Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Z pohnutého osudu Jana Jakuba Ryby a jeho bohatého díla zůstala v naší paměti jen nejslavnější skladba – Česká mše vánoční. Původní životopisná hra, která vznikla přímo pro Východočeské divadlo, přináší nový pohled na skladatelův příběh i emoce nesené Rybovou hudbou. V hlavní roli účinkuje Tomáš Lněnička... Osud hudebního skladatele Jakuba Jana Ryby, skrývající ještě i dnes řadu tajemství, uchvátil režiséra Michaela Taranta a dramaturgy Věru Maškovou a Zdeňka Janála natolik, že se vydali po jeho stopách, aby se inspirovali jeho životem a dílem a vytvořili autorskou divadelní inscenaci. Na pozadí dobových i uměleckých souvislostí vyprávějí prostřednictvím jevištních obrazů o životní pouti významného hudebního skladatele. Ty se samozřejmě neobejdou bez hudebních ukázek samotných Rybových skladeb – na jevišti zazní hudba prostřednictvím živých muzikantů a sborů... Inscenace Hej, Mistře! se pokouší objevit nový pohled na osobnost Jakuba Jana Ryby, bez nánosů a klišé, které byly v minulosti s jeho jménem spojovány. Inscenace měla premiéru v roce 2015, kdy jsme si připomněli 250 let od jeho narození a 200 let od jeho úmrtí. (Česká televize)

(více)

Recenze (4)

PanIncognito 

všechny recenze uživatele

Jde o inscenaci plnou emocí a s krásnou hudbou. Namísto holého převyprávění života Jakuba Jana Ryby, se jedná o silný příběh, který ztrácí tempo snad jen v první části. Nutno zmínit i esteticky pěknou výpravu a povedené herecké výkony (a to i v malých rolích - i když je pravda, že mám ze souboru nejraději Jindru Janouškovou a její plnokrevné výkony). Zdařilé divadelní představení! :) ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Vše co je na tom špatné, nejlépe dokazuje d-l-o-u-h-á pasáž ve středu inscenace (před přestávkou), kdy za zvuků Rybovy hudby dobře více než tucet postav zpomaleně kolotá po jevišti se svíčkami v rukou, kde mermomocí předstírají neexistující činnost, a postupně předstupují na forbínu, aby zadeklamovali nějakou zcela prázdnou floskuli „jakože vánoční dojímavou vzpomínku na dětství“ z ranku „vygoogli tucet nejklišoidnějších vzpomínek na dětství a Vánoce“. Což má symbolizovat, jak na ně Rybovo dílo působí. K tomu kolem nich „jakože významně“ chodí páně učitel Ryba v podání Lněničky, který nemá celou tu dobu do čeho píchnout a tak vrhá přepáleně chápavé pohledy apod. Celé to následně vyšperkuje postava Rybova otce, který toto martyrium polopatě (vítěz o nejzbytečnější monolog v historii pardubických divadel) shrne v té době již nutně klimbajícímu publiku. Nutno uznat, že taková není celá inscenace. Jenže takovýchto „velká moudra“ proklamujících scén tam je vícero čili ona mozaika výjevů z nesporně zajímavého a rozporuplného Rybova života vystavěná kolem nich je nevyváží. Tuplem pak, když i v nich jde o hru příliš (a zbytečně) doslovnou. Korunu všemu pak nasazuje režie záznamu, kdy se ignoruje staré dobré pravidlo „režíruješ-li přenos divadelní hry na velkém jevišti, tak na rozdíl od malé scény nezabírej detaily herců, protože si to žádá jiný druh herectví“ kvůli čemuž pak herecké výkony chtě nechtě působí dosti ochotnicky. ()

rivah 

všechny recenze uživatele

Komentář DaViD'82 je až příliš kritický. Záznam inscenace jakžtakž vystihuje - s tím rozdílem, že právě tu střední část považuji za nejpůsobivější a že výpověď otce je vždy vážným stvrzením. Bohužel pomalé a poněkud neústrojné dění se odvíjí déle než do třetiny hry, pak už strhne více. Za hudbu přidávám hvězdičku. ()

Reklama

Reklama