Toman
Toman
Režie:
Ondřej TrojanKamera:
Tomáš SyselHudba:
Michal NovinskiHrají:
Jiří Macháček, Kateřina Winterová, Stanislav Majer, Kristýna Boková, Petr Vaněk, Roman Luknár, Martin Finger, Jaromír Dulava, Marek Taclík, Marián Mitaš (více)Obsahy(1)
Filmové drama režiséra a producenta Ondřeje Trojana o vzestupu a pádu na pozadí doby, která dodnes ovlivňuje naše životy. Neuvěřitelný a pravdivý příběh rozporuplné osoby Zdeňka Tomana, šéfa naší zahraniční rozvědky, který významně ovlivnil vývoj v poválečném Československu, bezskrupulózního obchodníka s obrovskou mocí a zásadním úkolem. Sehnat peníze, které komunistům vyhrají volby. A Toman peníze sehnat uměl. Pro sebe, pro rodinu i pro stranu. Šmelina, vydírání, kasírování válečných zločinců i jejich obětí. Neštítil se ničeho. Cena, kterou za svou kariéru zaplatil on i jeho blízcí, byla pak vysoká. Film odkrývá období tzv. třetí republiky, temné roky 1945 – 48, a příběh člověka, o kterém se nikdy nemluvilo. Režisér Ondřej Trojan přináší na plátno nejen napínavý thriller, ale i co nejvěrnější dobovou rekonstrukci skutečných událostí opírající se o nezvratná archivní a očitá svědectví. (Falcon)
(více)Recenze (397)
Dvě a čtvrt hodiny dějepisu o docela zajímavé postavě československých (a Izraelských) dějin a upřímně, o mnoho více, než o filmový dějepis se tu nejedná, ale to není z principu špatně, je to totiž výborně natočené a od herců po kostymérnu je to výborná práce. Děj je bohužel na několika místech zbytečně natahovaný a některé zvraty by si zasloužili mnohem víc osudové atmosféry (absolutně v téhle oblasti selhává hudba, mimochodem). Osobně mě ale hrozně štvala neskutečně klišovitě napsaná postava sekretářky, která je omezená jen na to, aby se na lusknutí prstů stala rozhoďnožkou, případně se decentně culila na rozvážné soudruhy, než tohle, raději takové chodící klišé příště jako charakter vyškrtnout úplně. ()
Jako hraný dokument může Toman velice dobře sloužit při školních projekcích. Při výuce dějepisu může být skvělým východiskem pro vysvětlení dobových kontextů, událostí atd... Díky Trojanově profesionálně odvedené práci, vsunutým dobovým záběrům, přemíře textových titulků a úzkostlivému lpění na faktické přesnosti (včetně zohlednění vzhledů jednotlivých postav) se podařilo myslím poměrně dobře zachytit atmosféru a události přelomových let 1945-48, ale také celkem nenásilně ukázat pravou tvář komunistické strany (tj. bandy moci- a majetkuchtivých kriminálníků, která je ve skutečnosti Marxovým idejím na kolektivizované hony vzdálena...). Ale pořád je to jen lepší hraný dokument, který selhává v klasickém vyprávění, utápí diváka v množství epizod, které nijak nerozvíjí, a rezignuje na jakékoli budování napětí, čímž činí z Tomana umělecky poněkud nesmělý film. Volba Macháčka pro hlavní roli je vlastně příznačná a podtrhuje kvalitativní úroveň filmu: Vedle toho množství skutečně dobrých herců jako jsou Dulava, Finger, Plesl atd., kteří se svých rolí ujali velmi dobře, je Macháček v hlavní roli (!) křiklavým důsledkem nemohoucnosti: Vnímáme, co v dané situaci recituje, ale nic moc to s námi nedělá a pořád víme, že se koukáme na Macháčka... ()
Vidět tu mašinerii hnusu zevnitř, wow! Slušně zpracováno a výborně zahráno! Zmetci z civilnější stránky.. všichni jsme jen lidi, že.? Akorát někteří jsou si rovnější než jiní!!! ()
Není to vůbec špatný. Toman byl velmi zajímavá osobnost a ideální průvodce obdobím raného rozkvětu komunistické strany, protože on sám nepředstavoval zrovna vzorného straníka. Film je velmi pečlivý právě v obeznámení s tehdejší politickou náladou a aktéry a na ploše tří let pokrývá dostatečné množství zvratů a motivací, aby navzdory dlouhé stopáži nezačal nikdy nudit. A to i přesto, že příběh i režie působí až příliš mechanicky a přes upřednostňovaný popisný charakter komorní výpravy nezvládá děj zajímavě eskalovat - jedná se spíše o sled mnoha epizod, které spojuje titulní postava a jež tvoří komplexní studii komunistických praktik, ale už ne silný příběh jednotlivce, na nějž jsem byl navnaděn spíše (ten se dostává výrazně ke slovu až v závěru, kdy už jsou všechny předešlé linie uzavřeny nebo odvedeny do nepodstatných odboček). Škoda té tendence všechno zjednodušovat (jeden příklad za všechny - divné představovací titulky), aby se stihlo podat tolik informací, protože Trojan měl jinak koncept dobře zmáklý,. Líbilo se mi, že se nechce podřizovat komfortu diváků, kteří viděli příliš amerických životopisných filmů, a zaujalo mě vykreslení nejednoznačného, emocionálně odtažitého Tomanova charakteru (který Macháček svým strohým herectvím neobohacuje, ale kupodivu ani neshazuje). Ve výsledku silnější 3*... ()
Souhlasím s tím, že Toman je zajímavá postava naší minulosti. A když už o sobě dneska může mít film každý jelito, proč ne taky on. Ve smysl nedávající době se salámisticky zařídil podle sebe a já mám pocit, že to tenkrát byl jedinej klíč k úspěchu. Vadilo mi ale pár věcí. Hlavně to, že všechny rozhovory na mě působily jako přednes našprtanejch monologů na povel, takhle se spolu lidi přece nebavěj... Pak taky nevím, jestli Toman opravdu byl takovej suchar anebo jestli Jirka Macháček zrovna trpěl zaraženejma větrama, ale dvě a půl hodiny čučet na studenej čumák, to člověka moc nerozpálí. No a to je poslední mínus - dvě a půl hodiny. Zas tak zábavnej, aby musel trvat skoro stejně dlouho jako celý poválečný období, ten film teda není. ()
Stejně jako mnoho ostatních i já jsem jméno Toman slyšel poprvé. Celkem mne to udivilo, protože o procesu se Slánským jsem pár knih načetl a hnusná léta padesátá provází nejeden osud zahraničních vojáků a zejména letců RAF o něž se zajímám. Myslím, že se opět celkem slušně (ale mohlo to být i hutnější) podařilo naznačit tu atmosféru postupného ztrácení svobody v totalitním státu řízeného komunisty a Moskvou.Jirka Macháček byl pro tuhle roli celkem dobře vybrán, byť zprvu jsem se i já bál jak to dá. Přeci jen jej znám spíše jako srandistu, zpěváka Migu a herce spíše komedií. Ale to jeho bonvivánství, ta jeho suverénnost, to bylo přesně to co asi bylo do filmu třeba dostat. Z ostatních herců jsem byl krapet rozpačitý. Když člověk zná skutečné tváře skutečných postav, má chvilku problém si k těm jménům sesadit obličeje herců. O to více herců oblíbených. Nakonec se mit o jakžtakž podařilo až na Gottwalda. Z hlediska výpravy není filmu moc co vytknout, přesto tam pár nepřesností bylo. Např. o fekáliích z parapetu okna Jana Masaryka se zachoval záznam a dokonce vzorek. Ve filmu to však vypadalo, jako by veškeré stopy po vraždě (ano jsem přesvědčen, že neskočil) byly zahlazeny. Ač měl Toman zajímavý osud, není mi ho líto. Komanče nesnáším a když se žrali mezi sebou, bylo to jen dobře. Byl Toman komanč do morku kostí, nebo jen prospěchář? Těžko říci. Ještě kdyby se tak chtěli mezi sebou začít žrát i dnes. Je k nevíře, že po tom všem jsou ve vládě a spolurozhodují o zákonech této země a jejím dalším vývoji. To je hnus velebnosti, chce se mi blejt !!! Dávám za 4 diplomatické pytle. * * * * ()
Zajímavá postava, zajímavé reálie, ale celé je to jaksi chladné, skoro chvílemi víc dokument než drama. Jiří Macháček se někde vyjádřil, že občas moc nevěděl, co hrát, že své postavě zcela neporozuměl, neuměl se do ní vcítit - a bylo to poznat. Chyběl mi psychologický ponor, který by i umožnil sdílet sympatie, anebo odpor. Nedovídal jsem se nic o Tomanově skutečném vztahu ke komunistické ideologii ani o jeho vnitřním pocit židovství. V podstatě jsem se na film díval jako na ubíhající krajinu z okna autobusu, bylo mi dost jedno, jak to skončí. ()
Nemám veľmi rád špionážne filmy alebo filmy s agentami na jednej alebo druhej strane počas studenej vojny. Ale toto ma celkom bavilo. Do veľkej miery to ale bolo hercom, ktorý to svoju úlohu zvládol dokonale. A bolo zaujímavé sledovať, ako boli osudy niektorých ľudí zložité, spletité a plné ťažkých zvratov a nečakaných životných cestičiek. Nadpriemer. 75/100 ()
Zdeněk Zoltán Toman. Raději pije skotskou a kouří Lucky Strike, než vodku a partyzánky, na svůj původ si taky již nevzpomíná. Má jasný cíl, pro vítěství (pseudo)socialismu dokáže s chladnou tváří vyždímat prachy prakticky z jakékoli situace či stavu, který panoval v poválečné Evropě. Je to pro stranu, k obalamucení národa a všech poctivě pracujících, za které se bolševik schovával. Nechají dočasného bratra soudruha vzlétnout, aby mu šly poté lépe přerazit hnáty a charakterově pokřivený diplomat záhy zjistí, že jeho praktiky byly oproti nelidské stalinistické politice, která již překročila hranice Československa, jen dětská hra o kuličky. "Tady Gottwald...zklamal jsi, Zdeno...". Pro mě zcela bezchybné, při své délce velmi svižně odvyprávěné, skvěle gradující, excelentně zrežírované i sehrané a plné silných kontrastů...divák tohoto filmu ví, jak dějiny pokračovaly. "Mě přece nedáš, Klémo..." (Rudolf Slánský). [Kino Citadela - Litvínov] ()
Seriál Gottwald je o něco málo delší, ale zase je rozčleněn do jednotlivých dílů, takže ta stopáž je snesitelnější. A to by bylo asi tak všechno, co tato dvě díla odlišuje. V obou se aktivně schůzuje, obě jsou ovlivněny aktuální ideologií a obě mají šanci unudit diváka k smrti. ()
Když komunisté vyklízeli na podzim parlament, přibalili jim na cestu tenhle film. Zdeněk Toman, ministerský předseda, nepoučen z krizového vývoje tak dlouho šmelil, až skončil v poutech komunistického vyšetřovatele v podání Ladislava Hampla. Jeho kontroverzní příběh do filmové podoby přetavil Ondřej Trojan. Absolutně se nesnaží jít cestou zjednodušení. Ba naopak. Inkriminovaná léta 1945-1948 mapuje podrobně. Dal si nemalou práci s charaktery, vládních funkcionářů je nemalé množství. A jsou velmi věrohodně ztvárněni. Problém vyvstal jen s Klementem Gottwaldem, Aleš Procházka byl prostě typově mimo a jeho herectví bylo ze všech účastníků nejméně zajímavé/nejslabší. Ovšem Monika Žáková, ano, ta samá a ve své době přirozeně sličná Žáková ze seriálu Chlapci a chlapi, ztvárnila jeho manželku Martu a její šerednost dokonale, ačkoliv se jedná jen o jednu sekvenci. Dál všem představitelům tehdejší komunistické garnitury uděluji samé superlativy. Film navíc orientaci v nich usnadnil jmennými popiskami s momentálně vykonávanými funkcemi. A studii jejich pokřivených charakterů jsem hltal. Stěžejní role připadla Jiřímu Macháčkovi. A ten najednou suverénně dává vážné polohy a jemné nuance své pochybné postavy. Byla radost sledovat Tomanův vzestup a pád v jeho podání. Film to rozhodně není nikterak krátký. A jelikož jde do politického klikatění velmi podrobně, 150 minut může občas působit přece jen zdlouhavě. Je ale evidentní, že frekventovaným pobýváním v útrobách ÚV si režisér připravoval závěrečné škrtidlo, kdy nemilosrdně nastolí fatální osu(dovost) všem bestiálním komunistickým činovníkům. Zatnutí jejich tipců prostřednictvím popisek je zatraceně působivé, citlivějším divákům za ty nebohé straníky můžou zvlhnout oči. Dobová výprava evokuje a navozuje tehdejší éru velmi zdatně, finance už zřejmě nebyly na rozmáchlé davové scény, ty zastoupily autentické archivní záběry, rozhodně to ale není nic, co by dramaticky kazilo kvalitní filmový zážitek. Trojan a spol. má na kontě pozoruhodný přelom v oblasti politického dusna a je velmi důsledný a poutavý v jeho zobrazení. 9/10 ()
Hvězdně obsazená, leč nijak zvlášť výrazně zfilmovaná lekce z dějepisu (svou strohostí mi to připomínalo Sedláčkovo České století), která se v něco víc (svižné, napínavé a emocionálně působivé lidské drama) přehoupne až někdy v poslední půlhodině, což je u tak dlouhého filmu přeci jen poněkud pozdě... 70 % ()
Za mě příliš dlouhé a přiliš uzkoprsé. Macháček super, i když bez toho jeho humoru to trochu není ono. Ostatní herci super, nicméně si myslím, že filmů na tohle téma a těch lepších pár je. Tomuhle chybělo trochu víc akce a napětí. Přišlo mi to takové fádní a táhlé. ()
Přesvědčivý Macháček, pěkné kulisy a to je tak zhruba vše. Tenhle film, jako by snad neměl duši. Že je natočen dost tendenčně mi zas až tak nevadilo, vadilo mě, že mě vůbec nezasáhl. Herci přijdou, odříkají své repliky, ale v člověku to nic nezanechá. Toman je dalším z mnoha českých filmů z poslední doby (Masaryk, Lída Baarová, Milada, Jan Palach), který i přes silné téma, zdaleka nesplnil mé očekávání. Buď jsem na naše filmy moc náročný a nebo je prostě neumíme natočit. A musím naprosto souhlasit s uživatelem Peterssonem, že závěrečné titulky jsou lepší, než celý film. A to mě naštvalo asi úplně nejvíc. ()
Film ma zaujal najmä jeho hlavnou postavou, ktorú jednak Jiří Macháček veľmi presvedčivo stvárnil a jednak tým, že som o existencii nejakého Tomana nemal ani potuchy. S dĺžkou filmu som žiaden problém nemal, pretože sa to pri množstve postáv ani nedalo nejako bezbolestne skrátiť a ČT milosrdne rozdelila film na dve časti. Leitmotívom bola známa pravda, že voľby vyhrávajú peniaze a nie programy. Dosť dobre nechápem protestné výkriky mladých užívateľov ČSFD, proti nakrúcaniu a uvádzaniu filmov z našej nedávnej a predsa dosť neznámej histórie a mlčky prijímajúcich nekončiace reprízovanie 30 prípadov mjr. Zemana. ()
Zdeněk Z. Toman je osobností poválečných dějin v Československu, o kterém například zmínka na školních hodinách dějepisu obecně nezazní. Osobně mi až do vzniku tohoto filmu o tomto člověku nebylo nic známo. Přesto pouhý výsek z jeho pestrého života vystačil na dvou a půl hodinový výpravný historický film, na kterém krásné zůstává jenom to zpracování a možná ještě tak retro atmosféra starých hotelů. Nicméně politické zákulisí prvních čtyř poválečných let, činů a zločinů (nejen) šéfa rozvědky, než došlo k onomu (ne)slavnému únorovému převratu, rozehrává mezi Tomanem a jeho spolupracovníky silné pohnuté drama, které mně na začátku chytilo a ani navzdory mnoha zdánlivě nudným politickým dialogům nepustilo. Vzhledem k závěrečnému vyvrcholení s osudovým útěkem, které bylo proti zákonu hned v několika směrech a povedlo se jistě i díky štěstí a náhodě, by bylo možné Tomana označit za vynikající napínavý thriller, kdyby nebyl natočen podle skutečných událostí. Ještě jedna paradoxní pointa přichází v doslovném komentáři, zejména zjištění, jak takový negativní (dobrá, tedy kontroverzní) muž mohl i kladně přispět k vývoji společenské situaci zcela v jiných koutech Země (Izrael), odkud se mu dostalo na dálku přestížní pocty. . . . Ondřej Trojan nepatří k režisérům, kteří točí jeden film za druhým jako na běžícím páse, ale náměty z národní minulosti, které si vybral (zatím) pro tři výrazné české filmy tohoto století, dotáhl pokaždé (a v rámci odlišného žánrového ladění) do vynikající podoby. Odcházel jsem tehdy z kina docela zdrcen z toho, co vše se v naší bývalé krajině dělo, ale současně obohatěn z filmu jako takového a nadchnut i hereckými výkony (z nichž mě zejména Jiří Macháček v hlavní roli velice příjemně překvapil). (90%) [Kino CineMax, Košice] ()
Neseděl mi Kléma. Obsazení jinak skvělé, Macháček jako obvykle excelentní a další důkaz, že na komické role je ho škoda. Líbila se výprava, kostýmy, excelentní hudba (to piáno!) Film, v němž sledujete hajzla, jemuž postupně začnete pod tíhou daleko větších hajzlů otevřeně fandit. ()
Po všech směrech standardní, český, velkolepý, historický snímek, který ukazuje tu temnější verzi bývalého Československa, ve které kdo není s námi je proti nám a poté si s ním můžeme udělat co chceme. Kostýmy a celková výprava jsou na výborné úrovni, ale herecky film příliš nefunguje, (u Macháčka mám při pomyšlení na jeho hudební produkci problém představit si ho v seriózní roli) kdy všichni hrají podle určitých šablon a nijak z nich nevystupují. V rámci české produkce nadprůměr, v rámci všeobecné kinematografie za 3 s odřenýma ušima. ()
Toman je zde jen kamínek v mozaice poválečné politiky, jednu z mnoha tváří na kancelářských setkáních, jednáních, společenských akcích. Hovoří s Klementem Gottwaldem, s Rudolfem Slánským, s Janem Masarykem a desítkami jiných aktérů doby, opatřených vždy pečlivými podtitulky se jménem a funkcí jako na historickém tablu. Místo osobního dramatu se odvíjí chodící mluvící encyklopedie druhé půle 40. let v oparu schůzovního cigaretového dýmu. Přitom právě a jedině Zdeněk Toman je nosnou, protože málo známou a kontroverzní postavou, s níž by se daly dělat divy. Ať už pracoval pro exilovou vládu v Londýně, kde si vybudoval obchodní kontakty, repatrioval za patřičné „všimné“ občany v Užhorodu, sháněl jako šéf zahraniční rozvědky pro komunisty pokoutně závratné sumy na volební kampaň, nebo – opět za úplatu – pomáhal deportaci židovských uprchlíků přes naše území, vždy myslel na vlastní kapsu. Ale dost možná – což bohužel z filmu není patrné – se při tom musel báječně bavit vlastní obratností, nepostradatelností i mocí zákulisního hráče, jenž si na každého vede tajný spis. Je tu banální putování mezi manželkou a milenkou včetně zběžných sexuálních scén. Odstředivý tok vyprávění včetně černobílých archivů se blíží spíše hranému dokumentu či popisné rekonstrukci událostí než dramatickému osudu jednotlivce. Je to důkladné, zevrubné a únavné v čele se stokrát již slyšeným Gottwaldovým projektem po návratu od prezidenta z Hradu, nemluvě o skutečnosti, že bezmála dvě a půl hodiny stráví divák s vesměs nesympatickými lidmi. V komunistické galerce není komu stranit ani o koho se strachovat, Tomanovi chybí silný protihráč – i za cenu smyšlené figury. Přitom po stránce filmařských řemesel jde o projekt poctivý, nešizený a vyčerpávající – i když v obou významech slova. Zvolená metoda zkrátka produkuje naučnou nezáživnost, a když se v poslední půlhodince začne smyčka utahovat, pozdní nástup rodinného thrilleru už se s očekáváním nutně míjí. ()
Související novinky
Podzimní VOD novinky na CANAL+
Vypadá to, že babí léto je za námi a teplé počasí se s námi letos už definitivně rozloučilo, takže pokud hledáte způsob, jak trávit chladnější podzimní večery, máme pro vás pár tipů na filmy a… (více)
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)
26. Český lev – Nominace
Česká filmová a televizní akademie oznámila své nominace pro 26. ročník Českých lvů a mezi největší favority se tak zařadil snímek Toman s Jiřím Macháčkem, který získal celkem 13 nominací. Hned za… (více)
Už jsem se párkrát zmínil, že rok 2018 je bohatý na zajímavé české projekty- Tátova volha, Jan Palach, Úsměvy smutných mužů.... zase jednou byl důvod chodit do kina na české filmy. A není to konec, do konce roku se totiž o slovo ještě přihlásí ambiciozní Zlatý podraz, ne-úplně k zahození pohádka Čertí brko nebo právě teď aktuální Toman. Režíruje Ondřej Trojan, který točil už chválené filmy Želary (ty ty to v roce 2004 dotáhli až na nominaci na Oscara) a Občanský průkaz a já ani jeden z těch filmů neviděl! Bohužel, jedná se o dlouhodobé resty, které musím dohnat, jisté však je, že se jedná o jednoho z nejvychválenějších českých režisérů současnosti což zapříčinilo to, že bude každá jeho novinka hodně zpozorovaná. Tentokrát si Trojan vybral příběh Zdeňka Tomana, člověka, kterého si příliš lidí nepamatuje a je to možná škoda. Zjistit si informace o Zdeňku Tomanovi, pravým jménem Asherovi Zeligu Goldbergerovi je opravdu oříšek (nemá ani vlastní stránku na wikipedii) nicméně jeho příběh je hodně zajímavý a bylo zajímavé sledovat jak se Trojanovi povede Tomanův příběh podat. Naštěstí ne úplně k zahození. Trojan dokáže během pár minut vybudovat slušnou atmosféru, která se drží celým filmem. Problém možná tkví v tom, že jsou všechny postavy stejné- svině, které spíše než o blaho ostatních jde o blaho své a nebojí se šlápnout do hodně špinavých louží. A nějak výrazně jinak na tom ve filmu není ani Toman. Toman je prostě další svině, která je ale na rozdíl od ostatních mazanější a dokáže situace využít ve svůj prospěch a sedí ve stínu jako loutkář, zatím co jeho loutky dělají tak jak píská. A, že měl Toman ansámbl loutek bohatý- Češi, Američani, židové, Rusáci... vše prostě Tomanovi procházelo a okrádal každého a všechny. O nějak komplexní postavu se tedy nejedná a divákovi je vlastně jedno co s ním bude dál. Naštěstí ho ale perfektně hraje Jiří Macháček a divákovi tak není úplně u zádele. Problém je také možná v materiálu- Film trvá 145 minut. Mám rád dlouhé filmy, ale pouze ty dlouhé filmy, které dávají smysl a jsou rozpracované. Tady je ale film v zaseklém kruhu- Toman taktizuje, Toman vydělává další peníze, Toman si s někým vyhraje a to se stane asi pětkrát, i přesto, že už podruhé to bylo moc. Musí se ale ocenit fakt řemeslný- Ve filmu je představeno spoustu poslanců a úředníků a všichni jsou nám představeni prostřednictvím textu- jak jménem, tak funkcí. Toto je velice zajímavý, svěží a neokoukaný nápad a dost výrazně pomohl v zapamatování jmén a v tom abych věděl kdo je kdo. Dále na rozdíl od jiných, známých českých filmů jsou všechny zahraniční dialogy otitulkovány a nejsou post-dabingování do češtiny. Všechno to tak působí reálněji a autentičtěji. Film také velice rychle utíká, problém je, že se asi uprostřed kolem 80-110 minuty trošku zarazí a nějak se nehýbe kupředu, což změní poslední půlhodina, která slušně vygraduje. Ten fakt, že vznikl profesionálně odvyprávěný příběh důležité doby je prostě fajn. Je pouze škoda, že i přes produkční český nadprůměr jde pořád o nevyužitý potenciál. Problém je taky ten, že je ve filmu příliš zbytečných scén, které výrazně děj nikam neposouvají a ve filmu ani nemuseli být. To jak je film reálný a jak to opravdu bylo asi nechám na jiných. Toman je slušně natočená česká filmařina, která pravděpodobně za pár měsíců posbírá alespoň 8 nominací na Českého lva.... a já s tím nemám problém, jelikož jde o s láskou natočený produkt, který dal opravdu zabrat. Na druhou stranu se ale nedá říct, že bych hltal každou scénu, zajímal se o postavy nebo chtěl vědět jak to vše vyvrcholí jelikož je předvídatelný až běda. Herecké výkony, režie hudba, kamera a produkční design ale na jedničku, takže palec nahoru! () (méně) (více)