Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
Začnu z jiné strany, v některých komentářích jsem zaznamenal výroky jako - hra na city, za každou cenu upoutat nenáročného diváka!? Co by jste čekali od filmu, který popisuje vypuknutí atomové války, zachycuje její začátek, průběh a dopad na lidstvo, chtěli by jste vidět nějaký ten dobrý konec? Ne, o tom to přece není a v případě jaderné války prostě dobrý konec nebude......Samotný film reálně popisuje vše co by mohlo a asi i bylo, kdyby nějaký idiot to červené tlačítko zmáčkl, velice zajímavé a poučné, doporučuji. ()
"Prequel k Falloutu" v dokumentaristickym pojetí. ***** ()
Nejsilnější film, který zpracovává téma jaderného konfliktu. Minimalistická forma a dokumentární look celého díla jen podtrhuje jeho závažnost i reálnost. Během sledování jsem měl sevřené všechny útroby a po konci jsem ještě snad 14 dní přemýšlel nad hrozbou jaderné války, která by znamenala konec světa, jak ho známe nyní. Vláknům by slušelo jasných 5 hvězd, ale vzhledem k tomu, že bych jej nikomu ze svých přátel nepřál vidět, jednu uberu. Až taková to byla hrůza. ()
Tento film by každý měl vidět jednou povinně, hrůzná bezmoc nevinných lidí. Spustit jadernou válku je jak zastřelit se pistolí. Doporučuji prostudovat rok 1983 a Stanislava Petrova, pak tyto filmy nabudou jiných rozměrů když si uvědomíte jak blízko jsme k tomuto byli a snad už nikdy takhle blízko nebudeme. ()
Atomová válka je prohra všech bez rozdílu. Cílem hraného TV dokumentu Vlákna z roku 1984 je poukázat na reálné důsledky, které by mohly plynout z použití jaderných zbraní - od rozkladu infrastruktury, společnosti až po samotné lidství. Vlákna mapují důsledky dopadu jaderných bomb v Anglii od několika týdnů před katastrofou až po řádově 12 let po ní. Snímek sleduje několik členů dvou rodin a ukazuje pohled na všechny generace, které jsou konfliktem zasaženy. Hlavní postavou je pak mladá Ruth, která právě otěhotněla a se svým přítelem se stěhuje do nového bytu. Současně jsou Vlákna prokládána textovými informacemi a hlasovými vstupy komentátora. I přes nedostatečné finance, které zdaleka nedosahují filmovou produkci a chladný odstup od charakterů (nepochybně záměrný) se jedná o jednu z nejdepresivnějších záležitostí, jakou jsem kdy viděl, ale kterou doporučím každému, kdo na to má žaludek. Vlákna ukazují děsivou vizi společnosti, která selhala, a ve které divák pocítí hrůzu reality totálního energetického kolapsu, jaderné zimy, hladomoru, všudypřítomného zmaru lidí a postupného odklonu humanismu do nového světa - negramotného a násilného, kde jsou lidské potřeby regulovány na shánění potravy. Režie je velmi zdařilá, vytknout mohu jen pomalejší rozjezd, který omlouvám rokem vzniku. Od okamžiku svržení bomb mě dokument naprosto pohltil svou chladnou formou bez jakýchkoliv příkras, kde ani na okamžik nevysvitne sebemenší naděje. Vyhnout se zde utrpení není možné, postavy ho mohou jen dočasně zmírnit. Vlákna byla podle všeho po prvním uvedení na čas stažena a dlouho se nesměla ve Velké Británii promítat. Což vypovídá o mnohém. Odpověď proč je ukryta v samotném snímku. I z dnešního pohledu je totiž silně znepokojující. ()
Nebudu opakovat stokrát už tady napsané...syrový "dokumentární" film o jaderné katastrofě. Se vší hrůzou, špínou, krví, hořícími lidmi, bezmocí, beznadějí a s úpadkem civilizace. prostě se vším, co by taková katastrofa lidstvu přinesla. Filmařsky už poněkud zastaralé, ale o to právě v současnosti věrnější a ještě víc "dokumentaristické". Umocněné perfektní prací se střihem, kamerou, výpravou a komentátorskými voicecovery v duchu britské BBC. Dávám 100% a podruhé už to vidět nechci. Ale že jsem to neviděl doteď považuju za docela chybu...doporučuju. ()
Strach, bída, bezmoc, panika... jedny z mála slov popisující život v nukleárním holokaustu. První polovina docela nudila a a spíše jsem čekal až to buchne. Děsivá, mrazivá a depresivní filmová zkušenost, kterou bych si díky její náladě nezopakoval. Nejhorší je, že nám nikdo nezaručí že se to nemůže stát... ale notak tenhle film mi fakt zkazil den :( 88% ()
Asi nejvíce znepokojující film co jsem kdy viděl. I když se film celkem pomalu rozjíždí ale v 45 minutě nabere hluboký zvrat. Nukleární holocaust co promění Sheffield i v jednu velkou radioaktivní pustinu. Atmosféra se nedá popsat je to prostě mix strachu, znepokojení a smutku. Film je vyprávěn spíš dokumentárním způsobem proto je tu hodně textu který uvadí co by se stalo rok poté atd. Rozhodně solidní film i v roce 2022 který varuje lidstvo před nebezpečím které stále může nastat 9,5/10 ()
Naprosto deptající a nemilosrdná podívaná bez hlavních hrdinů, autentická ve své syrovosti a přímočarosti. Jediný film s tématikou jaderné války, který ve mně vyvolal skutečnou depresi. ()
Počas "Studenej vojny" film plnil svoj účel. Príbeh je prázdny a nudný. Cením snahu o emócie. ()
Film v době vzniku jistě šokjící a zneklidňující, ale i dnes nesmírně zajímavý a svou dokumentární formu strhující. Asi si radši pujdu koupit lékarničku a schovám si ji do sklepa.. jeden nikdy neví. ()
Vynikající film. Doporučuji každému. ()
Scéna, kdy matka drží v náručí své mrtvé dítě, s pohledem, ve kterém je beznaděj, smutek a její odevzdání se osudu, mi zůstane snad nadosmrti v paměti. Tento hraný dokument je mistrovským dílem. Začátek je sice lehce rozvleklý. Ale již po prvním atomovém výbuchu se zaberete natolik do příběhu, že přestávku na WC se snažíte zkrátit na nezbytné minimum. Často se u katastrofických filmů přistihnu s úsměvem na rtech, kdy si říkam, to je ale hovadina. U tohoto filmu se mi to nestalo ani jednou. Naopak. Věřil jsem všemu a měl jsem chuť jít demostrovat proti jadernému arzenálu světových velmocí. Deprese, pesimismus, zkáza, syrovost. To jsou čtyři slova, která tento film charakterizují. Já dodám ještě dvě: jedinečnost a autenticita. Prostě jeden z nejlepších katastrofických filmů. ()
Silně naturalistický, mazivý a velmi působivý příběh, který opravdu velmi věrohodně ukazuje osudy lidí po nukleární válce. Absence hudební složky vůbec nechybí, naopak dodává celému příběhu na ještě větší surovosti a nápad dokumentárních komentářů je v tomhle případě velmi dobrý a celému příběhu dodáva na ještě větší autenticitě a sklíčenosti. I když se jedná o čistou fikci, vše je až mrazivě reálné. Stačí se podívat na současné zprávy o mezinárodních konfliktech a s hrůzou si uvědomíme, že takhle to přece bylo i ve filmu Threads! Snad se toho nikdy nedočkáme... ()
Opravdu není těžké představit si, že tohle není hraný film, ale dokument. Uplynulo necelých sto let od první světové války - v té ještě bojoval můj děda. Sedmdesát let od té druhé, ve které byl táta. Padesát let od Karibské krize a pouhých dvacet od konce studené války, kdy mě učili nandat si na ruce igelitové sáčky, přikrýt se pláštěnkou a lehnout si nohama k výbuchu. Co asi čeká naše děti? Duck and cover. Tenhle film by snad měl být povinný. Každý rok to připomínat znovu a znovu. A pokud by k jaderné válce přeci jen došlo - dobře nám tak, stejně jsme si nezasloužili nic jiného. Jen doufám, že až k tomu dojde, budu ležet opilý v epicentru, abych pak nemusel závidět mrtvým. Proč to působilo tak opravdově? Může nás zničit jiná civilizace či asteroid, může přijít potopa, může se objevit neznámá choroba, zastavit se zemské jádro, mohou nás likvidovat inteligentní rostliny nebo zmutované kobylky, ale tohle byla a je skutečnost, takhle můžeme dopadnout. Tohle si můžeme udělat my sami. A k samotnému filmu - velmi sugestivní, působivý, depresivní, bez příkras. Němý výkřik třináctileté madony budu slyšet ještě dlouho. Vůbec nevytýkám technickou kvalitu, ta spíš dokumetuje svou dobu. Trochu mi však vadí balancování mezi hraným dokumentem a uměním (betlémská scéna, taška s krysami a nápisem "dobré jídlo"...) a přeci jen určité faktické nedostatky (zubní plomby, jaderné střely země-vzduch, funkční elektronická hra...). Vzhledem k celkovému vyznění filmu je to však nepodstatné. ()
Scénu kdy se podívají na atomový hřib a řeknou ONI TO OPRAVDU UDĚLALI asi nikdy nezapomenu. Jen doufám , že si to nebudeme muset říct sami. Realisticky zpracované a mohli bychom se díky tomu poučit. ()
Je absolutně jedno,kdo zmáčkne spoušť jako první.Ať je scénář jakýkoliv,mrazivá pravda o nukleárních katastrofách je zobrazena či v tomto snímku,anebo v Dni poté,velmi drsně a pravdivě.Každej pohlavár sedící na nějakým kufříku s klíčem by si tohle měl povinně pouštět dvakrát denně-ráno a večer před spaním....Skvělé výkony všech,kdo se na Threads podíleli,jsou znát na každém kroku...5 hvězd u strhujícího díla je samozřejmostí....Na okraj:Ruská jaderná hlavice s raketou Topol má dnes rozsah ničivosti 120 tisíc kilometrů čtverečních.Srovnání: např.Slovensko(rozloha 80 tisíc km2),Čechy(120 tisíc km2)....atd.. ()
Film je vtedy dobrý, keď vie vyvolať emócie a vtiahnuť diváka do deja. Toto je presne ten prípad. Pri sledovaní filmu som si spomenul, ako som sa skutočne budil spotený z desivých snov, živených vtedajšou propagandou. Tento film je špica! ()
Výborné temné až mrazivé apokalyptické polodokumentární drama.Film je již staršího data to však neznamená že vás nedokáže uhranout svoji hrůzností.Dozvíte se jak vlastně muže fungovat společnost po jaderném holokaustu,o následcích a postupném časovém posunu od katastrofy až po první pěstování úrody atd.Film nám ukazuje spíše jednu z možností co by mohlo být,což i tak působí děsivě-100%! ()
Nelze filmu vyčítat málo dramatičnosti, o té to vůbec není. Je brán spíše ze stránky dokumentaristické. Není nutné oplakavát hlavní postavy, je nutné si uvědomit co jejich utrpení způsobilo a to je hlavní poselství tohoto snímku. Jednoduché TV aranžmá nijak neubližuje, naopak. Film který musíte vidět! ()