kdy existovala reálná hrozba sovětského atomového útoku by mě asi příliš nepovzbudilo. Proto se dá pochopit, že byl tento snímek stažen a dlouho v televizi zakázán. Dnes se můžeme cítit bezpečněji, ale stále jsou na světě lidé, kteří věří, že atomovou bombou něčeho dosáhnou. Těm pak doporučuji kouknout na Vlákna. Ty Vám jasně ukážou, že tudy cesta nevede. Po atomové válce totiž není nic. "Štastnější" zemřou hned, ostatní musí čekat... Čekat až jim někdo shora dovolí spotřebovat zásoby potravin. A vězte, že se jich spousta ani nedočká. Proč jim přece dávat najíst, když stejně umřou. Nemá cenu rozebírat děj dále, protože neskutečně syrové apokalyptické drama Vás určitě dostane... ()
Příběh silný a atmosféra, kdy se schyluje k atomové válce je fajn. Nicméně zub času se podepsal a obraz jak z Profesionálů mi dvakrát po chuti nebyl. Ale nějakej remake ve slušivém kabátu bych si nechal líbit. ()
Hap Hop Hatom! ()
Také jste si už někdy položili otázku co by se stalo kdyby vypukla jaderná válka? Ano, vše by šlo do prdele! A jak by to pravděpodobně vypadalo pár hodin nebo až 12 let po útoku, vám syrově naservíruje tento polodokument. I přes jeho stáří a televizní formu, má pořád hlavu, koule i patu a je to opravdu hrozný, ale zároveň hodnotný snímek, který by se měl povinně promítat ve všech středních školách moderního světa. ()
Strašně těžko uchopitelný film...nejde na něj mít chuť, a proto, že jsem ho několik let sháněl, mi pak další minimálně 2 týdny visel s ostatními filmy, které mám připravené. Z 75% dokumentární, z 25% hrané. Překvapivě ta hraná část je nejslabší, respektive úvod je hrozně rozvleklý. Občas jen náznak zpráv z rádií a televize, což je TO, proč na to koukáte. Místo toho ale sledujete problémy mladé dvojice, od 50. minuty jde film ale raketově nahoru a nepustí vás dokud neskončí. Podívat, napsat blízkým, že je máte rádi, a jít dál. Ale rozhodně alespoň podívat. Kdyby to bylo točeno méně filmově a více dokumentárně, tak suverénních 5*. Takhle o stupínek níže. ()
Šílená vize nukleární války. Velmi emotivní a zároveň chladné jako led ... Věřím že nikdy nebudu mít možnost to porovnat s reálnou skutečností... ()
Pro mě má film podobně tísnivou a hutnou atmosféru jako Konec srpna v hotelu Ozon. Deprese. A co jestli to teda fakt odpálej? ()
Hodně podrobný a realistický film, který vypráví o jaderné válce a jejím dopadu na lidskou společnost. Film má velmi hustou atmosféru a totálně mě dostal. Rozhodně tento film doporučuji. ()
Jdu si dát cigáro, tohle je totiž nejsilnější deprese/hnus/horor, co jsem kdy viděl ()
Díky svému dokumentárnímu stylu silnější zážitek než The Day After - a to je dobře. Takto naturalistický film jsem neviděl snad nikdy. U horroru dopředu víte, že jde pouze o film mající vyvolat emoce strachu a hrůzy, jenže tohle je skoro dokument stojící na velmi pevných a racionálních základech a vědecky ověřených faktech. Navíc jako TDA nekončí jen několik desítek hodin od výbuchu, ale pokračuje dál v řádu let - to si teprve člověk uvědomí ten dalekosáhlý a dlouhotrvající možný dopad svého neuváženého jednání - stačí málo a ocitneme se ve středověku; hnus, špína, nemoci a všudypřítomná smrt. Vše, co od té doby civilizace vymyslela, jako by ani nebylo... Brrr. ()
To, co platí o Dnu poté (1983), to můžu napsat i o Threads. Děsivý, stresující, šokující. Dějová linka druhé poloviny snímku, táhnoucí se až 13 let po apokalypse, zrovna na pocitu úlevy také nepřidá. Ovšem proti jeho americkému protějšku mi chyběla nějaká výraznější postava na kterou bych se mohl upnout. To ale díky dokumentárnímu stylu natáčení ani nebylo hlavním cílem tvůrců. Ještě že studená válka dopadla tak, jak dopadla. Nechtěl bych se teď, namísto psaní komentáře na CSFD, někde středověkým způsobem pokoušet ulovit něco k snědku. 80% ()
Tohle je věc, která se vymyká všemu, co jsem dosud viděl. Lidé, kteří říkají, že se u toho nudili, se na to nejspíš koukali jako na odpolední popkornovku. Tohle není o popkornu, i když atomový hřib se tomu může podobat. Threads jsou jasnou, nekonečně silnou a nekonečně destruktivní obžalobou totální války. Říká se, že šest mrtvých je tragédie, šest milionů statistika. Tento film je šest milionů tragédií. ()