Vlákna

TEĎ NASTAL ČAS, ABY JSTE PŘIPRAVILI VŠE PRO SEBE A SVOU RODINU PRO PŘÍPAD NÁLETU. NEZNAMENÁ TO, ŽE URČITĚ VYPUKNE VÁLKA, ALE TA MOŽNOST JE REÁLNÁ A VŠICHNI NA NI MUSÍME BÝT PŘIPRAVENI.... Tenhle film asi nemůže zestárnout, tedy ztratit na významu. Názory na něj může ovlivnit asi jedině neexistence jaderných zbraní. Myslím, že tenkrát v roce 1984 (příhodné datum...) , kdy nebyla míra informovanosti na takové úrovni jako dnes, musel být film ještě působivější! Není film jako film! Vlákna asi (už) nikdy a nikde jako trhák týdne nepoběží. Tenhle polodokument totiž odpovídá na vše, co jste kdy chtěli vědět o atomové válce, ale báli jste se na to zeptat. Tak si dobře rozmyslete, jestli máte chuť a hlavně vůli jej vidět. Jedná se totiž o DEPRESIVNÍ A VÝSTRAŽNÉ MEMENTO! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Potřebuju vědět, za jak dlouho po výbuchu dopadne na zem radioaktivní spad. 2.) Chci vidět symptomy nemoci z ozáření. 3.) Zajímá mě, jak dopadne porod několik měsíců po výbuchu. 4.) Řeším dilema, jestli mám dál vyvíjet jadernou zbraň. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (11.01.2011)

Těžká depresivní vize situace typu „co kdyby“ jedna z etap lidských dějin dopadla hůř, než tomu bylo. Žánru dokumentární se u Threads není třeba bát. Komentáře a statistické údaje neruší, vstupují jen zřídka a náplní zůstávají osudy na úrovni města i konkrétních osob. Přitom se film nepokouší strhnout prostřednictvím přiblížení citů, ale utvořit co nejpřesnější představu o tom, jaká hrůza by po záblesku čekala. Film s hlubokým názvem tak nese hlavně poselství. Poselství šokující, jasné a srozumitelné, aktuální v minulosti i budoucnosti. (25.09.2011)

Naprosto úderná a v závěrečné fázi opravdu otřesná podívaná. Výbornej katastorfickej a taky post apokalyptickej film, kterej zachycuje dny před, během a po jaderném útoku SSSR na Velkou Británii. První část vyobrazuje společnost sledující eskalaci napětí mezi velmocemi, paniku a samozřejmě seznámení s hlavními hrdiny. Následuje atomový výbuch, který je zde velmi slušně zpracovaný, ale ne tak jakou ve Dni poté, který mimo jiné používá autentické záběry z výborného dokumentu o jaderných zkouškách Trinity & Beyond.. Následuje část postapokalyptická, ve které se tvůrci nebáli opravdu ničeho a kdy zachází až do období 12ti let po atomové válce. Viděl jsem spoustu hororů a hnusu, ale tohle je tak znechucující a příšerné, že kdo to vidí, nikdy by si pak nepřál to zažít. Je to hnus, ještěže se to nestalo a doufám, nikdy ani nestane. Pro zájemce o téma doporučuju taky dokumentární podávanou The War Game, nebo novější, či starší Cold War talky show. Plná palba, doporučuju s hvězdičkou... (17.06.2013)

Etalon k hodnocení všech ostatních post-apokalyptických filmů, které vedle Vláken působí jako selankovité mýdlové opery. Není ale úplně fér Jacksonův super-realistický thriller posuzovat dle stejných kritérií jako „narativně integrované“ hrané filmy. Zápletka v tradičním slova smyslu chybí, inscenované situace doplňují dokumentární záběry a chladnokrevný mimoobrazový komentář (který oslabuje autenticitu sledovaného a vyvolává spíše pocit, že sledujeme edukační pomůcku). Stejný chlad jde z celých Vláken, která jsou skvělým prostředkem k šíření jaderné paniky díky převládajícímu pocitu bezvýchodnosti a vyeliminování přímé kritiky (ať už individualit, nebo systému) a tedy možnosti se vůči něčemu konkrétnímu vymezit (chybí jednoznačně daný nepřítel, člověk nebo objekt, jehož zničení by mohlo představovat řešení, jak tomu bývá v hollywoodských katastrofických filmech). Proč si však nalhávat, že ve skutečnosti by situace vypadala lépe. Film lze naopak považovat za optimistický alespoň v tom smyslu, že neoperuje s „alternativou“ hromadných sebevražd, která mi osobně přijde za podobných okolností vysoce pravděpodobná. 85% Zajímavé komentáře: Cappuccino, Martyr (02.04.2012)

Tento film je ze skupiny těch, které vám vážně nedají spát, kdykoliv si na ně vzpomenete a vzpomenete si často. Myslím, že je to ten nejlepší horor, jakej jsem kdy viděl včetně těch, co jsem viděl před desátým rokem života. Už jen proto, že to není hororovej žánr. Nejenže režisér zvolil dokumentární styl, on navíc ani nijak nezakrývá, co by se stalo. Vůbec nepoužívá hudbu, ale ticho, které je však mnohem zvučnější než nějaký randál. srovnání stavu před a po je tím hrůznější, že k filmu ještě promlouvá vypravěč a většinou říká statistické údaje (jako třeba z populace Británie zůstane po 10 letech sotva 11 milionů apod). Ukazuje všechno bez nějaké laciné roušky cenzury a když už něco neukáže naplno, je to jen proto že to prohloubí temnotu a hrůzu ještě víc. Proč má postava říct, že na jih od města je její žena a že už pravděpodobně dávno umřela na spad, když se to dá vyjádřit jedním záběrem na unaveného zlomeného muže stojícího u mapy v pozadí za fotkou jeho manželky na stole. Proč ukázat vraždění a rabování při jeho konání, když to lze vyjádřit slovy tří maníků vylézajících z něčího krytu: "To je puch!" Po zhlédnutí tohoto snímku jsem měl vážně chuť jít vykopat protijadernej kryt a natahat si tam jídlo, pití, generátor, akumulátory, recyklátor vody a vzduchu, zbraně a neprůstřelný vesty a protijadernej oblek a jánevímcoještě, protože je lepší být připraven, i kdyby to nenastalo. A doufám, že nenastane. Myslím, že v případě atomové války, která by vypadala jako tato (dopadlo bomb za 3000 megatun a vytvořilo 600 milionů tun spadu) by platilo heslo: Kdo umře, vyhraje. Nebo kdo se narodí padesát let poté, možná bude žít. Protože to, že přežijete dopad atomové pumy nic neznamená, vůbec nic. Následující roky a desetiletí by byly strašné. Vůbec se nedivím, že to v Británii stáhli. Ve studené válce a když se politici furt někde mleli, brzy by lidé zpanikařili. Navíc to není nejen pro děti, ale ani pro slabší povahy. Když to srovnám s filmem Den poté z roku 1983, tamto je proti tomuto jako čajíček, jako zápalka proti atomovce, jako líh proti dvanáctileté skotské. Ještě jedna poznámka. Možná si říkáte, že jsem nějaká emocionální troska či duševně nestálý či hysterický člověk, kterého vyvede z míry cokoliv. Nejsem. Ve skutečnosti mě z míry nevyvede nic (kromě novýho dabingu). (12.04.2006)