Threads
Režie:
Mick JacksonScénář:
Barry HinesKamera:
Andrew DunnHrají:
Karen Meagher, Reece Dinsdale, Rita May, Anne Sellors, Phil Rose, Patrick Allen, Richard Albrecht, Ed Bishop, Michael O'Hagan, Brian Grellis, David Brierly (více)Obsahy(1)
Děsivý, nesmírně působivý a strhující film. Zachycuje pravděpodobné následky celosvětové jaderné války na Velkou Británii. Film zabírá časový děj od několika týdnů před útokem, až po 12 let po útoku. Má děj a hlavní postavy, ale je zpracován dokumentární formou - provází nás komentátor a občas ve filmu vidíme statistiky. Naturalistickým způsobem zachycuje všechny aspekty jaderné katastrofy - od demostrací před válkou, přes útok, destrukci, umírání, hladomor, nemoci, jadernou zimu až třeba po nevzdělanost dětí, které vyrostly po válce. Film ukazuje selhání společnosti a celkový kolaps civilizace. Threads byl po svém prvním uvedení stažen a dlouho se nesměl ve Velké Británii promítat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (403)
No původně jsem k tomuhle roztomilému rodinnému filmíku, který včera někde vyštrachala přítelkyně, ani nic psát nechtěl, ale vzhledem k tomu, že v noci prý nějací zmatení, ožralí, nebo jednoduše vylízaní ruští záklaďáci ostřelovali jadernou elektrárnu v Záporoží, stává se jeho obsah náhle vysoce aktuálním. Takže k filmu. Jeho velkým mínusem jsou asi neskutečně oškliví herci a herečky, navíc s příšernými osmdesátkovými sestřihy a navlečení do příšerných osmdesátkových hadrů. Ale paradoxně je to zároveň i jeho velké plus, protože je tím pádem víc uvěřitelný, realistický. A my všichni, tzv. ''Husákovy děti'', jsme kdysi byli takhle oškliví. A další velké plus má u mě film za svůj pesimismus, respektive za realismus, protože ono by to po té jaderné válce nějak takhle asi opravdu dopadlo. Nedivím se, že v Británii byl prý film svého času zakázaný, protože při jeho sledování musí ještě i dnes průměrnému středostavovskému občanovi zaskočit poklidný nedělní oběd v krku. ()
Nebavilo. Hlavně mi vadilo to oscilování mezi dokumentem a hraným filmem. Postavy byly díky tomu nezajímavé a dokumentaristickou stránku spíš narušovaly. A fungovalo to i v opačném gardu. Dokázal bych si to představit jako standardní film i jako fiktivní dokument, ale dohromady to vůbec nefungovalo. Za něco stálo až posledních dejme tomu 20-25 minut, které v delším časovém horizontu ukazovaly rozpad společnosti. To mělo něco do sebe. Ale vzhledem k předcházejícímu dění to nezapůsobilo tak, jak by mělo. Chápu, že v době vzniku to lidi mohlo oslovit, ale dnešní optikou by to chtělo něco víc. 40% ()
Threads - postapokalyptický nářez v té nejsurovější podobě, který ve vás zanechá pocity zhnusení, strachu, lítosti ale hlavně vás donutí se hluboce zamyslet. Přitom to celé začíná tak nevinně. Obdivuji tvůrce, jak dokázali (vlastně během chvíle) celkem idylický příběh jedné britské rodiny přeměnit na hrůzný pohled do (NE)daleké budoucnosti. Nejsou potřeba žádné drahé efekty nebo slavná jména. Pocit reálnější hrozby navyšuje fakt, že film je z části zpracován jako dokument. I při evidentně velice nízkém rozpočtu se podařilo vytvořit nezapomenutelný film, který má co říct a věřím, že neoslovil jen mne a že si najde další příznivce kteří se do něj i přes jeho "hrůznost" zamilují. Nezbývá než doufat, že se nic podobného nestane a kdyby ano tak se modlit, aby vykoupení přišlo co nejdříve a v co možná nejmenších bolestech. ()
Sugestivní a syrový polodokumentární snímek o důsledcích jaderného útoku na Velkou Británii. Je to docela silné kafe, ale myslím, že bylo nutné natočit realistický snímek na toto téma bez příkras, kudrlinek a patosu. Peklo na zemi, nedoporučuju pouštět útlocitným osobám, pokud nemají zájem o noční můry. 9/10 ()
Sledujeme postupné vyhrocení zdánlivě vzdáleného vojenského konfliktu až k použití jaderných zbraní se všemi jeho apokalyptickými důsledky. Dokumentární formou převyprávěný příběh, který působí i po čtyřiceti letech od natočení, až mrazivě pravděpodobně a nyní i aktuálně. ()
Velice silný filmový zážitek! Je zde zvolne koncept dokumentu, který se snaží zachytit, jak by vypadal svět po jaderné válce. Vidíme jen jedno město a úzkou skupinu lidí a další dění je zachyceno jen ve formě titulků. Díky tomu je dění divákovi ještě bližší. Nekouká se jen na výbuchy a mnoho umírajících, ale může se více vcítit do hlavních postav a o to je to působivější. Děsivé, nutící k zamyšlení a hlavně ke strachu lidstva před sebou samým. Navíc, když přemýšlím nad tím, že jsem se narodil na podzim roku 84 a děj tohoto film začíná v květnu téhož roku...zajímavé. Kdo z vás někdy hrál hru Fallout, bude vědět aspoň z části do čeho jde. ()
Byla natočena spousta filmů o jaderné hrozbě, válce nebo osudech lidí po jaderné válce, ale tenhle polodokument je jeden z nejmrazivějších. ()
Ultimátní noční můra, kde na působivosti ještě více přidává velmi naturalistická částečně documentary forma ve spojení se syrovým britským televizním lookem raných osmdesátek. ()
Nemohu si pomoci, ale mě Vlákna nějak extra nevzala (a to jsem jim byl apriori nakloněn). První část, až do okamžiku jaderného útoku na Británii, která se ještě může opřít o tehdejší reálie a činí tak při omezeném rozpočtu filmu značně vynalézavě, je hodně dobrá (minimálně 8/10), ale postapokalyptická pasáž (maximálně 4/10) vlastně až na pár písmem podaných hypotéz a hodně monotónního pohledu na velké lidské neštěstí dává jen málo (očekával jsem mnohem vynalézavější studii zhroucení civilizační infrastruktury, na kterou se film ve svých prvních "pavoučích" vteřinách dost odvážně chystá). Polodokumentární forma vlastně od jaderného výbuchu přestává fungovat, společenské struktury nemizí (což by nakonec možné bylo), ale jsou reprezentovány strašně odfláknutě - pár telefonáty v pozadí a ozbrojenými maníky (stejnými po pár dnech i po pár letech) reprezentujícími jakési vyšší pověření. Asi je dobře, že film dostává (hlavně od mladých diváků) velmi vysoké hodnocení, ale garantuji Vám, že sny těch z nás, kteří období studené války zažili (když Američané nasadili Pershingy v Západním Německu, byl jsem právě na vojně), byly ještě mnohem barvitější. Na to vše zlé a strašné, co je ve filmu naznačeno, ale někdy jen málo dotaženo, nás naši politruci důkladně připravovali. ()
Stále som sa pýtal, prečo v každom filme pojednávajúcom o nukleárnom útoku, či už to bolo sci-fi, či nejaký polodokument, nepadali najprv bomby na parlamentné budovy. Veď ryba smrdí od hlavy, či nie? A tí darmožráčsky opoľudia z vlády, po útokoch aj tak riešia iba svoj problém, a nie problém ľudí umierajúcich po útokoch. Ich riešením je vytvoriť počas takejto krízy ešte nelogickejšie zákony, aby sa aj tá minimálna preživšia hŕstka ľudí mala ´´čo najlepšie´´. A práve títo militantní bastardi, by si mali ako prvý užiť atómový spád z prvej rady. Nechutný, strašidelný a dúfam, že nikdy takéto niečo nepredpovedajúci snímok. ()
Toto je silno objektívna sonda do života ľudí a celej spoločnosti, ktorá je pred najťažšou otázkou svojho života: Bude vojna a keď áno, ako zasiahne do našich životov. Toto a všetko okolo toho film rieši, ale dáva aj odpovede na otázky tipu- ako sa zachová ľudstvo, keď vypukne jadrová vojna. Hystéria, rabovanie, beznádej a boj o to najcennejšie čo človek má, svoj život a život svojich najbližších. Je to realistické, ma to myšlienku a vie zaujať. Len mi tu chýbalo viacej trikov, ktoré sa tu veľmi pýtali. ()
Je velmi těžké dívat se na tenhle film koncem roku 2023, v době, kdy se slovní spojení "jaderné zbraně" a "jaderná válka" stává stále častější součástí našeho slovníku. Nehodnotím film po stránce efektů, dějové linie apod., ale vyzdvihuji jeho hodnotu apokalyptickou, varovnou. Jenže - dívají se na něj ti správní lidé? Ti s prstem na tlačítku? ()
Zajímavý informativní projekt,který se ale na poměrně malé ploše snaží vykreslit několik příběhů zasazených do hodně dlouhého období....Je to v některých chvílích hodně podrobné a divák sleduje každý jednotlivý den očima členů dvou rodin a několika dalších postav-a náhle to začne skákat o měsíce roky a desetiletí vpřed a začne to pusobit trochu roztříštěně......Možná by z toho byl suprový postapocalyptický seriál(takový postapo-tak jde čas)..ale takhlenc tomu prostě něco chybí..............."Dopisy mrtvého muže" jsou prostě v rámci postapo žánru o několik levelů dál a jen tak je někdo neporazí. ()
Děsivej film o tom, jak dopadneme až propukne jaderný útok. Tohle by si měl pouštět každej jako varování před lidskou hloupostí a bezohledností, protože až dojdeme do tohoto stádia, bude pozdě na to chtít vrátit cokoli zpět. Díky svým každodenním malým problémům si ani neuvědomujem, jak blízko jsme vystaveni takovému kolapsu a nejhorší na tom je, že s tím nemůžem nic dělat a jsme totálně odkázaní na vysokou hru mocipánů. Ačkoli si lidský xindl nic dobrého nezaslouží, tohle je přeci jen dost silná káva. Doufám, že se tohodle nikdy nedožiju. Je mi z toho poněkud úzko. ()
Plně souhlasím s výrokem Galadriela. Přidávám jen, že u tohoto filmu moc nezáleží na propracovanosti záběrů, efektech demolicí,apod. Tady jde hlavně o poselství a o to, že navzdory tomu, že je film skoro 30let starý, téma je stále aktuální. ()
Znepokojivé. ()
Pro mě nejlepší post-apokalyptický film všech dob (kromě Apocalypse Now, pokud ho vezmu také jako post-apokalyptický). Dokumentární zpracování je velmi věrohodné. Na nic si nehraje, nepřehání (pravděpodobně), žádné zbytečné love-story, chrabří zachránci ani ujeté konce. Snad si ho nikdy nebudeme muset vyzkoušet in natura. ()
Dokumentárně laděný snímek o jaderném holocaustu. Téměř geniální. Škoda jen, že nemá pořádný souvislý děj ani hlavní postavy. Má jednu hlavní představitelku, ale nějak jsem si jí neoblíbil (nedostavil se pořádný emocionální šok nad jejím osudem) takže nemůžu dát 5 hvězdiček. 80% ()
Tak toto bola teda sila. Mojou hlavou sa momentálne preháňa toľko rozličných myšlienok, že neviem čo napísať. Depresívne či až zvrátene nádherná štúdia dopadu jadrového útoku na spoločnosť, človeka či kultúru. Depresia vás sprevádza počas celých dvoch hodín sledovania. Zážitok je navyše umocnený tým, že sa stotožňujete s mladou tehotnou slečnou plnou plánov, očakávaní a radosti. Všetko sa to zrazu zmení, kvôli niekomu na úplne opačnej časti zemegule. Pred očami sa nám predstaví totálny rozklad spoločnosti, strata hodnôt či umelo vytvorených pozícií. Vysoko kultivovaná spoločnosť sa vracia späť v čase cez stredovek až do prvotnopospolnej spoločnosti, kde platí jediné pravidlo: prežiť za každú cenu. Celá depresívna atmosféra je dotvorená postupným dokreslovaním deja pomocou dopadových štúdií, autentickými fotografiami či dokonale spracovanými kulisami. Snímok je síce staršieho dáta ale absolútne nestráca na sile. Priam naopak v súčastnosti, keď svet čelí jednej jadrovej katastrofe za druhou, keď si kdejaký štát s pochybným zriadením môže vyrobiť vlastnú jadrovku, sa stáva snímok veľmi aktuálny. Ak chcete zažiť niekoľkohodinové zvieranie žalúdka je na to tento film ako stvorený, aj keď by ho malo vidieť čo najviac ľudí. ()
Řemeslnně slabší, ale o to tu nejde... ()