Postav dom, zasaď strom

V roce 1980 byl snímek uveden na mezinárodním filmovém festivalu v Rotterdamu, kde byl interpretován jako film o rozkrádání, které je pro socialistické Československo typické. Proto byl u nás postupně stahován z distribuce. Hlavní hrdinové filmu, Žiga, Jozef a Helena jsou další Jakubiskovou trojicí lidí, která težko hledá místo ve svém prostředí a době, podobně jako Andrej, Yorick a Marta ve Vtáčkovia, siroty a blázni, Pepe, Prengel a Ester v Sedím na konári a je mi dobre a Nona, Ester a Robert v Lepšie byť bohatý a zdravý, ako chudobný a chorý. Na konec filmu byla původně zařazena ještě jedna scéna, ale kvůli cenzuře musela být odstraněna. V ní po roce přicházeji k Jozefovu polorozbořenému domu dva muži, okukují zarostlé piano a ještě zachovalé dveře. Druhý: „Koho to jen může bejt, tohleto?“ První: „Ničí, to je vidět.“ Druhý: „Musíme přijet s náklaďákem, nebo nám to někdo rozkrade.“ Čas v komunistické společnosti neběží dopředu, ale prožívá věčný návrat v kruhu. Na scénáři se podílel také Lubor Dohnal, ale v titulcích se z „dobových důvodů“ jeho jméno nesmělo objevit. (07.04.2008)

Tentokrát umiernený Jakubisko sa pozerá na spoločenské neduhy doby, ako je kradnutie stavebného materiálu a kto si tú dobu pamätá vie, že Juraj nekecá do vetra. Ja to mám teda až z druhej ruky ale nie je ťažké si domyslieť, akým spôsobom sa u nás stavalo. Matúš však nerobí z núdze cnosť, v priebehu deja sa postupne kryštalizuje jeho pochybný charakter a film je teda zaujímavý aj tým, že jeho hlavná postava je nesympatická a z celého ansámblu vychádza najhoršie. Najviac utkvú v mysli slzy Heleny, ktorá ako miestna deva č.1 si môže vyberať, ale ako to už v takýchto prípadoch chodí, vyberie si zle. Nie príliš dejový film akcentujú niektoré silnejšie sekvencie, ako napríklad konfrontácia Matúša s Heleniným otcom a ktoré tak patria v Jakubiskovej tvorbe k scénam najvyzretejším. (26.10.2014)

Vedle Sedím na konári a je mi dobre nejlepší Jakubiskův film (dle mého názoru, z těch co jsem viděl, a podobné ty kecy, aby mi nikdo nemohl odporovat). Obyčejný frajírek Pavel Nový v životní roli exceluje v nádherném obyčejném příběhu obyčejných lidí zasazeném jak je Jakubiskovým zvykem do nějaké zastrčené obyčejné horské dědiny......Přiznám se, mám Jakubiska rád a jeho styl mi sedí, ač je poměrně svérázný a ne vždy zrovna koukatelný. Neviděl jsem Post Coitum, ale už jen námět mě odrazuje, protože to prostě není ta příroda, kterou tak umí! (31.10.2007)

Už úvodná skladba bola taká rušivá, že žlté z ucha samo chcelo vyliezť von. Každopádne to známe postav dom, zasaď strom, urob syna už dnes neplatí. Dnes najprv urobíš syna, potom možno aj ten strom zasadíš, ale ten dom už nepostavíš. Hypotéku ti nedajú, dediť nie je po kom a stavebné materiály šli o 300% hore. Takže môžeš bývať akurát na tom strome. (17.05.2022)

Juraj Jakubisko sa po takmer desiatich rokoch od zákazu tvorby celovečerných filmov vrátil a nakrútil Postav dom, zasaď strom. Nútená prestávka sa u Jakubiska prejavila najviac vo fakte, že sa mu úplne nepodarilo nadviazať na úspešnú tvorbu zo 60-tych rokov. Aj keď pre neho typická poetika, dôraz na atmosféru, zobrazovanie života obyčajných ľudí na vidieku a lyrická hudba zostali zachované. __ Osobne nechápem, ako sa mu celý projekt podarilo vôbec realizovať - predsa len, zobrazenie dedinskej morálky a charakterov niektorých ľudí je v priamom rozpore s normalizačnou líniou vtedajšej spoločnosti. Asi sa preto dá pochopiť, že film krátko po uvedení do kín putoval rovno do trezora __ 6/10 (08.12.2007)