Kristove roky

„Až vyrostu, chci psát jako Lubor Dohnal,“ řekla jsem si v sedmnácti letech při své první návštěvě Filmovky. A stojím si za tím dodnes, mimo jiné i kvůli artovému filmu Kristove roky (1967) uvedenému existenciálním citátem „život je boj“, což je, řekla bych. Jedná se sice o debut s autobiografickými prvky Juraje Jakubiska, spojením dvou významných tvůrců Nové vlny ale vzniká záměrně chaotický, volnomyšlenkářský a částečně barevný klenot doplněný magickou až pohádkovou hudbou Wiliama Bukového, pro něhož byly právě šedesátky posledním obdobím života. Díky za rozpustilého Jiřího Sýkoru a jeden z nejlepších komplimentů vůbec. „Ježiš, ty seš ale krásná vobluda!“ (Filmové listy 2018) (09.08.2018)

(41/2017) / Prvý dlhometrážny Jakubisko je presne tým filmom akým by ste čakali že bude. Vďaka režisérovi chaotický, poetický, energický a originálny. Tým viac, že vznikol v uvolenených 60-tych rokoch, keď bol Československá kinematografia na svojom vrchole (prvom a jedinom). Zaujali aj herci/neherci ale najviac asi Vlado Müller. (6/10) (13.02.2017)

Ta "nepříjemná přeexponovanost" má zajímavý efekt: podobně jako třeba v Podivnější než ráj se jednotlivé postavy pohybovaly v bílém prázdnu, zde se v něm přímo ztrácejí nebo splývají se svým okolím, často tak vytvářejíc dojem jakoby ve filmu ani neexistovaly. "Ale nic na mě není vidět." (05.06.2011)

Místy až nepříjemně přeexponovaný Jakubiskův celovečerní debut natočený přesně v duchu a v intencích tzv. Československé nové vlny, silně autobiografický, plný příznakové poetiky a dobového ,,bláznovstva". Příběh mladého výtvarníka, který (ještě stále či znovu?) hledá své místo v životě, ale koneckonců i sám sebe... Malíře Juraje měl prý původně hrát Josef Abrhám, který na poslední chvíli ale tuto roli odmítl, a tak Juraj (ta podobnost jmen není náhodná) Jakubisko obsadil budoucího emigranta (taktéž příznačné pro osudy představitelů ,,nové vlny") Jiřího Sýkoru, herce, který byl v té době docela v kurzu, dnes už je ale spíše zapomenut... Kristove roky - první příznaky počínající krize středního věku... Reflexe, která je v umění odrážejícím skutečný život, nezbytná... S tou Jurajovou se ale příliš neztotožňuji... Mimochodem, nejen sekvencí úvodních titulků předběhl Jakubisko dobu o hodně notný kus ... ,,Jo, život je boj..." (21.06.2009)

Prvý a absolútne zbytočný jakubiskov film. Vzhľadom na chválu čo sa týka tohoto snímku som sa na to tešil a hovoril som si " hmmm čo keby jakubisková tvorba bola v mladosti lepšia ako teraz?" no nebola. 40 rokov natáča filmy rovnako a rovnako sa pri nich cítim nepríjemne. o to viac zamrzí že pri tomto filme jednoducho vidíte že ten človek má talent. doslova to vytŕča s každého záberu, lenže namiesto toho aby sa uvoľnil a tvoril podľa toho čo cíti je tam vidieť až príliš veľké kopírovanie Felliniho a tiež že jednoducho nedokáže uchopiť postavu. keď sa má sústrediť na prostredie sústredí sa na postavu a keď sa má zaoberať postavou sústreduje sa na prostredie. omnoho viacej si viem Jakubiska predstaviť ako vyznávača surrealizmu - horiaca vana, nahánačka s pištoľou a pod. lenže jeho sociálna kritika dospelého človeka jednoducho vyznieva naprázdno a to kvôli tomu že sa opäť hraje na niečo viac ako je. herci sú v niektorých scénach príliš strnulý v iných príliš uvoľnený. do úst sú im vkládané dialógy ktoré ale z ich úst vyznievajú smiešne a neuvriteľne. Jediné čo môžem pochváliť je kamera, ktorá je novátorská, a zo slovenských filmov asi najzaujímavejšia a najoriginálnejšia a potom tiež pár krásnych baladických perličiek ako pohreb a úvod ale v konečnom dôsledku film, ktorý možno o niečom vypovedal v tej dobe, lenže pre súčasníkov je úplne zbytočný vďaka svojej nezrozumiteľnosti a vážení dobrá a zaujímavá kamera ešte neznamená že film za niečo stojí (28.12.2008)